Nedašov

PRACOVNÍ NÁPLŇ

• sestavování rozpočtů, tvorba žádostí o dotace, dohled nad hospodařením oblasti, podíl na strategických rozhodnutích,
• sledování a dodržování dotačních podmínek, vyúčtování dotací,
• vedení účetnictví (fakturace, banka, pokladna, interní doklady),
• spolupráce s ekonomickou ředitelkou NADĚJE (plnění úkolů).   

POŽADUJEME

• VŠ nebo SŠ vzdělání ekonomického směru (praxe v oboru a zkušenost s řízením malého týmu je výhodou),
• v případě SŠ vzdělání je praxe v účetnictví podmínkou, 
• zkušenost se sestavováním rozpočtů, znalost podvojného účetnictví,
• schopnost analytického a systémového myšlení,
• samostatnost, zodpovědnost, smysl pro týmovou spolupráci,
• uživatelskou znalost práce na PC na velmi dobré úrovni (především Excel, Word, zkušenost s účetními programy Abra je výhodou),
• odolnost vůči stresu,
• ztotožnění s posláním NADĚJE,
• trestní bezúhonnost.

NABÍZÍME

• zázemí velké celostátní organizace působící po celé ČR, která poskytuje pomoc lidem v nouzi již od roku 1990,
• zaměstnání na plný úvazek s dlouhodobou perspektivou,
• práci v příjemném prostředí a menším kolektivu,
• místo výkonu zaměstnání: Nedašov,
• mzda od 45 000 do 50 000 Kč hrubého měsíčně v závislosti na zkušenostech a délce praxe;

benefity:

• 5 týdnů řádné dovolené,
• stravování na pracovišti s příspěvkem na stravování,
• podpora vzdělávání i osobnostního růstu.

DALŠÍ DŮLEŽITÉ INFORMACE A KONTAKT

Nástup do pracovního poměru 1. 1. 2024.

Písemnou nabídku s krátkým motivačním dopisem a strukturovaný životopis zasílejte na e-mailovou adresu miriam.sankova@nadeje.cz nejpozději do 30. 9. 2023.

Ač se podle rekordních teplot a slunečného počasí zdá, že léto je v plném proudu, přece jen je září a blíží se podzim. Proto nic nenecháváme náhodě a rozhodli jsme se využít těchto příznivých dnů pro uspořádání akce „Rozloučení s létem“. Loučení to nebylo nikterak smutné, naopak. S cimbálovou muzikou DOKOPYJAN jsme si mohli zazpívat hezké písničky a co by to bylo za cimbál bez skleničky dobrého vína a něčeho dobrého na zub. Všechno bylo a bylo to dobré. Účinkující se s námi rozloučili slovy, že si to s námi užili a snad se nevidíme naposled. My je bereme za slovo a už teď se těšíme na další setkání. Fotografie zde.

Nabídku výletu na mysliveckou střelnici do Smoliny málokdo z klientů odmítne. Ti, kteří ji znají, ví, že je čeká posekaný zelený palouček uprostřed lesa, na jehož okraji stojí myslivecká chata a venkovní posezení, které nabízí příjemný stín v horkém letním počasí, ale také úkryt před deštěm a nečasem. My jsme měli to štěstí, že nám počasí vždy přálo a nejinak tomu bylo i teď. Odvážnější z nás se hned po příjezdu pustili do přilehlého lesa, aby pokoušeli houbařskou štěstěnu, a nutno dodat, že žádný z nich nepřišel s prázdnou. Další se vrhli na opékání špekáčků, které vždy přijdou k chuti. Celým odpolednem se nesla atmosféra naplněná veselím, humorem a radostí. Fotografie z dovolené zde.    

Dne 8. 8. 2023 jsme putovali na Velehrad. Vyrazili jsme brzy po ránu, abychom na místě byli před devátou hodinou, kdy jsme měli v bazilice Nanebevzetí Panny Marie domluvenou mši svatou. Tu nám sloužil a po celou dobu naší poutě nás duchovně vedl otec Emil.

Po mši svaté jsme měli komentovanou prohlídku baziliky, při které jsme si připomněli historická fakta tohoto moravského poutního místa. Stanuli jsme u hrobu a mohli uctít památku arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana, který se významným způsobem zasloužil o obnovu a povznesení nejen Velehradu, ale i Svatého Hostýnu, a jehož 100. výročí smrti si letos připomínáme. Tichou modlitbu a hold jsme vzdali u hrobu kardinála Tomáše Špidlíka, pro něhož, jak jsme se dozvěděli, byl Velehrad srdcovou záležitostí.

Říká se, že nejenom chlebem živ je člověk. A platí to i naopak. Po této duchovní stravě, jsme si dopřáli něco materiálního v podobě chutného obědu v poutním domě Stojanov a sladkého zákusku či zmrzliny v Luhačovicích na lázeňské kolonádě.

Fotografie zde.

Začátkem srpna se pravidelně vydáváme po vzoru biblických poutníků na pěší pouť. Protože v biblické tradici má velký význam hora (třeba hora Sinaj nebo hora Proměnění) nebo vyvýšené město (tím je především Jeruzalém), také my putujeme na Svatý Hostýn spojený s mimořádným vyslyšením mnoha modliteb.

Letos jsme zvolili téma Důstojnost, které provází různé aktivity v NADĚJI již téměř rok. Tragická smrt paní Doroty Š., klientky jidřichohradeckého domova pro lidi s mentálním postižením, kterou zabil pečovatel v roce 2021, je pro nás důležitým mementem o světě, jehož jsme součástí a naší prací a službou do něj přispíváme.

Na cestu jsme se vydali z Brumova v pátek 4. srpna v 6:30 a přes Hložeckou kapli, Vlachovice, Vizovice a Slušovice směřovali do Kašavy. Ve Vizovicích jsme navštívili nově opravenou kapli Panny Marie Růžencové a výklad nám poskytl bývalý starosta města Vít Sušila. Cíl prvního dne jsme dosáhli až pozdě večer v Kašavě, kde jsme také přespali.

Druhý den jsme se již vydali na cestu s cílem na Svatém Hostýně. Přes trvale zataženou oblohu po oba dny jsme nikde příliš nezmokli, a dokonce se objevil komentář o pouti mezi vzdálenými kapkami deště. Celková vzdálenost je asi 55 km. Krásná krajina, sdílení i ticho, modlitba i rozhovory nám dlouhou cestu osvěžovaly.

Téma Důstojnosti jsme uvedli vstupním zamyšlením na začátku cesty. Na něj navázalo téma rozhovoru Boha s Šalamounem, kde vidíme obrovskou důstojnost Boží i důstojnost krále. Král na nabídku dostat cokoliv žádal jediné: moudrost. Bohu se to líbilo, král dostal jak moudrost, tak odměnou vše ostatní.

Nad důstojností člověka jsme se zamýšleli i v podobenství o boháči a Lazarovi. Ježíš je hlavní scénárista příběhu. Za života je dělí jen dveře. Jeden denně hoduje, slaví. Druhý má za přátele pouze své vředy a psy. Chudák už na zemi má jméno, bohatý nikoliv. Lazar u dveří je bez zajištění, možná nemocný, uprchlík, bezdomovec. Oba podléhají zákonu života a smrti. Oba umřeli, ale jejich úložiště se zásadně odlišuje. Pokračuje silný dialog. Jeden z nich je v Boží blízkosti, druhý v duchu tradice je v pekle a trpí. Máme tu zlaté pravidlo života, jednat s druhými tak, jak chceš, aby oni jednali s tebou. V životě by mělo jít především o vztah mezi lidmi a vztah k Bohu. V životě opravdu nejde jen o peníze a moc, ale jde o budoucnost.

V sobotu odpoledne jsme si krátce odpočinuli v poutním domě a navečer jsme vyšli na křížovou cestu v krajině, umělecké dílo Dušana Jurkoviče. Naše téma křížové cesty byl Strach. Snad proto, že se o něm jen málo mluví, ale přítomný je více než může být zdrávo. Věříme, že Ježíš je lékař i našich duší. Je zajímavé, že svým profilem i vzdálenostmi je tato křížová cesta podobná té v Jeruzalémě jak délkou (na Hostýně asi 500 metrů, v jeruzalémské zástavbě asi 580 metrů), tak profilem (z pevnosti Antonia se jde z kopce a pak zase do mírného kopce na kamenolom Golgota).

Večer jsme strávili v sálku v poutním domě a ocenili zázemí, které jsme mohli využít. Ráno jsme se probudili do sváteční neděle, která nám navíc nabídla mimořádný příběh Ježíše a jeho učedníků při proměnění Krista na hoře Tábor. Za celou NADĚJI byla v poutní basilice slavena mše svatá, obě čtení i speciální přímluvné modlitby jsme přednášeli za každého z vás, milí čtenáři. Přestože celou neděli silně pršelo, pro každého účastníka to byl čas pro vzájemné posílení na cestách pracovních i osobních.

Velké poděkování patří každému z účastníků, zvláště organizátorům a doprovodu. Příští rok jste všichni zváni, není třeba se bát, jen počítat s tím, že pouť je náročná.

poutník Petr

Fotogarfie zde.

Krásné červnové dny jsou příležitostí pro různé aktivity v obci i přírodě. Celostátní NADĚJE považuje za jednou ze svých priorit spolupráci s místním křesťanským společenstvím. V neděli 18. 6. jsme se v hojném počtu zúčastnili farní mše svaté v Nedašově. Spolu se zaměstnanci a rodinnými příslušníky se zúčastnil i významný počet našich klientů. Se vzájemnou pomocí se nám podařila vytvořit radostná a slavnostní atmosféra.

Děkujeme farnosti a všem obyvatelům za vstřícnost a dlouhodobé vynikající vztahy. Fotografie zde.

Návštěvou nově obnoveného pietního památníku Ploština uctili klienti NADĚJE Nedašov oběti nacistické zvůle.

Život v pasekářské osadě Ploština nebyl nikdy jednoduchý. Obyvatelé se živili tím, co vypěstovali na svých nepříliš úrodných políčkách a chovem ovcí, které spásaly okolní louky. Někomu ve chlévě bučela i kravka. Nelehké životní podmínky vyvažoval dech beroucí pohled do široké daleké krajiny, na rozlehlé pastviny a kvetoucí louky. Zdejší poklidný život výrazným způsobem narušila 2. světová válka. Osadníci museli ze svého skromného živobytí povinně odevzdávat část toho, co vypěstovali německým okupantům a na přelomu let 1944 a 1945 živili i partyzánské jednotky, které se po Slovenském národním povstání přesunuly na moravsko-slovenské pomezí. A právě pomoc partyzánům se pro osadu stala osudnou. Mezi partyzány byli konfidenti, kteří ploštinské partyzány a jejich pomocníky vyzradili gestapu. Dne 19. 4. 1945 vyrazila speciální jednotka SS a protipartyzánská jednotka Josef na Ploštinu. Začali rabovat, bili ženy i děti, podpalovali domy, do kterých nahnali muže, kde uhořeli. Kdo se pokusil o útěk, toho zastřelili. V ten den na Ploštině zemřelo 23 osob. Ač se po válce objevila snaha o znovu vystavění domů a pomoc přeživším, hluboká stopa této obrovské tragédie znamenala konec osady a pasekářského života. Fotografie zde.