Archiv zpráv

Jak se měří chudoba? Složitými vzorečky se spoustou proměnných, které stejně nedokážou postihnout reálnou životní situaci člověka nebo rodiny.

V Česku to máme spočítané takto: hranice příjmové chudoby je pro jednotlivce 11 195 korun, pro jednoho rodiče s dítětem do 13 let je to 14 553 korun. Pod hranicí příjmové chudoby žije necelý milion lidí. Průměrný důchod české staré ženy je 11 219 korun. Kolik žen však hospodaří s důchodem podprůměrným? K tomu připočítejme, že každý desátý člověk starší 15 let má exekuci. Jak se žije dětem, jejichž rodič je takhle zadlužen, a kolika dětí se to týká?

Hospodářský růst v naší zemi vůbec neznamená, že se všem lidem daří lépe. Své o tom víme v potravinových bankách. Ve světě zachraňují jídlo a sytí hladové od šedesátých let minulého století. První česká potravinová banka vznikla v devadesátých letech v pražské NADĚJI, v posledních třech letech jí najdete konečně v každém kraji.

Za rok 2017 potravinové banky v Čechách a na Moravě zachránily 2 336 tun jídla před vyhozením a rozdaly je 96 000 lidí, kteří nemají dostatek. Nejde jen o pomoc těm, kteří si nemůžou dovolit denně pořádné jídlo. Stejně důležitý je dopad na životní prostředí, které ničíme likvidací potravin.

V Česku se ročně vyhodí přes 700 000 tun jídla. Nesvádějme to na supermarkety a výrobce. Nejvíc vyhodíme v domácnostech, z našich přeplněných lednic. To, jak se chováme k jídlu, má své dopady na planetu, na které chceme žít. Třetina světové obdělané zemědělské půdy vyprodukuje potraviny, které nikdy nikdo nesní. Při likvidaci odpadu potravin se ročně spotřebuje množství vody, které odpovídá velikosti tří Ženevských jezer, a vyprodukuje 8 procent množství globálních emisí skleníkových plynů.

To jsou paradoxy našeho zcela běžného života, naší denní reality. Tady víc než jinde platí výzva: „Mysleme globálně a jednejme lokálně!“ Víte o lidech nebo celých rodinách, které nemají dost jídla? O dětech, které nemají zaplacené obědy ve škole? Je čas zajímat se o činnost nejbližší potravinové banky. Upozorňujte komunální politiky a úředníky na možnost pomáhat prostřednictvím potravinových bank. Informujte obchodníky, kteří likvidují potraviny a netěší je to. Lepší je darovat, než vyhazovat. Lepší je chránit, než ničit.

Kateřina Pivoňková je ředitelka pobočky NADĚJE ve Zlíně a místopředsedkyně Potravinové banky ve Zlínském kraji.

Jsme vděčni za každý příspěvek na služby NADĚJE.

Ve dnech 4. až 7. října jsme se vydali s osmi mladými klienty našeho střediska Bolzanova a dvěma lektory na Cestu hrdiny. Je to výprava volně inspirovaná Bretem Stephensonem, americkým terapeutem, který pracuje s vysoce rizikovou dospívající mládeží.

Cílem výjezdu bylo nabídnout mladým lidem bez domova cestu jako rituál přechodu do dospělosti a najít dar „vnitřního kompasu“, který dokáže mladého člověka vyvést z „labyrintu“ bludného kruhu kriminality či jiných problémů a navrátit ho zpět do společnosti. Naši mladí klienti tak měli možnost v klidných a bezpečných podmínkách ponořit se do svého vnitřního světa, prozkoumat své silné i slabé stránky, zamyslet se nad tím, kde nyní v životě jsou, jaké před sebou mají výzvy a co musí udělat pro to, aby je přijali.

Posloužili k tomu různé metody – arteterapie, sebepoznávací cvičení, práce s přírodninami, vyprávění příběhů. Věříme, že si účastníci odnesli mnoho podnětů, které jim pomohou nabrat v životě správný směr.

Více fotografií zde 

12. října proběhl proces certifikace S.A.D. také v našem azylovém domě pro muže v Radotíně, a byl rovněž úspěšný. Hodnotitelé byli titíž jako nedávno v AD na Žižkově a posuzovali se obdobné záležitosti. Jsme rádi za pohled zvenku, který povede ke zkvalitňování našich služeb.   

Foto zleva: vedoucí Martina Hanusová, sociální pracovník Ladislav Beránek, pracovnice v sociálních službách Pavlína Dvořáková, hodnotitelé.

Už pošesté může každý z nás pomoci nákupem trvanlivých potravin a drogistického zboží lidem, kterým schází. Jedna z nejvýznamnějších tradičních podzimních charitativních akcí - Národní potravinová sbírka - proběhne letos v sobotu 10. listopadu od 8 do 18 hodin ve více než 660 prodejnách po celé České republice. Trvanlivé potraviny a drogistické zboží pak putují potřebným. Každoroční vlnu solidarity podtrhují také dobrovolníci, kteří pomohou sbírku uskutečnit.

Cílem celonárodní charitativní akce Národní potravinové sbírky je již tradičně dát možnost projevit lidem solidaritu s těmi, kterým nezbývá dost prostředků na základní trvanlivé potraviny či drogistické zboží. Nákupem mohou lidé nejen pomoci, ale současně ukázat, že si uvědomují, že jsou mezi námi lidé v tíživé životní situaci. Národní potravinovou sbírku organizuje Byznys pro společnost ve spolupráci s Českou federací potravinových bank, NADĚJÍ, Armádou spásy, Charitou Česká republika. Na realizaci sbírky se podílí také řada neziskových organizací a tisíce dobrovolníků. Záštitu nad letošním – již šestým ročníkem převzal ministr zemědělství Miroslav Toman.

Do Národní potravinové sbírky se letos se svými vybranými prodejnami zapojí Albert, BILLA, drogerie dm markt, Globus, Lidl, Makro, Penny Market, ROSSMANN a Tesco. Přehled všech prodejen, kde se sbírka uskuteční je k dispozici na www.narodnipotravinovasbirka.cz.

V pondělí 8. října podstoupil náš azylový dům pro muže na Žižkově proces certifikace ze strany S.A.D. (Síť aktérů pro domov, z.s., https://sad-cr.cz/) a osvědčení kvality poskytování sociální služby jsme získali!

Dva nezávislí hodnotitelé Iva Poláčková a David Chlupáček, kteří se ve svých profesních životech také zabývají problematikou bezdomovství a služby azylového domu jim nejsou cizí, posuzovali například lidský přístup k cílové skupině lidí bez domova, srozumitelnost naší služby pro klienty, individuální plánování, vize, hodnoty organizace, ale také to, jestli se u nás klienti cítí bezpečně, jak vznikají pravidla, které poté implementujeme do metodiky a domácího řádu, a v neposlední řadě i materiálně technický stav azylového domu. Proběhly také rozhovory s pracovníky i s klienty, kteří měli službu ohodnotit ze svého pohledu.

Je to pro nás cenná zkušenost, díky které jsme poznali, co děláme dobře a na čem je do budoucna potřeba pracovat.

Certifikát jsme převzali ve středu 10. října na Konferenci při příležitosti ukončení projektu Bezdomovství pod střechou, kde mimo jiné vystoupil i náš emeritní ústřední ředitel Ilja Hradecký, oblastní ředitel Jan Kadlec a vedoucí azylového domu na Žižkově Gábina Sčotková.

Foto zleva: sociální pracovnice Lucie Stříteská, vedoucí Gabriela Sčotková, sociální pracovnice Petra Strnadová

Vstávám brzy ráno a vyrážím do ulic města. Cestou se nasnídám z toho, co mi zbylo z předchozího dne, protože jídlo se nevyhazuje. Prohlídnu pár popelnic, jestli se nedá ještě něco využít. Je až s podivem, co dnes lidi vyhoděj. Ušel jsem tři kiláky, tak si na chvíli sednu na lavičku v parku, zavřu oči a zasním se.

V noci mě budili nějací neslušní. Nikdy nepochopím, proč někomu vadím, když v noci spím. Nedělám hluk, po nikom nic nechci, ráno si sbalím věci a odejdu.

Umím poprosit, poděkovat, pochválit. Jsem slušnej bezdomovec, kterej to v životě zvoral. Znám víc podobných, jako jsem já. Znám i několik, se kterýma bych si nepodal ruku, a raději se jim vyhýbám, i když jsou bezdomovci jako já. Jsou to ale taky lidi, přežití pro nás všechny není jednoduchý a někdy nám všem z toho ujedou nervy. A pak vypadáme neslušně.

Komu ale nervy neujížděj? Kdo byl vždycky slušnej? Ke mně se taky každej nechová slušně. Slušnej policajt se mě zeptá, jestli jsem v pohodě a měl jsem šanci si odpočinout, a řekne, že mi to nezávidí. Neslušnej mi řekne, ať někam táhnu a přestanu tady slušnejm lidem smrdět. Slušnej člověk mě nestrká do jednoho pytle z druhejma. Nechá mě být v klidu, nebo se zeptá, jestli něco nepotřebuju. Neslušnej mě pomlouvá za zády, kouká na mě z nadhledu, nebo na mě řve, ať vypadnu, že tady je to jen pro slušný. Tak je to pořád dokola.

Lidi, řeknu vám, jak já bych rád slušně bydlel! Tak jako bydlej slušný lidi! Možná, kdybych slušně bydlel, taky by se o mě říkalo, že jsem slušnej. Byl bych pak stejně slušnej jako ty druhý, co bydlej. A to bych si fakt přál.

Úvahu fiktivního klienta napsal Jan Kadlec, ředitel pobočky NADĚJE v Praze.