Letos v listopadu slavíme 24 let od získání našeho prvního tréninkového bytu. Za tu dobu těmito byty prošlo mnoho lidí, kteří dostali šanci postavit se znovu na vlastní nohy.

Jedním z nich je i Bořek. Po letech ve výkonu trestu a pobytu v azylových domech získal možnost poprvé v životě bydlet sám  –  ve 44 letech. Má práci, která ho baví, řeší své dluhy a chystá se vstoupit do insolvence. Tréninkový byt je pro něj místem, kde se učí věci, které většina z nás bere jako samozřejmost: jak si uvařit večeři, rozvrhnout výplatu, jak si vytvořit místo, kde se člověk cítí jako doma. Jsme rádi, že u nás Bořek může začít nový život.

Jenže tréninkové bydlení je dočasné. A i když mnoho našich klientů a klientek, včetně Bořka, dělá všechno správně, cesta dál je těžká. Komerční nájmy jsou často nedostupné  –  kvůli nízkým příjmům nebo předsudkům. A sociálních bytů je zoufale málo.

Tréninkové bydlení je skvělý start, ale bez návazného bydlení zůstává jen dočasným řešením. A to je škoda, protože každý člověk si zaslouží domov, ne pouze šanci na zkoušku.

Text: Zuzka Kavková, vedoucí tréninkových bytů

Foto: ilustrační

Když narazíme v terénu na ty nejzranitelnější například z řad seniorů, lidí se sníženou mobilitou nebo cizinců, je to vždy problém. V případě, o kterém vás chceme dnes informovat, se bohužel jednalo o všechny tyto aspekty dohromady.

V červenci náš terénní tým našel na lavičce na Karlově náměstí staršího, slovensky hovořícího pána. Dle svých slov čekal na přítelkyni, až ho vyzvedne. Jak dny plynuly, situace se ale neměnila. Pán stále pobýval na lavičce, což jsme zjistili z telefonátu paní kurátorky. Jeho zdravotní stav se ale den ode dne zhoršoval. Vzhledem k tomu, že pán již nebyl schopen chůze, a nakonec ani žádného jiného pohybu, nebylo možno využít žádné ze sociálních služeb. Zdravotnická zařízení ho ošetřila a opět vrátila zpět. Stával se terčem kolemjdoucích lapků a agresorů, ztrácel důstojnost. Z darovaného invalidního vozíku, pomocí kterého byl alespoň mobilní, ho někdo po pár hodinách přesunul na lavičku a ukradl. V součinnosti s Armádou spásy zajišťoval náš terénní program převozy a asistenci při hygieně, naše ordinace se snažily o zlepšení zdravotního stavu, což bohužel vzhledem k okolnostem nebylo možné. Několikrát denně se na nás obracela veřejnost, policie i úřady s žádostí o pomoc. Jednoho dne se stav zhoršil natolik, že byl pán v ohrožení života. Na lavičce se sám ani neposadil, nekomunikoval. Prostřednictvím Záchranné služby byl převezen do VFN na Karlově náměstí a následně zde hospitalizován. Na doporučení zástupce vedoucího Azylového domu svaté Terezie jsme kontaktovali trnavskou Charitu a domluvili zde možnost zajištění pobytové sociální služby. Díky Sociálnímu nadačnímu fondu jsme zaplatili dočasný cestovní doklad a zajistili převoz do trnavské nemocnice k doléčení.

Díky Flexibilnímu rozpočtu Sociálního nadačního fondu hl. města Prahy jsme schopni pružně reagovat na krizové situace našich klientů. Tento nástroj nám umožňuje poskytnout finanční podporu přesně tam, kde je potřeba  –  rychle a cíleně. Krizové situace nastávají ze dne na den, někdy není čas čekat na rozhodnutí státního systému, a právě tehdy můžeme díky Flexibilnímu rozpočtu reagovat hned  –  bez zbytečných průtahů, s respektem k jedinečné situaci každého člověka. Flexibilní rozpočet Sociálního nadačního fondu dává sociálním pracovníkům možnost poskytnout individualizovanou pomoc i tam, kde běžné systémové nástroje selhávají nebo nejsou dostupné.

Díky tomu mohou lidé v náročné životní situaci překonat akutní krizi a znovu se postavit na vlastní nohy. Děkujeme.

Text: Olga Jandová a Míša Froněk Bejblová

Ilustrační foto: Jitka Antošková

Roman (48 let) přišel o práci a také o bydlení na ubytovně. Ze dne na den se ocitl na ulici. Poté, co přišel k nám žádat o pomoc, byl okamžitě zařazen do projektu Nejdřív střecha. Ubytovali jsme ho na noclehárnu. Jeho situaci řešil sociální pracovník spolu se sociální kurátorkou, která mu pomohla urychlit vyřízení evidence na úřadě práce. Dostal veškeré možné kontakty na pracovní agentury a nabídky práce. Pomohli jsme mu zařídit novou občanku, výpis z rejstříku trestů a také potravinářský průkaz. Roman si už po 14 dnech našel brigádu ve skladu a poté dostal nabídku od vedoucího na práci na hlavní pracovní poměr. V současné době Roman bydlí v azylovém domě, pracuje a aktivně řeší své dluhy z minulosti.

Před 21 lety jsme otevřeli naši noclehárnu Na Slupi. Průměrně zde poskytneme nocleh 144 mužům ročně. V roce 2024 stoupl průměrný věk z 44 let na 48. 5 % mužů má VŠ nebo VOŠ vzdělání.

Více o projektu Nejdřív střecha: https://www.nejdrivstrecha.cz/

Sbírka potravin je dnem solidarity, při kterém může každý pomoci tím nejjednodušším způsobem, darem trvanlivých potravin a drogerie. Pomozte společně s námi lidem bez domova v Praze prostřednictvím tradiční akce, jakou Sbírka potravin už několik let je.

Na jaře jste nám pomohli vybrat přes 3,5 tuny. Pojďme metu pro rok 2025 překonat. Zastavte se za námi už za dva týdny, v sobotu 8. listopadu v Globusu na Zličíně. Budeme tam od 8 do 18 hodin. Každý vybraný kilogram pomůže přesně tam, kde bude třeba.

Děkujeme a těšíme se na viděnou.