Praha

Srdečně vás zveme na diskuze k výstavě „Picture it! Optikou ulice: výstava fotografií pořízených lidmi bez domova“, která se uskuteční ve středu 26. 3. 2025 od 19 hodin v Café Nona na Národní třídě.

Projekt Picture it! dal lidem bez domova fotoaparáty a možnost zachytit své město a svůj příběh. Boří předsudky, které společnost vůči lidem v krizi často má – že jsou jen nebezpeční, závislí, kriminálníci. „O části to platí, ale i mezi lidmi bez domova jsou obrovské rozdíly. Každý se se svou situací vyrovnává jinak,“ vysvětluje Eva Barvínková, organizátorka projektu z azylového domu pro muže na Žižkově.

Fotografie přinášejí autentický pohled na města i na osudy těch, kteří v nich žijí bez stabilního domova. Do diskuze se zapojí Lubomír Hartman, jeden z účastníků projektu, Aleš Strnad, vedoucí služeb pražské pobočky NADĚJE a Jiří Pasz, novinář, cestovatel a dokumentarista, který u projektu od začátku stál.

„Přestat pít mě motivovala sociální pracovnice. Řekla mi, ať vydržím. Tři měsíce jsem byl v Bohnicích a teď abstinuju už 20 let. Za tu dobu jsem měl jen jeden relaps,“ říká Lubomír Hartman (65). Na výstavě uspěla jeho fotografie sochy Jana Žižky v zapadajícím slunci. „Fotil jsem taky v Naději, je to můj domov, můj život. Dělám něco jako deník, focení mě baví.“

David Werner (33) se poprvé po 15 letech podíval do zahraničí. Jeho abstraktní snímky chodníků a přechodů porotu nadchly. „Až teď mi došlo, že ten projekt byl opravdu pro nás. Přál bych si do něj dát ještě víc energie,“ říká dojatě.

„Fotky účastníků zachytily atmosféru města jinak než pohled turisty, který jím jen proběhne,“ říká slavná maďarská fotografka Gabriela Csozó, která fotografie hodnotila. „Nejde jen o vizuální estetiku, ale o perspektivu lidí, o nichž často víme jen málo. Jsme ochotni jejich pohled acceptovat?“

Jak by vypadalo město, kdybyste ho viděli očima někoho jiného? Přijďte se podívat na autentický pohled na Prahu, Bratislavu, Varšavu a Budapešť skrz osudy těch, kteří v nich žijí bez stabilního domova.

53 lidí bez domova, 75 jednorázových fotoaparátů, tisíce snímků z Prahy, Budapešti, Varšavy a Bratislavy.

Připojte se k naší události na FB a nenechte si výstavu ujít:

https://facebook.com/events/s/vystava-picture-it-optikou-uli/3857769667872295/

Jaký byl vývoj počtu lidí bez domova do 26 let? I to sledujeme v rámci našich statistik.

Pro naše mladé klienty a klientky je velmi těžké udržet si stabilní bydlení bez znalostí hospodaření s financemi a bez dostatečné podpory rodiny. Ve většině případů je nikdo neučil finanční gramotnosti nebo to, co je potřeba zařídit pro to, aby dosáhli svého vlastního bydlení.

Denní centrum Bolzanova pro mladé lidi bez domova vám jistě nemusíme dvakrát představovat. Jedná se o ojedinělou službu, která je zaměřená, jako jediná v Praze, na mladé lidi bez domova do 26 let. V našem centru umíme lidem poskytnout základní nezbytnou pomoc a také se snažíme o vytvoření vztahu založeného na důvěře, například díky výjezdům a aktivitám, které pořádáme.

V předloňském roce jsme navíc spustili projekt Housing Youth, prostřednictvím kterého umožňujeme mladým lidem žít ve sdíleném bydlení ve standardním nájemním bytě. Snažíme se reflektovat jejich specifické potřeby a naši pomoc cílit přesně tak, jak je třeba.

Jak můžete vidět, od roku 2009 jsme loni zaznamenali nejnižší počet mladých lidí bez domova. A to je dobrá zpráva.

Foto: Petr Zewlakk Vrabec

Zorka (25 let) vyrostla v dětském domově. Její rodiče ji opustili, když jí bylo pět let. Od té doby se pohybovala mezi různými ústavy a pěstounskými rodinami. Nikdy nenašla stabilní domov a po dosažení plnoletosti byla nucena opustit dětský domov bez adekvátní přípravy na samostatný život.

Po několika neúspěšných pokusech o udržení zaměstnání a bydlení skončila na ulici. Bez rodiny a podpůrné sítě se rychle dostala do bezvýchodné situace. Nakonec vyhledala pomoc v našem azylovém domě ve Vršovicích. Tady dostala Zorka nejen střechu nad hlavou, ale také potřebnou podporu. Díky individuálnímu přístupu sociálních pracovnic začala postupně budovat své dovednosti potřebné k návratu do běžného života. Byla jí poskytnuta psychologická podpora, pomohly jsme jí sepsat životopis a připravit se na pracovní pohovory. Zorka také projevila zájem o kurz péče o děti, který jsme jí pomohly zajistit.

Během pobytu u nás si našla brigádu a začala si spořit peníze na vlastní bydlení. Zorka získala sebevědomí a dovednosti potřebné pro samostatný život. Po šesti měsících u nás našla stabilní zaměstnání a našla si pronájem malého bytu, kde začala nový život. 

Ne všechny příběhy našich klientek končí tak dobře. Ale takové, jako je ten Zorčin, nás motivují a posouvají dál v našem úsilí zlepšit život žen bez domova.

Děkujeme, že pomáháte spolu s námi. Darovat můžete prostřenictvím portálu Darujme:

https://www.darujme.cz/projekt/1060

Foto: Rishabh Kaul

Už příští týden v úterý 11. března Trafo Gallery zahájí skupinovou charitativní výstavu „0 m2: Výstava pro Naději“, na kterou vás ještě jednou srdečně zveme. A jsme moc rádi, že se patronkou výstavy stala jedinečná Helena Třeštíková. S přední českou dokumentaristkou jsme měli tu čest krátkodobě pracovat na časosběrném dokumentu Mallory, který měl svou premiéru v roce 2015. Helena Třeštíková má silné sociální cítění a víme, že jí osud lidí na okraji společnosti nikdy nebyl lhostejný.

Podívejte se na pozvánku patronky výstavy:

https://www.facebook.com/share/v/15p6dGr5vG/

Přijďte se společně s námi podívat na vernisáž a následnou výstavu, která prezentuje díla 17 českých současných umělců a umělkyň, jejichž cílem je podpořit muže v těžké životní situaci. Výtěžek z prodeje uměleckých děl poputuje na vytvoření důstojnějších podmínek v azylovém domě pro muže v Radotíně.

Těšíme se na vás!

Ženské bezdomovectví je specifické a v mnoha ohledech je jiné než to mužské. Ženy, které se ocitly na ulici, mají často zkušenosti s prožitým násilím nebo se ne zřídkakdy právě na ulici setkávají s toxickými vztahy, ze kterých se bojí odejít. Život bez domova představuje pro ženy větší nebezpečí.

Násilí, vztahové problémy nebo psychiatrické diagnózy jsou jedny z nejčastějších důvodů, které vedou u žen ke ztrátě domova. Ženské bezdomovectví bývá často „neviditelné“ a pojí se s prožitým traumatem. Trauma pak dopadá na psychické i fyzické zdraví, vyvolává trvalý pocit ohrožení a rozvíjí například sklony k závislostem nebo prohlubuje psychiatrické onemocnění.

V loňském roce jsme bohužel zaznamenali mírný nárust žen bez domova.

Foto: Tomáš Kozohorský

Znáte oranžové kontejnery firmy Potex na textil a obuv?

V současné době můžete v celé ČR potkat více než 600 těchto kontejnerů. Díky tomu, že do nich hodíte své vyřazené oblečení nebo boty, se skládce vyhne až 3.000 tun použitého textilu ročně. A to rozhodně není málo. Je to jednoduché a zároveň ekologické řešení, jak dostat vámi vyřazené kousky k těm, kteří je potřebují.

Je to vlastně tak jednoduché. Pokud máte doma oblečení nebo boty, které už nenosíte, najděte nejbližší kontejner a vyřazené oblečení jednoduše odevzdejte: https://www.recyklujemetextil.cz/kde-najdete-kontejnery.

Děkujeme firmě Potex za spolupráci, která funguje už mnoho let. Prostřednictvím jejich zavážek do našeho denního centru U Bulhara jsme mohli obléknout nejednoho člověka bez domova.

Foto ilustrační: Petr Zewlakk Vrabec