Nápad uspořádat šestihodinový hudební maraton pro NADĚJI se mi už od začátku zdál šílený. V dnešní době, kdy je tolik kultury a nikdo nemá prakticky na nic čas? A co když nevyjde počasí? Celá akce je naplánovaná ven do Lidových sadů v Liberci a ještě mám v živé paměti, jak jsme tam před dvěma lety pěkně vymrzli. Zběžně čtu jména vystupujících kapel: Major Tom, Kůlna band, Tres Udos, NASEKÁČ, Jana s harmonikou a další. Opravdu chtějí podpořit NADĚJI a zahrát bez jakéhokoli nároku na odměnu a pokrytí nutných nákladů na dopravu? Pro každý případ je tady oblíbený a stále známější Kateřiny band. Po chvilce váhání předávám všechny své starosti „tam nahoru“ a začínám se těšit na netradiční akci, která nás čeká.
31. květen je horký jako nikdy, všude slunce a teplo. U vchodu mě již vítá náš kamarád Robert, věrný hlídač pokladničky, od které se za šest hodin ani nehne. Dále následují workshopy pro děti – výroba a malování tašek, zvířátek z papíru a další aktivity pro ně – balancování na provaze a skákání na trampolíně.
Přichází na řadu trochu nervózní spíkr Martin – obdivuji, co informací nastudoval, aby mohl celý večer provázet. Mluví o zakladatelích Iljovi a Vlastě Hradeckých, o pomoci lidem, občas vtipně zaglosuje a přidá k dobrému básničku. Jdu se podívat dál a vidím stánky s občerstvením, které obsluhují naši klienti.
Pak už hudební maraton. Jedna skupina střídá druhou, skvělá hudba, skvělý zvuk, profesionalita všech hudebníků. Přicházejí lidé z ulice: „Slyšíme krásnou hudbu, tak se jdeme podívat, co se tady děje.“ Přicházejí naši známí, zaměstnanci současní i bývalí. Pomalu se stmívá a lidí přibývá. Ještě nás čeká finále – skupina Tres Udos ve španělském rytmu a k tomu jako bonus fireshow. To je bomba! Všichni se zvedají z lavic a začíná se tančit.
Čas je neúprosný, v deset musíme končit, aby byl zachován noční klid. Jen neradi se loučíme a já volám: „Díky Markéto, Eri, Václave a další! Za rok na stejném místě alespoň třídenní, už se těším!“
Míla Havrdová,
oblastní ředitelka, Jablonec nad Nisou
