Hned první den jsme se vydali autobusem směr indiánská vesnička Rosehill nedaleko Děčína. Zde se nám věnovali tematicky odění indiáni, díky kterým jsme se dozvěděli, jak například indiáni lovili zvěř, jaké bylo jejich nejposvátnější zvíře či z kolika jelenů se vyráběly šaty pro indiánku. Místní indiáni nám během dne předvedli skvělé divadelní vystoupení a v závěru programu si děti dokonce mohly i zasoutěžit a získat odměny.
V úterý jsme si jakožto správný indiánský kmen všichni vyrobili čelenku a náhrdelník na krk. Odpoledne děti mohly vidět, jak se vyrábí luk a co je k jeho výrobě potřeba. Poté probíhala dovednostní soutěž v hodu oštěpem, která měla u dětí veliký úspěch. Během celého dne jsme si také stihli zahrát frisbee nebo si zaházet a zakopat s míčem.
Středa byla pro nás všechny dalším dnem plným zážitků. Zvládli jsme cestu do Terezína, na konci které nás mile přivítali na koňské farmě. Všichni účastníci si vyzkoušeli práce spojené s úklidem stájí a péčí o koně a poté se za odměnu mohli svézt. I přes prvotní obavy se nakonec na konících svezli úplně všichni. Odpolední program byl zaměřen na zkoušku zraku. Děti při této aktivitě využily své znalosti a dovednosti k tomu, aby například nakreslily sněhuláka, ochutnaly nejrůznější druhy potravin nebo spočítaly počet uzlíků na nataženém lanku mezi stromy a to vše poslepu! Všechny musím pochválit, jelikož tyto úkoly nebyly vůbec lehké a naši mladí indiáni se jich chopili s nadšením. V mezičase jsme si stihli zahrát i hru jako je „krvavé koleno“ nebo „cukr, káva, limonáda“.
Zoo v Ústí nad Labem na nás čekala ve čtvrtek, kdy jsme celý den odstartovali cestou vlakem do Ústí. Když jsme dorazili na místo, děti byly nadšené! V Zoologické zahradě jsme mohli vidět tolik exotických a nevídaných zvířátek, že je těžké vybrat jen jedno, které by nás nejvíce zaujalo. Během procházky po Zoo děti využily možnosti zařádit si na přilehlých hřištích s různými prolézačkami i vědomostními úkoly.
V pátek nás čekala poslední indiánská procházka přírodou. Pracovníci, tedy vedoucí tábora pro děti připravili hru s názvem „šipkovaná“ a jak už sám název napovídá, děti se vydaly na cestu značenou šipkami. Než se celý kmen vypravil, bylo ještě potřeba říct si, jak se náš kmen vlastně jmenuje. Nakonec zvítězil návrh „Nadějáci“. Po cestě nehledali Nadějáci pouze šipky, ale také měli za úkol hledat barevné fáborky, u kterých se v okruhu pár metrů ukrýval tajný vzkaz s otázkou a úkolem. Mezi záludnými otázkami byl například dotaz: „Kdo z vás ví, jak se jmenují indiánské boty a z čeho se vyrábí?“. Jedním z úkolů bylo „Postavte z přírodnin domeček pro skřítky“ nebo třeba „Poskakuj na jedné noze tak dlouho, jak můžeš.“ V závěru cesty na nás čekal poklad v podobě opékání buřtů. Na úplný závěr byla oceněna první tři místa z celotáborové soutěže, samozřejmě odměněni za účast a snahu při soutěžích byli i všichni ostatní. Odměny všem indiánům udělaly neskutečnou radost.
Tento projekt byl podpořen z prostředků Fondu Hennlich s.r.o. administrovaného Ústeckou komunitní nadací, tudíž jim a také městu Litoměřice patří velký dík za darované finanční prostředky a podporu, díky kterým se tento neskutečně nabitý tábor stal skutečností. Další obrovské díky patří všem pracovníkům, kteří se podíleli na plánování a organizaci celého tábora.
Žaneta Maťáková, sociální pedagog azylového domu pro rodiny s dětmi
