Život na ulici bývá často nahlížený optikou čísel a statistik  –  kolik lidí bez domova žije v naší zemi, kolik z nich využívá azylové domy či noclehárny. Jenže za těmito čísly se skrývá skutečnost, se kterou se setkáváme každý den, ať už o tom přemýšlíme, nebo ne: lidé bez domova žijí v našem společném prostoru. Jsou součástí městské krajiny, a tím i součástí života každého z nás.

Smíšené pocity kolemjdoucích

Setkání s lidmi na ulici bývá rozporuplné. Mnozí z nás cítí lítost, touhu pomoci, ale také nejistotu. Nevíme, zda je bezpečné se zastavit, nabídnout drobnou pomoc, nebo zda tím naopak nepodpoříme začarovaný kruh závislostí. Jindy se objevuje strach  –  ne ze samotného člověka, ale z připomenutí, že ztratit zázemí může být mnohem snadnější, než si chceme připustit.

Každodenní přítomnost

Lidé bez domova nejsou někde „jinde“. Potkáváme je před obchodem, na nádraží, v parcích. V mnoha případech se stávají  neodmyslitelnou součástí prostředí, které denně míjíme. Někteří kolemjdoucí se naučili tváře bezdomovců rozeznávat a dokonce s nimi navázali tichý vztah  –  úsměvem, pozdravem, občasnou mincí nebo teplým nápojem. Jiní se naopak snaží pohled odvrátit, protože jim přítomnost člověka bez domova působí nepohodlí.

Spoluobčané, ne „ti druzí“

Připomínat si, že i lidé bez střechy nad hlavou jsou spoluobčané, je klíčové. Mají své životní příběhy, někdy tragické, někdy složité, a v mnoha ohledech podobné těm našim. Každý z nich má jméno, minulost a často i sny, které se nápadně podobají snům „běžných“ lidí  –  mít bezpečí, zdraví a přijetí.

Naše role

Spoluobčané na ulici jsou zrcadlem společnosti. Ukazují, jak funguje systém podpory, solidarita i schopnost empatie. V očích veřejnosti je bezdomovectví problém, ale zároveň i výzva: jak přistupovat k lidem, kteří žijí v těžkých podmínkách? Máme se obrnit lhostejností, nebo hledat cesty, jak nabídnout respekt a pomoc?

Lucie Štěpánková – pracovnice v sociálních službách Naděje Kateřinky.

Každý z nás si v životě vybírá směr, kterým se vydá. Někdo hledá jistotu, jiný peníze, další prestiž. Já jsem hledala smysl. A právě ten jsem našla v práci, která není vždy jednoduchá, ale má hluboký význam.

Denně se setkávám s lidmi, které většina společnosti míjí bez povšimnutí. Bezdomovci, lidé v krizových situacích, ti, kteří ztratili všechno někdy vlastní vinou, jindy nešťastnou souhrou okolností. Pro mnoho lidí jsou to „nepřizpůsobiví“, „problémoví“, nebo prostě jen „ti bez domova“. Pro mě jsou to především lidé. Se svými příběhy, trápeními, ale i nadějemi.

Práce v Kateřinkách mi umožňuje být u těch nejtěžších momentů lidského života a zároveň u těch nejdůležitějších. U chvíle, kdy někdo po letech znovu získá doklad. Když po dlouhé době spí v čisté posteli a dostane teplou polévku. Když se podívá do očí a řekne: „Děkuju, že jste to se mnou nevzdali.“

Tahle práce mě učí pokoře, trpělivosti a lidskosti. Připomíná mi, že pomoc není o velkých gestech, ale často o drobnostech, vlídném slovu, naslouchání, podané ruce. Každý den přináší výzvy, ale také malé úspěchy, které mají velkou cenu.

Místo, kde působíme

Kateřinky jsou klidná část nedaleko Liberce, obklopená zelení, lesy a kopci. Atmosféra je zde jiná než v centru města tišší, někdy trochu odtržená od ruchu okolního světa. Právě to má svou výhodu: pro naše klienty je to prostředí, kde mohou najít dočasný klid a bezpečí mimo běžný stres velkoměsta.

Dostupnost do Kateřinek sice není úplně ideální, cesta sem vyžaduje krátkou jízdu z centra Liberce a někomu se může zdát „mimo“. Ale ve skutečnosti to není nijak daleko. Ten, kdo chce, si cestu najde. A my jsme tady připraveni s otevřenými dveřmi, trpělivostí a s pochopením pro ty, kteří často nemají kam jinam jít.

Proč je NADĚJE důležitá i pro společnost?

Služby Střediska NADĚJE v Kateřinkách nejsou jen o ubytování nebo hygieně. Je to místo, kde se lidé mohou znovu začlenit do společnosti. Pomáháme s obnovou dokladů, hledáním práce, zajištěním zdravotní péče nebo vyřizováním sociálních dávek.

Čím víc lidem se podaří vrátit zpět do běžného života, tím méně jich končí v ulicích, nemocnicích nebo ve výkonu trestu. Je to správné nejen lidsky, ale i ekonomicky. Tím, že pomáháme lidem postavit se na nohy, pomáháme i celé společnosti být bezpečnější, soudržnější a spravedlivější.

Pracuji tady, protože chci být součástí místa, kde se neztrácí víra v člověka. Kde i ti, kteří jsou na okraji, dostávají novou šanci začít znovu. Kde slovo naděje není jen v názvu, ale v každodenní práci, v postoji, v srdci.

Bc. Lucia Franková Kemková

Pracovník v sociálních službách Naděje Kateřinky

Ve čtvrtek 24. dubna se v Liberci v baru Organza konala akce  –  bazárek „Šaty pro Naději“. Jeho cílem bylo dát nový život oblečení, které už lidé nepotřebují, a zároveň získat finanční prostředky pro Nízkoprahové denní centrum Naděje.

Myšlenka bazárku vzešla z praktické potřeby. Často sháníme pro své klienty ošacení, zejména praktické ošacení pro muže, ale dary obsahují často i oblečení které není pro naše klienty (většinou muže) vhodné. Mnoho darovaných kousků oblečení je natolik krásných a kvalitních, že by byla škoda je nevyužít pro dobrou věc i jiným způsobem. A tak se zrodil nápad uspořádat bazárek, kde si lidé mohou toto oblečení pořídit a zároveň přispět na činnost Naděje. Při přípravě akce jsme oslovili fanoušky Naděje, že nám mohou nyní nosit i šaty a sukně, které běžně spíše nechceme.

Zájem o akci byl velký a atmosféra více než příjemná i když jsme se vzhledem k deštivému počasí přesunuli ze zahrady do vnitřních prostor Organzy. K dobré náladě nám zahrála kapena Na Und? a o něco dobrého k pití či jídlu, také nouze nebyla.

Po rozpečetění kasičky na libereckém magistrátu jsme se dopočítali krásné sumy 6 023 Kč. 

Děkujeme všem co přispěli do sbírky, všem kdo donesli i odnesli si šaty, kapele Na Und? za skvělou muziku, paní náměstkyni Martině Teplé za podporu akce, Baru a restauraci Organza za výborné zázemí, celému týmu Naděje za organizaci akce a všem co přišli patří poděkování za pěknou atmosféru. Budeme se těšit na další setkání.

Ve středisku Naděje Kateřinky využívají někteří klienti prostředků z tzv. projektu „Nejdřív střecha.“ Pro nezasvěcené je tento termín neznámý, proto se domnívám, že je potřeba vysvětlit důvody pro poskytnutí možnosti čerpání, a především jeho hlavní cíl. Cílem celého projektu je zajistit klientovi, který se dostal do těžké životní situace, pobyt na noclehárně bez starostí o úhradu za poskytnuté služby. Toto všechno je možné na dobu až dva měsíce. Po tuto dobu se klient, většinou ve spolupráci se sociálním pracovníkem, má možnost v klidu zaměřit se na řešení své situace. Ne vždy se vše podaří tak, jak bychom si přáli a jak by bylo potřeba. Častým důvodem neúspěchu je nedostačující spolupráce klienta se sociálním pracovníkem, jeho špatný zdravotní stav, všechny možné druhy závislostí, či celkový pasivní klientův přístup pro kladné řešení.

Pokusím se uvést konkrétní příklad čerpání těchto prostředků z výše uvedeného projektu.

Klient Marek, věk 20 let, doba čerpání 60 dní.

Marek přišel do našeho zařízení z neznámého města na Slovensku, do té doby žil s matkou, která si našla v Čechách přítele a o syna ztratila zájem. S touto skutečností se Marek velice těžko smiřoval, a nešťastná situace se projevovala i na jeho chování.

Byl konfliktní, nedodržoval pravidla hygieny, slovně napadal své spolubydlící, svoji situaci odmítal řešit. Marek byl krátce po svém příchodu do zařízení, vzhledem k jeho celkovému psychickému stavu a platební neschopnosti, zařazen do projektu „Nejdříve střecha.“ Jeho první otázka byla, nebude-li se muset po zařazení odstěhovat na střechu budovy. Vše jsme si vysvětlili a začali řešit Markovu situaci.

Díky skutečnosti, že nemusel řešit, kde sežene prostředky na ubytování, se za dobu čerpání podařilo ve spolupráci se sociálním pracovníkem Markovi zajistit legální pobyt v České republice, zaevidovat na ÚP Liberec a tím otevřít cestu k čerpání prostředků pro jeho další existenci. Dále se podařilo obstarat vyšetření o odborného lékaře s následnou vhodnou medikací. Díky všem výše uvedeným skutečnostem se celkový stav Marka rapidně zlepšil.

Jeho bolestivé místo, vztah syna a matky se i ale i přes veškerou snahu sociálního pracovníka zlepšit nepodařilo. Bylo uskutečněno několik telefonátů s matkou, kde jsme podrobně popsali Markovu situaci a jeho psychický stav, který by se jistě zlepšil, kdyby matka projevila o syna alespoň nějaký zájem, nabídli jsme i několik termínů na případné osobní setkání, vše ale bylo marné.

V současné době společně s ÚP a klientem hledáme vhodné pracovní uplatnění, kontrolujeme dodržování osobní hygieny, snažíme se klienta vést k bezkonfliktnímu vztahu s ostatními ubytovanými, kontrolujeme dodržování správné medikace a vše pro úspěšný další rozvoj mladého člověka, který se ne úplně svoji vinou dostal do obtížné životní situace.

Všichni zaměstnanci Naděje jsme připraveni dle svých možností a schopností Markovi pomoci vyřešit jeho těžkou životní etapu a k tomu nám pomohlo také zařazení do výše zmíněné projektu.

Markovi přejeme hodně štěstí a brzké nalezení svého místa v životě.

Mgr. Jiří Hána  –  sociální pracovník

V letošním roce jsme se v Kateřinkách rozhodli pokusit zúčastnit se velké akce „ Ukliďme Česko, ukliďme svět“, a spojit příjemné s užitečným.

26.března 2025 v devět hodit ráno, po předchozích několika upozorněních, celá velká akce započala. Již v minulém týdnu jsme se zaevidovali na centrále, odkud nám poslali potvrzení o evidenci a odpadkové pytle s logem  „Ukliďme svět“.

Pak již nic nebránilo začít s úklidem. Rozdělili jsme si okolí budovy na několik sektorů, do každého vyrazila skupina brigádníků z řad našich klientů a zaměstnanců. Po cca dvouhodinovém maximálním pracovním nasazení jsme byli s prací hotovi. Blízké okolí budovy, ale i příjezdové cesta, autobusové zastávky a les do vzdálenosti přibližně 700 metrů jsou jako nové.

Spokojenost s nasazením a výsledek práce byl úplný. Hned po dokončení jsme k radosti všech rozdělali oheň a společně opekli špekáčky. Všichni jsme se radovali z toho, že pořádek jsme dělali především pro sebe a pro pořádek blízkého okolí, které se nám stalo dočasným domovem.

Jen na závěr několik faktů. Akce se dohromady účastnilo 19 lidí, sebrali jsme cca 100 kg odpadků, z toho cca 40 kg recyklovatelných. Všem zúčastněným patří velký dík!

Mgr. Jiří Hána – sociální pracovník.