Praha

Před nějakým časem jsme na našich sociálních sítích zveřejňovali výzvu k darování notebooků, které by posloužily našim ženám z azylového domu ve Vršovicích. A podařilo se! Prostřednictvím Twitteru se nám ozvali dobří lidé z projektu Učíme online, kteří nás přesměrovali na jednu softwarovou společnost. Ta věnovala našim ženám čtyři notebooky a čtyři mobilní telefony.

Notebooky jsou využívány hlavně pro hledání nabídek práce, tvoření životopisů a motivačních dopisů, ale také pro účast na rekvalifikačních online kurzech. A když je zájem, učíme ženy základům MS Office. Mobily putují k ženám, které je nutně potřebují, ale nemohou si je z vlastních zdrojů dovolit.

Děkujeme!

Vedle pražské Armády spásy a organizace Drop In se i my účastníme pilotní fáze očkování lidí bez domova, kteří přespávají venku. Očkování jednodávkovou vakcínou proběhne v ordinaci praktického lékaře U Bulhara v úterý 20. července od 13 hodin.

Více informací ZDE

Pomůže nám, když budete sdílet a nabídka očkování se tak dostane dál.

Děkujeme.

Paní Maruška žije v našem azylovém domě pro ženy bez domova ve Vršovicích. Nejen ona, ale i dalších 39 žen, které zde bydlí, jsou velmi rády za to, že mohou mít na každém z 12 pokojů úplně novou lednici. Zdá se to jako maličkost, ale i to může být cesta k začlenění do běžného života.

Obyvatelky azylového domu mají k dispozici velkou zařízenou kuchyň, kde mohou vařit nebo péct. Chceme je tak ještě více podpořit v tom, aby si začaly připravovat plnohodnotné jídlo a opustily způsob stravování, ke kterému je vedl život bez zázemí. Nákup lednic byl podpořen z programu "Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové" a my za to moc děkujeme. 

Pan B. (56 let) je původem z Bulharska. Do ČR přijel již v roce 2003 za prací. Za sjednanou práci ale nebyl řádně vyplácen. Podnájemní bydlení si udržel jen rok a půl. Záhy přišel i o práci, a tak se začal „živit“ sběrem. Přespával, kde se dalo, třeba i ve skleníku jednoho pražského zahradnictví. Zdravotní problémy nikdy dříve neměl, až poslední zimu, kdy dle svých slov pil více alkoholu. V důsledku snížené citlivosti organismu došlo k omrzlinám na nohou. V polovině února pan B. navštívil naši ordinaci U Bulhara, odkud mu bylo neprodleně zajištěno celodenní ubytování v humanitárním ubytování v Michli s tím, že bude nutné následně podstoupit další odborná vyšetření. Koncem února byla panu B. amputována noha. Protože nebyl pojištěn, po pár dnech ho z nemocnice propustili. Propustili jej přesto, že nebyl doléčen a neuměl chodit o berlích (!). V nemocnici panu B. dokonce nedali ani antibiotika ani léky na bolest, a to přesto, že NADĚJE by je samozřejmě uhradila. Hned ten den pan B. dvakrát za sebou upadl a utrhl si dorzální lalok (kůži přetaženou přes ránu).

Celou dobu, kdy jsme s ním do nemocnice jezdili na kontroly a převazy, se k němu personál nemocnice choval naprosto nepřijatelně. Druhá noha pana B. začala bolet víc a víc a bylo jasné, že o ni přijde také. Amputace se ale ze strany nemocnice stále odkládala s tím, že se nejedná o život ohrožující stav. Už jsme byli bezradní a báli se toho nejhoršího, protože už pomalu ale jistě hrozila sepse. Kontaktovali jsme tedy radní pro sociální oblast MHMP, vedení nemocnice, a nakonec i Velvyslanectví Bulharské republiky. Velvyslanectví dalo pokyn cizinecké policii, které se podařilo kontaktovat rodinu pana B. v Bulharsku. Tímto způsobem se nám podařilo propojit s jeho neteří. Od té doby jsme s ní téměř denně komunikovali. Rodina za pana B. v Bulharsku zaplatila dluh 800 eur (dluh za neuhrazené zdravotní pojištění), aby mohl být pojištěn nadále jako člen EU. Jakmile se zdravotní pojištění vyřídilo, v nemocnici se začali chovat zcela odlišně. Kvůli jejich liknavosti jsme ale domluvili amputaci druhé nohy v jiné nemocnici (jednalo se samozřejmě o akutní, nikoliv o plnohodnotnou péči). Po amputaci jsme panu B. opětovně zajistili celodenní ubytování, potravinovou a materiální pomoc, zdravotní úkony při převazech, včetně důležitého prostoru pro klidový režim a zdravotní stabilizaci. Celá bulharská rodina klienta se nakonec složila a panu B. koupila letenku i s asistenční službou. Pan B. tak minulý týden mohl odletět domů, kde bude žít s rodinou. Podle dosavadních zpráv se pan B. cítí dobře a je rád, že je zase zpět doma u svých blízkých.

Odhodlání, neuvěřitelná aktivita, zúčastněnost, velké srdce našich kolegů, spolupráce s dalšími subjekty, ale také láska k bližnímu ze strany rodiny, zachránila panu B. život.

Připojili jsme se ke skvělému nápadu našich kolegů z Ústeckého kraje a zapojili se do výzvy Zaměstnanci a příznivci NADĚJE pomáhají zničeným obcím na jihu Moravy a Lounsku.

Přispět je možné do konce měsíce zde https://www.darujme.cz/vyzva/1202469

Sbírku pořádá Nadace Via a aktuálně je vybráno více než 211 miliónů korun!

Prvních 150 000 Kč poputuje do každé domácnosti poničené tornádem.

Děkujeme

​Mezi lidmi bez domova jsou i takoví, kteří se pracovní činnosti vyhýbají. Ztratili potřebné pracovní návyky a motivaci. Není však možné v tomto ohledu házet všechny do jednoho pytle. Lidé bez domova, kteří jsou ubytováni v azylových domech a ubytovnách, často vykonávají pracovní činnost či krátkodobé brigády. Tuto skupinu však veřejnost není schopna identifikovat jako „​​bezdomovce”. Nejjednodušeji zjevně zařaditelní jsou lidé žijící na ulici. Ti si vydělávají příležitostnými brigádami, sběrem papíru nebo žebráním. Často bývají zadluženi, a to je demotivuje k výkonu práce. Dalším důvodem je špatný zdravotní stav, závislosti a ztráta potřebných kompetencí důležitých pro vstup na otevřený trh práce. Na základě těchto bariér jsou někteří lidé bez domova ochotni vykonávat pracovní činnost za stravu a ubytování, často bez uzavřené jakékoliv smlouvy či dohody, což vede k situaci, že jim není mzda za vykonanou práci vyplacena. Podobné zkušenosti daného člověka o to více demotivují k výkonu práce, čímž se více a více dostává na okraj společnosti. Zároveň si nehradí zdravotní ani sociální pojištění, což přispívá ke značně zhoršené možnosti reintegrace zpět.​

Aleš Strnad, vedoucí Terénní programu pražské pobočky NADĚJE