Zima každoročně odhaluje jednu z nejkřehčích hranic naší společnosti  –  život lidí bez domova.

Pro většinu z nás znamená chladné období teplo domova a bezpečí, pro lidi bez domova je však zimní počasí neustálým bojem o přežití. Nízké teploty, mokro a nedostatek vhodného oblečení či přístřeší mohou během několika hodin ohrozit zdraví, někdy i život.

Humanitární organizace i městské služby se právě v zimě snaží kapacitu nocleháren rozšířit a nabídnout teplé jídlo nebo možnost ohřát se. Přesto mnoho lidí zůstává venku  –  někdy kvůli nedostatku míst, jindy kvůli obavám z přeplněných ubytoven či osobním problémům.

Bezdomovectví není jen absence střechy nad hlavou, ale také nedostatek podpory, naděje a příležitostí. Zima tyto problémy jen zvýrazňuje. Pokud chceme situaci měnit, nestačí pouze řešit následky  –  je důležité zaměřit se na prevenci, dostupné bydlení, sociální služby a individuální pomoc těm, kteří se ocitli na okraji.

Každý drobný čin solidarity, ať už v podobě daru teplého oblečení, finanční podpory neziskovým organizacím nebo jen obyčejného lidského zájmu, může v zimě znamenat moc pro samotné lidi venku i pro pracovníky, kteří jim nabízejí pomoc a podporu. Děkujeme všem, kterým osud lidí na ulici není lhostejný.

Lucie Štěpánková NADĚJE Liberec Kateřinky

Celá naše společnost si pomalu zvyká na skutečnost, že existence bezdomovectví je realita nikoli jen přelud. Je jedno, jestli lidi z této skupiny nazýváme občany ohroženými sociálním vyloučením, nebo sociálně slabými, či snad nepřizpůsobivými, problémovými, nebo prostě jenom bezdomovci.

Tento problém tady je, a smiřme se se skutečností, že jeho řešení není vždy rychlé a snadné. Určitě není správné hodnotit osoby, které se ocitnou „na ulici“ stejným metrem. Je mezi nimi řada lidí, kteří za svoji situaci nemohou a přiznejme si, že se do podobné situace může dostat kdokoli z nás.

Cesty osudů jsou nevyzpytatelné a dle známého rčení „nikdy neříkejme nikdy“ musíme připustit, že selhání se může týkat každého z nás. Souhra nešťastných náhod, zdravotní stav, problémy v rodině, špatné rodinné zázemí, rozpad manželství, ztráta zaměstnání, špatná rozhodnutí, lajdáctví či nezodpovědnost … Pak už je jenom krůček k nadměrnému užívání alkoholu, gamblerství a dalším závislostem, což situaci ještě dále zhoršuje. To je pouze zlomek důvodů, které nám mohou znepříjemnit život a v nejhorším scénáři dostat až na ulici. Pád bývá rychlý, ale cesta zpět je složitější.

Všichni zaměstnanci organizací, kteří jsou připraveni všem těmto lidem pomoci, se snaží udělat vše pro zlepšení jejich životní situace. Velmi často se nás široká veřejnost ptá, proč tito lidé nejsou v pro ně připravených zařízeních a vyskytují se na ulicích.

První kontakt s lidmi, kteří žijí na ulici většinou dělají terénní pracovníci, kteří nabízejí škálu služeb od možnosti poskytnutí hygieny, základního zdravotního ošetření, odborného poradenství, materiální pomoci v podobě oblečení a jídla až po možnost ubytování. Sociální služby nemají žádnou zákonnou možnost, jak někoho vykázat z území či ho odvézt jinam. Mohou pouze místo zmonitorovat, nabídnout jiné možnosti řešení situace, ve které se osoby nachází, a dále s nimi pracovat.

Jednou z takových organizací., která působí v Liberci již více jak 15 let a snaží se lidem pomáhat je i NADĚJE.

Záleží pouze na osloveném člověku, jestli využije nějakou formu pomoci nebo ne. Pokud se dotyčný rozhodne pomoci nevyužít, respektujeme toto rozhodnutí, i když důvody se pro mnoho lidí mohou zdát nepochopitelné.

Jsme rádi, že většina oslovených stále naši pomoc vítá a vážíme si sebemenšího úspěchu či zpětné vazby od lidí, kterým jsme pomohli.

Míla Havrdová – oblastní ředitelka NADĚJE, Jiří Hána  –  sociální pracovník.

Život na ulici bývá často nahlížený optikou čísel a statistik  –  kolik lidí bez domova žije v naší zemi, kolik z nich využívá azylové domy či noclehárny. Jenže za těmito čísly se skrývá skutečnost, se kterou se setkáváme každý den, ať už o tom přemýšlíme, nebo ne: lidé bez domova žijí v našem společném prostoru. Jsou součástí městské krajiny, a tím i součástí života každého z nás.

Smíšené pocity kolemjdoucích

Setkání s lidmi na ulici bývá rozporuplné. Mnozí z nás cítí lítost, touhu pomoci, ale také nejistotu. Nevíme, zda je bezpečné se zastavit, nabídnout drobnou pomoc, nebo zda tím naopak nepodpoříme začarovaný kruh závislostí. Jindy se objevuje strach  –  ne ze samotného člověka, ale z připomenutí, že ztratit zázemí může být mnohem snadnější, než si chceme připustit.

Každodenní přítomnost

Lidé bez domova nejsou někde „jinde“. Potkáváme je před obchodem, na nádraží, v parcích. V mnoha případech se stávají  neodmyslitelnou součástí prostředí, které denně míjíme. Někteří kolemjdoucí se naučili tváře bezdomovců rozeznávat a dokonce s nimi navázali tichý vztah  –  úsměvem, pozdravem, občasnou mincí nebo teplým nápojem. Jiní se naopak snaží pohled odvrátit, protože jim přítomnost člověka bez domova působí nepohodlí.

Spoluobčané, ne „ti druzí“

Připomínat si, že i lidé bez střechy nad hlavou jsou spoluobčané, je klíčové. Mají své životní příběhy, někdy tragické, někdy složité, a v mnoha ohledech podobné těm našim. Každý z nich má jméno, minulost a často i sny, které se nápadně podobají snům „běžných“ lidí  –  mít bezpečí, zdraví a přijetí.

Naše role

Spoluobčané na ulici jsou zrcadlem společnosti. Ukazují, jak funguje systém podpory, solidarita i schopnost empatie. V očích veřejnosti je bezdomovectví problém, ale zároveň i výzva: jak přistupovat k lidem, kteří žijí v těžkých podmínkách? Máme se obrnit lhostejností, nebo hledat cesty, jak nabídnout respekt a pomoc?

Lucie Štěpánková – pracovnice v sociálních službách Naděje Kateřinky.

Každý z nás si v životě vybírá směr, kterým se vydá. Někdo hledá jistotu, jiný peníze, další prestiž. Já jsem hledala smysl. A právě ten jsem našla v práci, která není vždy jednoduchá, ale má hluboký význam.

Denně se setkávám s lidmi, které většina společnosti míjí bez povšimnutí. Bezdomovci, lidé v krizových situacích, ti, kteří ztratili všechno někdy vlastní vinou, jindy nešťastnou souhrou okolností. Pro mnoho lidí jsou to „nepřizpůsobiví“, „problémoví“, nebo prostě jen „ti bez domova“. Pro mě jsou to především lidé. Se svými příběhy, trápeními, ale i nadějemi.

Práce v Kateřinkách mi umožňuje být u těch nejtěžších momentů lidského života a zároveň u těch nejdůležitějších. U chvíle, kdy někdo po letech znovu získá doklad. Když po dlouhé době spí v čisté posteli a dostane teplou polévku. Když se podívá do očí a řekne: „Děkuju, že jste to se mnou nevzdali.“

Tahle práce mě učí pokoře, trpělivosti a lidskosti. Připomíná mi, že pomoc není o velkých gestech, ale často o drobnostech, vlídném slovu, naslouchání, podané ruce. Každý den přináší výzvy, ale také malé úspěchy, které mají velkou cenu.

Místo, kde působíme

Kateřinky jsou klidná část nedaleko Liberce, obklopená zelení, lesy a kopci. Atmosféra je zde jiná než v centru města tišší, někdy trochu odtržená od ruchu okolního světa. Právě to má svou výhodu: pro naše klienty je to prostředí, kde mohou najít dočasný klid a bezpečí mimo běžný stres velkoměsta.

Dostupnost do Kateřinek sice není úplně ideální, cesta sem vyžaduje krátkou jízdu z centra Liberce a někomu se může zdát „mimo“. Ale ve skutečnosti to není nijak daleko. Ten, kdo chce, si cestu najde. A my jsme tady připraveni s otevřenými dveřmi, trpělivostí a s pochopením pro ty, kteří často nemají kam jinam jít.

Proč je NADĚJE důležitá i pro společnost?

Služby Střediska NADĚJE v Kateřinkách nejsou jen o ubytování nebo hygieně. Je to místo, kde se lidé mohou znovu začlenit do společnosti. Pomáháme s obnovou dokladů, hledáním práce, zajištěním zdravotní péče nebo vyřizováním sociálních dávek.

Čím víc lidem se podaří vrátit zpět do běžného života, tím méně jich končí v ulicích, nemocnicích nebo ve výkonu trestu. Je to správné nejen lidsky, ale i ekonomicky. Tím, že pomáháme lidem postavit se na nohy, pomáháme i celé společnosti být bezpečnější, soudržnější a spravedlivější.

Pracuji tady, protože chci být součástí místa, kde se neztrácí víra v člověka. Kde i ti, kteří jsou na okraji, dostávají novou šanci začít znovu. Kde slovo naděje není jen v názvu, ale v každodenní práci, v postoji, v srdci.

Bc. Lucia Franková Kemková

Pracovník v sociálních službách Naděje Kateřinky

Ve čtvrtek 24. dubna se v Liberci v baru Organza konala akce  –  bazárek „Šaty pro Naději“. Jeho cílem bylo dát nový život oblečení, které už lidé nepotřebují, a zároveň získat finanční prostředky pro Nízkoprahové denní centrum Naděje.

Myšlenka bazárku vzešla z praktické potřeby. Často sháníme pro své klienty ošacení, zejména praktické ošacení pro muže, ale dary obsahují často i oblečení které není pro naše klienty (většinou muže) vhodné. Mnoho darovaných kousků oblečení je natolik krásných a kvalitních, že by byla škoda je nevyužít pro dobrou věc i jiným způsobem. A tak se zrodil nápad uspořádat bazárek, kde si lidé mohou toto oblečení pořídit a zároveň přispět na činnost Naděje. Při přípravě akce jsme oslovili fanoušky Naděje, že nám mohou nyní nosit i šaty a sukně, které běžně spíše nechceme.

Zájem o akci byl velký a atmosféra více než příjemná i když jsme se vzhledem k deštivému počasí přesunuli ze zahrady do vnitřních prostor Organzy. K dobré náladě nám zahrála kapena Na Und? a o něco dobrého k pití či jídlu, také nouze nebyla.

Po rozpečetění kasičky na libereckém magistrátu jsme se dopočítali krásné sumy 6 023 Kč. 

Děkujeme všem co přispěli do sbírky, všem kdo donesli i odnesli si šaty, kapele Na Und? za skvělou muziku, paní náměstkyni Martině Teplé za podporu akce, Baru a restauraci Organza za výborné zázemí, celému týmu Naděje za organizaci akce a všem co přišli patří poděkování za pěknou atmosféru. Budeme se těšit na další setkání.