8. května se Volkswagen Maratonu Praha mezi více než 10 000 běžci zúčastnilo také 10 lidí v oranžovém triku NADĚJE. Jedním z nich byl Michal Vrabec, který do Prahy dorazil z Velké Británie, kde momentálně žije. Nestačilo mu podpořit naši činnost „pouze“ během, ale v rámci předzávodní přípravy pro nás také fundraisoval. Pan Vrabec pro NADĚJI vybral v přepočtu zhruba 8 000 korun! Byl ochoten nás podpořit i na svém FB profilu a poskytnout nám rozhovor.
Proč jste si mezi organizacemi, za které bylo možné běžet, vybral právě NADĚJI?
Měl jsem chuť podpořit jakoukoliv dobrou věc. NADĚJE se mi zalíbila, protože má dlouholetou tradici, ale zároveň byla v účasti na charitativních bězích stejný začátečník jako já v běhání, když jsem se pustil na konci února do přípravy na maraton.
Co bylo pro vás na prvním maratonu největším zážitkem?
Velmi silným zážitkem byla příprava. Vybíral jsem peníze od kolegů z práce a otázka, jak jde běhání a kolik mám ještě času na přípravu, byla pravidelným tématem našich rozhovorů v kuchyňce nebo na obědě. Necítil jsem tlak, že musím za každou cenu doběhnout, když mi přispěli, ale spíš podporu, že dělám správnou věc. Závod samotný pak vyšel parádně. Nejsilnější pocit jsem měl, když jsem zatáčel do Pařížské a v hlavě se mi ozval hlas: “Ty vole, ty to nakonec dáš! Ty dáš celej maraton!” To byla fakt paráda! Když jsem pak zjistil konečný čas, který byl o 15 minut lepší, než jsem čekal, protože jsem si popletl „vodiče“, to bylo tak super!
Měl jste při běhu možnost si užít fakt, že běžíte krásným městem?
Na začátku určitě. Dokonce jsem na Karlově mostě zastavil, že si udělám selfíčko. Jenže jsem měl plnou paměť v telefonu, tak jsem se zase zklamaně rozběhl. Po dlouhých rovinkách v Podolí a na Smíchově jsem už na okolí zapomněl a pouze se soustředil na tempo a kilometrovníky. Po 30. kilometru už člověk spíše sleduje, kde bude další občerstvovací stanice, a na krásy města nehledí.
Poběžíte maraton v budoucnu znovu?
V tomto roce určitě ne. Vrátím se zpátky k původnímu sportu, který je mnohem přívětivější ke kloubům. Počítám, že ještě týden po závodě budu kulhat.
Pane Vrabče, gratulujeme ke zdolání maratonu. Manévr se „záměnou vodiče“ považujeme za taktické know-how, které by Keňani platili zlatem.
Děkujeme za vaši velkorysou podporu NADĚJE.
