Archiv zpráv

Před několika dny jsme v našem azylovém domě přivítali ojedinělou návštěvu: třicet dětí ve věku deset až šestnáct let a pět pedagogů ze Speciální školy z Tanvaldu. Dlouho jsme přemýšleli, jak exkurzi pojmout. Jako přednášku nebo jako prohlídku? Ještě těsně před začátkem jsme přesně nevěděli..

Děti nám přivezly mnoho obrázků, na kterých byly zobrazeny jejich pohledy na bezdomovce. Nic nového – špína, alkohol, drogy. 

Po malém občerstvení jsme děti provedli zařízením. Byly překvapeny, v jak pěkném a především čistém prostředí naši klienti žijí. Pak jsme si společně sedli a povídali si o tom, jak je možné stát se bezdomovcem. Děti byly překvapeny podruhé, protože všechny se domnívaly, že jedinou příčinou jsou alkohol nebo drogy. Dalším překvapením bylo, že vedle základní pomoci, jakou je jídlo, oblečení a hygiena, se snažíme klientům pomoci i s nalezením cesty zpátky do normálního života, nalzením práce, narovnání jejich vztahů.

Hlavní myšlenkou celé návštěvy, bylo, že i když se člověk dostane dostane takzvaně na dno, vždy zůstává člověkem. Bylo vidět, že děti nad tímto faktem přemýšlejí a že celá návštěva měla smysl – v neposlední řadě i jako prevence. 

Národní potravinová sbírka, na které spolupracujeme, probíhala letos 11. listopadu v 693 prodejnách po celé České republice. Zajistila 321 tun trvanlivých potravin a 41 tun drogistického zboží. Tyto zásoby budou sloužit celý rok jako pomoc např. v domácnostech seniorů v hmotné nouzi, matek samoživitelek, rodin ve finanční tísni a v azylových domech.

Vážíme si pomoci dobrovolníků a štědrosti nakupujících. Jsme rádi, že lidé přemýšlejí nad tím, co koupit, jak pomoci. Bylo to vidět na skladbě nakoupeného zboží. Letos se ve sbírce sešlo více drogerie a hygienických potřeb a v mnoha případech také kvalitnější potraviny.

Velmi vám děkujeme.

„Tramvaj není noclehárna.“ „Pořádek proti anarchii.“ „V klinice se léčí, v klinice se nefetuje.“ Video zdrogovaného mladého muže doplněné o větu: „Ten taky půjde volit?“ Návrh novely přestupkového zákona umožňující vyhostit „potížistu“ z území obce nebo městské části, pokud spáchá tři vážné přestupky. „Nepřizpůsobiví nesmí obtěžovat slušné občany.“

To je jen krátký výčet letošních předvolebních hesel a témat. Nepřibližujeme se k Maďarsku, které bezdomovectví, tedy život na ulici, zakázalo prostřednictvím změny v ústavě?

A jak si to vláda Viktora Orbána představuje? V ulicích Maďarska podle dostupných odhadů žije něco mezi dvaceti a třiceti tisíci lidmi bez domova, kapacita lůžek v azylových domech, útulcích a ubytovnách je zhruba devatenáct tisíc. O životě v takových ubytovacích zařízení nelze mluvit ani jako o uspokojivém. Co s těmi lidmi bude? Budou zavíráni do vězení? Nemusíme být ekonomové, abychom si spočítali, že by tak došlo k drastickému navýšení rozpočtu. Ať se nám to líbí nebo ne, člověk ve vězení něco stojí, a to budou platit občané Maďarska.

Dobře, bezdomovec si pobyde chvilku v „chládku“. Pro člověka žijícího na ulici v létě v zimě asi nic drastického. Pak vyjde ven a světe div se, s velkou pravděpodobností nebude mít pořád kde bydlet. Jeho sociální situace bude stejná, nebo spíše horší. Bude mít totiž „flastr“, takže jeho znovuzapojení na trhu práce bude velmi omezené, ne-li nemožné. Bude tedy žít dál na ulici, pravděpodobně v podmínce, a bude jen otázkou času, kdy ho pokutují muži zákona. On pokutu nebude mít šanci uhradit, protože nebude mít z čeho, a zase na chvíli pobyde ve vězení. Tak to půjde dokola a výdaje Maďarska budou zbytečně narůstat. Nakonec to povede k další nesmyslné kriminalizaci lidí bez domova, kteří budou viněni z úpadku ekonomiky. Co bude dalším řešením? Levné lágry s dozorci?

Nebo existuje jiná možnost. Bezdomovci už v Maďarsku nebudou chtít žít a půjdou o dům, v tomto případě o stát, dál. Maďarsko si zažilo uprchlickou krizi a teď, když už toto ožehavé téma není tak ožehavé, budou uprchlíky dělat z vlastních občanů.

Mnozí z bezdomovců trpí duševními poruchami, závislostmi, jsou staří, nemocní nebo doživotně zadluženi. Tito lidé pak propadávají už tak děravým sociálním sítem. Orbánova vláda je nechá spadnout až na dno a pořádně tvrdě. Proti bezdomovectví se v tomto případě bojuje tak, že se postaví mimo zákon. Může takovým způsobem uvažovat chytrá společnost?

Chytrá společnost dělá vše proto, aby lidé bez domova nebyli, a pokud jsou, tak jim zajistí přístup k sociálním službám a k sociálnímu bydlení. Poslední, co by chytrou společnost napadlo, je, aby lidi bez domova kriminalizovala.

Žijeme v tomto ohledu ve zvláštní době, ať už v Maďarsku nebo v České republice. Naše současná vláda zametla zákon o sociálním bydlení pod stůl, a to přesto, že se k jeho přijetí zavázala v programovém prohlášení. Pro většinu nevládních organizací je to mílový krok zpět. Doufám, že se stejně dlouhými kroky nebudeme přibližovat k Maďarsku a že nedojdeme do fáze, kdy budeme v ústavě definovat pojem „slušný občan“.

Gabriela Sčotková je vedoucí azylového domu NADĚJE v Praze.

Text vyšel v Deníku Referendum.

Jsme vděčni za každý příspěvek na služby pro lidi bez domova.

Prosíme, hlasujte pro nás a pomozte zkvalitnit péči klientů nedašovské NADĚJE. V programu "ČSOB pomáhá regionům" jsme byli zařazeni do hlasování o Divokou kartu. Potřebujeme tedy získat co nejvíc hlasů od veřejnosti. Hlasovat můžete od 12. do 29. listopadu 2018 na adrese www.csobpomaharegionum.cz.

Projekt jsme nazvali "Rehabilitace na čerstvém vzduchu". Kliknete na něj, zadejte svou emailovou adresu, na ni vám bude zaslán odkaz, po jehož rozkliknutí se stane váš hlas platným. Prosíme o rozeslání výše uvedeného odkazu s prosbou o podporu vašim známým a dalším lidem s dobrým srdcem.

Děkujeme.

Pro vaši představu, jak bychom chtěli s našimi klienty rehabilitovat venku, přikládáme ilustrační fotografii venkovního trenažéru.

Byl jednou jeden pavouk, který se rozhodl postavit si svoje vlastní bydlení. Na pečlivě vybraném místě spustil základní vlákno a začal spřádat pavučinu. Pěkně od prostředka, pomalu a dokola. Občas se vrátil a vlákno opravil. Pracoval pilně několik dní.

Když byl hotov, rozhodl se své dílo ještě jednou projít. Byl spokojen. Až narazil na vlákno, které se mu zdálo, že do pavučiny konstrukčně nepasuje a ani esteticky nesedí. Nevěděl, co s ním. Jelikož usoudil, že je naprosto zbytečné, tak ho prostě ukousl. Bohužel se ukázalo, že to bylo ono základní vlákno, u kterého začal a které celou pavučinu drželo pohromadě. Pavučina se zhroutila, splaskla a spadla na zem. Pavouk záhy poté, co si svůj domov pracně a s láskou postavil, o své dílo v jediném krátkém okamžiku přišel.

Mít místo k bydlení je základní potřebou snad pro všechno živé, co sdílí tuto planetu. Pro člověka to platí obzvlášť. Bydlení je významné společenské téma. Pro mladé i staré, jednotlivce i rodiny, městské úřady, státní instituce, politické strany; pro lidi bohaté i chudé. Právě s ohledem na poslední uvedenou kategorii se před lety začal spřádat soubor pravidel s cílem přijmout zákon o sociálním bydlení. Ten by stanovil pravidla a způsob zajištění bydlení pro potřebné lidi. Horké téma mnoha debat. Proběhly stovky setkání, vznikla spousta různých projektů a další jsou plánovány.

Bude to snad už deset let, co se v naší zemi přede síť bydlení pro chudé a potřebné. Zatím ale a pavučina nevypadá nikterak upraveně. Některá oka jsou velká, jiná malá. Někde je to celé nakřivo. Místy dokonce kus pavučiny chybí. Setkáváme se s různými snahami najít vhodnou formu sociálního bydlení jako je Housing First, prostupné bydlení, Rapid Re-Housing či azylové domy. Sledujeme projekty v Brně, Liberci, Plzni.

Jakou roli může v této nedokonalé pavučině hrát zákon o sociálním bydlení? Očekáváme, že ji urovná, nefunkční oka opraví, zpevní, zkrátka, že dá vodítko, jak ji dokončit a potom co nejlépe udržovat. V minulém vládním období bylo řešení na spadnutí. Skoro dopleteno. Samozřejmě, nebylo vše dokonalé. Mnozí pavouci cítili potřebu na pavučině dále pracovat.

Jenže pak na scénu vstoupil nový osminohý tvor. „Je to sekáč, pánové! Ten se nezakecá.“ Sekáč obchází upředenou síť. Nelíbí se mu. Pohrdá jí. Nechápe, k čemu vlastně je. A tak se chystá ukousnout základní vlákno... Andrej Babiš zatím neslyší nespokojené volání pavouků, kteří na pavučině léta pracovali. Pavouci nejlépe tuší, co se stane, jestli to opravdu udělá. Pavučina se zhroutí, splaskne a spadne na zem.

Jistě, mnozí si dokáží poradit i bez zákona. V některých městech si například postaví svoji malou pavučinu. Jiným městům se ale jejich vlastní pavučina bydlení z různých důvodů postavit nepodaří.  Ve většině měst se nestane vůbec nic. A chudí lidé nebudou mít kde bydlet.

Daniel Svoboda je ředitel poboček NADĚJE v Písku a v Plzni.

Jsme vděčni za každý příspěvek na služby pro lidi bez domova.

„To chce klid a nohy v teple,“ není od věci říci někomu, kdo je nastydlý a teče mu z nosu. Díky klidu a nohám v teple se totiž rychleji uzdravíme. A od nohou se právě také nejčastěji nachladíme. Lidem bez domova to hrozí tím spíš. A zvlášť v zimě, která už je za dveřmi. Takže aby se to nestalo, pomozte nám tomu předejít a DARUJTE NOHY V TEPLE

Za cílovou částku můžeme nakoupit 1000 párů ponožek a 500 párů bot. Nebo pořídit komplet jednoho páru bot + dvoje ponožky pro 1/3 z počtu 1 500 osob bez domova, kterým jsme schopni během zimního období poskytnout službu v denních centrech a na ulici.

Lidé bez domova potřebují vaši podporu – pomozte jim s námi zajistit nohy v teple, a tím i klid ke zvládání jejich nelehké situace.

DARUJI TEĎ

Děkujeme vám!