Nepřátelská architektura, v tomto případě “lidová tvořivost”, schovaná pod rouškou kultivace prostoru, je z našeho pohledu vždy problematická. Ať už se jedná o nedávné odstranění laviček z parku u Hlavního nádraží nebo, v případě této reportáže, o úpravu laviček na Barrandově.

Je nutné říct, že odstranění nebo úprava laviček žádným způsobem nevyřeší problém bezdomovectví, pouze ho odsouvá. Často také znepříjemňuje prostor i pro běžnou veřejnost.

Podívejte se na reportáž TV Nova (od 27. minuty), kde se k problematice vyjadřuje i náš kolega Aleš Strnad.

Lidé bez domova na invalidních vozících v centru měst? Zdá se to jako zvláštní, zarážející, někdy až absurdní. Jak je možné, že zejména v centru Prahy přežívá takové množství lidí bez domova na invalidních vozících? Jak je nastaven systém?

Jako vedoucí sociálních služeb pražské pobočky NADĚJE se k systému vyjadřovat raději nebudu. Nicméně mám za to, že tito lidé by měli mít zajištěnou střechu nad hlavou. I když z důvodu svého handicapu, často zhoršené schopnosti sebepéče, sebeobsluhy, většinou nejsou schopni využívat služeb určených pro lidi bez domova. Tyto služby, které vznikly v devadesátých letech, byly koncipovány jako služby sociální prevence, tzn. na krátkodobé využívání služeb  –  zajištění krizového/přechodného ubytování u lidí, kteří přijdou a odejdou, nikoliv pro lidi vyžadující větší míru péče.

Většina objektů, kde jsou provozovány služby pro lidi bez domova, nejsou bezbariérové. V Praze by se lůžka pro lidi bez domova upoutaných na invalidní vozík v režimu „běžných“ služeb daly spočítat na prstech několika málo rukou. Před pár lety byla otevřena nová pobytová služba pro lidi bez domova v režimu služeb sociální péče, a to Domov se zvláštním režimem Přístav. Avšak kapacita této služby, není schopna pokrýt poptávku ze strany klientů, kteří potřebují bezbariérové zařízení a vyšší míru podpory ze strany zdravotnického personálu.

Myslet si tedy, že poskytovatelé sociálních služeb pracující s lidmi bez domova jsou schopni se postarat o kohokoliv, je bohužel mylné. O to více nás pak mrzí, když se jedná o velmi zranitelné skupiny lidí. Pravdou je, že se v Praze v zimním období navyšují lůžka pro lidi bez domova, včetně zařízení v provozu 24/7, zařízení bezbariérová  –  avšak v tomto případě hovoříme o zimním období od 1. 12. do 31. 3. To není žádné systémové opatření. Řešení této zoufalé situace často nepřispívá ani nespolupráce, případně pouze „jako“ spolupráce (formální) ze strany jednotlivých obcí s rozšířenou působností, kde mají tito potřební lidé veden trvalý pobyt.

V rámci poskytovaných služeb jsme schopni klienta při výkonu terénní práce navštívit, odvést do nízkoprahového denního centra, kde se vykoupe (často za naší dopomoci), obdrží čisté ošacení, potravinovou pomoc a následně většinou z důvodu absence volného/vhodného lůžka, odjíždí zpět „na ulici“. Za poslední rok jsme v rámci naší terénní práce zaznamenali úmrtí minimálně čtyř lidí na invalidním vozíku  –  někde klient odmítal pomoc, někde se komplexní pomoci nedočkal. Zoufalé a smutné. Ve 21. století, v hlavním městě, které je součástí EU, nepochopitelné.

Tímto je nutné opětovně apelovat na zástupce MPSV, Vládu ČR v tom smyslu, že tuto problematiku je nutné řešit na národní úrovni, nikoliv pouze regionálně. Solidarita totiž mezi regiony, kraji, okolními státy, co se týká řešení bezdomovectví, bohužel neexistuje!

Text: Aleš Strnad, vedoucí sociálních služeb pražské pobočky NADĚJE

Foto: Olga Jandová, vedoucí terénního programu

Minulý týden jsme si nenechali ujít vernisáž jedinečné výstavy Wall of Hope, která nově odstartovala v prostorách pražského klubu Rock Café na Národní třídě.

Expozice, která potrvá do konce letních prázdnin, představuje originální graffiti díla inspirovaná slavnými světovými malíři. Vznikla v rámci květnové charitativní akce „Malování pro NADĚJI“ na modřanské Orionka Graffiti Wall.

Letošního ročníku této tradiční události se účastnily přední osobnosti domácí street artové scény. Umělci se inspirovali ikonickými autory, jako jsou Pablo Picasso, Vincent van Gogh, Jackson Pollock, Egon Schiele, Michelangelo či František Kupka. Do výtvarného projektu se netradičně zapojil také ředitel pořádající organizace NADĚJE Dan Svoboda, který na stěnu přenesl svou interpretaci díla Karla Malicha.

„Přiznám se, že jsem čekal něco nového, co jsem ještě v graffiti prostoru dosud nezažil. A skutečně mé očekávání bylo naplněno měrou vrchovatou. Autoři s odhodláním a nasazením, zároveň i s určitou pokorou, vytvořili jedinečná díla“, dodává Jirka Šourek, organizátor celé výstavy i akce Malování pro NADĚJI.

Díla budou otištěna v našem tradičním charitativním kalendáři ART 2027, který pokřtíme ve čtvrtek 12. listopadu v Rock Café. Výtěžek z jeho prodeje půjde na projekt Darujte nohy v teple. Všichni jste srdečně zváni.

Vystavující umělci: Jan Lamr, Jozef Panika, Lenka Kozlíková, Ondřej Michálek, Chaozzline, Michal Škapa, CrazyChak, Daniel Svoboda, Vlado Maen, Adam Štech, DosyDoss + dětští umělci Grétka Štechová, Meda Rolcová, Ralf a Felix Škapovi a jejich kamarád Ruda.

„V poslední době jsme zaznamenali u studentstva zvýšený zájem o problematiku bezdomovectví, což mě velmi těší. Ve společnosti vnímám jako velmi důležitá témata empatie a stmelování, boření bariér a destigmatizaci lidí bez domova. V tomto duchu jsme hovořili na konci června se studentstvem Gymnázia Paměti národa v našem azylovém domě pro staré a handicapované lidi bez domova v Záběhlicích. Padaly dotazy na osudy lidí, kteří se ocitli bez střechy nad hlavou a na problémy, se kterými se potýkají. Děkuji, že mladé generaci není lhostejný osud ostatních lidí.“

Text: Olga Jandová, vedoucí terénního programu

Foto: Aleš Strnad, vedoucí služeb

Život v našem azylovém domě píše spoustu příběhů, ale jeden z těch nejhezčích se právě teď odehrává na naší zahradě.

Jako každý rok touhle dobou se naše záhony proměnily v pestrobarevnou oázu. Všude to kvete, voní a roste nám to doslova před očima! Když se projdete kolem, uvidíte, jak se k světu mají dýně, cukety, rajčata, papriky, křupavé ředkvičky a záhony plné voňavých bylinek. Terasa je pro nás zkrátka místem, kde nacházíme klid a obrovský kopec pozitivní energie. Ke štěstí nám chybí snad jen zahradní nábytek, který by našim klientkám dal prostor, kde najdou klid na přemýšlení, prostor pro rozhovor nebo prosté lidské spočinutí.

Kde sídlíme: Rybalkova 31, Praha 10 – Vršovice

V případě nabídky prosíme napište nebo zavolejte vedoucí azylového domu Irče Burmekové (irena.burmekova@nadeje.cz nebo 775 018 166).
Letos máme navíc jednu velkou premiéru! Úroda je tak štědrá, že jsme se rozhodli poprvé založit pravé Vršovické kvašáky. Okurek se nám totiž urodilo opravdu obří množství…

A co je nejdůležitější? Na celý proces osobně a přísným okem dohlíží náš čtyřnohý šéf Vršek! Práce na terase ho očividně baví (nebo spíš kontrola nás všech), takže kvalita je stoprocentně zaručena.

Děkujeme všem dvounohým i čtyřnohým pomocníkům, kteří se o náš zelený ráj s láskou starají  –  ta společná radost je prostě k nezaplacení.

Text: Irena Burmeková, vedoucí azylového domu pro ženy ve Vršovicích

Foto: Vendula Tulisová

Čtyři roky uplynuly od chvíle, kdy naše nízkoprahové denní centrum a noclehárna pro lidi bez domova se zdravotním handicapem otevřely své dveře.

Naším cílem je dávat víc než jen střechu nad hlavou  –  dáváme lidem zázemí, stabilitu a šanci na nový začátek. A výsledky našich klientů mluví za vše.

Mnoho našich klientů se postavilo na vlastní nohy, našli si stabilní práci a vlastní podnájem. Další klienti se úspěšně přesunuli do azylových domů, komerčních ubytoven, domovů pro seniory či domovů se zvláštním režimem. Cizincům, kteří u nás uvízli v nouzi, jsme pomohli s dobrovolným návratem do jejich rodné země.

V denním centru vydáváme teplou stravu 2x denně, potravinovou pomoc navíc rozšiřujeme díky zapojení do projektu POMPO, v rámci kterého vydáváme další potraviny. Za čtyři roky se nám podařilo vybudovat skvěle fungující a nabitý sklad oblečení. Obrovské díky patří lidem z okolí, kteří nám věci pro klienty pravidelně nosí! Součástí služeb noclehárny a denního centra je také provoz prádelny, kde si klienti mohou vyprat své osobní věci. Pro klienty máme k dispozici prostornou bezbariérovou koupelnu, kde těm nejpotřebnějším pomáháme s osobní hygienou.

Protože se zaměřujeme na lidi se zdravotními problémy, je pro nás klíčová odborná péče. Každý den k nám dochází zdravotní sestra v rámci spolupráce s domácí péčí. Zajišťuje pravidelné převazy ran a ošetření, které jsou pro naše klienty často životně důležité.

V denním centru dáváme klientům přístup k počítačům. Píšou si zde životopisy, hledají práci a bydlení. A máme skvělou zprávu! V brzké době plánujeme pokrýt celé středisko Wi-Fi sítí. Chceme, aby měli naši klienti přehled o tom, co se děje u nás i ve světě, a snazší kontakt s okolím.

Práce v sociálních službách je náročná, ale umíme se i zastavit a radovat. Každý rok pořádáme naše tradiční venkovní posezení a grilování. Celý náš tým z Michle se sejde s klienty, hraje hudba, povídáme si a užíváme si přátelskou atmosféru, která nás všechny nabíjí energií do další práce.

Nic z toho by nebylo možné bez úžasného týmu z Michle, našich partnerů, dárců, sousedů z okolí a všech, kteří nám fandí. Děkujeme, že nám pomáháte naplňovat naše heslo, aby ulice nebyla pro nikoho domovem. Děkujeme, že stojíte při nás!

Za čtyři roky služby denního centra a noclehárny využilo 492 klientů s průměrným věkem 56 let (nejstaršímu bylo 90 let). Více než 28 % klientům bylo nad 65 let, což je výrazně víc než v jiných našich službách.

Text: Daniel Raška, vedoucí NDC a noclehárny Michle

Foto: Martina Štípala