V reakci na narůstající potřebu společnosti, kdy čekací doba na dětského psychologa hrazeného z veřejného zdravotního pojištění trvá i několik měsíců, rozvíjíme v naší litoměřické pobočce NADĚJE již od roku 2022 službu týmu duševního zdraví pro děti a mládež.
S příchodem letošního roku se vedoucí týmu se stala zkušená sociální pracovnice Bc. Andrea Choutková. Sedmičlenný tým, který se loni přestěhoval z Terezína do nově rekonstruovaných prostor objektu v Mostecké ulici v Litoměřicích, bezplatně poskytuje ambulantní i terénní pomoc dětem a mladým lidem ve věku od 7 do 18 let a jejich rodinám v celém bývalém okrese Litoměřice. Nová vedoucí v rozhovoru mluví o tom, s jakými problémy se tým nejčastěji setkává, jaký je o službu zájem i jaká je jeho vize.
Jaké jsou vaše profesní zkušenosti?
Oblasti duševního zdraví se věnuji dlouhodobě. Osm let jsem pracovala s dospělými klienty ve Fokusu Labe v Litoměřicích, kde jsem získala zkušenosti s podporou lidí se závažným duševním onemocněním. Postupně jsem ale cítila, že chci být blíž začátku celého příběhu – tedy období, kdy se potíže teprve objevují a kdy má včasná pomoc největší význam.
Čím je podle vás práce s dětmi a dospívajícími specifická oproti práci s dospělými?
U dospělých už často pracujeme s rozvinutým onemocněním a zaměřujeme se hlavně na proces zotavení. U dětí jsme mnohdy na úplném začátku a můžeme pomoci předejít tomu, aby se potíže dál prohlubovaly. Práce s dětmi je navíc mnohem víc propojená s rodinou, školou, oddělením sociální péče o děti a mládež městského úřadu i dalšími odborníky. Důležitou roli hraje i speciální pedagogika a úzká spolupráce se školním prostředím.
Jaký je o službu zájem?
Aktuálně poskytujeme podporu 53 dětem a jejich rodinám, přičemž celkem pracuje se 115 osobami, a prakticky každý den evidujeme další zájemce. Nejčastěji k nám přicházejí klienti ve věku od 13 do 17 let.
S jakými situacemi nebo příběhy se ve své praxi aktuálně nejčastěji setkáváte?
U chlapců řešíme hlavně ADHD a s ním spojené nepochopení okolí, u dívek pak poruchy příjmu potravy a sebepoškozování. Velkými tématy jsou také šikana a kyberšikana, úzkosti a komunikace v rodině. Děti a dospívající jsou dnes pod velkým tlakem a bývají zahlcení podněty i očekáváními svého okolí. Objevuje se i závislostní problematika, i když v jiné podobě než u dospělých.
Naším cílem ale není mít rodiny v péči co nejdéle. Spolupráce je nastavena přibližně na jeden rok a směřuje k tomu, aby se rodina postupně naučila fungovat bez naší pomoci a postupně si vytvořila svou podpůrnou síť.
Jaké signály by rodiče nebo blízcí rozhodně neměli u dítěte přehlížet?
Důležité je všímat si každé výraznější změny oproti tomu, jaké dítě běžně bývá. Varovným signálem může být náhlé uzavírání se do sebe, omezení komunikace, změna nálady, zhoršení ve škole, útěk do izolace, ale i stopy po sebepoškozování nebo výrazná změna vztahu k jídlu a vlastnímu tělu. Nejde o to dítě hned děsit nebo nálepkovat, ale nezavírat před těmito změnami oči a včas hledat odbornou pomoc.
Jak důležitá je při práci s dítětem spolupráce s rodinou?
Naprosto zásadní. I když dospívající od 15 let mohou u nás pomoc vyhledat sami, snažíme se, aby byl alespoň na začátku přítomen někdo z blízkých. Potřebujeme porozumět rodinnému prostředí. Pokud dítě na sobě pracuje, ale vrací se do prostředí, které mu nerozumí nebo ho nepodporuje, efekt pomoci se výrazně snižuje. Proto pracujeme i s úzkou sociální sítí klienta.
Pracujete také v terénu?
Ano, a je to velmi důležitá součást naší práce. Nezůstáváme jen v zázemí naší služby, ale vyrážíme i do rodin, do školského prostředí nebo za klienty do zdravotnických zařízení. Někdy je právě osobní kontakt v místě, kde se dítě nachází, nejlepším způsobem, jak navázat spolupráci. Doprovázíme také děti po hospitalizacích a snažíme se podpořit jejich návrat do běžného života.
Jak se na vás mohou rodiče nebo mladí lidé obrátit?
Mohou přijít osobně, zavolat nebo napsat e-mail. Jsme k dispozici v pracovních dnech od 8 do 16.30 hodin a fungujeme také na doporučení škol, OSPODu a dalších spolupracujících organizací. Důležité je, že první kontakt nemusí být složitý – někdy stačí přijít se poradit a společně hledat, jaká forma podpory je v dané situaci nejvhodnější.
Je podle vás psychických potíží u dětí a mládeže více než dřív?
Myslím, že některé potíže tu byly vždy, ale dnes se o duševním zdraví víc mluví a téma už není tak tabuizované. Děti i rodiče se méně bojí říct si o pomoc, což je dobře. Zároveň ale vidíme, že tlak na děti a dospívající je opravdu velký, a proto je důležité, aby dostupná pomoc byla co nejblíž jejich přirozenému prostředí.
Pořádáte také osvětové akce a besedy?
Ano, prevence a osvěta jsou pro nás velmi důležité. Pořádáme besedy pro školy, setkání pro rodiče i podpůrné skupiny pro děti a dospívající. Snažíme se mluvit o tom, že psychická nepohoda není něco, za co by se měl člověk stydět, a že vyhledat odbornou pomoc je v pořádku. Když dítě nemá bezpečný prostor doma nebo ve škole, je důležité, aby vědělo, že existuje místo, kde ho někdo vyslechne a nebude ho soudit.
Co považujete ve své profesi za nejdůležitější?
Odbornost je samozřejmě nezbytná, ale sama o sobě nestačí. Stejně důležité je srdce pro tu práci, empatie a schopnost být člověku skutečně nablízku. A zásadní je také týmovost, protože bez dobré spolupráce uvnitř týmu ani s dalšími odborníky se kvalitní pomoc dělat nedá.
Jaká je vaše vize do budoucna?
Do budoucna bychom se rádi posunuli k modelu Centra duševního zdraví pro děti a mládež, tedy k ještě širší multidisciplinární spolupráci. Ideálně začátkem roku 2027. Do té doby ale musíme splnit řadu podmínek – od materiálně-technického zajištění přes jednání s odborníky až po administrativní náležitosti spojené se změnou registrace ze sociální služby na zdravotní. Současný tým bychom chtěli rozšířit o klinického psychologa, pedopsychiatra a psychiatrickou sestrou. Smyslem je, aby děti a jejich rodiny našly co nejvíce odborné pomoci na jednom místě. V regionu je totiž zdravotní péče v oblasti dětského duševního zdraví velmi špatně dostupná – dětských psychologů i pedopsychiatrů je málo a čekací doba na komplexní vyšetření může být půl roku až rok. Právě propojení sociální a zdravotní části péče efektivněji pomůže zachytit obtíže včas a předcházet hospitalizacím.
