Proč je u lidí bez domova léčba závislostí o tolik komplikovanější?
Chybí jim zejména správná motivace. Nemají příliš o co bojovat. Nevidí lepší zítřky a chybí jim také sebevědomí a víra, že to mohou zvládnout. Nečeká na ně nikdo, až se vrátí z léčby. Nemají blízkého, který by je podržel. Naopak – často všichni jejich kamarádi (tedy lidé z ulice) užívají drogy. Nad těmito závislými tedy naopak visí ztráta přátel, často jediných známých.
Po léčbě by se neměli vracet do stejného prostředí a mezi jiné užívající. Abstinence by byla téměř nemožná. Ovšem právě na snížené možnosti změnit své prostředí jejich snaha o abstinenci často ztroskotá. Mnohdy stojí před závislými bez domova dvojí úkol – vymanit se z užívání drog, ale zároveň, ve stejný čas i z patologického prostředí. Jenže oni spoustu let už žádné jiné neznají. Vrhají se do neznámého světa.
Celý osmidílný seriál Duše bez domova naleznete u nás na webu:
