Opět máme únor, v Praze sice bez sněhu, mrazivý, zároveň však „suchý“. Jako sociální pracovníci, kteří tráví svůj čas s lidmi bez domova, jsme často dotazováni veřejností, jak že to mají lidé bez domova s alkoholem? Platí to otřepané klišé, že každý člověk bez domova „nasává jen, co se do něj vejde?“ Za mě je skutečnost složitější a určitě není černobílá. Řada lidí bez domova, kteří se zdržují na ulici, tak s alkoholem zkušenost má – někdo větší, pravidelnou s již rozvinutou závislostí, někdo menší, příležitostnou, zároveň jsou ve stavu bezdomovectví i lidé, kteří alkohol neužívají. Nesmíme zapomínat i na lidi bez domova, kteří využívají pobytových služeb, ve kterých je tolerance k užívání alkoholu odlišná. V těchto službách procento lidí nadužívající alkohol rapidně klesá.
Spojení lidí bez domova s alkoholem, zůstane v myslích zakořeněno dlouhodobě, asi stejně jako, že Češi vypijí nejvíce piva na světě. V rámci sociální a terénní práce však budeme nadále lidi bez domova upozorňovat na rizika spojená s užíváním alkoholu, která často končí fatálně. Zároveň v rámci osvětových činností budeme vždy zastávat názor, že ne každý člověk bez domova musí nutně být alkoholik.
Text: Aleš Strnad vedoucí služeb
Foto: Jana Vlčková