BRNO

Tak nějak by se dal shrnout pohled Marka, našeho řidiče-údržbáře, na práci v Naději. A možná právě proto jeho pracovní pozice zdaleka nevystihuje všechno, co u nás dělá.

Marek je celoživotní snílek, dobrodruh a rebel. V minulosti byl ochráncem zvířat, podnikatelem, motorkářem i metalovým frontmanem. Dnes vozí naše klienty, pomáhá tam, kde je potřeba, a cestou s nimi často stihne i něco mnohem důležitějšího  –  popovídat si.

Marku, kdo jste? 😊

Ahoj, jmenuji se Marek a asi bych o sobě řekl, že jsem celoživotní snílek, dobrodruh a rebel.

Jak jste se dostal k práci řidiče-údržbáře v Naději?

K práci v Naději jsem směřoval už nějaký čas. Vzhledem ke své předešlé životní cestě  –  ochránce zvířat, podnikatele, motorkáře a metalového frontmana  –  jsem vždycky hledal smysluplné naplnění své životní pouti.

A myslím, že právě tady jsem ho našel.

Co vás na práci nejvíc baví?

Nejvíc mě baví její rozmanitost, kolektiv, jehož jsem součástí, a v neposlední řadě klienti a jejich životní příběhy.

Všichni z personálu, které v Naději každý den potkávám, berou svou práci spíš jako poslání. Vkládají do ní více srdce než potřebu finančního zajištění nebo kariéry. A hlavně empatie je to, co nás všechny spojuje.

Je prostě hezké vidět odezvu od klientů. Někdy je to jen jemný úsměv, poděkování za pohlazení po ruce nebo po rameni. A někdy člověk cítí, že to pohlazení bylo vlastně i na duši.

Jsou chvíle, kdy je důležité prostě být s nimi, když musí čelit životním situacím, které jsou těžké pro každého z nás.

Je nějaký příběh klienta, na který nikdy nezapomenete?

Těch příběhů je dlouhá řada. Některé je potřeba vstřebat a jiné jsou zase spíš epizody, u kterých se všichni rádi zasmějeme.

Třeba paní S. mi vždycky ráda vypráví, jak jako malé děvčátko jezdila se svým tatínkem na motorce. Měli Jawu 250. Tatínek prý nebyl zrovna technický typ, takže i když měli motorku vždycky naleštěnou a společně se o ni rádi starali, měla své mouchy. Jednou z nich bylo sundávací sedlo, které jim moc nedrželo. A tak se každou chvíli během jízdy nečekaně  –  i se sedlem  –  „vysypali“ na louce nebo do příkopu. Potom to museli doma nějak ututlávat před maminkou. Takže měli prázdniny co prázdniny taková malá tajemství. Paní S. na to hrozně ráda vzpomíná.

Nebo vzpomínky paní M., která s manželem procestovala svět. Ráda nám nosí fotografie z cest a vypráví o zážitcích z exotických krajin.

Já nemám vždycky moc času, ale když spolu jedeme  –  když klienty vezu domů nebo do stacionáře  –  kolikrát se mi rádi svěří. A já jsem rád, že mám jejich důvěru.

Díky našemu povídání pak vím, o čem si spolu můžeme během jízdy povídat a co mají rádi.

Vím, že paní M. ráda vaří a stará se o zahrádku. Paní S. zase miluje květiny, takže spolu obdivujeme všechno, co po cestě do stacionáře kvete.

A čas od času se s klienty dostanu i na nějaký výlet. A to jsou potom zase nové příběhy.

Co by podle vás měla mladší generace převzít od seniorů?

Umění žít. Umět se občas obejít bez sociálních sítí a internetu. Mít chuť učit se, tvořit a vnímat krásu kolem sebe.

A také umět změnit pohled na svět, i když se s námi život zrovna nemazlí. Negativní zkušenosti se dají „přetavit“ v něco pozitivního. Třeba jen v nějakou drobnost.

Úsměv má podle mě větší smysl než škarohlídství.

Jak poznáte, že jste měl dobrý pracovní den?

Mám dobrý pocit, když jsem nějak pomohl holkám na domově, které odvádějí neskutečnou práci při zajišťování komfortu a potřeb klientů.

Nebo když vidím tým v denním stacionáři, který je pro mě obrovskou motivací svým profesionálním a zároveň krásně lidským přístupem ke klientům.

Každý den mají klienti nějaký program  –  zpívání, cvičení, malování, pečení…

A když vidím, že je všechno v pořádku, je mi prostě fajn.

Co byste vzkázal člověku, který si myslí, že práce v sociálních službách není pro něj?

Pokud nemá srdce na pravém místě nebo se nedokáže vcítit do těžkostí i hezkých chvil, které nám život přináší, asi to pro něj opravdu nebude.

Ale pokud hledá v životě něco, čím může přispět k tomu, aby byl svět o něco hezčí, odměnou mu bude sebeúcta a pocit naplnění.

Když ráno přijedete do práce, na co se nejvíc těšíte?

Na všechny a na všechno.

Je to radost a zároveň výzva.

Jednou jste řekl, že nevstáváte do práce, ale za novým příběhem klienta. Co jste tím myslel?

Ano. A nejen za příběhem klientů, ale za příběhem nás všech.

Každý den je jiný.

Mám super šéfovou Martinu i Peťku a jsem rád, že jim můžu pomoct s každodenním návalem všeho, co se nahrne.

Těším se na všechny. Na Kamču, až ji potkám s klienty na zahradě. Na Honzu, který připravuje program pro klienty. Na Pavču, Evku, Verunku, Marťu, která nám tam uklízí. Na Magdičku, Danušku, Olinku, Michala…

Prostě všichni jsou tak vzácná esence života, že je mi každý den odměnou a zároveň inspirací.

A to je něco, co si za peníze nikde nekoupím. 😉🙏🍀☯️✌️

Otázky kladla: Bc. Kateřina Poplšteinová, personalistka

Koncem června se zahrada našeho domova v Řečkovicích proměnila v tajemný a kouzelný svět starověkého Egypta. Společně jsme prožili zahradní slavnost plnou zážitků, radosti a příjemných setkání.

Klienti, jejich rodiny, přátelé i zaměstnanci se na chvíli stali součástí egyptského království. Nechyběla výzdoba inspirovaná pyramidami a faraony, tematické kostýmy ani bohatý program. Celým odpolednem nás provázela jedinečná atmosféra, úsměvy a společně strávený čas.

Děkujeme všem zaměstnancům, kteří se podíleli na přípravě, organizaci i samotném průběhu celé akce. Poděkování patří také všem, kteří přišli a pomohli vytvořit krásné odpoledne plné zážitků, radosti a milých okamžiků. Těšíme se na další společné setkání.

Velké díky patří také našim sponzorům za podporu: AG FOODS Groups a.s., JASO DISTRIBUTOR, spol. s r.o., KOLI, Sodovkárna Kolín s.r.o., Globus Česko, IREKS Enzyma s.r.o a Hortim Group.

Zahradní slavnost – Řečkovice

V červnu se konala tradiční zahradní slavnost našeho domova a denního stacionáře na Vinohradech a denního stacionáře ve Šlapanicích, která nesla název Slunce, seno, Vinohrady! Naše zahrada se proměnila k nepoznání. Nechyběl vinný sklípek, vesnická zákoutí, spousta nápaditých kulis a hlavně lidé, kteří umí vytvořit tu nejlepší atmosféru. Dorazili naši klienti, jejich rodiny a přátelé, kolegové z ostatních služeb a ze správy, bývalí zaměstnanci, přátelé z Adry i paní starostka městské části Brno-Vinohrady.

Hosté se s nadšením fotili ve vinném sklípku, obdivovali výzdobu, užívali si slunečného počasí a poctivě testovali kvalitu občerstvení. Největší úspěch jako vždy slavily langoše od našich paní pečovatelek.

O nekončící úsměvy na tváři se postaraly klaunky Oldřiška a Bohunka z organizace Zdravotní klaun. Skvělá hudební zábava byla jako vždy pod taktovkou manželů Hasoňových, kteří k nám jezdí už téměř 20 let.

Děkujeme všem, kteří s námi tento krásný den strávili. Moc jsme si ho užili a odnášíme si spoustu krásných vzpomínek.

Velké díky patří také našim sponzorům za podporu: AG FOODS Groups a.s., JASO DISTRIBUTOR, spol. s r.o., KOLI, Sodovkárna Kolín s.r.o., Globus Česko, IREKS Enzyma s.r.o a Hortim Group.

Děkujeme také KVIC Brno  –  Vinohrady a vinohradským dobrovolným hasičům za zapůjčení laviček.

Zahradní slavnost – Vinohrady

Naše zahrada se začátkem června zaplnila úsměvy, dobrou náladou a příjemnou společností. Tradiční zahradní slavnost spojila klienty, jejich rodiny, přátele i zaměstnance, kteří si společně užili krásné odpoledne plné rozhovorů, sdílených zážitků a radostných okamžiků.

O skvělou atmosféru se postarala živá hudba, která doprovázela celé odpoledne. Nechybělo ani bohaté občerstvení a osvěžující nápoje.

Společně jsme si zazpívali, zavzpomínali a užili si den plný radosti, smíchu a pohody.

Děkujeme všem, kteří se podíleli na přípravě této krásné akce, i všem hostům za jejich účast a milou společnost. Těšíme se zase za rok!

Velké díky patří také našim sponzorům za podporu: AG FOODS Groups a.s., JASO DISTRIBUTOR, spol. s r.o., KOLI, Sodovkárna Kolín s.r.o., Globus Česko, IREKS Enzyma s.r.o a Hortim Group.

Zahradní slavnost – Bohunice

Tento týden oslavila paní Jiřina úctyhodné 101. narozeniny. Přestože by mnozí v jejím věku volili spíše samotu a klid domova, ona dokazuje, že aktivní život, zájem o okolí a radost ze setkávání s druhými neznají věkové hranice.

Ještě před několika lety žila ve svém rodném Lipově, kde měla vybudované zázemí, sousedské vztahy i každodenní rituály, které člověku dávají pocit jistoty a domova. Po přestěhování k dceři do Velatic však přišla o většinu kontaktů, na které byla zvyklá, a musela si zvykat na nové prostředí.

Právě proto se rozhodla začít docházet do Denního stacionáře NADĚJE ve Šlapanicích. Chtěla svůj čas trávit smysluplně, nezůstávat sama a mít možnost setkávat se s lidmi své generace. Dnes je pravidelnou součástí kolektivu a do stacionáře dochází každý všední den.

„Denní stacionář se pro paní Jiřinu stal místem, kde našla nejen program a aktivity, ale především společnost, přátele a pocit sounáležitosti. Je krásným příkladem toho, že sociální kontakty a aktivní život jsou důležité v každém věku,“ říkají pracovníci zařízení.

Možná i díky tomu si paní Jiřina dodnes uchovává obdivuhodnou energii a bystrou mysl. Většinu svého života zasvětila dětem jako učitelka českého jazyka a tělesné výchovy na základní škole. Sama říká, že člověk by nikdy neměl přestat „procvičovat hlavu ani nohy“. Právě péče o duševní i fyzickou kondici je podle ní tím nejlepším receptem na dlouhý a naplněný život. Její životní příběh je krásným důkazem toho, že tato jednoduchá filozofie může fungovat i po více než jednom století života.

Navzdory svému věku je paní Jiřina stále velmi aktivní a nachází se na výborné smyslové i mentální úrovni. S nadšením se zapojuje do každodenních aktivit a mezi její nejoblíbenější patří především kognitivní hry a trénink paměti. Pravidelně se účastní společenských programů a s velkým zájmem vítá také návštěvy externích odborníků. Velkou radost jí přináší například canisterapie, muzikoterapie nebo setkávání s dětmi z místních dětských skupin.

Právě mezigenerační setkávání vytváří jedinečné okamžiky plné úsměvů, spontánnosti a vzájemného obohacení.

Příběh paní Jiřiny zároveň ukazuje, jak důležitou roli hrají denní stacionáře v životě seniorů. Nejsou pouze místem poskytování sociální služby, ale především prostorem pro aktivní život, navazování vztahů, rozvoj schopností a zachování důstojnosti i životní radosti ve vyšším věku.

Oslava 101. narozenin tak nebyla jen oslavou mimořádného životního jubilea. Byla také připomínkou toho, že člověk může být součástí komunity, nacházet nové přátele a prožívat smysluplné dny bez ohledu na svůj věk.

Paní Jiřina je pro všechny kolem sebe důkazem, že aktivita, otevřenost vůči druhým a chuť být mezi lidmi mohou být tím nejlepším receptem na dlouhý a spokojený život. A Denní stacionář NADĚJE ve Šlapanicích je místem, které jí tuto možnost každý den nabízí.

Oslava 101. narozenin – Šlapanice

Díky finanční podpoře statutárního města Brna – Odboru sociální péče, jsme mohli v Domově se zvláštním režimem Brno – Vinohrady, realizovat důležitý projekt zaměřený na zkvalitnění péče o naše klienty. Z rozpočtu města Brna jsme získali dotaci ve výši 965 000 Kč, která byla určena na pořízení elektrických polohovacích lůžek a zdravotních matrací.

Nové vybavení výrazně zvyšuje bezpečnost, komfort a důstojnost péče o seniory se sníženou soběstačností, zejména osoby s různými typy demence. Polohovací lůžka a kvalitní zdravotní matrace zároveň usnadňují každodenní péči pečujícímu personálu a přispívají ke snížení fyzické zátěže při manipulaci s klienty.

Velmi si vážíme dlouhodobé podpory a spolupráce se statutárním městem Brnem, zejména s odborem sociální péče, která nám umožňuje systematicky zlepšovat podmínky v našich zařízeních a reagovat na rostoucí potřeby klientů sociálních služeb.

Děkujeme za důvěru a podporu, díky nimž můžeme poskytovat kvalitní, bezpečnou a důstojnou péči těm, kteří ji nejvíce potřebují.