OD ROKU 1990

Nestátní poskytovatelé sociálních služeb sdružení v Platformě 10, kteří dlouhodobě upozorňují na rozdíly v odměňování pracovníků v sociálním segmentu, poukazují na naléhavou potřebu nárokového, předvídatelného, spravedlivého a rovného systému financování.

„Poskytovatelé sociálních služeb naléhavě potřebují pro zajišťování sociálních služeb pro své klienty jednotný, transparentní, férový a predikovatelný systém financování. V současné době takový systém chybí. Ministerstvo práce a sociálních věcí se pokouší některé věci zlepšovat a řešit systémově. Jde například o dřívější rozhodnutí o zaslání finančních prostředků na jednotlivé kraje, hledání nového způsobu financování se zapojením všech partnerů, včetně poskytovatelů sociálních služeb i z nestátního sektoru, zvyšování úhrad na klienty či zvýšení plnění ze zdravotnických úkonů. To je pozitivní, ale bohužel se jedná pouze o dílčí kroky. Bez globální změny systému se příliš dopředu nepohneme,“ sděluje Jan František Krupa, národní ředitel sociálních služeb Armády spásy a mluvčí Platformy 10, sdružující největší z těchto nestátních organizací v České republice.

Platforma 10 vnímá jako důležité, aby byl nastaven takový systém, který bude spravedlivý ke všem poskytovatelům sociálních služeb, bez ohledu na to, jakou právní formu dotyčný poskytovatel má a kdo je jeho zřizovatelem. V současné době funguje financování sociálních služeb tak, že hlavní zdroj financí z kapitoly 313 Ministerstva práce a sociálních věcí je rozdělen dle historických, a tedy již dávno nepřesných směrných čísel. Směrným číslem se rozumí procentuální dělení dotační částky, která se následně dle těchto procent rozděluje do krajů. V některých krajích jsou díky tomu služby zabezpečené dobře, v jiných krajích ale nikoli. Neexistuje jednotná forma práce s těmito finančními prostředky.

„Pro nás je velmi důležité, aby byl nový systém opravdu jednotný, což je stěžejní především pro poskytovatele s celonárodní působností, jako je třeba Armáda spásy, Naděje, Charita, Diakonie apod. Je značně problematické, když jsou v jednom kraji uznatelným nákladem například režie, tedy náklady spojené se zabezpečením služeb (vedení, řízení, ekonomika, personalistika, fundraising apod.) a v jiném ne. Jinde se jedná třeba o stravenky,“ popisuje Jan František Krupa a dodává: „Současný systém také vede k významným rozdílům mezi podmínkami financování pro poskytovatele z nestátního a státního sektoru. Takovým elementárním důkazem obrovského rozdílu v zabezpečení služeb je rozdíl mezi mzdovou a platovou sférou.“

Výrazný nepoměr, který panuje mezi možnostmi mezd u nestátních poskytovatelů a tabulkových platů u státních organizací, ukazuje na nerovnováhu v zabezpečení sociálních služeb. Zaměstnanci nestátních neziskových organizací stále vydělávají v průměru o několik tisíc korun měsíčně méně než jejich kolegové, kteří vykonávají stejnou práci pro organizaci zřizovanou státem, krajem či městem. Z průzkumu Asociace poskytovatelů sociálních služeb z února 2024 vyplynulo, že 15 % zaměstnanců sociálního segmentu z neziskových organizací hodlá v horizontu jednoho roku změnit práci. Více než třetina těchto lidí uvádí jako hlavní důvod nízké finanční ohodnocení. Stejný průzkum uvádí, že 41,6 % nestátních zaměstnanců sociálních služeb považuje svou odměnu za spíše nebo zcela nespravedlivou.

Rozdíl mezi průměrem mzdové a platové sféry byl v roce 2023 u pracovníků sociálních služeb poskytujících domácí péči 3 994 Kč měsíčně. O ještě větší rozdíl se jednalo u pracovníků sociálních služeb v pobytové péči, zde se průměrná odměna lišila o 5 261 Kč. Největší rozdíly pak byly ve výplatách zdravotních sester bez specializace zaměstnaných v sociálních službách. Ty, které pracují pro nestátní organizace, měly na výplatní pásce průměrně o 14 863 Kč méně než jejich kolegyně z organizací příspěvkových.

„Takto nerovné nastavení vede k malému zájmu o práci v neziskovém sektoru a neustálému nedostatku odborného personálu. Proto navrhujeme ministerstvu nové cesty v nastavování financování sociálních služeb. Za ideální považujeme financování přes tzv. normativ. O tom, jak má být vypočítáván, jsme vedli dlouhodobé diskuze a došli jsme k závěru, že nejspravedlivější to bude podle úvazku v přímé péči,“ komentuje Jan František Krupa a vysvětluje: „Podle počtu obslužného personálu lze odhadnout, jak náročná je cílová skupina. Kdybychom jako příklad vzali domov pro seniory, v jednom může být každý upoután na lůžko a v druhém budou klienti víceméně samostatní, lůžek mají stejně, ale úvazků bude potřeba více tam, kde je potřeba lidi polohovat, provádět osobní hygienu a podávat stravu.  Proto jsme přesvědčeni, že normativ nemá být počítán podle počtu lůžek, ale dle úvazků v přímé péči.“

Platforma 10 považuje za velmi podstatné, aby do výpočtu normativu byly promítnuty i veškeré náklady, tedy i pracovníci jako účetní, údržbáři, uklízečky, management a veškeré provozní náklady.

„Pokud by se toto povedlo nastavit, jsme přesvědčeni, že by se srovnal základní přísun finančních prostředků mezi státní a nestátní poskytovatele sociálních služeb. Normativ by měl být financován ze tří zdrojů, především z kapitoly 313, ale zákon by podle našeho mínění měl také jasně sdělovat, jakou součinnost musí garantovat kraj a město či obec,“ doplňuje závěrem Jiří Lodr, prezident České rady sociálních služeb.

Na problematiku nerovnoměrného systému financování a rozdíly v odměňování mezi veřejným a nestátním sektorem sociálních služeb upozorňuje kampaň www.stejnaodmena.cz, se kterou přišla Platforma 10. Její zástupci se jednoznačně shodují na tom, že za stejnou práci, popsanou v zákoně o sociálních službách, má být stejná odměna. Zajedno jsou i v tom, že je zapotřebí systémová změna financování sociálních služeb tak, aby se zásadní bariéra pro rovnocenné odměňování lidí v sociálních službách odstranila.

Kontakt pro média:
Mgr. Tereza Melišová
Komunikace a PR
734 852 239
tereza.melisova@armadaspasy.cz

Tisková zpráva zde

Vláda ve středu 12. června schválila návrh zákona o podpoře v bydlení. Stalo se tak po téměř měsíčním vyjednávání mezi vládními stranami. Nesoulad se týkal hlavně navýšení státního aparátu o 200 zaměstnanců v rámci spuštění nových poradenských míst na obcích s rozšířenou působností.

Rozhýbání procesu schválení zákona ocenila iniciativa Za bydlení, která sdružuje nevládní neziskové organizace, akademiky a akademičky, představitele a představitelky samospráv. „Vnímáme to jako klíčový milník v řešení bytové nouze,” komentuje posun mluvčí iniciativy, Mikoláš Opletal. „Na zákon netrpělivě čekáme už řadu let a potřebuje ho přes 150000 lidí v bytové nouzi, kteří současně nemají v českém právním systému dostatečné zastání.”

Poté, co vláda před měsícem odložila projednávání zákona na neurčito, iniciativa zaslala předsedům a předsedkyni vládních stran výzvu, ve které je varovala před odkládáním jednání a vyzývala je k co nejrychlejšímu přijetí zákona. Výzvu v tuto chvíli podpořilo přes 1000 lidí, mimo jiné například plzeňský biskup Tomáš Holub, předseda České komory architektů Jan Kasl, nebo spoluzakladatelka Architektů bez hranic, Karolína Kripnerová.

„Počet lidí v bytové nouzi neustále roste. V kontextu covidové pandemie a ruské agrese na Ukrajině se nedostupnost bydlení dále prohloubila. Myslím, že je adekvátní používat označení krize bydlení, aby vláda začala situaci konečně co nejrychleji a účinně řešit,” komentuje svoji podporu Kripnerová.

„Je dobře, že vláda návrh podpořila. Doufáme, že jednání v poslanecké sněmovně už budou probíhat hladce a zákon se stihne schválit tak, aby vešel v účinnost před koncem volebního období,” říká Kateřina Dosoudilová, vedoucí sociálních služeb Člověka v tísní. „Vnímáme jeho znění jako kvalitně připravené a široce prodiskutované, z našeho pohledu tedy není na co čekat,”  doplňuje Dosoudilová.

„Jsem rád, že se moje vláda liší od těch minulých a snaží se problémy s bydlením řešit. V Karlovarském kraji vnímáme dopady bytové krize a snažíme se je řešit, učíme se to! Bez zákona jsou naše možnosti značně omezené. Potřebujeme více bytů, které tu jsou, ale jejich vlastníci potřebují záruky. Potřebujeme asistenci, protože bez ní některé rodiny fungovat nezačnou. To vše nabízí zákon, který podporuji od jeho počátku a doufám, že se jeho schválení dočkáme ideálně do konce roku,” vyjadřuje se radní pro sociální oblast Karlovarského kraje, Robert Pisár.

Součástí výzvy bylo pozvání premiéra Petra Fialy k jednání. „Přímo toto jednání zatím neproběhlo, ale jednali jsme s jinými vládními představiteli. Diskuse byla z našeho pohledu velmi racionální, řešili jsme především obavu z navýšení nákladů státního rozpočtu a potřebu plošnosti opatření na celorepublikový kontext,” komentuje jednání analytik Za bydlení, Jan Klusáček. „To jsou legitimní argumenty, zmiňovali jsme zároveň, že neřešení bytové nouze je v důsledku pro stát výrazně nákladnější, než její systémové ukončování. Typicky pobyt dětí v dětském domově stojí stát 60000 korun měsíčně, a významné části odebrání dětí by se dalo předejít systémem dostupného bydlení,” dodává Klusáček.

„Zákon prošel dílčími úpravami, které by ale neměly z našich prvních dojmů ohrozit jeho fungování. Tak nyní volíme opatrný optimismus a znění zákona průběžně vyhodnocujeme dle desatera funkčního zákona. Je totiž pochopitelně důležité, aby zákon prošel, ale taky aby neprošel ve verzi, která bude důsledkem přílišného oslabování jeho nástrojů nefunkční. Ve chvíli, kdy by zákon byl zasažený příliš mnoha kompromisy, půjde si sice odškrtnout, že je hotový, ale v praxi nepomůže potřebnému množství lidí,” uzavírá mluvčí iniciativy, Mikoláš Opletal.

Kontaktní osoba za iniciativu Za bydlení:
Mikoláš Opletal
+420 774 645 467
Mikolas.opletal@socialnibydleni.org

Tisková zpráva zde