Byli důvěřiví, zradila je rodina, přátelé nebo naopak žádnou rodinu neměli. Měli zdravotní potíže, ať už fyzické či psychické, bojovali se závislostmi, nemysleli na budoucnost, měli smůlu nebo prostě udělali v životě chybu. To všechno se může stát. A teď jsou z nich senioři bez domova. Přežívají na ulici nebo žijí v azylových domech. A my ve věkové skupině 65+ pozorujeme dlouhodobě trend nárustu.
Naši kolegové a kolegyně z azylových domů, kde senioři bez domova přebývají, se shodují na tom, že tato forma ubytování často supluje jinou službu, nejčastěji domov se zvláštním režimem nebo domov pro seniory.
Lidé s nízkými příjmy nebo bez příjmu v seniorském věku mají ze zákona stejný nárok dostat se do domova pro seniory. Potíž je ale v nedostatečné kapacitě, kdy se na přijetí čeká i několik let. My dlouhodobě mluvíme o tom, že je potřeba vytvořit specializované pobytové zařízení, které by poskytlo bydlení na neomezenou dobu pro lidi bez domova trpící závažným chronickým onemocněním nebo závislostí, které znemožňuje jejich další zapojení do běžného života.
