Velice děkujeme za spolupráci regionálním i krajským organizacím, kolegům, dobrovolníkům, kteří společně s námi pomáhají dětem i dospělým lidem na Borku v České Třebové. Velmi si vážíme Vašeho doprovázení i různé pomoci. Přejeme pokoj, lásku, zdraví ve všedních i svátečních dnech tohoto roku i roku 2023.

Vystoupení proběhne ve středu odpoledne v 15 hodin. Přijďte se podívat, Těšíme se.

Budeme si povídat o tom, jaké příležitosti nám může dát škola a vzdělání, proč je dobré překonávat překážky a být vytrvalý. Nebudeme si jen povídat, určitě nebude nouze o společné hry a vyrábění. 🙂

Od pondělí 15.8. nás čeká další světadíl, který nám přiblíží zvyky, kulturu, dovednosti a nástrahy země Indiánů. Budeme pátrat po spravedlnosti a dobru v nás.

Co dělají pěkného na jiných kontinentech, co stojí za povšimnutí? Jací tam žijí lidé a co je jim  blízké? Můžeme si být navzájem užiteční? Budeme objevovat a možná i žasnout jaká je v pestrosti  krása a jak je dobře, když si vycházíme vstříc.

Sledujeme vlnu nového trendu tabákových lyftů. Je frajer ten, kdo se nechal vtáhnout tabákovými výrobky nebo ten, kdo jim nebo i partě odolal? Víme, co lyfty způsobují? Pokud se chcete dozvědět více, přijďte na besedu….určitě to nebude suchárna…

Přijďte si k nám zpříjemnit odpoledne:-)

 Vidíme naléhavost upozorňovat na rozmáhající se trend zkoušení nebo užívání žvýkacího tabáku. Rozhovory a beseda o liftech budou patřit do červnového programu. Zároveň si velmi přejeme ukázat dětem, jak volný čas lze využít hezky a zdravě, proto zařadíme závody v různých disciplínách, přípravu zdravého občerstvení, zajímavé vyrábění.

Zahrajeme si trochu her a opečeme si buřty, proto je potřeba zaplatit 15,-Kč, abychom občerstvení obstarali. S sebou je nutné sportovní oblečení, pití.

Pokud by bylo špatné počasí, připravíme náhradní program s občerstvením v budově.

S hezkým počasím nás to láká ven. Přibývá cyklistů, kolečkových bruslařů, jízd na koloběžkách.

Zaměříme se proto v květnu na přiblížení pravidel silničního provozu.O různé hry a soutěže nebude nouze. Přijďte, budeme se těšit.

Přijďte si zasoutěžit a zároveň se zlepšit ve čtení. 

V březnu a dubnu zjistíme, co nám dává příroda, budeme objevovat její zázraky. Zažijeme při hrách nejedno dobrodružství. Těšte se na šipkovanou, velikonoční tvoření, poznávánií zvířat . Budeme si povídat, co příroda poptřebuje a jak ji neškodit. V akci „Ukliďme Česko“ alespoň z části pomůžeme přírodě od odpadků. Vyčistíme své okolí, aby se všem dýchalo lépe.

V úterý a ve čtvrtek část dětí půjde do kina, část může strávit dopoledne v budově NZDM.

Do kina půjdeme v úterý 1.3. a ve čtvrtek 3.3.. Prvních 10 přihlášených bude mít přednost a bude moci s námi jít na animovaný příběh. Ve čtvrtek dostanou přednost Ti, na které se v úterý nedostalo. Stále však platí podmínka včasného příhlášení a zaplacení. Vstupenka stojí 20,-Kč, sraz bude v 8:50 v budově. Více informací získáte od pracovníků v budově.

Hledáme hrdiny..Kdo je nám příjemný, jací bychom možná chtěli být. Co můžeme zlepšovat a o co stojí usilovat. Přijďtě mezi nás, budeme se těšit.

Proč jsem důležitý/á? Kde mi bliká v životě zelená? Co mi jde a o co mi jde? To je hlavní téma ledna. Vyzkoušíme ale i vytrvalost, férovost ve volnočasových aktivitách.

Děkujeme velice všem, kteří s námi spolupracují nebo nám pomáhají.

Budeme hledat, co je pro rodinu důležité a jaký význam má pro mne. Co bych z rodiny chtěl předávat dál. A protože také v rodině trávíme čas různou zábavou, máme pro vás nejedno překvapení….a i o tom jsou vánoce.

 Tento měsíc se můžete těšit v budově například na židličkovanou, náramky přátelství, molekuly, pokladničku dobré nálady. O tom, co přátelství je a co není, si popovídáme v debatě. Těšíme se na vás.

Pokud máte rádi DOBBLE a PRŠÍ, NEVÁHEJTE  a přijďte si v sobotu 13.11. dopoledne do budovy zahrát. Vítězové obdrží cenu :-).Vzhledem k narůstajícímu počtu covidového onemocnění v republice, je nutné, aby si účastníci nezapomněli vzít roušky! Těšíme se na vás.

K hezké atmosféře přispěje i společné opékání buřtů. Je třeba buřtíky a chleba vzít s sebou. Budeme se těšit.

Ve čtvrtek 7.10.2021 proběhl v nízkoprahovém zařízení zajímavý program o zdravém stravování, účinků cukrů, solí, ovoce, zeleniny a dalších složek potravin na lidské zdraví. Od maminek  se děti dozvěděly, jak vařit některá jídla a od hostů z Pardubické univerzity, proč je třeba některé pokrmy jíst a něco třeba omezit. Velice děkujeme.

Pestrost aktivit, která je součástí naší práce s dětmi a mládeží, probíhá v týdnech často. Rádi bychom v Týdnu NZDM připravili několik nevšedních soutěží, turnajů, tvořivých dílen. V pondělí si zkusíme vytvořit třpytkový svícen, následně turnaj v sálovém hokeji, ve středu 22.9. proběhne dětský den a i ve čtvrtek čeká překvapení.Přijďte, těšíme se na Vás.

Na základě usnesení vlády ČR č. 97 ze dne 16. 3. 2020 uzavíráme od 18.3. 2020 nízkoprahové zařízení pro děti a mládež. Toto opatření platí po dobu trvání nouzového stavu.

Děkujeme za pochopení

V sobotu 6. dubna jsme se zapojili do celostátní akce „ Ukliďme Česko“ . 16. ročník akce „Ukliď svoje sídliště“ proběhl za ideálního počasí a velké účasti dobrovolníků.

Více než 40 dětí a několik dospělých posbíralo více než 700 kg odpadu a jako bonus 3 pneumatiky. Odvoz velké hromady odpadu zajistila firma Ekobi.

Všichni účastníci akce byli odměněni sladkou pozorností.

                                                                                                          Jan Holub vedoucí pobočky

O něco dříve než obvykle se na sídlišti Borek uskutečnilo zábavné odpoledne spojené s pálením čarodějnic.

Členové spolku Za jeden provaz a 26 studentů Gymnázia Česká Třebová si pro děti z vyloučené lokality připravili 10 stanovišť – např. provázkovou  laser dráhu, slalom na koštěti, foukání bublin, skoky v pytli. Na bonusovém stanovišti se malovalo na obličej a po sídlišti běhalo několik Spidermanů, princezen a kočiček.

Na startu děti dostaly kartičku a za každý splněný úkol dostaly razítko. Po splnění všech úkolů dostaly buřt s chlebem k opečení.

Akce se za ideálního počasí  zúčastnilo 76 dětí. K příjemné atmosféře přispěla i hudební skupina gymnázia 375 m.n.m.

Za poskytnutí sponzorského daru děkujeme firmě Bivoj a.s. Opava.

Za organizaci zábavného odpoledne děkujeme členům Za jeden provaz a studentům gymnazia

                                                                                            Jan Holub

                                                                                      vedoucí pobočky

Naše pobočka se letos zapojila do celostátní akce „ Ukliďme Česko“ . Sídliště Borek jsme uklidili již po patnácté.  Skupinka asi 40 dětí a 7 dospělých se ráno sešla před domem Naděje, rozdali jsme rukavice a pytle a vyrazili jsme do terénu. Mimo běžného odpadu jsme našli také pneumatiky, zbytky ledničky, části autovraků a další věci , které někteří obyvatelé sídliště nechali volně pohozené v trávě.

Počasí nám i letos přálo a za necelé 2 hodiny jsme odpadem zaplnili celý kontejner.Akce se vydařila, sídliště prokouklo a už se těšíme na další ročník.

Za odvedenou práci dostali všichni účastníci malou odměnu.

Za poskytnutí kontejneru a pytlů děkujeme firmě Eko – Bi Česká Třebová.                                                                                                              Jan Holub, vedoucí pobočky                                                                                   

V předvánočním čase jsme si v našem nízkoprahovém zařízení připoměli jak se slaví tradiční romské Vánoce. Zazpívali jsme romské písně, povídali si o starých tradicích a vyprávěli o předcích. Romové mají mnoho tradic, které se v některých rodinách stále dodržují.

Chléb se svící – Bochník chleba se zapíchnutou zapálenou svící a solí má rodině zajistit , aby bylo po celý rok co jíst.

Svazování lžic slámou – po štědrovečerní večeři se dříve k sobě svazovaly omyté lžíce pomocí slámy, aby při sobě stejně drželi i jednotliví členové rodiny.

Na závěr jsme si vyrobili zdobený vánoční věnec.

Teď už se můžeme těšit na Štědrý večer a na bohatou nadílku.

Jan Holub

V říjnu jsme v rámci Projektu prevence kriminality uspořádali další dva výlety.

Deset vybraných dětí ve věku 8 – 14 let se zúčastnilo víkendového pobytu v Domě na půli cesty v Květné.

Z České Třebové jsme vyrazili v pátek večer. Cesta vlakem proběhla bez problémů.Na statku nás přivítal ředitel Květné zahrady Mgr. Ferdinand Raditsch. 

Po ubytování jsme si z vlastních zásob uvařili večeři a šlo se spát.

Sobotu jsme věnovali procházce, hraní her na hřišti, a když začalo pršet hráli jsme deskové hry a sledovali filmy.

V neděli jsme vše uklidili, rozloučili se s panem ředitelem a vyrazili domů.

Další týden jsme vyrazili do brněnského Antroposu.  Nejvíce nás zaujal vycpaný mamut a expozice mapující vývoj člověka.

Návštěvu Brna jsme zakončili procházkou po městě.

Oba výlety se vydařily a děti se těší na další podobné akce.

                                                                                                  Jan Holub

1.      Naděje Česká Třebová uspořádala pro děti ze sídliště Borek 1. příměstský tábor s názvem – Cesta kolem Borku za 5 dní aneb Zveme všechny odvážné na dobrodružnou cestu do zaslíbené země!

První den naší výpravy nás zavedl do blízkých Svitav. Na třech sportovních hřištích jsme vyzkoušeli různé hrací prvky a v horkém počasí se příjemně unavili.  Kostel sv. Jiljí, který jsme měli možnost vidět, na nás dýchl atmosférou z dob, kdy premonstráti založili osadu na řece Svitavě. Postava Jiljího nám pomohla uvědomit si, že samota může pomoci objevit v člověku velké bohatství. Na závěr jsme si prohlédli svitavské náměstí, občerstvili se zmrzlinou a vyrazili domů.

Druhý den výpravy jsme vyrazili do starobylé Litomyšle. Zde jsme nejdříve navštívili Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež. S místními dětmi jsme si zahráli různé hry a na rozloučenou vybojovali vodní bitvu, která nás v horkém dni vydatně osvěžila. Na závěr dne jsme si prohlédli kostel, klášterní zahrady, kde jsme se pod dohledem soch Olbrama Zoubka vykoupali v bazénku. I zde jsme měli možnost se ztišit, promluvit si o radostech i starostech každého z nás a načerpat sílu na další dny.

Předchozí dva výlety nás dost unavily, a tak jsme si další den jeli odpočinout na koupaliště do Brandýsa nad Orlicí. Nejdříve jsme však navštívili labyrint – přírodní bludiště. Úspěšně jsme zabloudili, děti nás však před příchodem tmy našly a vyvedly ven.

Čtvrtý den výpravy jsme prožili v Semaníně a jeho knajpovišti. Opekli jsme si buřty, dobří lidé nám pomohli rozdělat oheň, strávili jsme spolu krásné chvíle.

Pátek jsme věnovali procházce po České Třebové.

Pro velký zájem jsme si náš tábor ještě o dva dny prodloužili o návštěvu koupaliště v Opatovci a v Litomyšli. Koupaliště v Litomyšli nemá chybu a moc se nám tam líbilo.

První příměstský tábor se vydařil a těšíme se na další ročník, který pro nás nebude znamenat pouze cestování po okolí, historii míst a obyvatel, ale především cestování po životě nás samých, prohlubování přátelství i vzájemné důvěry. Tábor byl pro nás možností navštívit se mezi sebou navzájem a nebýt si tak vzdálení a cizí v jednom místě.

                                                                            Pavlína Břeňová, Jan Holub   

NADĚJE, pobočka Česká Třebová pořádá od 31.7. do 4.8. první příměstský tábor na Borku. Zúčastnit se mohou děti od 8 do 14 let. Cena je stanovena na 100 Kč.

Informace o programu naleznete na plakátku

Na akci je nutné se předem (do 28.7.) přihlásit u Pavly Břeňové, počet míst je omezen!

První červnový den  byl na sídlišti Borek ve znamení oslav Dne dětí. Pro malé obyvatele jsme připravili sedm stanovišť, na kterých děti plnily různé úkoly. Nejzábavnější byl hod kartou do dálky. Trochu odvahy vyžadovala hmatová poznávačka naslepo, kde si děti mohly osahat moučné červy, sliz a další chuťovky. Po splnění všech úkolů čekala na děti v cíli malá odměna. Několik dalších obrázků najdete v galerii.

NADĚJE Česká Třebová uspořádala první aprílový den již tradiční akci „ Ukliď svoje sídliště“. Do úklidu se zapojilo okolo 50 dětí a několik dospělých. Za krásného slunečného počasí jsme za dvě hodiny uklidili sídliště a odpadem zaplnili celý kontejner. Přesto je nutné konstatovat, že situace s nepořádkem kolem  obytných domů se zlepšila. Nejvíce nepořádku bylo  v příkopech u silnice a u pole okolo sídliště. A tak v této tradiční akci hodláme pokračovat a věříme, že se situace bude stále zlepšovat.

Za odvedenou práci  dostali všichni účastníci drobnou odměnu.

K 20. výročí  založení NADĚJE v České Třebové  jsme na naší pobočce připravili „ Den otevřených dveří“

V nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež jsme nainstalovali výstavku fotek mapující 20 letou historii pobočky. Některé fotky z počátků činnosti NADĚJE byly pro návštěvníky výstavy překvapivé, jen těžko poznávali sami sebe či své kamarády. Součástí výstavy byla i ukázka výtvarných prací dětí z NZDM.

Návštěvníci  výstavy si tak mohli udělat představu o tom jaké možnosti využití volného času děti a mládež mají. Mimo jiné jsou jim nabízeny výtvarné a tvořivé aktivity, doučování a příprava do školy, hudební a sportovní aktivity.

Dále hostům byly ukázány prostory, které NADĚJE využívá a také mohli nahlédnout do kanceláře terénní sociální  služby a získat informace o práci terénního pracovníka. Právě terénní službou NADĚJE v České Třebové začínala (jen tehdy ještě nebyl v účinnosti zákon č. 108/2006 Sb.  O sociální službách, který v součastné době tuto službu definuje).

V podvečer oslavy pokračovaly v modlitebně Církve bratrské, kde proběhla ekumenická bohoslužba „vděčnosti a proseb“.  Bohoslužbu sloužil kazatel Rostislav Staněk, který stál u zrodu NADĚJE v České Třebové. 

NADĚJE v České Třebové si za 20 let působení ve vyloučené lokalitě sídliště Borek získala dobrou pověst a tu si chce udržet i v dalších letech. 

NADĚJE v České Třebové si připomíná 20 let od svého založení a pořádá Den otevřených dveří. 16. března 2017. Od 13 do 16 hodin, se  můžete přijít podívat, jak to u nás vypadá a zhlédnout výstavu a připravený program. Vše bude probíhat v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež na Semanínské ulici 2052.

Sedečně vás zveme i na ekumenickou bohoslužbu vděčnosti a chval, která začíná v 17:30 ve sboru Církve bratrské – Tykačova 1183, který se podílel přímo na vzniku služby NADĚJE na sídlišti Borek.

Pár slov o historii pobočky naleznete zde. 

Prosinec v NADĚJI jsme zahájili tradiční Mikulášskou nadílkou. Mikuláš, Anděl a Čert navštívili byty v domě Naděje. Hodným dětem rozdaly nadílku, kterou připravili jejich rodiče. Zlobivé děti dostaly od Čerta uhlí a brambory.

Do vánoční pohody jsme se s dětmi z nízkoprahového zařízení naladili při zdobení stromečku. U ozdobeného stromečku jsme si v průběhu vánoční besídky ukázali české a romské vánoční tradice a vyrobili vánoční přáníčka. Přečetli biblický příběh o narození Ježíše Krista a na závěr zazpívali s kytarou vánoční koledy. Za stromeček děkujeme lesní správě Lanškroun.

                                                                      Pavlína Břeňová, Jan Holub, Pavel Suchý

Tým fotbalistů ze sídliště Borek pravidelně celý rok trénoval. Odměnou všem hráčům byla účast na dvou turnajích v Jaroměři, kde jsme se utkali s místním týmem a týmem Josefova.

Vyvrcholením byl turnaj na domácí půdě v České Třebové. Po tomto turnaji bylo slavnostní vyhlášení nejlepších týmů, brankáře, střelce a nejužitečnějšího hráče.

Všichni účastníci turnaje dostali odměny v podobě fotbalových míčů pro další rozvoj jejich kariéry. Série fotbalových turnajů byla financována v rámci projektu prevence kriminality.

                                                                                Jan Holub , Pavel Suchý

Od letošního léta jsme započali spolupráci  s Dětskou misií, která přijela s dvoudenním programem pro děti a mládež.  Manželé Kohoutovi a jejich spolupracovníci si připravili bohatý program, který mimo jiné zahrnoval hry, dětské písničky, biblický příběh, učení biblického verše, soutěž, kvíz. Děti přijaly program s nadšením, zúčastnily se v hojném počtu a nadále vzpomínají na chvíle, které mohly společně prožít.

Děkujeme Dětské misii za perfektní službu a budeme se těšit na další spolupráci, např. během vánočních svátků, které nám připomínají narození Ježíše Krista.

Po výletech do okolí České Třebové jsme vydali i do míst vzdálenějších. 

Nejdříve jsme navštívili České muzeum stříbra a středověký důl v Kutné Hoře. Prošli jsme si expozici „Město stříbra“ dokumentující vývoj středověkého města.

V rámci expozice „Cesta stříbra“ jsme navštívili středověký důl a poznali technologie dobývání a zpracování stříbrné rudy a historii ražby mincí.

Další týden jsme vyrazili do hlavního města. Tento výlet byl určen mladším dětem a pro ně jsme připravili návštěvu dinoparku a muzea hraček na Pražském hradě.

Následovala prohlídka města a jízda metrem, která byla pro děti velkým zážitkem.

Oba výlety se uskutečnily v rámci projektu prevence kriminality.

       Pěkného počasí začátku prázdnin jsme využili k návštěvě zajímavých míst v okolí České Třebové .

       Nejdříve jsme navštívili Semanínské naučné stezky – vyzkoušeli jsme otužovací sestavu knajpoviště, prošli bukovou alejí a u studánky U salaše opekli buřtíky.

       Druhý den jsme vystoupili na Kozlovský kopec a navštívili místní rozhlednu. Všechny děti odvážně vylezli až nahoru a odměnou jim byl nádherný výhled po okolí.

Pár dní před svátkem čarodějnic jsme v našem nízkoprahovém zařízení uspořádali čarodějnický karneval. V jeho průběhu jsme s čarodějnicemi a čaroději hráli různé hry a soutěžili . Na závěr jsme zvolili nejkrásnější čarodějnici.                 

Na co se můžete v klubech těšit v dubnu si můžete prohlédnout na přiloženém letáčku. 

Před velikonočními prázdninami jsme v NZDM Borek uspořádali projektový měsíc zaměřený na svátky jara.

Děti se tématice Velikonoc věnovaly už ode dne masopustního veselí. Povídaly si o jaru, připomněly si velikonoční zvyky a tradice, vybarvovaly papírové kraslice, řešily „velikonoční“ slovní úlohy, sely osení, pletly pomlázky a malovaly vajíčka. Nezapomněly si také vyzdobit NZDM jarními motivy.

Protože jsou Velikonoce největším křesťanským svátkem, připomněli jsme si pašijový příběh. Děti předčítaly z Bible a jednotlivé pasáže aplikovaly na situace běžného života. Povídali jsme si o prožívání přátelství, zrady, zdánlivého neúspěchu i pocitu osamělosti. Pašijový příběh nás dovedl k důležitému poselství – nemáme se vzdávat, ale naopak radovat, ať jsme kýmkoliv a žijeme kdekoliv (srovnej Mt 5,1-13).

NADĚJE Česká Třebová se připojila k jarním úklidům probíhajícím v celé naší republice. V sobotu 11. dubna jsme uspořádali již 12. ročník akce „Ukliď svoje sídliště“ . Pomoci nám s úklidem přišlo přibližně 40 dětí a několik dospělých. Během dvou hodin pod vedením pracovníků NADĚJE vyčistili svoje sídliště od různého odpadu a nepořádku. Na závěr byli všichni účastníci odměněni malou sladkou odměnou.  

Vánoční akce v NADĚJI Česká Třebová

V době vánočních svátků bylo u nás velmi živo. Nejdříve jsme uspořádali vánoční besídku. Děti vyrobily vánoční ozdoby a malý stromeček ozdobily. Ukázali jsme si některé vánoční zvyky  – rozkrajování jablka, pouštění ořechových skořápek, házení bačkorou…

Dále v našem nízkoprahovém zařízení proběhla akce „ Vánoční párky“ . Skupina mládeže z Církve bratrské uspořádala pro děti ze sídliště Borek program složený z písniček, soutěží a vánočního vyprávění. Na závěr si všichni pochutnali na výborných párcích.

Na závěr vánočního období pro nás Církev bratrská z Ústí nad Orlicí uspořádala akci „Borek hledá superstar“ . Na úvod zazpívala několik písniček skupina studentů z Estonska a poté již své pěvecké umění předvedly děti ze sídliště Borek.

Všechny akce v nízkoprahovém zařízení měly velkou účast a děti se již těší na další.

                                                                                                      Jan Holub

                                                                                       vedoucí pobočky Česká Třebová

V neděli 12.10. ráno bylo před pobočkou NADĚJE v České Třebové živo. Skupinka 10 dětí se zde chystala na výlet do Prahy. Cesta vlakem utekla velmi rychle a hlavní město nás přivítalo skoro letním počasím. Přes Václavské náměstí jsme se dostali k Orloji, právě když odbíjela jedenáctá hodina. Poté jsme se pěšky a lanovkou přesunuli na Petřín. Zde jsem si pod rozhlednou odpočinuli. Naším dalším cílem byl Pražský hrad, tady jsem navštívili Svatovítskou katedrálu a  zhlédli střídání hradní stráže. Pozdě odpoledne jsme přes Karlův most zamířili k nádraží a v pořádku se vrátili domů. 

                                                                                           Jan Holub

                                                                                           Vedoucí pobočky

Sdružení Gemini, organizační jednotka Junáka, svazu skautů a skautek, pořádalo opět v České Třebové část kurzu budoucích skautských vůdců. Více než dvě desítky adeptů na vedoucí z celé republiky připravily pro děti z vyloučené lokality Borek dny nabité různými zajímavými aktivitami.

Děti se mohly povozit na lodičkách, vystoupaly na rozhlednu na kozlovském vrchu a učily se např. pohybovat v lanovém bludišti. Vyzkoušely si malovat provázkem, přetahovat se lanem, „lovit ryby“, rády zpívaly.

Vdělávací středisko Gemini je organizace s dlouholetými zkušenostmi s prací s dětmi a mládeží. Od ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy získalo akreditaci k provádění vzdělávacích programů pro další vzdělávání pedagogických pracovníků. Do „rodiny“ jeho kurzů patří také Gemini, skautský kurz skládající se z vůdcovského kurzu Castor a instruktorského Pollux. „Pro účastníky kurzu je to důležitá praktická zkušenost, pro děti vítané zpestření konce letních prázdnin,“ říká Jan Holub, vedoucí pobočky NADĚJE v České Třebové. „Těšíme se zas napřesrok!“, dodává. 

napsala: Martina Soukupová, s přispěním Šárky Mikulecké/Deník

ilustrační foto: Jan Holub, DiS.

Není to tak dlouho, co jsem do aktualit zařadila informace o pozoruhodném českém filmu Cesta ven. A teď mám pro vás další novinku. Účastníme se veřejné projekce 30.srpna 2014 v 17 hodin v sále zámecké jízdárny v Litomyšli. Poznamenejte si to a určitě přijďte. Čeká vás komentovaná prohlídka s autorem výstavy Danielem Peštou, promítání zmiňovaného filmu Cesta ven režiséra Petra Václava, společná debata a rozhovory s terénním pracovníkem a obyvateli sídliště Borek v České Třebové, kde NADĚJE v rámci dlouhodobé spolupráce s Městem Česká Třebová zajišťuje terénní programy, provozuje nízkoprahové zařízení pro děti a mládež a poskytuje správcovské a další služby. 

napsala: Martina Soukupová

O životě Romů, přemýšlíme jako o něčem co je mimo naše bytí. Představme si však hypotetickou situaci obráceného osudu, tedy, že já se narodím jako Rom? 

Výstava multimediálního umělce pana Daniela Pešty v Zámecké jízdárně v Litomyšli. Výstava uvede velkoformátové videoarty, drobné malby, asambláže a další objekty. Stejnojmenný projekt se mezinárodní veřejnosti poprvé představil loni při příležitosti Bienále současného umění v Benátkách.

více na: http://www.danielpesta.com/i-was-born-in-your-bed-litomysl/

napsala: Martina Soukupová

 Prázdninové volno jsme využili k návštěvě bowlingu. S pomocí kolegyň z nízkoprahového zařízení pro děti a mládež jsme vybrali skupinku  dětí a vyrazili jsme. Po nezbytných instrukcích jak se to vlastně kutálí se všechny děti aktivně zapojily do hry. Zpočátku kuželky odolávaly, časté byly žlábky, ale každým dalším hodem se děti učily a postupně se jim dařilo kuželky trefovat. Všechny děti byly spokojené a už zjišťovaly kdy zase vyrazíme na bowling. 

Napsal: Jan Holub, DiS., vedoucí pobočky

Krásného počasí jsme si užili na výletě na nedaleký Kozlov. Cílem bylo vystoupat na rozhlednu a cestou si užít legraci i vyzkoušet naše vědomosti o místní fauně a flóře. Dokonce jsme složili i písničku s lesní tématikou 🙂 Na konci výpravy objevily děti poklad a malé odměny z něj si mezi sebe rozdělily. Díky vydatné pomoci studentek, které vykonávají praxi v naší pobočce, jsme mohli vyrazit ve větším počtu. Počáteční strach z výstupu na rozhlednu překonaly všechny děti a odměnou jim byl krásný výhled do okolí.

Akce v Javorce naladila na prázdniny

Letošní premiéra bleších a farmářských trhů se uskutečnila v sobotu v parku Javorka od 14 do 18 hodin. A protože se blížil konec školního roku, doplnila je akce pro děti Hurá prázdniny. Rozličné aktivity v parku pro ně připravilo Rodinné centrum Rosa, Český svaz ochránců přírody, vodní skauti, Lingvia group, Naděje, městská knihovna, kynologové a sdružení In­Spiral.

Na bleších trzích bylo možné koupit a prodat nejen poklady z půd a sklepů, ale také například originální autorské šperky. Na farmářských trzích byly k dostání produkty regionálních výrobců a pěstitelů. Sobotní odpoledne v Javorce doplnil také kulturní program. Představily se kapely Willow Lake z Litomyšle, Guy­G z České Třebové a soubor ze ZUŠ Česká Třebová.

Vyšlo: 12.června 2014, Orlický deník, str. 2, Orlicko

Jeho film Cesta ven je po šestnácti letech našim prvním celovečerním snímkem, který se představil na festivalu v Cannes, byť v nesoutěžní přehlídce. Silný příběh mladé Romky, která se snaží najít cestu z obtížné životní situace, vstupuje tento týden do českých kin.

Jak vidí Petr Václav současný vztah Čechů a Romů, a proč se rozhodl o něm opět točit? 

Petr Václav patří k nejpozoruhodnějším českým režisérům své generace, přestože má za sebou pouze dva celovečerní snímky. Do českého filmového světa se nyní vrací po více než deseti letech působení v zahraničí. Po intimní studii rozpadu vztahuParalelní světy (2001) se ve svém novém filmu obrací opět do prostředí, kterému věnoval svůj celovečerní debutMarian(1996).Cesta venje syrovou, přitom nijak citově vyděračskou sondou do života lidí, kteří se ocitli na okraji společnosti a snaží se odrazit ode dna.

Klaudia Dudová v hlavní roli filmu Cesta ven.

LN: Scénář k filmu Cesta ven vznikl v roce 2012, v době, kdy jste už více než deset let nežil v Česku, a také to bylo už přes deset let od doby, kdy jste natočil svůj poslední celovečerní film, Paralelní světy. Co vás vedlo k tomu, znovu točit tady? 
Shoda několika okolností. Producent Jan Macola, kterého jsem potkal dva roky předtím v Cannes, se mnou chtěl natočit film v Čechách a ke svému producentskému debutu získal ještě Miloše Lochmana. Taková nabídka se nedala odmítnout. Jenže jaký film a proč? Projekty, které jsem měl rozepsané, buď nebyly pro Čechy, anebo měly vyšší rozpočet. Pokud jsem se měl takzvaně vrátit, lákali mě nejvíc lidé, s nimiž jsem natočil Mariana. Bylo to spontánní rozhodnutí. Věděl jsem, v jak svízelné situaci se nacházejí. Bylo jasné, že můj film může nabýt zásadního smyslu, pokud se mi podaří podat pravdivou zprávu o tom, co se s Romy stalo za posledních patnáct let. O tom, jak jsou vytlačováni stále více na okraj a mají se hůř než kdy předtím. A pak tu asi byl i lehký pocit dluhu. Marian mi pomohl, objel jsem s ním svět, zatímco moji herci se vrátili do pasťáků a z nich do životů, kde jim každý házel klacky pod nohy.

LN: Právě těch posledních deset patnáct let ovšem žijete v zahraničí. Jak se vám podařilo do prostředí Romů proniknout? Film působí velmi autenticky.
Vracel jsem se mezi kamarády. Nejezdil jsem za jakousi většinou Romů, ale především za konkrétními lidmi, kteří mají vztah k nějaké konkrétní problematice. A kterých se nikdo na nic ptát nechodí. Když se rozhodnete natočit film, který se bude odehrávat v 18. století v Itálii v prostředí opery, postup je stejný. Musíte mluvit s lidmi, kteří věc znají.

LN: Takže jste chtěl natočit jakési pokračování Mariana? Svědectví o Romech v Česku dnes?
Takhle bych to neformuloval. Jde o jinou dobu, jiný příběh. Také nemohu mluvit o Romech jako o celku. Celek je neobsažitelný. Já se zajímám o jednotlivce. Hledám lidi, kteří se pro mne mohou stát událostí. Díky nimž mohu lépe pochopit svět, sebe sama, žít city nebo je zkoumat. Zajímá mne hlavní hrdinka Žaneta. Tedy to, co je být touto konkrétní mladou Romkou, jejíž otec přijel v roce 1972 do Čech ze Slovenska a v roce 2001 ztratil definitivně práci. Co to je, být její sestrou. Také mne zajímá můj kamarád Milan Cifra. Jaké to je, žít asimilován od kojeneckého ústavu až do věku devatenácti let v pasťácích, být odebrán vlastním rodičům, přežít to, stát se opravdovým romským chlapem a otcem rodiny, kterého žádné asimilační násilí nedokázalo zlomit. Nezajímá mě fenomén ústavní výchovy, ale Milanův konflikt s ústavní výchovou v tom a tom konkrétním zařízení. Zájem o lidi musí být konkrétní. V tom smyslu, věřím, má pak film i pedagogické kvality. Ve chvíli, kdy jsme prožili dvě hodiny s jednou konkrétní Romkou, budeme pořád stejně zlí k obecné entitě Romů?

Petr Václav s aktéry svého snímku Cesta ven.

LN: Jeví se vám Češi jako rasisté?
Bohužel ano. Zkušenost nemám jen z romské perspektivy, která se skutečně nezlepšuje. V minulosti jsem také na vlastní kůži zažil dost smutné věci, když jsem byl v Čechách se svojí nebílou přítelkyní. V roce 1995 ji vyhodili z masny, nechtěli jí prodat „naše“ maso. Lidé po nás několikrát na ulici plivali nebo naznačovali, že tisknou kohoutky střelných zbraní. Určitou odtažitost jsem bohužel zaznamenal i mezi svými vrstevníky a některými intelektuály. Ona po třech měsících mluvila lámanou češtinou a pak se ji velmi dobře naučila. To ale vedlo k tomu, že někteří z těch, kteří sami kromě češtiny žádný jazyk de facto neovládali, mysleli, že je blbá, protože mluví špatně česky.

LN: To bylo před dvaceti lety. Nemyslíte, že se situace od té doby přece jen trochu změnila?
Ve čtvrtek jsem šel v Paříži ze střižny do kavárny a během cesty – bylo to asi pět set metrů – jsem uslyšel útržky jedenácti řečí, opravdu nepřeháním. Od italštiny přes portugalštinu a arabštinu až po dva africké jazyky, které neumím identifikovat. A vzpomněl jsem si na Štefana, který hrál dvanáctiletého Mariana. Byl tenkrát pozván na festival do Francie. Do Paříže přiletěl v pruhovaném saku, pruhovaných tesilkách, košili a s motýlkem u krku. Úplná opička, kterou ústav vystrojil a odeslal reprezentovat do zahraničí. Štefan to ze sebe hned doma serval. Po dvou dnech pochopil, jak na věc. Pod sako si dal svetr, k tomu džíny. Byl prudce elegantní, měl styl jak malý Francouz. A řekl mi, že poprvé v životě se necítí jako v zoologický, protože na něj nikdo nekouká. Jde po ulici a nikdo se po něm neotáčí. Protože v pestrosti světa se ztratil a nikdo mu nedával najevo, že mu nedůvěřuje.

LN: A když se tedy vrátíme k dnešku?
Nejtupější projevy rasismu snad opadávají; nevím, doufám. Ve vztahu k Romům ale žádnou změnu nevidím. Když jsem minulý rok při scenáristických obhlídkách chodil pár hodin s partou asi tak deseti až dvanáctiletých Romů poÚstí nad Labem, lidi – včetně policistů – se po nás dívali velmi ošklivě. Soustavně! Vůbec si nedovedu představit, jak se pod takovouto salvou zlých pohledů vyrůstá. Zase: film. Jak se konkrétní Honza, Mirek a Robert vyrovnají s těmito pohledy? A proč ta a ta konkrétní bába má potřebu se na ně takto dívat? To je téma. Ne názor omezence, který vám řekne, že všichni Romové kradou, a proto my všichni máme právo se na ně zle koukat. Nechme stranou, že je to nespravedlivé, nejhorší na tom je, že takové prohlášení je totalitární, mlživé, že se vám z toho zatemní mozek. Myslím, že Češi si vychovávají novou generaci nepřátel. Vždyť jaký vztah vztah k Čechům a k jejich rodné zemi můžou cítit romské děti, kterým chodí jejich spoluobčané řvát pod okna, aby jejich rodiče šli makat, nebo se vrátili do Indie? Rasismus je zaslepený. Nejenže ničí životy mnoha lidem, ale je nebezpečný i pro své nositele: generuje násilí a je zcela jasně ekonomicky kontraproduktivní.

Petr Václav s kameramanem Štěpánem Kučerou.

LN: Někdy je slyšet názor, že předsudky jsou na obou stranách. Co na to říkáte?
Mám dojem, že o obou stranách mluví vždy především ti, kteří chtějí prosazovat tu vlastní. Neříkám, že to jsou rasisté, ale v každém případě to jsou lidé s malou empatií. Domnívám se, že po několika stoletích, kdy byli Romové utlačováni, pronásledováni, posíláni do koncentráků a poté všelijak ničeni komunistickým režimem v dětských domovech a pasťácích, by mělo být naprosto samozřejmé, že se k nim většinová společnost bude chovat velkoryse. Bylo by výhodnější, kdyby přistupovala ke své minoritě galantně. Jsme o mnoho silnější, je nás o mnoho víc, máme daleko lepší startovní pozice. Proč zadupávat do země ty, kteří potřebují pomoc?

LN: Jak řešit konkrétní problémy Romů ukázané ve vašem filmu, tedy především jejich potíže s nezaměstnaností?

Jsem optimista a věřím, že člověk je v zásadě dobrý, a dobrá vůle hory přenáší. Především by se mělo tvrdě zakročit proti lichvě, která pod rouškou legálního podnikání dostává lidi do bídy. O hernách ani nemluvě. Liberalismus, s jakým je povolováno dávat hrací automaty i do ubytoven pro ty nejchudší, je konsternující. Státní moci a obecním zastupitelům herny příliš nevadí, můžeme z toho usuzovat, že jsou na tomto podnikání zainteresováni. Způsob, jakým lichva poznamenala českou – a především romskou – společnost, je naprosto mimořádný úkaz.

LN: Existuje podle vás cesta ven?
Obecně existovat může, pokud by byla dobrá vůle. Kdybych ale měl poradit konkrétnímu Romovi, jak najít cestu ven, a viděl, že nemá silnou vazbu na rodinu, na kamarády a namísto, a že by mohl mít šťastnou povahu emigranta – takových lidí je ale málo – poradil bych mu, aby okamžitě zdrhnul, jelikož v Česku zlepšení nepřijde zdaleka tak rychle, jak se nám krátí naše mládí, naše životy.

LN: Říkáte dobrá vůle. Jak by se konkrétně měla projevit?
Kdybych se cítil povolán věnovat se situaci jinak než filmař, což se nestane, nesnažil bych se rasismus zakořeněný v lidech zrušit dekretem. Pokusil bych se dát dohromady a financovat bezplatné právní poradny, které by pomáhaly Romům – a nejen jim – se bránit právní cestou proti diskriminaci související s bydlením, sháněním práce, přístupem ke vzdělání, k zábavě. Nic jiného než uplatňování práva společnost nezmění. Drobné bezpráví ji naopak sune každým rokem o desítky let zpět. Největším neštěstím západní civilizace je, že naše společnosti produkují odpad, a ještě jsou přesvědčeny, že to tak musí být a že je to správné. Produkujeme materiální odpad, zahrabáváme radioaktivní prach s vírou, že nikdy nevyplave na povrch, a také si vytváříme stále víc slabých, chudých kriminálníků a marginálních jedinců. A myslíme si, že řešením je odsunout je do zón, kam „slušný“ člověk nepřijde. To je náš koncept, který například severoamerický indián nemůže pochopit. A na tento koncept nakonec zahyneme.

LN: Nepropadáte občas pocitu zoufalství? Neříkají vám, že jste naivní?

Zdá se vám můj film naivní?

LN: Ne.
Podívejte se na hilsneriádu. V roce 1901 si tady většina obyvatel také myslela, že Židé dávají do macesů krev zavražděných panen. Lidé si téměř v každé době potřebují nalézt obětního beránka. Romové patří k oblíbeným obětinám. Uvidíte, že až se lidstvo konečně umoudří, začneme mlátit roboty.

Herečky Klaudia Dudová a Mária Ferencová-Zajacová na festivalu v Cannes.

LN: Z čeho jste vycházel při psaní scénáře k Cestě ven? Měnil se nějak v průběhu natáčení?
Zadání bylo, jak za použití co nejmenších nákladů natočit co nejjednodušší obyčejný film, jehož zápletka umožňuje mít silné postavy, které nás provedou škálou sociálních vrstev současné romské společnosti. Nejdříve jsem situaci zkoumal v rámci několikatýdenní cesty po Čechách. Scénář jsem napsal na léto. To se bohužel nestihlo. Takže jsem ho musel přepracovat na zimní, což samozřejmě změnilo styl natáčení a prodražilo film, protože jsme měli krátké chmurné dny a museli svítit. Přizpůsobil jsem se tomu, film dostal tvrdší ráz. Počasí je také velmi důležitý herec. Při castingu, který trval asi šest měsíců a přivedl mě do desítek českých měst, ghett i Čunkových vesnic, jsem nabíral další a další zkušenosti, a ty jsem ještě dostával do dalších verzí scénáře a pak do několika scén, které jsme improvizovali přímo při natáčení.

Petr Václav s kameramanem Štěpánek Kučerou při natáčení filmu Cesta ven.

LN: Jak konkrétně na Cestu ven reagovali vaši romští herci?
Ti, co zatím film viděli, velmi dobře. Říkali, že plakali a hned se smáli, že je to jak na horské dráze, rychlé změny pocitů. Jejich prožitek filmu je pro mne samozřejmě velmi důležitý.

LN: Fascinující je výkon Klaudie Dudové v hlavní roli. Jak jste ji objevil?
Na romské zábavě. Bylo tam mraky lidí, já jsem byl jediný gádžo a ohromně jsem si to tam užil a nafotil i několik dalších lidí, kteří se mi líbili, ale nenašel jsem pro ně uplatnění. S Klaudií jsem se poté viděl na kamerových zkouškách. Vycítil jsem, že má v sobě druh magnetismu, který mě a kameru fascinuje. Žádné další zkoušky jsem s ní nedělal. Ona je neskutečně rychlá a diskrétní, o zásadních věcech si nepovídá. Ale umí je ztělesnit na plátně.

LN: Co přineslo natáčení filmu vám?

Natáčení absolutně nic. Jenom práci, zoufalství, absenci spánku a vyčerpání. Tedy kromě natočeného materiálu. Nesmírně zajímavé byly ale scenáristické obhlídky a casting, který trval dlouho, vzal mnoho času a energie. Dovoluji si však tvrdit, že jsem se díky němu dozvěděl o problémech Romů a české společnosti víc než tým sociologů. Nemám však bohužel čas tuto zkušenost dále zpracovat.

LN: Vizuální stránku jste zcela podřídil autenticitě prostředí a postav. Kameramanem byl váš dlouholetý spolupracovník Štěpán Kučera. Měli jste i jinou koncepci, nebo toto byla jasná volba od začátku?
Nám se koncepce vytvářela a rozpadala a přetvářela v podstatě za chodu. Podle lokací, podle světla, podle povětrnostní situace, podle toho, co se nestihlo, protože jsme měli kvůli nízkému rozpočtu velmi našlapaný natáčecí plán. Občas jsem se musel přizpůsobit tomu, co se dá zvládnout v dané chvíli a v daném čase, a ne původní představě. Člověk prostě tápe v poměrně komplexním bahně nástrah a překážek.

Zdroj:http://www.lidovky.cz/cesi-si-delaji-novou-generaci-nepratel-rika-reziser-petr-vaclav-psk-/kultura.aspx?c=A140525_204733_ln_kultura_hep

Rád/a bych Vám nějak pomohla – co teď nejvíc potřebujete?

Aktuálně uvítáme pro volnočasové aktivity tyto věci:

–          propisky

–          papíry na kreslení a malování / obyčejné, mohou být i z jedné strany popsané/ 

–          pexesa

–          ořezávátka

–          ručníčky

–          hodiny – obyčejné

–          přehozy/deky/ na válendy

–          věšák/stojan/ na švihadla a obruče

–          pastelky

–          voskovky

–          papíry do tiskárny

–          omalovánky

Můžete-li nám pomoci konkrétním věcným darem, nebo finančním příspěvkem na pořízení těchto potřeb, zbyde nám více času i energie pro přímou práci s dětmi. Děkujeme Vám! Kontakt: Jan Holub, DiS., email: ceska.trebova@nadeje.cz, tel: tel. 465 539 303 

O segregaci romských žáků se dosud mluvilo hlavně v souvislosti s praktickými školami. Nyní se ale pozornost obrací k těm základním. Podle organizace Člověk v tísni jsou romské děti v některých z nich „připravovány na neúspěch“.

Život v komunitě, dobrá zkušenost rodičů a starších sourozenců, odpolední zájmové kroužky. Taková je odpověď některých základních škol na otázku, proč do nich dochází až okolo 70 procent romských žáků. Podle organizace Člověk v tísni ale právě z těchto důvodů nejsou komunitní školy pro romské děti přínosem. „Důležité je zmínit, že rozumová úroveň žáků segregovaných škol je průměrně stejná jako žáků jiných škol, že mají stejný potenciál. Ale bohužel podléhají jednoduššímu školnímu životu a postupně zaostávají za srovnatelnými žáky jiných škol,“ zmínil Václav Kučera z Člověka v tísni. 

Děti, které z nich vyjdou, mají podle zkušeností pracovníků organizace problém dokončit i první ročník střední školy.“Přičemž argumentace škol je opačná. Jako úspěch podávají četnost přechodu dětí do středního školství. Již ale nezkoumají, zda školu dokončí,“ zmínil také. Pozornost pracovníků této organizace se upnula hlavně na dvě pražské školy – Základní školu Grafická v Praze 5 a Základní školu Havlíčkovo náměstí v Praze 3. 

V jejich případě se odkazují na výsledky Scio testů, které mají zjistit úroveň vzdělávání. Obě školy z nich vycházejí podprůměrně. Své postoje opírají pracovníci organizace o výroky Agentury pro sociální začleňování, výsledky průzkumů OECD a v neposlední řadě i o nejnovější doporučení České školní inspekce. 

Jenže zmíněné školy kritiku důrazně odmítají. „Vadí mi, že se to všechno řeší za našimi zády. Kdyby za námi někdo přišel, mohli bychom to vysvětlit a dalo by se to případně řešit,“ řekla LN ředitelka Základní školy Havlíčkovo náměstí Irena Meisnerová. Vysoký počet romských dětí ve své škole vysvětluje tím, že v okolí bydlí hodně romských rodin. Pro děti, které pocházejí ze sociálně slabšího prostředí, před patnácti lety otevřela předškolní přípravný kurz. „Rodiče si to velmi chválí. Dětem to ulehčuje vstup do školy,“ vysvětlila ředitelka. Letos navíc zahájila činnost dětské skupiny pro děti okolo tří let, ve které se naučí základním hygienickým návykům, rozeznávání barev a počtům. Této školy se zastává i poslankyně Gabriela Pecková (TOP 09), která s ní spolupracuje. „K segregaci tam nedochází. Rodiče nejsou povinni dítě do této školy umístit. Oni si tu školu vybírají proto, že poskytuje nadstandardní péči a výchovněvzdělávací proces je tu pro děti daleko přátelštější. A v takovém prostředí dosahují lepších a rychlejších výsledků,“ řekla LN. Další vzdělávání a uplatnění na trhu práce je proto podle ní u těchto dětí dobré. Základní škola Grafická se zase odkazuje na výsledky kontroly České školní inspekce, která proběhla v roce 2011. Ta do školy přišla, protože dostala podnět od některých rodičů, jejichž děti docházely do přidružené mateřské školy a vytýkali instituci chyby v organizaci provozu. „Neshledala u nás žádnou chybu. To, jak naši žáci prospívají, nekontroluje Člověk v tísni, ale Česká školní inspekce,“ oponuje výtkám také Radka Jedličková, zástupkyně ředitele. Inspektoři ve své zprávě školu popisují jako komunitní s výrazným zastoupením žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. „Cíleně se zaměřuje na jejich inkluzivní vzdělávání,“ napsali také. Jedličková nechápe námitky Člověka v tísni i z toho důvodu, že dobrovolníci této organizace docházejí do školy a doučují žáky, kteří nestíhají učivo. Jenže právě děti uvádí organizace jako zdroj informací o školách. „Jejich sdělení jsou často nelichotivá a přesně pojmenovávají problémy škol,“ sdělil Kučera. Vychází ale i z podnětů dalších neziskových organizací, speciálních pedagogů i ze zkušeností ředitelů a zřizovatelů škol, kterým se podle Kučery podařilo podobné instituce zrušit nebo desegregovat. „V žádném případě nechci snižovat úsilí pedagogů, kteří v segregovaných školách působí. Jistě pracují podle svého nejlepšího vědomí a své práci dávají hodně,“ říká Kučera. Segregované školy ale i tak podle něho nejsou přínosem. „V negativním slova smyslu lze hovořit o dětech připravovaných na neúspěch,“ dodal. 

Česká školní inspekce na konci února vydala příručku Rovný přístup ke vzdělávání. Určena je hlavně pro tvůrce „vzdělávací politiky“, pomoct by ale podle tvůrců mohla i pedagogům. Před dvěma lety nechal tehdejší ombudsman Pavel Varvařovský provést takzvaný etnický průzkum ve vybraných praktických, dříve zvláštních školách. Vyšlo z něj, že až 32 procent školáků v nich tvoří Romové. Sčítání probíhalo na základě optického pozorování po třídách zástupci ombudsmana a dotazníků, které vyplňovali třídní učitelé. „Výsledky svědčí o pokračující diskriminaci v přístupu ke vzdělání v Česku,“ shrnula Lucie Opavská, která analýzu garantovala. Nižší vzdělání podle ní bude znamenat obtížné uplatnění žáků na trhu práce. 

Číslo vyděsilo i tehdejší zmocněnkyni pro lidská práva Moniku Šimůnkovou: „Třetinové zastoupení romských žáků na těchto školách je opravdu nepatřičné a je třeba podniknout všechny možné kroky pro to, aby se tento stav změnil.“ Podle Varvařovského za takový stav můžou školy, psychologové, kteří o umístění žáků do praktických škol rozhodují, ale i rodiče. Výzkum ale vyvolal negativní reakce. Kritikům se nelíbilo zvláště optické vyhodnocování, během kterého podle nich do kategorie „romský žák“ mohl spadnout každý, kdo má třeba černé vlasy. Důvodem pro etnický průzkum bylo zjištění Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, podle kterého do českých praktických škol chodí romských dětí mnoho.

Autor: Michaela Kabátová, článek vyšel v Lidových novinách dne 18.3.2014

Nespokojíte se s povrchními nebo „senzačními“ zprávami?  Máte odvahu občas změnit stereotypy ve svém myšlení? Přečtěte si zajímavou knihu. 

Máme Romy litovat, nebo se před nimi mít na pozoru? Jak je to s jejich ochotou integrovat se? Potřebujeme dekádu romské inkluze, nebo je to ztráta peněz? A kdo vlastně jsou ti Romové? Tyto provokativní otázky si Norbert Mappes-Niediek, dlouholetý zpravodaj pro oblast jihovýchodní Evropy, položil v době, kdy Evropská unie kvůli přílivu Romů hrozila Srbsku a Makedonii znovuzavedením vízové povinnosti a zároveň se schylovalo k slavnostnímu odhalení památníku romským obětem nacismu přímo před budovou německého parlamentu. Východiskem knihy se staly četné předsudky, které vůči Romům panují jak ve východní, tak v západní Evropě: údajná lenost, sklony ke kriminalitě či iracionální zacházení s penězi. Podrobná analýza životních poměrů východoevropských Romů, založená na autorových bohatých znalostech, přináší kompetentní, veskrze věcný a především poučný pohled na takzvanou romskou problematiku, který představuje zásadní změnu v dosavadních úvahách o tomto tématu. Odvážná hlavní teze, vzbuzující četné kontroverze, zní: Evropa nepotřebuje romskou politiku podporující pozitivní identitu této menšiny, ale sociální politiku zaměřenou na potírání chudoby. Kniha, která se na první pohled jeví jako jedna z nespočtu povrchních publikací nabízejících jednoduchá černobílá vysvětlení, tak nastavuje zrcadlo západní i východní Evropě a nabízí věru překvapivý a místy nepříjemný pohled.

Kniha: Chudáci Romové, zlí Cikáni 
Autor: Mappes-Niediek, Norbert

Zdroj: nakladatelství HOST

Na jaře sehrajeme přátelská utkání s týmy hráčů z dalších nízkoprahových zařízení v regionu. Vyjedeme například do Letohradu. 

„Zdraví drží, fotbalově tomu snad mám co dát,“ řekl ….na srazu před utkáním s ……. Běžel teprve začátek druhé minuty duelu s …….., když kapitán ………… týmu svá skromná slova potvrdil. Přihrál …….., ten mu míč asi nechtěně vrátil a ……. vypálil z pravé strany pokutového území. Pumelice do protějšího růžku! Připomíná Vám to něco? Takhle nějak by klidně mohlo takové naše utkání probíhat a probíhá 🙂 Ale nebudu Vás déle napínat. Tohle řekl Rosický před utkáním s Norskem 🙂 Ať žije fotbal! I ten stolní!

Dne 19. 3. 2014 jsme spolu s Rodinným centrem Rosa Česká Třebová připravili pro děti v nízkoprahovém centru Borek oblíbený karneval.  Děti při těchto aktivitách dostávají možnost zapojit se do samotných příprav a karneval mají velmi rády.  

V únoru a březnu 2014 pomáháme sbírat plastová víčka pro konkrétní dobročinný záměr. Víčka pomohou rodičům sedmiletého Míši Teresky z Chrudimi financovat jeho náročnou rehabilitační péči. Míša prodělal dětskou mozkovou obrnu. V minulém roce bylo zřízeno několik sběrných míst, podařilo se vybrat a přetřídit více než 6 un plastových víček. Sbírka stále pokračuje a my se do ní rádi připojujeme. Zajímá vás, jaká víčka lze sbírat a jak to celé funguje?  

Foto: archiv rodiny Míši Teresky

Dne 30.října 2013 vyjeli naši fotbalisti bojovat o medaile 🙂

V Přelouči se totiž konal IV.ročník fotbalového turnaje mezi nízkoprahy Pardubického kraje. Soutěžily mladší a starší čtyřčlenné týmy. Jestli z toho měli účastníci radost, nebo ne, posuďte sami 🙂

Prvním poslem blížící se plesové sezony je v České Třebové už čtyři roky benefiční ples Za jeden provaz, pořádaný stejnojmenným občanským sdružením.

Každý rok vynese dvacet až třicet tisíc korun pro některou ze znevýhodněných skupin obyvatel města. „Na tento ples chodíme každoročně, protože tady jdou peníze na správnou věc,“ říká o společenské události jedna z účastnic Zdena Šatopletová. Tentokrát se v zaplněném sále restaurace Na Horách tančilo pro dětský nízkoprahový klub sdružení Naděje. „Hledali jsme další organizaci, které bychom mohli pomoci. O činnosti Naděje jsme věděli a přišla nám hodně záslužná. Proto nám jako dobrý námět připadalo zvelebení nízkoprahového centra, jehož prostory nejsou úplně lákavé,“ připomíná zrod letošní spolupráce zakladatelka sdružení Zuzana Vondrová.

Následovaly společné workshopy, do kterých se kromě dětí z příměstského sídliště Borek pravidelně zapojují studenti českotřebovského gymnázia. „Byli jsme tam na dvou akcích, bylo to perfektní, děti jsou motivované, mají chuť něco dělat,“ je s volbou cílové skupiny spokojena Zuzana Vondrová a naznačuje další přínos těchto aktivit: „Pro nás je to nový impuls a pro studenty je to nová zkušenost. Touto skupinou můžeme oslovit nejen studenty, kteří se zajímají o sociální práce, ale i ty, kteří budou chtít studovat třeba pedagogickou školu.“ Naráží tak na předcházející ročníky, ve kterých gymnazisté spolupracovali s handicapovanými nebo seniory. Spolupráci si pochvaluje také ředitel gymnázia Josef Menšík, když říká: „Pro studenty jsou tyto projekty velkou výhodou. Co se učí ve škole teoreticky, tady zažívají v praxi. Moc mě těší, že k tomu nepřistupují formálně, jejich přístup je upřímný.“ 
Na plese bylo „narváno“, lístky do tomboly šly na odbyt, a tak Zuzana Vondrová mohla nastínit smělé plány, jak s výtěžkem naložit: „Rádi bychom pořídili nějaký nábytek a sezení, protože lavice tam jsou, co kdo dal, také nějaký menší koberec, aby mohly probíhat aktivity i na zemi. A určitě chceme vyzdobit stěny. Náš velký sen je pořídit dětem herní konzoli Kinect, je to zařízení, které dokáže skloubit oblíbené počítačové hry a pohyb.“ Spolupráce těší i vedoucí pobočky Naděje Janu Pakostovou. Ona, její spolupracovníci i zhruba čtyři desítky dětí, které denně zařízení navštěvují, se rozhodně mají na co těšit./Deník (Šárka Mikulecká) 

Poznámka obdarovaných:

Z výtěžku bylo zakoupeno plánované nové vybavení centra: pohovky, koberec a další nábytek a také X BOX Kinect, který kombinuje počítačovou hru s pohybem. Děti tedy ohromně baví a zároveň dělají něco pro sebe. Děkujeme!

Dne 10.října 2013 uspořádali naši milí přátelé ze „Za jeden provaz“ pro děti výtvarný workshop „v nízkoprahu“. Vyráběly se ve velkém krásné papírové slunečnice, které byly použity jako výzdoba sálu při příležitosti konání Podzimního benefičního plesu 19.října 2013 v restauraci Na horách v České Třebové. Výtěžek putoval do NADĚJE. Jak jsme s ním naložili si přečtěte zas jinde 🙂 Paní Magdo a všichni ze sdružení, srdečně děkujeme!