Dlouho jsem přemýšlela, o jaký příběh bych se chtěla podělit. Nejraději mám, snad jako všichni ostatní, příběhy s dobrým koncem. Jenže u nás v ordinaci jsou i špatné konce, anebo nejčastěji příběhy neutrální, či bez konce.
Jednou za čas ordinaci navštíví pan J., člověk bez domova, který si dochází pro chronickou medikaci. Jeho situace je komplikovaná tím, že je cizinec (Slovák) a nemá pojištění. Trpí chronickými problémy se srdcem a už prodělal řadu infarktů. Už několik let se ho snažíme v ordinaci motivovat k celkovému zlepšení jeho životní situace a zdravotního stavu, ale to je, bez řádného pojištění nebo návratu na Slovensko, prakticky nemožné. Pan J. z osobních důvodů chce dál setrvat v ČR. Odjet odtud a nechat tu dosavadní vztahové vazby je pro něj velmi psychicky náročné a v tuto chvíli nepředstavitelné. K lékaři tedy vždy dorazí pouze pro recept na chronickou medikaci. Dříve měl stálou práci, i když na černo, takže měl i pravidelný příjem. Letos ale prodělal dva infarkty a několik kolapsů, což mu už dosavadní výkon práce znemožnilo. Na léky si nyní vydělává jednorázově.
Při hospitalizaci v nemocnici mu lékaři upravili medikaci, bohužel pro pacienta bez zdravotního pojištění je taková léčba, a vlastně celková zdravotní péče, příliš drahá. Z nemocnice pak odchází s dlužnými úpisy. K nám dochází nadále pro předchozí medikaci. Náš lékař mu ale může předepsat medikaci pouze takovou, která není v rozporu s aktuálním stavem.
Přese všechno u pana J. oceňuji, že na svůj zdravotní stav úplně nerezignoval a pro léky si chodí pravidelně. V ordinaci víme, jak kvalitu jeho zdraví a života zlepšit a velmi se o snažíme, ale bez jeho vlastní vůle ke změně se nedokážeme dále posunout.
Já osobně to vnímám tak, že když se pacient snaží starat o svůj zdravotní stav v rámci svých možností, ale zároveň nechce více řešit své další věci, jde o komplex součinnosti zdravotní i sociální oblasti. A jen společně se může jeho celkový stav, a to nejen ten zdravotní, zlepšit.
V ordinaci působím již 13. rokem. Během těchto let se toho mnoho stalo. Rozšiřovaly se specializace, např. o ordinaci gynekologa nebo zubaře, zveleboval se prostor nebo se měnily tváře ordinace – zdravotní sestry i lékaři. Prošli jsme si covidovou krizí, kdy každodenní změny musely být okamžitě realizovány, nyní pro změnu řešíme epidemii žloutenky typu A. V současné době máme stabilní tým praktických lékařů, gynekoložku, zubařku a zdravotní sestru. Jeden z lékařů, MUDr. Boris Oniščenko, působí, stejně jako já, v ordinaci 13 let, za což jsme mu velmi vděčni.
Díky naší propojenosti se sociálními pracovnicemi, možnostmi ubytování, a hlavně snaze dostat se zpět do běžného života, stojí naše ordinace na pevných základech. Děkujeme za to!
Text: Jarmila Urbani
Ilustrační foto: Rishabh Kaul
