Dnes je Mezinárodní den žen. Zamyslela jsem se nad tím, kdy tenhle svátek vlastně vznikl a za jakých okolností. Z pro mě neznámých důvodů jsem tento den měla spojený s předchozím režimem. K mému překvapení jsem zjistila, že jeho počátek se váže už k roku 1908, kdy v New Yorku proběhla stávka švadlen, které bojovaly nejen za lepší pracovní podmínky, ale později i za rovnoprávnost žen ve společnosti. Když jsem si to celé četla, utkvěla mi v hlavě myšlenka, že to byly švadleny, v té době společností brány jako „ty z nejnižších vrstev“, které významně zlepšily podmínky žen do dalších desetiletí. A historie se opakuje.

Loni touto dobou, kdy nastala situace, která dramaticky ovlivnila životy nás všech, to byly právě ženy z našeho azylového domu, které usedly k šicím strojům a šily. Našily přes 2 500 roušek, které mohly poslat dál. Třeba dětem do nemocničních zařízení, sestřičkám, zaměstnancům NADĚJE, ale také lidem, kteří nemají to štěstí bydlet. Byly to švadleny, které významně pomohly s řešením epidemiologické situace v našich službách. Ženy, na které společnost stále někdy kouká jako na „nejnižší vrstvu“.

Bylo zajímavé sledovat souhru, která po několik měsíců v našem zařízení fungovala. Jakoby povinnost pomoct druhým zakryla těžkou váhu problémů vlastních. Nebo jen byly snesitelnější, protože na ně nebyly samy? Ať je to, jak je to, jedno víme jistě. Ženy dokážou velké věci. A i když se traduje, že jim málokdo rozumí, umí fungovat v situacích, o kterých se některým ani nezdá. Dnes tedy můžu říct, že mi tento svátek dává konečně správný význam.

Text: Irena Burmeková, vedoucí azylového domu pro ženy

Foto: Michaela Škvrňáková

Povinnost nosit v obchodech či MHD respirátory nebo dvě chirurgické roušky přes sebe, která platí ode dneška, dopadá i na lidi v nouzi nebo bez domova. Částečně pomoci se jim snaží stát, který přes Potravinové banky poskytuje jednorázové roušky zdarma. My jsme převzali příděl od Potravinové banky pro Prahu a Středočeský kraj.

Jak vypadá rozdávání v praxi, konkrétně v našem azylovém domě v Záběhlicích? Podívejte se v reportáži: 

https://www.novinky.cz/domaci/clanek/bezdomovci-si-mohou-dojit-pro-rousky-zdarma-40352090

Jeho hlavní cíle jsou boj a odstranění chudoby, uplatňování a dodržování lidských práv, rovnosti a vzájemného respektování.

Tvrzení, že lidem bez domova se nedá pomoci, vyvrací Aleš Strnad, vedoucí terénního programu:  ”Při nahodilém setkání s člověkem bez domova se může stát, a to i terénním pracovníkům, že se dotyčný staví k rozhovoru, potažmo k pomoci, negativně. Může to být způsobeno rezignací nebo totální odevzdaností a nedůvěrou k ostatním. Pro zahájení řešení situace je ale právě důvěra nezbytností. Vzpomínám si na ženu bez domova, kterou jsem přesvědčoval téměř dva roky, že je nutné zajistit nový občanský průkaz, který neměla už spoustu let. Mě i ji to stálo spoustu energie. Nakonec se to ale podařilo. Dokonce se podařilo zajistit i pravidelný příjem. Ze zkušenosti se domnívám, že lidé bez domova pomoc chtějí, i když se na počátku mohou profilovat zdrženlivě až odmítavě. V převážné většině se po čase (někdy i delším časovém období) povede spolupráci s člověkem bez domova navázat, i když třeba z mnoha důvodu zůstává stále na ulici. Terénní pracovník je často jediným subjektem, kterého je daný člověk schopen akceptovat a od kterého nabízenou pomoc nakonec přijme.”

Jiří (36 let) se dostal na ulici poprvé v životě. Několik nocí strávených v MHD stačilo, aby přišel o doklady, zbytek peněz a navíc se stal dlužníkem dopravního podniku. Ve špatném psychickém stavu nakonec přišel do denního centra. Jiří se nechtěl podrobně vracet k příčinám, které ho přivedly na ulici, ale je zřejmé, že jeho bezdomovectví souvisí se ztrátou zaměstnání, a že nemá nikoho, kdo by mu mohl pomoci. Má maturitu, je vyučený letecký mechanik. Sociální pracovníci hned zařídili „první pomoc“  –  možnost stravy, hygieny a zejména bezplatné ubytování v rámci projektu Nejdřív střecha. Rozběhla se sociální práce  –  získání nových dokladů, shromáždění pracovních nabídek, zajištění zdravotní prohlídky a krátkodobé brigády k získání prvních prostředků. Neméně důležitá byla i podpora sebedůvěry Jiřího, že svoji kritickou situaci zvládne. Po týdnu ubytování se jeho psychický stav výrazně zlepšil, poděkoval sociálním pracovníkům za nabídnutou šanci a po dalších třech týdnech odešel do zaměstnání s ubytováním.

První dny života na ulici mají devastující vliv na osobnost jedince. Projekt NEJDŘÍV STŘECHA umožní lidem bez domova dostat až dva měsíce ubytování zdarma v noclehárnách nebo azylových domech.

https://www.nejdrivstrecha.cz/#chcidarovat

Projekt administruje Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové