Na ulici je život dost těžký i bez nálepek. Tak příště, než zazní „oni jsou furt ožralí“, zkusme si vzpomenout, že za každým člověkem je jiný příběh.
Jako sociální pracovníci v terénu i v azylovém domě na Žižkově se s lidmi bez domova potkáváme každý den. A vidíme, že realita je mnohem pestřejší, než jak se často říká. Ano, část lidí bez domova má s alkoholem problém, ale rozhodně to nejsou všichni. Řada našich klientů alkohol nepije vůbec, jiní jen příležitostně. V našem azylovém domě na Žižkově nemáme nastavenou nulovou toleranci alkoholu. Víme totiž, že úplná abstinence není pro každého v danou chvíli reálná, a že střecha nad hlavou, bezpečí a stabilita jsou často prvním krokem ke změně. Tento přístup se nám osvědčuje i v tom, že lidé mohou řešit svou situaci bez strachu z okamžitého vyloučení ze služby.
Zároveň platí, že pokud chtějí lidé svůj vztah k alkoholu řešit, nejsou na to sami. Zajišťujeme a zprostředkováváme adiktologické služby a odbornou podporu těm, kteří o ni mají zájem. A těch rozhodně není málo. Víme, že bezdomovectví většinou nevzniká kvůli jediné věci. Často se potkává ztráta bydlení, dluhy, rozpad rodinných vztahů, zdravotní potíže nebo duševní onemocnění. Alkohol pak může být jen jedním z mnoha faktorů, které situaci dál komplikují, ale nemusí být jejím začátkem.
Zjednodušující nálepky nic neřeší. Naopak zakrývají realitu, kterou jako sociální pracovníci vidíme každý den, a brání tomu, abychom v lidech bez domova viděli především lidi. Se jmény, minulostí, schopnostmi i šancí na změnu. Protože žádný lidský příběh se nevejde do jednoho slova. Ani do jednoho půllitru.
Text: Simona Kafková, vedoucí azylového domu pro muže na Žižkově
Foto: Tomáš Kozohorský