Už jste slyšeli o termínu prekarizované zaměstnání?
Prekarizace práce je charakteristická svojí nejistotou, nestabilitou a časovou omezeností. S takovou formou zaměstnání se určitě setkalo mnoho z vás. Mohlo se jednat například o krátkodobé brigády, kdy jste nevěděli, kolik směn vás bude čekat, a tudíž jste netušili, s jakou výplatou můžete počítat. Nebo jste pracovali jako náhrada za člověka na rodičovské, případně jste pracovali na zkrácený úvazek, protože jste nemohli najít odpovídající zaměstnání na úvazek plný. Jedná se také o nárazové agenturní zaměstnávání.
S prekarizací práce se lidé bez domova setkávají ve velké míře, a proto pro ně často zaměstnání nebývá zázračnou cestou ven z bezdomovectví. Obecně mají dopady prekarizace na člověka velký vliv, například mohou vést ke stresu ohledně nejistoty budoucího příjmu, k pocitům méněcennosti, hovořit můžeme také relativní deprivaci.
A co je relativní deprivace? Je to pocit nespravedlnosti a frustrace z toho, že někomu se daří skoro bez velkého úsilí a druhému se i přes jeho veškeré snažení daří méně a má se hůř než ostatní. Kumulace těchto dopadů může vést až k depresivním symptomům a nepřátelskému jednání.
Tématem prekarizace lidí bez domova se zabývá naše kolegyně Míša Froněk Bejblová, vedoucí denního centra Bolzanova, která dlouhodobě pracuje s lidmi bez domova do 26 let. Míša si pro vás připravila sérii příspěvků na téma zkušeností s prekarizovaným zaměstnáním, zejména ze strany mladých lidí bez domova. Míša čerpá z odborné literatury a z rozhovorů s našimi klienty a klientkami.
Text: Míša Froněk Bejblová
Foto: Martin Štípala