Ale většina lidí netuší, co vlastně znamenají. Proto je potřeba tento termín vysvětlit a zamyslet se nad tím, jak sociální vyloučení řešit a odstranit ze společenského života lidí a zejména dětí.
Termín sociální vyloučení (sociální exkluze) je spojena s termíny majorita a minorita ve společnosti. Majorita je skupina lidí, která disponuje přístupem k určitým zdrojům nebo moci. Minorita je naopak skupina, která takovým přístupem nedisponuje. Majorita a minorita nemusí být vymezena početní převahou. Často se vymezení majority sice překrývá i s její početní převahou, nicméně jsou známy příklady, kdy méně početná majorita díky přístupu k moci a zdrojům ovládala početnější minoritu. (1)
Termín sociální exkluze, neboli sociální vyloučení se začal užívat od 70. let ve Francii, za jeho autora je považován Lenoir. Smyslem zavedení tohoto pojmu bylo zaměření pozornosti nejen na chudobu, která do té doby byla považována za hlavní příčinu problémů, ale také na další průvodní znaky tohoto problému, které dohromady tvoří složitý komplex problému sociálního vyloučení. (1)
Sociální vyloučení lze také charakterizovat jako nedostatečnou individuální nebo skupinovou participaci na ekonomickém, politickém a sociálním životě společnosti nebo jako nedostatečný přístup ke zdrojům, které jsou v dané společnosti běžným standardem. Sociální exkluze se může týkat různých jedinců nebo skupin ve společnosti: sociálně slabých, lidí odlišných kultur, lidí se zdravotním handicapem, etnických menšin, osaměle žijících seniorů atd. Pro exkluzi není podstatné, zda vylučovaní jedinci či skupiny jsou od vylučující společnosti skutečně odlišní, ale zda taková představa u majoritní společnosti existuje. (2)
Na výše uvedených definicích sociálního vyloučení lze chápat, co sociální vyloučení znamená z odborného hlediska. Ale jak popsat laickým pohledem sociální vyloučení. Je jisté, že pro společnost je to negativní jev. Někoho jsme vyloučili, odsunuli ze sociálních vztahů, kontaktů, ekonomických aktivit. Tito lidé či skupiny osob stojí na okraji společnosti. Jak takový okraj společnosti poznat, určitě v každém městě je oblast, místo, kde si řekneme, tam bych nechtěl být nebo žít, případně v noci chodit. A přesně takhle mluvíme o sociálně vyloučených osobách či lokalitách. Ano, postupem času vznikají pro mnohá města či sousedy problematické místa. A to opravdu není pro společnost a ani pro lidi, kteří tam žijí s rodinami a dětmi dobré. Jedná se o špatné adresy, kde vznikají další negativní jevy – jako např. možnost zvýšené kriminality, předlužení lidí, časté absence dětí ve školách atd. Místo a lidé mají nálepku špatné adresy a už mají velmi malou šanci něco změnit.
Sociální vyloučení u lidí, s kterými pracujeme, můžeme spatřit v několika dimenzích. Za prvé se jedná o životní podmínky, v kterých tito lidé často žijí. Ubytování na ubytovnách nebo v nevyhovujících bytových prostorech, často téměř bez vybavení pro sebe i děti. Chybí často základní nábytek, prostor a vybavení pro hru a učení pro děti. V bytech je plíseň nebo také chlad. Tito lidé mají omezený přístup ke zdrojům – bydlení, zaměstnání. Limitující je také úroveň najít si vhodné zaměstnání vzhledem k dosaženému vzdělání, které je často pouze ukončená základní škola.
Druhou rovinu často tvoří příslušnost k etnické menšině či zdravotní znevýhodnění a zvýšená nemocnost. Tyto faktory jsou často zacyklené a najít řešení je opravdu složité. Mnoho neziskových organizací i vládních institucí jako např. Agentura pro sociální začleňování se snaží podpořit dané oblasti, jednotlivce či rodiny s dětmi a ukončit či alespoň zmírnit sociální vyloučení a jeho důsledky.
Díky projektu Vzdělání pro všechny výhodou, zkr. 3V reg. číslo projektu CZ.02.3.61/0.0/0.0/16_039/0011718, který právě spolek NADĚJE na území města Písku realizuje, se nám daří podpořit děti předškolního věku, žáky základních škol a rodiče na poli vzdělávání a zmírnit tak důsledky sociálního vyloučení. Pro děti předškolního věku jsou provozována tři neformální předškolní centra, pro žáky základních škol je zajištěno pravidelné doučování a příprava do školy. A rodiče mají možnost zapojit se do aktivit tzv. rodičovského klubu, kde se společně učí pracovat se svými dětmi, účastní se workshopů či besed, nebo mohou využít poradenských služeb či doprovodu do příslušného zařízení či instituce. Činnost projektu bude ukončena k 30. 6. 2022.
Při psaní tohoto článku na téma sociální vyloučení se můžeme zamyslet, kdo je vlastně odpovědný za sociální vyloučení a za vytvoření lokalit, kde je kumulace osob, u kterých lze spatřit velké procento problémů spojených se sociálním vyloučením – dluhy, ztráta práce, nízká úroveň vzdělání aj. Mnoho z nás si někdy řekne, jsou dospělí, tak mohou za své problémy sami. V některých případech to může být pravda, ale u většiny osob to takto paušalizovat nemůžeme. Co je ale nutné vidět, že v sociálním vyloučení žijí společně s dospělými lidmi také jejich děti. Je vhodné, aby sociálně vyloučené byly i děti? Děti, které za danou situaci a postavení svých rodičů nemohou, se tak ocitají na okraji společnosti, často s nálepkou horšího postavení, bez možnosti plnohodnotně se zapojit do společenského života. Problémy sociálního vyloučení, tyto děti, zaznamenávají hlavně ve škole, nemají školní pomůcky, nemají často na obědy a rodiče v mnoha případech nejsou schopni své děti podpořit, aby zvládaly probírané učivo a přípravu do školy. Děti jsou ne vlastní vinou za outsidery. Proto vnímám nutnost rodiče a děti v sociálně vyloučených lokalitách podporovat nejrůznějšími způsoby jako pomoc neziskových organizací a např. programy postavenými na principu housing first, které by pomohly nalézt lidem a dětem z lokalit nové a důstojné bydlení. Nové bydlení a pomoc při vzdělávání může být jedním ze způsobů, jak zabránit prohlubování sociálního vyloučení.
Zdroje:
1) VAŠAT, Jan. Sociální exkluze a inkluze. [online]. [citováno 15-4-2022]. Dostupné z: http://inul.fse.ujep.cz/download.php?idx=1279
2)Mareš, P., Rákoczyová M., Sirovátka T. a kol. Sociální vyloučení a sociální začleňování v ČR jako veřejně politická agenda. Praha: CESES FSV UK, 2006, ISSN 1801-1519 (online verze)
Zpracovala: Mgr. Petra Martíšková, manažerka projektu 3V
