Jsme tři a tvoříme malý tým sociální služby, sociálně terapeutické dílny pro osoby s mentálním a kombinovaným postižením. Naším posláním je vést lidi s mentálním handicapem k větší soběstačnosti, k upevňování a zdokonalování pracovních návyků, rozvíjet jejich možnosti sociálního začleňování.
Naše dílna vznikla před dvěma lety na základě transformace ústavních zařízení v ČR. Je tedy součástí sítě, která se utváří proto, aby nejen děti, ale i dospělí nekončili v ústavních zařízeních, ale žili v nejvyšší možné míře plnohodnotný život v domácím prostředí. V dílně se setkávají lidé žijící v pobytových zařízeních s lidmi, kteří docházejí ze svých domovů.
Tak jako každý člověk po dokončení studií hledá své uplatnění a získává pracovní zkušenosti, tak i lidé s mentálním postižením mají mít takovou příležitost dle svých možností a schopností.
„Když přijdu do dílny, tak se jdu převlíknout, uklidím si věci do skříně. Napíšu čas příchodu, podepíšu se a jdu si nachystat věci na svačinu. Potom máme poradu, kde se dozvíme, jakou práci dnes budeme dělat – jestli budu barvit, brousit, šít, nebo třeba vařit – a která pracovnice mne dnes povede. Během práce máme přestávku, kde si dáme kafe, čaj, svačinu, a můžeme si s ostatními klienty pokecat. Po přestávce pokračujeme v práci. Když skončíme, jdu se převléknout, napíšu čas odchodu a schovám věci po svačině. Čekám, až pro mě přijede taťka. Do dílny chodím ráda, protože se tady učím novým pracovním činnostem. Učím se soustředit na práci a nevzdávat ji, když se mi zrovna příliš nedaří. A chodím sem ráda i proto, že tady potkávám nové lidi, jsem v jiném prostředí.“
Eva, 23 let, klientka STD NADĚJE, pobočky Bystřice pod Hostýnem
Díky sociálně terapeutické dílně se člověk s mentálním postižením může učit novým pracovním dovednostem, zažít radost z dokončené práce, učí se překonat to, že se mu třeba ráno nechce vstávat. Dílna pro něj může být odrazovým můstkem, který mu pomůže najít pracovní uplatnění např. v rámci sociálního podniku.
Dílna znamená také možnost oddechu pro pečující o osobu s mentálním postižením. Do naší sociálně terapetické dílny dochází klient, jehož rodiče jsou již starší. Ti po letech zažívají dny, kdy mají celé dopoledne pro sebe. Mohou si zajet nakoupit, vyřídit věci na úřadech, nebo si prostě odpočinout.
V dílně se máme s kolegyněmi co ohánět, abychom zabezpečily nejen přímou práci s klienty, ale také dokumentaci sociální práce, kontakt s místní komunitou atd. Snažíme se nic neopomenout, to znamená vycházet vstříc individuálním potřebám jednotlivých klientů, přistupovat k nim s úctou, respektem a láskou.
Ale je nás málo. Proč? Je málo financí. A všichni, kdo pracují v pomáhajících profesích vědí, že čím víc je na pomáhajícího nakládáno, tím větší je riziko vyhoření.
Přály bychom klientům všech sociálních služeb dostatek kvalifikovaných a stabilních pracovníků se srdcem na pravém místě.
Pracovnice sociálně terapeutické dílny NADĚJE, pobočky Bystřice pod Hostýnem
Na fotografii zleva:
Alžběta Luhan Fürstová, sociální pracovnice
Renata Machálková, pracovník v sociálních službách
Hana Bělíčková, sociální pracovnice
