Pohádkové příběhy nemusí být jen v knížkách nebo na filmových plátnech. Často se odehrávají nám na dosah. Jejich hlavní postavy jsou zdánlivě obyčejní lidé, ale jejich osudy jsou velmi silné. A nejinak je tomu často i mezi lidmi, kterým v našich službách pomáháme.
Mnoho dětí, které se narodí s určitým handicapem nemá takové štěstí, aby zůstalo ve svém domově po celý život, ať už se tak stane z jakéhokoli důvodu. Hrdinkou jednoho takového příběhu je Miloslava. Narodila se Downovým syndromem a u své rodiny nezůstala. Do té naší, nadějné, přišla už jako malá. Nyní je z ní mladá slečna, která bydlí v domově pro osoby se zdravotním postižením v Otrokovicích.
Miloslava dostala do vínku dar komunikovat s okolím možná trošku jinak, než jsme my ostatní zvyklí. Protože nedokáže vše, co by chtěla, vyjádřit slovy, používá v komunikaci s ostatními obrázky. Ty jí pomáhají sdělovat pocity, náladu, říci druhému, že jej má ráda, nebo to, co by ráda dělala. A díky nim jí dokážeme naslouchat.
Víme tak, že Miloslava moc ráda vaří. Je v kuchyni jako doma a učí se připravovat různá jídla. Pomocnou ruku jí vždy nabídnou pracovnice, které jí připravují recepty do obrázkové podoby, tak jak přesně potřebuje, aby se jí výsledek vydařil. Zvládá uvařit nejen pro sebe, ale ráda připravuje různé dezerty pro své blízké.
V průběhu času sledujeme, jak se krok po kroku Miloslava posouvá a jak je to právě na komunikaci znát. Můžeme pozorovat její malé každodenní zázraky, které nám ostatním dávají příležitost nahlížet na svět zase z jiného úhlu pohledu a radovat se z maličkostí.
Přáli bychom si, aby každý měl takovou příležitost objevit to, co ho baví, aby našel svůj domov, ve kterém mu budou naslouchat a přijímat jej takového, jaký je.
Malé každodenní zázraky se dějí na každém kroku, jen musíme nechat oči a srdce otevřené.
Méně...