V prostorech naší kanceláře na Office 13 s kolegy z chráněného bydlení, sociálně – terapeutických dílen a sociální rehabilitace každý čtvrtek připravujeme náplň takzvaných “Metodických kolegií”. Každé pondělí se potom společně s našimi klienty těchto tří služeb věnujeme diskusi o tématech zaměřených na naše práva, ale také povinnosti.
Nyní jsme si vzali na paškál téma dospělosti. Co to dospělost znamená? Jak vypadá takový dospělý člověk? Jak se k sobě dospělí chovají? Co dospělý může a co nesmí? Jak spolu dospělí komunikují a jak vyjadřují své potřeby? Co to znamená přijmout odpovědnost za své činy? Jak umět říci ne a nepřijít o blízkost? To vše jsou složité otázky, na které klienti na pondělních setkáních hledají odpovědi prostřednictvím diskuse, hraní rolí a dalších technik. My jsme jim pouze průvodci, na vše totiž přijdou sami.
Je důležité mít na paměti, že lidé s mentálním postižením jsou lidé jako my. Mají své touhy, přání, radosti a starosti. Chtějí dělat to, co je baví, mít kousek svého soukromí a mít možnost dělat taky věci po svém. Mít domov, blízkého člověka, zažít pocit přijetí. A především být vnímán jako rovnocenná lidská bytost.
