Jaromír denně prochází ulicemi Litoměřic a pozorně sleduje městský ruch. Po deseti letech v našem městě se cítí skoro stejně dobře jako v Praze, kde dříve žil.
Velká změna pro Jaromíra nastala před dvaceti lety, kdy měl nehodu na kole a utrpěl vážné poranění hlavy. Čtyři měsíce strávil v bezvědomí v nemocnici. Lékaři zjistili rozsáhlé následky po úrazu mozku: poškozené řečové centrum, částečné ochrnutí a poúrazovou epilepsii. Po náročné rekonvalescenci se jeho stav zlepšil, Jaromír se o sebe uměl postarat, ale přišel o řeč. Po dlouhé době byl schopen vyslovit alespoň dvě důležitá slova: ANO a NE. S jejich pomocí a posunky se dokáže s lidmi obstojně dorozumívat.
Po mnoha měsících se Jaromír vrátil domů, ale život po úraze nebyl snadný ani zde. Rodina se dostala do finanční tísně, protože Jaromír nesplňoval podmínky pro invalidní důchod. Jediným příjmem byly sociální dávky, které nestačily na běžný život rodiny. Po narození druhého syna se manželství rozpadlo.
Jaromír odjel do Prahy a dostal se na úplné dno. Zůstal sám bez domova a bez schopnosti mluvit. Při bezcílném potulování ulicemi narazil na středisko NADĚJE poblíž hlavního nádraží, kde měl možnost se najíst, umýt, a hlavně ubytovat se v azylovém domě NADĚJE v Radotíně. V azylových zařízeních NADĚJE v Praze nakonec Jaromír strávil 10 let.
Když se v roce 2013 litoměřická NADĚJE rozhodla otevřít nové chráněné bydlení pro osoby se zdravotním postižením, Jaromír zde našel nový domov, kde žije dodnes. Má svůj pravidelný a klidný program – dlouhé procházky po městě, nákupy oblíbených mléčných výrobků, čtení denního tisku a popíjení kávy. Nejspokojenější je však doma v chráněném bydlení, v němž hraje s pracovníky a spolubydlícími karty. Někdy vyhrává a někdy ne. Stejně jako v životě…
Příběh je zveřejněn jako součást podpory myšlenky a cílů kampaně Rok důstojnosti, kterou iniciuje sdružení Děti úplňku. Více informací o kampani naleznete na webu www.rokdustojnosti.cz.
