Často se nás lidé ptají, jak vypadají Vánoce v Azylovém domě, zároveň nabízejí pomoc, sponzorství, dobrovolnictví. Jsme rádi, že lidem nejsou lhostejné osudy našich spoluobčanů, každý z nás se někdy může dostat do nezáviděníhodné životní situace, z které nenachází cestu ven.
Vánoční svátky a doba Adventu je velmi silná a emocionální i pro lidi v azylovém domě. Zaměstnanci se po celou adventní dobu snaží vytvořit vánoční náladu, plnou klidu, míru, přátelství a především naděje. Naděje, že se vše může v dobré obrátit – například že se podaří získat nové bydlení, děti se vrátí k rodičům, najde se slušné zaměstnání, podaří se za pomoci odborníků zvítězit nad různými závislostmi…
Již od počátku prosince si klienti zdobí azylový dům vánočními ozdobami, pečou se zaměstnanci cukroví, zdobí stromeček a podílejí se na přípravě na samotný Štědrý večer, který se slaví v celém kolektivu všech klientů a zaměstnanců vždy těsně před 24. prosincem. Již několik dní před tímto slavným dnem zaměstnanci připraví každému klientovi drobný dárek a v kuchyni se chystá bramborový salát s řízkem. Jen pro zajímavost – v o loňských Vánocích jsme připravili něco okolo 200 řízků a tři velké hrnce bramborového salátu.
Na samotné Vánoční posezení pak každoročně přichází náš dobrý kamarád a kazatel Roman, který potěší příběhem z Bible, písničkou a modlitbou. V této atmosféře většinou dojde i na slzy, někdy ty z bolesti nad zbabraným životem, jindy ty z vděčnosti, že na věci nejsem sám, že mi azylový dům nahrazuje rodinu, o kterou jsem buď vlastní vinou, někdy ale ne, přišel. Za všechny situace snad zmíním jen jednu, která mě tzv. „dostala“. Měl jsem doma starší funkční hodinky, které jsem zabalil jednomu staršímu klientovi jako dárek. Tento klient za mnou přišel po vánoční nadílce a s pláčem mi děkoval za hodinky. Hlavně ale připomněl, že dostal vánoční dárek poprvé po 20-ti letech. Dojemné.
Rok 2020 byl pro klienty zcela jiný, náročný tak jako ostatně pro nás všechny. Přišli o svou „svobodu“ toulání se v ulicích, nabádali jsme je ke zvýšené hygieně, zbytečnému nevzdalování se od azylového domu, neshlukování se ve společných prostorách, nošení roušek… Jejich „bydlení“ procházelo pravidelnou dezinfekci, samotní klienti byli vedeni k zodpovědnosti a ohleduplnosti k sobě i ostatním obyvatelům azylového domu. Zaměstnanci stále dokola kontrolovali zdravotní stav všech stávajících klientů. Ty nové pak seznamovali se zpřísněným vnitřním řádem azylového domu, případně s potřebou se nechat otestovat ve spolupráci s KHS při jakémkoli podezření na nemoc Covid-19.
V podobném duchu se nesl i Štědrý den, který se letos slavil v menších skupinkách lidí, nezapomnělo se ani na klienty „venku“, které si vzal na starost terénní pracovník. Slyšeli jsme Vánoční slovo od našeho kamaráda a kazatele Romana a vše se odehrálo bez zpěvu a dalších ovací, na které jsme byli minulé roky zvyklí. Přes všechny tyto změny jsme prožili požehnané Vánoce a na prahu nového roku říkáme – mějme se rádi, bude lépe!
Jiří Hána – sociální pracovník
Milena Havrdová – oblastní ředitelka
