Mezi lidmi bez domova jsou i takoví, kteří se pracovní činnosti vyhýbají. Ztratili potřebné pracovní návyky a motivaci. Není však možné v tomto ohledu házet všechny do jednoho pytle. Lidé bez domova, kteří jsou ubytováni v azylových domech a ubytovnách, často vykonávají pracovní činnost či krátkodobé brigády. Tuto skupinu však veřejnost není schopna identifikovat jako „bezdomovce”. Nejjednodušeji zjevně zařaditelní jsou lidé žijící na ulici. Ti si vydělávají příležitostnými brigádami, sběrem papíru nebo žebráním. Často bývají zadluženi, a to je demotivuje k výkonu práce. Dalším důvodem je špatný zdravotní stav, závislosti a ztráta potřebných kompetencí důležitých pro vstup na otevřený trh práce. Na základě těchto bariér jsou někteří lidé bez domova ochotni vykonávat pracovní činnost za stravu a ubytování, často bez uzavřené jakékoliv smlouvy či dohody, což vede k situaci, že jim není mzda za vykonanou práci vyplacena. Podobné zkušenosti daného člověka o to více demotivují k výkonu práce, čímž se více a více dostává na okraj společnosti. Zároveň si nehradí zdravotní ani sociální pojištění, což přispívá ke značně zhoršené možnosti reintegrace zpět.
Aleš Strnad, vedoucí Terénní programu pražské pobočky NADĚJE
