Už je to něco přes rok, co jsem opustila srdeční práci v terénu a přešla do azylového domu a noclehárny pro muže na Žižkově jako vedoucí. A za ten rok se toho událo opravdu hodně.
Ať se jedná o pozitivní události jako třeba společná grilovačka s klienty v lesíku za doprovodu rytmických tónů kytary v podání kolegy Lukáše z terénu, přes rekonstrukci koupelny ve druhém patře, až po tu nejmilejší návštěvu studentů gymnázia, kteří pro nás uspořádali sbírku na nový sporák pro klienty. Velkou událostí také bylo zapojení do projektu Zvládání závislostí ve službách pro lidi bez domova. Za ten rok jsme posunuli pár lidí do sociálních/tréninkových bytů, kterých je ale tristně málo. Pro naše klienty bychom jich potřebovali daleko víc, aby měli možnost důstojně (do)žít.
Bohužel k sociální práci patří i negativní zkušenosti, jako je úmrtí přímo v azylovém domě, úmrtí v nemocnici, popřípadě doprovod na smrt klienta do paliativní péče či hospice. Sociální pracovníci odvádějí mravenčí práci, která nemusí mít v dohledné době cíl. Může to být tím, že spolupracují s náročným klientem, z důvodu absence zdravotně-sociálních služeb či nedostatku lůžek ve vhodnějším typu služeb. Překážek je spoustu, ale odhodlání ze strany zaměstnanců je silnější. Zápal kolegů je neuvěřitelný a schopnost nepolevit je obrovská.
Tímto příspěvkem bych ráda poděkovala svému týmu. Od pracovníků v sociálních službách, sociálních až po údržbáře. Bez vás, kolegové, bychom to nezvládli.
Děkuji, Síma
Text a foto: Simona Kafková, vedoucí azylového domu a noclehárny pro muže na Žižkově
