Vysoké Mýto

Již na začátku února naše zařízení poctili svou návštěvou manželé Vodehnalovi s jejich hudebním vystoupením. Tato vystoupení s hudebním doprovodem slaví vždy velký úspěch, hudba je radost a radosti není nikdy dost pro naše klienty i zaměstnance. Děkujeme, že k nám do zařízení tu radost přinášíte a šíříte všemi směry. Hudba provázela naše klienty celým životem a teď ve stáří si o to více váží každého, kdo jim známé tóny písní z jejich mládí přinese.

Výstava ve vestibulu.

Můžete se začíst do autorských pohádek manželů Věry a Tomáše, kteří se spolu seznámili v Ústavu sociální péče Zbůch u Plzně v době, kdy bylo Tomášovi devět a Věře osm let. Později chodili do stejné zvláštní školy. Do té Tomáš začal chodit díky své babičce, která prosadila vyšetření, které vyvrátilo tvrzení, že by Tomáš nebyl schopen vzdělávání absolvovat.Po nějakém čase Tomášův poručník zažádal o přeložení Tomáše do jiného zařízení a tak nastala doba odloučení budoucích manželů asi na 3 roky.V dospělosti se Tomáš vrátil ze zařízení k mamince, ta mu poradila, že je potřeba napsat seznamovací inzerát, aby si našel manželku a někoho, kdo bude o něj pečovat. Přišlo mnoho odpovědí. Maminka na jeden z nich zareagovala. Když to ale Tomáš zjistil, jak sám říká, naštval se a oznámil, že si budoucí ženu najde sám a rozjel se na místo, kde se naposledy viděl s Věrou.Ta nejprve přijela za Tomášem na Vánoce, poté v létě a nakonec u Tomáše a maminky zůstala natrvalo. Nic nebránilo tomu, aby se v roce 1992 konala svatba.Pohádky začal Tomáš psát a Věra ilustrovat asi před 15 lety. Od té doby sem tam spatřily světlo světa, povětšinou ale zůstaly v šuplíku.Při jednom společném setkání u kávy, které pravidelně probíhá v současném domově manželů – Domu pokojného stáří NADĚJE ve Vysokém Mýtě na pohádky došlo. A nejen to, díky iniciativě jednoho z přátel manželů z NADĚJE a vstřícnosti městské knihovny máte možnost přečíst si dnes pohádky také vy.

Lucie Ilčenko, Dům pokojného stáří Naděje

Výstava potrvá do 30.4.

Pravidelně každý čtvrtek se schází parta nadšených dam z našeho domova pro seniory a účastní se cvičení na židlích spolu s aktivizační pracovnicí Lucií. Ostatně byl to její nápad věnovat svou sílu a energii také aktivním seniorkám, které jinak péči našeho personálu skoro nepotřebují. Ale i tak je důležité, aby měly nějakou aktivitu, která je bude bavit a na kterou se mohou každý týden těšit. Ke cvičení využívají různé pomůcky jako overbally, cvičební gumy a další, které jsme získali jako dary od dárců skrze projekt Ježíškových vnoučat. Tímto příspěvkem proto chceme poděkovat dárcům, díky kterým jsme tyto pomůcky mohly získat.  

Ve středu k nám přišel do našeho zařízení kouzelník pan Karel Pomahač, jeho vystoupení bylo vánočním dárkem skrze projekt Ježíškových vnoučat.  Tímto příspěvkem chceme proto poděkovat panu Petru Žitnému, který jako dárce toto kouzelnické vystoupení zajistil. Pro všechny zúčastněné to byla velká legrace, a hlavně nový zážitek, protože kouzelník k nám zase tak často nechodí. Děkujeme současně také panu kouzelníkovi za jeho skvělé vystoupení, kterým nás pobavil a ohromil zároveň.

V rámci tohoto projektu, díky kterému již několikátý rok získáváme krásné vánoční dárky pro klienty našeho zařízení, vznikl další skvělý nápad, a to tabule pro „Vzkazy mladým“. Jedná se o tabule, kam se po dohodě s klientem domova pro seniory sepíše vzkaz pro další generace, dále jméno a věk klienta. Spolu s touto tabulí je pak klient zachycen na fotografii. S velkou radostí jsme se jako zařízení do takto skvělého projektu zapojili. Vznikly nádherné fotografie, a ještě krásnější myšlenky našich klientů zachycené na tabule. S ohledem na skutečnost, že naše zařízení nemá stránky na facebooku, sdílela vedoucí přímé péče paní Veronika fotky z našeho zařízení přímo na facebooku ježíškových vnoučat.

Dnes dopoledne přišla paní Tauberová ze spolku pro ochranu zvířat Mňau S.O.S Choceň splnit přání jedné naší klientce, a to umožnit jí setkání s živou mazlivou a přítulnou kočičkou. Spolu s ní dorazila také paní pečovatelka z domova pro seniory v Chocni, kam společně pravidelně docházejí a věnují se felinoterapii s klienty. Kolegyně paní Tauberové měla s sebou krásného obrovského kocoura plemene Mainská mývalí kočka. Jeho vzhledem a jistým charisma jsme byli okouzleni úplně všichni z personálu i klientů. Zvířecím parťákem paní Tauberové byl mladý, přítulný a moc hezky vypadající kocourek jménem Čmoudík. Jeho jméno se mu dostalo zřejmě díky černému zbarvení nohou a ocásku, a černému probarvení v oblasti uší i hlavy. Při příležitosti jejich návštěvy jsme umožnili každému, kdo měl zájem si kočičky pohladit, vzít na klín, pomazlit si je a užít si jejich přítomnosti. Návštěva měla velký úspěch a u řady klientů vzbudila velmi pozitivní emoce.

 A na závěr bych ráda zmínila citát, který má tento spolek umístěn na svém webu: „Pojďme žít společně, lidé s kočkami a kočky s lidmi. „

Děkujeme moc za návštěvu, kterou umožnil dárce skrze projekt Ježíškova vnoučata, opravdu to stálo za to.