Téma komunikace mezi rodičem a dítětem patří v našem týmu duševního zdraví k velmi častým. Máme proto pro rodiče pár tipů, jak na to.
V dnešní uspěchané době se často zapomíná na to nejzákladnější – obyčejnou lidskou blízkost a upřímný rozhovor. Pro děti a dospívající je bezpečný prostor, kde mohou vyjádřit své myšlenky a emoce, naprosto klíčový. A tím nejpřirozenějším místem by měla být rodina.
Když se dítě rozhodne svěřit rodiči, je to projev důvěry. V takový moment je důležité nenasazovat roli soudce, ale naslouchat s otevřeným srdcem. Místo hodnocení a kritiky často stačí jednoduché: „Rozumím ti,“ nebo „To musí být těžké.“ I když se problém může dospělému zdát malicherný, pro dítě má svůj význam. Bagatelizování jeho pocitů může způsobit, že se příště neodváží otevřít.
Důležité je také nechat dítě prožít to, co cítí. Pláč, vztek či smutek nejsou slabostí, ale přirozenou reakcí na náročné situace. Učme děti, že mít emoce je v pořádku a že v tom nejsou samy.
Komunikace mezi rodičem a dítětem nevzniká přes noc. Je to dlouhodobý proces založený na důvěře, respektu a empatii. Někdy stačí jen být spolu, obejmout se a mlčet. I tím můžeme říct: „Jsem tu pro tebe.“
Trávení času s dětmi je nenahraditelné. Často máme pocit, že musíme stíhat práci, povinnosti, zařízení a domácnost, ale právě ty obyčejné společné chvíle jsou pro děti největším darem. Společné povídání u večeře nebo procházka jim ukazují, že na ně máme čas a že nám na nich záleží. Právě tehdy vznikají hluboké vztahy a děti se učí, že domov je místo, kde mohou být samy sebou. Většinou si nebudou pamatovat, co jsme jim koupili, ale nikdy nezapomenou, jak se s námi cítily. A vzorce fungování v rodině si ponesou dál do těch, které si jednou samy vytvoří.
Přejeme vám i vašim dětem krásně prožitý zbytek prázdnin.
