Archiv zpráv

První článek Všeobecné deklarace lidských práv začíná: „Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní v důstojnosti a právech.“

Marek se před dvaceti lety narodil svobodný a ostatním rovný v důstojnosti a právech. Bylo to zjevné postižení miminka, osamělost mladé maminky, nebo nedostatek rodinné soudržnosti, co dostalo malého Marka do kojeneckého ústavu a pak do dětského domova? Nenaplnilo se jeho právo na dětství v původní rodině, ani na inkluzivní vzdělávání mezi ostatními dětmi. Přestože celé dětství a dospívání strávil v institucích, naštěstí se mu dostalo laskavé péče. Jeho vychovatelé uměli pracovat s dítětem s lehkým mentálním postižením s autistickými rysy a poruchami přizpůsobení.

Pak přišla dospělost a s ní „dobrý úmysl“ na omezení svéprávnosti. Návrh zněl: omezit Marka při jednáních s institucemi, při řešení vlastního bydlení a určení místa pobytu a také při nakládání s finanční hotovostí. To Marek už několik měsíců žil v chráněném bydlení. Tady jsme uvažovali jinak. Ať je Marek svobodný a rovný ostatním v důstojnosti a právech. S pomocí to dokáže a je to správné.

Soudkyně okresního soudu tak rozhodla. Marek uzavřel se zlínskou NADĚJÍ smlouvu o nápomoci při rozhodování a právním jednání. Žádné omezení svéprávnosti se nekoná. Žije svůj život svobodně a zodpovědně tak, jak sám uváží. Soudkyně hleděla víc ke svobodě a lidskému právu na důstojnost, než na posudky, staré zátěže, obavy ze zneužití. Pro všechny účastníky to znamenalo mimořádnou zkušenost.

Je to jen jeden příběh, jeden život jednoho mladého muže.

Přední česká filosofka 20. století Božena Komárková ve své knize Lidská práva píše: „Lidská práva od svých osvícenských počátků až po poslední dokumenty OSN jsou výbavou člověka na cestu nedokonalým světem a pomocí, aby mohl žít odpovědně. Svoboda je těžkým darem.“

Lidská práva jako výbava na cestu – zvláštní obraz, tak aktuální. Jsou výbavou sociálním pracovníkům, když se vydávají na společnou cestu se svými klienty. Jsou navigací všem, kteří rozhodují o druhých lidech. K 70. výročí podpisu Všeobecné deklarace lidských práv si můžeme přát: Pojďme tuhle výbavu používat, když vedeme debatu o sociálním bydlení, o inkluzivním vzdělávání, o problému uprchlictví, o podmínkách života ve vyloučených lokalitách. Svoboda, ve které žijeme, je totiž těžkým darem. Žádá po nás, abychom ji přáli a vymáhali i pro druhé.

Kateřina Pivoňková je ředitelka pobočky NADĚJE ve Zlíně.

Jsme vděčni za každý příspěvek na služby pro lidi s handicapem.

Děkujeme všem, kdo nás podpořili svým hlasem v projektu ČSOB pomáhá regionům, ve kterém usilujeme o získání finančních prostředků na venkovní rehabilitační trenažéry. Právě se posouváme do jeho hlavní části. Na www.csobpomaharegionum.cz můžete vidět náš medailonek, v němž jsme se v 90 vteřinách snažili představit život v NADĚJI. Pravidla projektu jsou jednoduchá, kdo vybere nejvíce prostředků od veřejnosti, obdrží nejvyšší částku od ČSOB. Pokud chcete pomoci našim klientům zvýšit možnosti rehabilitace, můžete přispět jakoukoli finanční částkou na číslo sbírkového účtu 101 7777 101/0300. Důležitý je variabilní symbol - ten náš je 20186306. Nebo nás můžete podpořit formou ONLINE mechanismu na webových stránkách www.csobpomaharegionum.cz. Sbírka finančních prostředků probíhá do 6. ledna 2019.

Máte-li zájem o potvrzení o daru, kontaktujte nás na čísle 778 718 593. Jestliže svůj příspěvek pošlete přes ONLINE bránu a vyplníte potřebné údaje, bude Vám potvrzení vystaveno po ukončení sbírky.

Srdečně děkujeme za jakoukoliv podporu.

S letošním zimním počasím je to jako na houpačce, chvíli mrzne, pak je lépe, ale zase prší. Takové teplotní výkyvy nohám nesvědčí. Boty, často prošoupané, promoknou, nohy provlhnou, pak prochladnou, ani ponožky si nelze vyměnit a malér je na světě. Nemáme zásoby, abychom mohli každému člověku bez domova na ulici poskytnout, co potřebuje, ale pomáháme, jak se dá. Nakoukněte do našeho šatníku a pomozte s námi - DARUJTE NOHY V TEPLE

Zatím jsme vybrali 31 078 Kč z cílové částky 213 000 Kč, za kterou můžeme nakoupit 1000 párů ponožek a 500 párů bot. Nebo pořídit komplet jednoho páru bot + dvoje ponožky pro 1/3 z počtu 1500 osob bez domova, kterým jsme schopni během zimního období poskytnout službu v denních centrech a na ulici.

Všem dárcům srdečně děkujeme a vás prosíme: přispějte také.

DARUJI TEĎ

Vážíme si toho! 

Téměř třicet lidí, včetně dětí přišlo v úterý o střechu nad hlavou. Ze zchátralého domu na pomezí libereckých částí Vesec a Doubí je evakuovali hasiči. Deset z nich nalezlo přes noc útočiště v Denním centru NADĚJE.

Dům byl ve velmi špatném stavu delší dobu a majitel se o objekt dlouhodobě nestaral - přesto, že pobíral poplatky od obyvatel (především z dávek určených na bydlení). V úterý se situace zhoršila a statik rozhodl o vystěhování celého domu. Protože pracovníci města nebyli schopni najít pro tyto rodiny v takto krátké době bydlení, požádalo město naši organizaci o pomoc se zajištěním noci pro jednu desetičlennou vícegenerační rodinu.

Dospělí toho v noci moc nenaspali a trápila je nejistota ohledně budoucnosti. Zato děti se vyspaly na podlaze ve spacácích do růžova.

Abychom je trochu potěšili, připravili jsme jim na ráno i předčasnou mikulášskou nadílku.

Dobrovolníci jsou lidé, kteří umějí darovat něco velmi vzácného – svůj čas. Většinou si jako dobrovolníka představíme ženu, která sedí u lůžka nemocného, povídá a naslouchá, předčítá, doprovází. To je skvělé. Ale může to být i jinak. Zrovna dnes, kdy si připomínáme Mezinárodní den dobrovolníků, mám chuť představit méně obvyklé dobrovolnictví: po chlapsku.

František a Jiří jsou dva muži v nejlepším věku, kteří rozhodně nemají času nazbyt. Přesto jednou za čtrnáct dní dojedou do místní potravinové banky, vyzvednou několik beden pomoci pro potřebné rodiny a jednotlivce. Přetřídí je a rozvezou tam, kam je potřeba. Aktuálně jde o konkrétní osamělé staré ženy nebo rodiny s více dětmi v insolvenci. Zabere jim to tak tři hodiny a je to práce pro chlapy. Je potřeba ji udělat.

Jeff je Angličan, který část roku žije v České republice a druhou část u sebe doma, v menším městě nedaleko Londýna. Když je tam, pravidelně dobrovolnicky vozí svým autem starší nebo nemocné lidi, kam potřebují. Doprovodí k lékaři, do obchodu, na úřady. Dělá to u nich prý mnoho lidí, kteří už jsou v důchodu, mají čas a chuť pomáhat. Je to prostě normální a navíc, až někdy oni budou potřebovat, jistě se také budou mít na koho obrátit. Jeff uvažuje jinak, než jsme zvyklí u nás. Vím o něm, že taky neváhá darovat na dobré účely svoje peníze. Řekl mi svojí roztomilou češtinou: „Nechci být jednou ta nejbohatší mrtvola na hřbitově.“

Antonia jsem potkala v italském Miláně při výcviku pro pracovníky nově vzniklých potravinových bank ve střední a východní Evropě. Svoji kariéru ukončil jako vysoký manažer v IBM. Když to přenechal mladším, rozhlížel se, co rozumného bude dělat. Teď jednou týdně na své velké motorce dojíždí do obrovského překladiště ovoce a zeleniny. S farmáři se už zná. Přebere od nich ovoce a zeleninu, které si prodejci a restauratéři nekoupili, a naloží vše do připraveného auta potravinové banky. Pak už odfrčí na své mašině s vědomím, že to má smysl.

Díky Bohu za každého, kdo dobrovolně, zadarmo a rád pomáhá zlepšovat svět a konkrétní životy. Už skoro třicet let žijeme ve svobodné zemi. Přesto jsme ještě v dobrovolnictví nedospěli tak daleko jako v jiných evropských zemích. Není to pro nás samozřejmé ani běžné. Možná je problém v tom, že jsme ještě neodkryli nejrůznější tváře dobrovolnictví. Potřebujeme přijít na to, co všechno na dobrovolnictví může lidi bavit. Dobrovolnictví nejen jako soucit a blízkost, ale také jako energická pomoc, fortel a zábava.

Kateřina Pivoňková je ředitelka pobočky NADĚJE ve Zlíně.

Jsme vděčni za každý příspěvek na služby NADĚJE.

S příchodem mrazivého počasí se noclehárna beznadějně naplnila. K obvyklým 16 lůžkům jsme přidali přistýlky a jsme na úplném maximu 20 lůžek. I přes to je kapacita nedostatečná a poměrně velký počet zájemců o službu musíme odmítat. 

Proto od středy 28. listopadu přistupujeme k mimořádnému zimnímu opatření a provozujeme tzv. horké židle. V mrazech otevíráme také denní centrum, kde lidé bez domova mohou přečkat noc v teple a bezpečí na židlích. 

Jedná se o nouzové opatření, které přijímáme nad rámec svých zákonných povinností. Jednáme v zájmu ochrany životů lidí v té největší nouzi. Na řešení vzniklé situace úzce spolupracujeme s Magistrátem města Mladá Boleslav, který je v případě déletrvajících mrazů připraven otevřít stan pro bezdomovce v Poplužním dvoře.