Měli zdravotní problémy, ať už fyzické či psychické, bojovali se závislostmi, nemysleli na budoucnost. Byli důvěřivý, zradila je rodina, přátelé nebo naopak žádnou rodinu neměli. Měli smůlu nebo prostě a jednoduše udělali v životě chybu. To všechno se může stát. A teď z nich jsou senioři bez domova. Přežívají na ulicích nebo v azylových domech, chodí spát na noclehárny nebo živoří v zahradních chatkách. A my ve věkové skupině 65+ i tento rok pozorujeme nárust.
Systém sociálních služeb v Česku má v této oblasti slepé místo. Lidé bez domova nad 65 let (a nejen ti), kteří navíc bojují s těžkou nemocí nebo závislostí, v běžných domovech pro seniory místo nenajdou – buď kvůli extrémně dlouhým čekacím lhůtám, nebo proto, že tato zařízení neumí pracovat s jejich specifickými potřebami. Výsledkem je, že tito lidé končí na ulici, v nemocnicích a bez jakékoli šance na důstojné stáří.
V roce 2010 jsme evidovali 100 lidí bez domova nad 65 let, v roce 2025 je jich 270. Nejvíc, co jsme kdy za posledních 15 let měli.
Foto: Martin Štípala
