Jablonec nad Nisou

 17. září 2014 od 10,30 – 12,00  proběhla v Jablonci nad Nisou dobrovolná brigáda na trase azylový dům – Vikýř – park 5. Května, naproti Policii ČR. Akce se  zúčastnilo 6 klientů Karel, Abé, Láďa, Josef, René, Aladár, pod záštitou našeho terénního sociálního pracovníka Karla. " Nebylo nás sice moc, ale udělali jsme kus poctivé práce. Počasíčko nám přálo, bylo jasno, trošičku foukal větřík, který nám občas rozfoukal zametené listí, takže jsme některé úseky uklidili nadvakrát. O to více jsme měli z vykonané práce dobrý pocit při pomoci na zvelebení našeho města."

Za odvedenou práci jsme klientům poděkovali a protože byl čas na oběd, všichni brigádníci se po dobře vykonané práci těšili na chutné jídlo.

Určitě i do budoucna se takovéto záslužné činnosti chceme věnovat častěji, alespoň 2 x do roka, abychom byli nápomocni při  udržování pořádku a čistoty v našem městečku . Plánujeme společnými silami uklidit ještě větší prostory, například i u Kauflandu a  bývalém  Albertu ve Mšeně, okrajové periférie, časem možná i  lesní brigády v součinnosti s Českými lesy.  Věříme tomu, že se kus práce zase udělá. Proto ještě jednou děkujeme našim klientům při jejich účasti na provedené brigádě.  

Děkujeme jablonecké kapele Kaiserband za tento hezký dárek, který si můžete užít kliknutím na fotku z koncertu.

Pro spuštění písně klikněte na fotografii:

Mé první kroky v NADĚJI

Byla to lákavá nabídka, přijmout místo psychologa v Naději. Jako psychoterapeut a pedagog mám již mnohaletou zkušenost s terapií s různými skupinami klientů. Ať už to byli lidé drogově závislí, děti, osoby s mentálním postižením či lidé, se kterými jsem se setkal ve své poradně. Jaké to ale bude s bezdomovci? Nebudou na mě koukat jako na nafintěného psychouše, který si spokojeně hoví v křesle, má svoji klientelu, zatím co oni spí kdesi pod mostem? A existuje vůbec nějaká reálná naděje, že budou mít o tuto službu zájem? Co jim vlastně mohu nabídnout? Jak vlastně mohu opravdově pomoci člověku, který často ztratil všechno,a to i to poslední: smysl a cíl svého života?

Tak takové otázky (a také upozornění mých kolegů „ať neočekávám, že budou zrovna vonět“) mě provázely při mých prvních krocích do jabloneckého domu Naděje v Podhorské ulici.  Očekával jsem všechno, ale že na chodbě před místností, kde probíhají konzultace, bude sedět čistě vymydlený, asi 20letý mladík, mi vyrazilo dech. Tématem byla jeho odlišnost. Jen co odešel, tak přichází asi 25letá, pohledná, čistě upravená dívka. Asi mě chtějí na začátek šetřit, abych hned „nezdrhnul“, říkám si a tak mi posílají klenoty mezi bezdomovci. Jejich témata jsou citlivá, se vzrůstající důvěrou se stále více a více otvírají, hledáme řešení a cesty, jak jejich momentální situaci co nejlépe zvládnout.

Ještě týž den mám naplánováno zastavit se v liberecké Valdštejnské a v ubytovně v Kateřinkách. Sotva se seznámím se zaměstnanci, už přicházejí první klienti. Tématy jsou vztahy, důvěra, partnerství, jak pracovat s agresí. Nestačím žasnout, jak otevřeně se ke svým problémům někteří z nich staví. Vnímám jejich úlevu, že si mohou o těch věcech popovídat.

 Po těchto prvních prožitcích, již bez obav a pln očekávání, odjíždím několik dní nato do Naděje v Mladé Boleslavi. Zde mne vítá vedoucí střediska a již mne zde také očekává jeden z klientů, se kterým se v průběhu sezení hned domlouváme na jednotlivých krocích, které by měl v brzké době vykonat. Cílem je, aby se jeho současná situace alespoň trochu zlepšila. Jsem zvědavý, co do příští schůzky z domluvených kroků vykoná. K mému úžasu všechny a ještě to mám potvrzené sympatickou sociální pracovnicí Pavlínou.

Za těch několik konzultací, které už ve výše popsaných pracovištích proběhly, jsem si uvědomil, jak důležité je podat těmto lidem pomocnou ruku. Nejsou to žádná otupělá, zapáchající monstra, která touží jen po alkoholu, ale lidé, kteří procházejí tíživou životní situací. Je pro mne milostí Nejvyššího, že při tom můžu svým malým dílem – péčí o jejich duši – přispět i já.

Pavel Kalpakcis

V úterý proběhlo již téměř pravidelné společné posezení se zpěvem a hudbou.

Všem se večer velmi líbil.  A hned po zpívání se ptali, kdy  to bude příště. To, aby se prý řádně přichystali. A kdo  za to pozdvižení může ?   

Tak to jsou Ti výtečníci, co přišli vnést trošku radosti do života našich klientů. Děkujeme Mílo, Zuzko a Tome!

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

A už to frčí !

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 A ještě  malý detail při "práci" .

A nakonec to nejlepší.   

Přátelé příště na shledanou !!!