„Jako malý kluk jsem rád poslouchal vyprávění starších lidí, zvláště svého dědečka. Jeho slova v mé mysli vyvolávala fantastické obrazy, podněcovala ji k různým otázkám a zasévala ve mně semínko lásky k rodnému kraji a jeho historii. Vzpomínám si, že mi jednou, jako malému klukovi, vyprávěl o veliké povodni, která se prohnala dědinou.“ Těmito milými slovy začala beseda s PhDr. Alešem Naňákem. Hlavním tématem besedy byla ona zmiňovaná povodeň. Nešťastná událost se odehrála jednoho červencového dne roku 1919. Obrázky zkázy, které na nás z plátna hleděly, zápisy pamětníků z kronik a volání o pomoc v tehdejším tisku snad předčily i fantazii malého kluka. Velká voda se přehnala nejen Závrším, ale prakticky celým koutem Valašska až po Uherské Hradiště a ještě dále. Ušetřeni nebyli ani sousedé ze Slovenské strany. Příroda a lidé se ale nevzdávají a nevzdali se ani tenkrát. Dokladem toho jsou památky, které stály a stále stojí a jsou připomínkou a mementem dění minulých. Poutavé vyprávění podpořené video projekcí nás tolik zaujalo, že nebýt hladových strávníků, dobývajících se do jídelny, snad bychom tam seděli dosud.
