Pana Václava (63 let) známe tak nějak všichni napříč našimi službami v Praze. Vždy chvíli bydlel v azylovém domě, pak na noclehárně, pak zase nějaký čas přebýval na ulici a navštěvoval naše denní centrum. Také bývaly časy, kdy jsme o něm nevěděli nic a báli se nejhoršího. Ale on se vždycky objevil. Hodný a milý Václav.
Poslední roky to s jeho fyzickým, a hlavně psychickým zdravím šlo dolů. Nebyl to rychlý sešup, byl pozvolný, ale byl znát. A tak se stalo, že jsme najednou v našem azylovém domě na Žižkově měli Václava, který nevěděl, kde je, jak se jmenuje, kvůli prodělané mrtvičce nemohl chodit, nic nejedl a jen ležel. Z jedné pražské nemocnice ho vrátili do „domácí péče“ a v žádné jiné ho vzít nechtěli. Zoufalý stav pro něj, pro ostatní obyvatelé azylového domu, ale i pro naše kolegy, kteří mu nebyli schopni zajistit adekvátní pomoc a péči. Hodný a milý pán Václav.
Nakonec se ho ujali v Nemocnici Milosrdných sester a sv. Karla Boromejského pod Petřínem, kde se mu dostalo potřebné zdravotní péče a rehabilitace. Pan Václav se do azylového domu vrátil chodící a v rámci možností soběstačný. Také nám pomohli s žádostí o umístění do jednoho z domovů se zvláštním režimem. Opravdu jsme jim moc vděční za to, že se Václava ujali, když to nejvíce potřeboval a snaží se spolu s námi, aby dožil důstojně, v bezpečí a s adekvátní zdravotní péčí.
Text: Josef Drexler, sociální pracovník azylového domu pro muže
Foto ilustrační