Rodinu neurčuje jen stejná krev, ale i to, kdo vás chytí, když padáte. Pro sestry Halynu a Mariiu se touto rodinou stala NADĚJE, pobočka Zlín. Jejich příběh je důkazem, že v nejtěžších chvílích života se cizí lidé mohou stát těmi nejbližšími a že práce v sociálních službách není jen povolání, ale poslání, které mění životy.
Cesta do neznáma a první jiskra naděje
Psal se březen 2022. Ve vlaku seděly dvě ženy – Halyna a Mariia – spolu s Mariiným synem Jaroslavem. V očích měly nejistotu a v srdci jedinou otázku: Budeme mít kde složit hlavu? Strach z budoucnosti se rozplynul ve chvíli, kdy dorazily do pobočky NADĚJE ve Zlíně.
Byl jim nabídnut hostinský pokoj v Domě pokojného stáří Naděje Zlín. I když byl skromný a malý, pro ně znamenal celý svět.
Úklid, který čistí duši
Sestry nechtěly jen nečinně sedět. Brzy začaly v NADĚJI pracovat jako pracovnice úklidu. Pro Halynu to však byla lekce, kterou nečekala. Zjistila, že úklid v domově pro seniory není jen o čistých podlahách. Každodenní kontakt s klienty jí otevřel srdce. Zjistila, že i prostý pozdrav nebo krátký rozhovor dokáže seniorům vykouzlit úsměv na rtech.
Mezi ní, kolegy a klienty vznikla pouta, která přetrvala roky. Přestože dnes Halyna působí na novém domově v Malenovicích, klienti i bývalí kolegové se na ni stále ptají. Zanechala tam totiž kus sebe.
Když se kolegové stanou oporou
Když nastal čas posunout se dál a najít si vlastní bydlení, Halyna a Mariia na to nebyly samy. Tady se ukázalo, v čem je pobočka NADĚJE ve Zlíně výjimečná – v lidskosti svého vedení i zaměstnanců.
- Renata Gabrhelíková (ředitelka) a Žaneta Zlámalová (vedoucí domova) jim byly největší oporou při hledání pronájmu.
- Asistentka ředitelky Monika Očadlíková s nimi ve svém volnu trpělivě obcházela prohlídky bytů.
- Když se konečně našlo to pravé místo, technik údržby David Hrůzek jim pomohl se stěhováním.
V mnoha organizacích je ředitel nedostupnou postavou v kanceláři. V NADĚJI je to jinak. Paní ředitelka Renata Gabrhelíková má dveře vždy otevřené. Naslouchá pracovním i osobním problémům svých kolegů a podá pomocnou ruku, kdykoliv je to potřeba. Stejně lidský a empatický přístup sestry našly u většiny našich pracovníků, kteří jim nezištně pomáhali s hledáním bytu, stěhováním i běžnými starostmi. Právě tato vzájemná opora napříč celým týmem z nás dělá jednu velkou rodinu.
Růst skrze pomoc druhým
Dnes jsou to již čtyři roky, co sestry spojily svůj osud s NADĚJÍ. Obě ušly obrovský kus cesty. Mariiu hluboce ovlivnilo školení „Identita NADĚJE“, kde z úst zakladatele organizace, pana Hradeckého, slyšela příběhy o vzniku této organizace. To ji inspirovalo k dalšímu vzdělávání. Udělala si kurz pracovníka v sociálních službách a následně i kurz aktivizační pracovnice. Dnes může klientům pomáhat ještě více a odborněji.
Halyna povýšila na vedoucí prádelny v novém Domě pokojného stáří v Malenovicích. I když má vysokoškolské vzdělání a má ambice v budoucnu profesně růst, v NADĚJI chce zůstat. Proč? Protože NADĚJE je její domov.
Příběh těchto dvou sester nám připomíná, že domov není tvořen cihlami, ale lidmi. Mezinárodní den rodin je tak v NADĚJI oslavou nás všech, kteří jsme tu jeden pro druhého. Protože rodina je tam, kde najdete naději na lepší život.
Foto: Sestry Halyna a Mariia na Benefičním večeru NADĚJE.
