Archiv zpráv

STŮL PRO JEDNOHO je projekt, který NADĚJE Praha testovala od prosince 2016. Ve spolupráci s městskou částí Praha 2 jsme ho na tiskové konferenci představili 17. října - na Mezinárodní den pro odstranění chudoby.

STŮL PRO JEDNOHO funguje jednoduše: zapojené restaurace poskytují porci teplého jídla vždy jednomu člověku bez domova jednou či vícekrát týdně. Provozovatel restaurace rozhoduje, jak často může klient pro stravu chodit a zda může svou porci sníst v restauraci, či zda ji dostane s sebou. Odborným garantem je NADĚJE, naši sociální pracovníci vybírají pro projekt vhodné klienty. Ti se zavazují k dodržování určitých pravidel (přicházet pro jídlo střízliví, bez zvířat apod.).

Snažíme se tak zamezit hladovění, pomoci znovuzačlenění lidí bez domova i omezit plýtvání jídlem.

"Vnímám jako důležité, že člověk bez domova, který dochází do restaurace, je obklopen majoritou. Je to velký rozdíl od situace, kdy člověk dochází do zařízení pro lidi bez domova. U STOLU PRO JEDNOHO funguje motivační prvek - klient ví, že přichází na pozvání majitele, často si vytváří vztah s personálem a najednou si připadá jinak - ví, že se s ním počítá," řekl vedoucí terénního programu NADĚJE Aleš Strnad.

Nyní se budeme snažit, aby se projekt rozrostl z deseti restaurací na území Prahy 2 i na ostatní území Prahy a do dalších měst po republice.

(foto) Tiskové konference se zúčastnili vedoucí humanitního odboru Hana Dostálová, iniciátorka projektu Dominika Farkasová, Aleš Strnad, vedoucí terénního programu NADĚJE Praha a zástupkyně starostky Prahy 2 Alexandra Udženija.

V roce 1992 ho vyhlásila OSN, s cílem snižovat extrémní chudobu ve světě. Přes všechny snahy se to ale příliš nedaří. I v ČR spíše stále stoupá počet lidí, kteří žijí v bídě. Pomáhejte spolu s námi utrpení těch nejpotřebnějších alespoň zmírňovat. Děkujeme!

Ráno 27. září to před libereckou NADĚJÍ vypadalo jako v čekárně u veterináře. Lidé bez domova zde čekali na očkování svých psů proti vzteklině zdarma.

Psy, případně další domácí miláčky, mají často i lidé bez domova. Pro potěšení či jako nepostradatelnou obranu svých provizorních příbytků. Očkování těchto zvířat brání rozšíření vztekliny mezi hospodářskými zvířaty i volně žijícími živočichy, ale především pomáhá předcházet nákaze lidí.

„Zdravá zvířata, zdraví lidé." Pod tímto heslem od roku 2009 pracuje česká obecně prospěšná společnost Veterináři bez hranic ČR. A stejně jako v předchozích letech i letos se členové a dobrovolníci připojili ke Světovému dni boje proti vzteklině, který je připomínán v desítkách zemí světa dne 28. září. V Liberci probíhá spolupráce s Nízkoprahovým centrem NADĚJE a Městskou policií Liberec.

Nově ustavená Pracovní skupina pro etické otázky se poprvé sešla 2. října. Jak z názvu vyplývá, skupina se věnuje etickým tématům a dilematům, která vyvstávají ve všech našich službách. Pracovní skupina je v těchto otázkách poradním orgánem předsednictva. Členy skupiny jsou nejen zaměstnanci NADĚJE - vedoucí i ti, kteří pracují v přímé péči - ale i osobnosti působící mimo naši organizaci. Jsou jimi Pavel Černý, evangelikální teolog, a Marek Vácha, římskokatolický kněz, přírodovědec a přednosta Ústavu etiky na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Na své první schůzce se skupina věnovala revizi Kodexu etiky NADĚJE.

21. září uveřejnila Česká televize v pořadu Pološero reportáž Stíny ulice. Jsme v ní kritizováni za to, že neposkytujeme ubytování lidem bez domova pod vlivem alkoholu a lidem se psy. ČT nám nedala možnost na výtky reagovat. Činíme tak alespoň tímto prohlášením: NADĚJE poskytuje v České republice služby 4 700 lidem bez domova ročně. Vadí nám, že nemůžeme ubytovat každého bez jakýchkoli omezení (přijímat lidi podnapilé, se zvířaty atd.). Je to dáno tím, že naše kapacitní a technické možnosti jsou zkrátka omezené. Podle našeho názoru je řešením dostupné sociální bydlení a vznik specializovaných celodenních pobytových služeb pro lidi bez domova, kteří nejsou samostatného bydlení schopni. To však není možné bez aktivní účasti a podpory státu v oblasti legislativy i financování a bez podpory krajů a měst ve vytváření místních podmínek pro poskytování potřebných služeb - to je nad možnosti nevládních organizací.

Ač není máj – lásky čas, mohli jsme být svědky nadějného začátku dvou mladých lidí, slečny Karolíny a pana Jiřího. Po delší známosti si řekli 26. srpna před zástupcem starosty města Varnsdorfu své "ano". My oba, sociální pracovníci azylového domu NADĚJE v Jablonci nad Nisou, jsme jim tu radostnou událost odsvědčili.

Dokonce jsme byli svědky hned dvakrát: jednou na tomto obřadu a podruhé jako svědci něčeho začínajícího, něčeho vzácného, nadějného – snad krásného a trvalého.

Proč se o této slávě zmiňuji? Hlavně proto, že není tak časté, aby se dva lidé již delší dobu bez domova rozhodli řešit své problémy společně, a to ve svazku manželském. Podle jejich slov si chtějí být vzájemnou oporou, co nejdříve skončit s rolemi klientů azylového domu NADĚJE v Jablonci nad Nisou a najít si společný domov. Samozřejmě z naší strany mohou počítat s maximální pomocí, ale hlavní břemeno ponesou bez rozdílu na svých zádech. Počítají s tím, snad se na to i trošku těší. Samozřejmě budou potřebovat hodně štěstí, trpělivosti a vzájemné podpory. A především velkou porci lásky a Božího požehnání.

Tak "manželata", za celý kolektiv pracovníků i všech ostatních klientů: ať vám to vyjde!

Jiří Hána, sociální pracovník