Je všude, i když ho nikde nechtějí, proto nezbývá, než se bránit! Samozřejmě všichni víme, o čem je řeč. Korona virus, Covid 19 – postrach současné doby.
Je to již téměř měsíc, co jsme rekapitulovali situaci v azylovém domě Naděje v ulici Za Plynárnou, kde se téměř ze dne na den musel radikálně změnit režim všech služeb a nastavit naši pomoc tak, abychom zabánili případnému rozšiřování nákazy na minimum. Nutno ale říci, že za tu dobu se toho také hodně změnilo. V současné době disponujeme dostatečnou zásobou ochranných roušek, potřebným množstvím dezinfekcí na ruce i povrchy, dům prošel profi plošnou desinfekcí, byla uzavřena darovací smlouva na dovoz 30ti obědů pro klienty denně. Získali jsme tolik vzácné bezkontaktní teploměry, abychom lépe kontrolovali zdraví klientů i zaměstnanců. Od Potravinové banky pravidelně odebíráme trvanlivé potraviny, které distribuujeme v pravidelných intervalech do terénu.
Přihlásila se řada firem a dobrovolníků z řad vás občanů, kteří nám pomáhají a chtějí pomáhat.
Zaměstnanci cítí více než kdy jindy únavu a stres, ale s pochopením a láskou plní přání klientů, snaží se šířit osvětu a nabádat klienty, aby situaci nebrali na lehkou váhu. Zároveň se ale snaží zachovat si dobrou náladu a nadhled nad celou situací, aby se nešířila panika.
A jaká je ale nálada u klientů, kteří v tuto dobu byli již zvyklí na své obvyklé volné pochůzky městem a neustálý kontakt s okolím? V tuto dobu mnozí z nich byli zvyklí opouštět volně objekt, někteří se do něj v době teplých jarních dní už ani nevraceli.. V současné době je v domě téměř na 40 klientů, nejmladšímu je 27 a nejstaršímu 77 let. Nutno připomenout nebo zdůraznit, že někteří z nich se dostali do těžké životní situace ne svou vinou, ale prostě měli smůlu, nebo něco v životě nezvládli. Je dobře, že i naše společnost si pomalu zvyká na skutečnost, že bezdomovectví existuje a je potřeba těmto lidem poskytnout pomoc a dát jim šanci znovu začít.
Hned před domem se zastavím s naší dlouholetou klientkou Věrkou. Říká mi, že má pro strach uděláno a s „chřipkou“ si ví rady, protože u doktora s ní nikdy nebyla, ale má na to speciální recept. Dále hovořím s bratry Láďou a Pepou, oba mi říkají, že omezení vydrží, že se nedá nic dělat. A že by si přáli, až to všechno pomine udělat velký táborák a s kytarou a písničkami přivítat opět tolik očekávanou svobodu.
Další klienti vyprávějí, že zcela netradičně u stolů kreslí a vyplňují křížovky a další doplňovačky, které baví a bystří rozum. Tato činnost je u klientů velmi oblíbená a pomáhá uvolňovat atmosféru. Obrázky visí na nástěnce a na jednom z nich čtu povzbudivou větu: „nuda a koronavirus nás nedostanou“. Další z aktivit je sledování filmů různých žánrů, některé jsou s biblickou tématikou, vyprávějí o Velikonocích, když už nemohla být tradičně pořádaná Velikonoční bohoslužba s barvením vajíček a pečením jidášů. Velká pozornost je věnována úklidu společných prostor a okolí zařízení.
Na závěr bychom chtěli všem popřát hodně zdraví a trpělivosti v této nesnadné době. Děkujeme také všem, kteří nás podporují a pomáhají nám. Snad si lépe uvědomíme cenu života a přehodnotíme, co je a není důležité. Možná, že se nám potom bude lépe hledat cesta jednoho k druhému. A to by bylo moc fajn!
Milena Havrdová, oblastní ředitelka
Jiří Hána, sociální pracovník
