Představy veřejnosti vs. realita života v azylovém domě

Pozvali jsme zástupce Libereckého kraje na návštěvu našeho azylového domu. Chtěli jsme ukázat, v jak dobrém stavu celé zařízení dva a půl roku od otevření stále je a jak se nám daří plnit poslání naší organizace.

Obavy o stavu vědomí většiny společnosti o životě bezdomovců v azylových domech se naplnily. Náměstek hejtmana pro řízení resortu dopravy, investic a veřejných zakázek nevycházel po celou dobu z údivu nad čistotou v budově, nad službami NADĚJE, byl „mile překvapen“ vzájemnými vztahy mezi zaměstnanci a klienty. Pochopil, že naše zařízení je v mnoha případech poslední místo, kde se s bezdomovcem slušně zachází, nikdo ho nezavrhuje a kde má možnost zkusit začít nový život. A to je pro člověka, ale samozřejmě i pro společnost, to nejdůležitější.

Pan náměstek se zájmem poslouchal příběhy klientů a stále se velice divil příjemné atmosféře v celém zařízení. Slíbil tuto zkušenost tlumočit ostatním představitelům kraje a předat jim pozvání k osobní návštěvě NADĚJE.

Věříme, že návštěva měla smysl. Vždyť politici na předních místech by měli mít povědomí o všech svých spoluobčanech a v rámci svých pravomocí pomáhat při zajištění co nejlepšího fungování zařízení jako jsou azylové domy. Jde přece o člověka! To jsme také panu náměstkovi několikrát zdůraznili. 

Na závěr cituji z textu, který napsal sám pan náměstek na svůj profil na sociální síti: „Dnes jsem navštívil Azylový dům Naděje v Jablonci nad Nisou, velké díky patří všem lidem, kteří se starají o lidi bez domova. Bylo těžké poslouchat lidské příběhy, pravidla pro poskytování služeb i trable, které zde vznikají. Vážím si pracovníků co poskytují velikou pomoc lidem, kteří již nemají jinou možnost přežívání a jsem rád za příběhy se šťastným koncem.“

 

 

Jiří Hána, sociální pracovník

Dům NADĚJE Jablonec nad Nisou