Hledáte pomoc v těžké životní situaci nebo vás zajímá, jak funguje sociální pomoc v Praze?

Hlavní město Praha vás zve na Veletrh sociálních služeb 2026, kde na jednom místě najdete přes 80 organizací připravených pomoci. A my budeme jednou z nich. Zveme vás tímto příští týden 10. – 11. 9. 2026 na Mariánské náměstí a do Clam-Gallasova paláce na Praze 1.

Ve čtvrtek od 15:40 do 15:55 si můžete vyslechnout moderovaný rozhovor na téma „Pomoc lidem bez domova na ulici“, kde vystoupí naše kolegyně Olga Jandová, vedoucí terénního programu.

Součástí veletrhu bude také panelová výstava zaměřená na aktuální témata a výzvy v sociální oblasti. Program po oba dny doplní odborné debaty, živé podcasty, hudební a další vystoupení. Program doplní odborné debaty, živé podcasty, hudební a další vystoupení.

Více informací také ve FB události: https://fb.me/e/51QZERqCJ

Těšíme se na Vás.

První dny na ulici vás dokážou zlomit. Doslova. Ztráta domova je obrovský šok, který člověka okamžitě vrhne do režimu přežití. Každá další noc venku devastuje lidskou psychiku a prohlubuje propast, ze které se jen těžko dostává zpět.

Proto existuje projekt Nejdřív střecha, kterou jsme společně s Vojtou Sedláčkem před 12 lety založili. Lidem, kteří právě přišli o střechu nad hlavou, projekt dává šanci se znovu nadechnout. Nabízí až dva měsíce ubytování zdarma v azylových domech nebo noclehárnách.

Projekt za 12 let své činnosti podpořil 3.540 lidí, a to rozhodně není málo.

Od roku 2017 administraci projektu zajišťuje Výbor dobré vůle – nadace Olgy Havlové, za což moc děkujeme!

Děkujeme všem, kteří jste se na pomoci podíleli spolu s námi.

Více o projektu a možnosti přispět se dozvíte na webu nejdrivstrecha.cz

Minule jsme si v úvodním příspěvku vysvětlili, co je pojem „prekarizované zaměstnání“. Teď vykopáváme první díl, kde Míša Froněk Bejblová vysvětluje, proč je tak strašně těžké pro člověka bez domova najít si zaměstnání.

Když si představíte člověka bez domova, vidíte někoho, kdo nepracuje?

Je to jedna z nejčastějších představ, ale výzkumy ukazují, že to není tak úplně pravda. Osoby, které potkáváme v našich službách, často pracují, většinou se jedná o fyzicky náročnou práci. I přesto nemají stabilní a bezpečné bydlení. Práce, které navštěvují, jsou často nepravidelné, nejisté a mnohdy nebývají po odpracování spravedlivě odměněné. Neexistuje možnost plánování budoucnosti.

Lidé bez domova potřebují výplatu velmi rychle, ideálně vyplacenou ihned po směně. Není v jejich možnostech čekat měsíc na výplatu mzdy. Proto docházejí do pracovních agentur, kde je možné získat zaměstnání velmi rychle. Jedná se často ale o brigády, směny se dozvídají den před výkonem, mnohdy se stává, že v den nástupu jsou odesláni pryč, jelikož je již kapacita zaměstnanců naplněna.

Mzdy bývají nízké, mladí lidé bez domova hovořili o tom, že mají například více přivýdělků, aby si mohli uhradit základní potřeby. Mnohdy se shodují, že pro hrazení bydlení by byla taková mzda nedostačující. Často museli opouštět své bydlení právě z důvodu nedostatečných financí na úhradu nájmu a základních potřeb. V případě exekucí, či jiných závazků se situace dále komplikuje.

V dalším díle se zaměříme na to, jaké pracovní pozice lidé bez domova nejčastěji vykonávají a jaká pro ně taková zkušenost je.

Míša Froněk Bejblová už několik let působí v našem denním centru pro mladé lidi bez domova, nejprve jako sociální pracovnice a nyní několik let jako vedoucí. Tématem prekarizace se dlouhodobě zabývá.

Foto: Martin Štípala

10. výroční Piknik (nejen) pro lidi bez domova je tady!

Zveme k jednomu stolu nejen lidi z ulice, ale také rodiny s dětmi, maminky samoživitelky, seniory v nouzi a také vás všechny, kteří chcete pomáhat. Bouráme bariéry, nabízíme pomoc sociálních pracovníků, mediků a dáváme lidem pocit, že na své problémy nejsou sami.

Abychom ale tento den plný lidskosti mohli bezpečně a důstojně zorganizovat, potřebujeme vaši pomoc. Každý dar nás posune blíž k cíli.

Piknik pro lidi bez domova vzniká jako společné dílo solidarity, které ve svém volném čase organizují dobrovolníci i profesionálové z různých organizací.

Přidejte ruku k dílu finančním darem. Děkujeme, že pomáháte bořit bariéry a propojovat světy!

Darovat můžete: https://www.darujme.cz/piknikprolidibezdomova

Můžete se připojit k FB události: https://www.facebook.com/events/2507573603086452

Pro lidi na ulici je pes často tím jediným, co jim zbylo. Je to jejich strážce, parťák a nejbližší přítel. Paradoxně je ale láska ke zvířeti často připraví o možnost přespat v teple, protože většina nocleháren a azylových domů psy nepovoluje.

Před dvěma lety jsme se rozhodli tuto bariéru alespoň částečně prolomit a spustili jsme provoz přístupný i pro zvířata v našem denním centru U Bulhara.

Návštěvníci denního centra už nemusí své psy nikde uvazovat ani složitě shánět hlídání. Přítomnost psů (i jiných zvířat) vnesla do centra pozitivní energii, což si pochvaluje i naše pracovnictvo. Ukázalo se, že respekt k poutu mezi člověkem a zvířetem je tou správnou cestou k lidštější a efektivnější pomoci.

Za těch 22 let se v těchto zdech napsalo spoustu příběhů. Některé měly šťastný konec, některé bohužel ne. Ale všechny byly skutečné. Byly plné radosti, smutku, naděje, zklamání, začátků i konců. A na některé z nich vzpomínáme dodnes s úsměvem.

Protože to nejdůležitější vždycky bylo a je nezapomenout, že za označením „člověk bez domova“ stojí především člověk! Člověk se jménem, minulostí, schopnostmi, chybami, sny, a hlavně se šancí něco změnit. Za těch 22 let se toho změnilo opravdu hodně. Lidé, kteří tu pracují. Lidé, kteří tu bydleli. Pravidla, doba i samotný Žižkov.

Ale některé věci se nemění. Pořád platí, že není jednoduché začít znovu. Že za každým člověkem, který potřebuje pomoc, je nějaký příběh. A že někdy je největší pomocí něco úplně obyčejného  –  otevřít dveře, uvařit kafe, vyslechnout, poradit a říct: „Dobře. Tak to zkusíme společně.“

A pak jsou samozřejmě chvíle, kdy se neřeší žádná velká životní krize, budoucnost ani osud lidstva, invaze mimozemských či nadpřirozených sil … ale třeba čí je ta jedna jediná ponožka, která se už třetí den záhadně válí na chodbě a ke které se samozřejmě nikdo nehlásí. Osm chlapů kolem ní dokáže vést poradu hodnou zasedání vlády. Každý má svou teorii, nikdo není majitel a ponožka mezitím stále statečně čeká na svého člověka. A možná právě v těchto chvílích je vidět, že domov není jen střecha nad hlavou. Je to také místo, kde se lidé mohou smát, hádat o naprosté nesmysly, dělat si ze sebe legraci a na chvíli prostě být spolu. Takže k 22. výročí přejeme Domu Naděje Žižkov hlavně hodně lidí, kteří dostanou šanci začít znovu, hodně příběhů s dobrým koncem, co nejméně těch smutných… a samozřejmě co nejméně záhadných ponožek bez majitele.

Děkujeme všem, kteří za těch 22 let byli součástí tohoto místa  –  pracovníkům, klientům, dobrovolníkům, podporovatelům i všem, kteří někdy jen otevřeli dveře, podali hrnek kávy nebo nabídli pomocnou ruku.

Protože 22 let není jen číslo. Je to 22 let lidských příběhů. 22 let naděje. 22 let nekonečných šancí. A tak si připijme na další roky. Na Žižkov. Na NADĚJI. Na všechny, kteří prošli jejími dveřmi. A na to, aby se vždycky našel někdo, kdo řekne: „Tak jo. Zkusíme to společně.“

A pokud možno… ať se konečně najde i majitel té ponožky!

Text: Simona Kafková, vedoucí azylového domu a noclehárny Žižkov

Foto: Filip Gabrhelík