Praha

Šuplíky na příbory v azylovém domě pro muže na Žižkově zejí prázdnotou. Postrádáme příbory všeho druhu, tzn. lžíce, vidličky, nože, ale i malé lžičky nebo kuchyňské nože. Pokud byste je mohli darovat, budeme vám moc vděční.

Příbory můžete donést přímo do azylového domu na adrese Husitská 110/70, Praha 3. Provoz AD je nepřetržitý.

Za Vaši pomoc budeme moc rádi. Děkujeme.

Posledních 10 dní zbývá do konce kampaně Daruj důstojnější zázemí pro mladé lidi bez domova!

No, a přestože to tak zpočátku vůbec nevypadalo, máme díky vám našim štědrým dárcům splněno na více jak 100 %.

https://www.darujme.cz/projekt/1209403

Máme radost, že se všichni v denním centru pro mladé lidi bez domova mohou těšit na novou podlahu. Výsledkem se rádi pochlubíme.

Z celého srdce děkujeme.

O nárustu počtu lidí bez domova nad 65 let jsme mluvili včera. Dnes vám přinášíme několik příběhů z našich azylových domu v Záběhlicích, Vršovicích a na Žižkově. Výjimkou ale nejsou ani lidé v seniorském věku, kteří žijí na ulici bez střechy nad hlavou, ale o tom zase příště.

Panu Františkovi je 73 let a kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu a nemožnosti si přivydělat ztratil stabilní bydlení. V našem azylovém domě pro muže na Žižkově je od ledna 2023. Od té doby také čeká na domov pro seniory, kam má podanou žádost. Doufáme, že na něj přijde řada včas.

Paní Juliana (71) let k nám přišla z jiné sociální služby, kterých již vystřídala několik. Pobírá nízký důchod, tudíž její možnosti pro stabilní bydlení jsou omezené. Má již druhým rokem podané žádosti do pražských domovů pro seniory a čeká, zda se uvolní místo. Jejím snem je zůstat v Praze, kde má přátele a kam dochází ke specializovaným lékařům.

Pan Jan (78 let) dříve bydlel v nájemním bytě. Vzhledem k tomu, že majitel neustále zvyšoval nájem, již nebyl schopen nájem hradit. S velkou pomocí a podporou sousedů se pan Jan dostal do našeho azylového domu. Nyní má podané žádosti do domovů pro seniory, kde bude moci důstojně dožít a bude v kolektivu lidí, což má rád.

Paní Jana (68 let) ztratila své bydlení kvůli neúnosně vysokým nájmům. Nyní jí pomáháme s hledáním trvalého bydlení a zajišťujeme potřebnou zdravotní péči, aby mohla znovu najít stabilitu a klid.

Pan František (79) k nám přišel z jiné sociální služby a stěhování na jiné místo pro něj znamenalo velký stres. Pan František je aktivní senior, má rád společnost lidí a rád se účastní společenských aktivit. Vzhledem ke svému věku má zdravotní problémy, které se snažíme aktivně společně řešit tak, aby ho neomezovaly v běžném životě. František má podané žádosti do domovů pro seniory a těší se na případné přijetí.

Paní Marie (70 let) se ocitla bez domova po smrti svého manžela. Přišla k nám vyčerpaná a zoufalá. Pomáháme jí s přístupem k lékařské péči a doufáme, že brzy najde nové bydlení, kde bude moci strávit svůj podzim života v bezpečí a důstojnosti.

Sledujeme trendy ve vývoji počtu lidí bez domova v Praze a dobrá zpráva je, že se jejich počet celkově snižuje. Špatnou zprávou ale je, že přibývá lidí v seniorském věku. Podívejte se s námi na srovnání pololetí loňského a letošního roku.

Z hlediska různých skupin se počet lidí bez doma nemění stejnoměrně (např. žen ubývá pomaleji než mužů). Ještě výraznější rozdíly jsou u lidí ve věku 65 let a více. U této skupiny je dokonce trend nárůstu. V našich azylových domech, kde senioři pobývají, se shodujeme na tom, že tato forma ubytování často supluje jinou službu, a to domov se zvláštním režimem nebo domov pro seniory.

Lidé s nízkými příjmy nebo bez příjmu v seniorském věku mají ze zákona stejný nárok dostat se do domova pro seniory. Ale má to háček – velký převis poptávky nad nabídkou volných míst. My dlouhodobě mluvíme o tom, že je potřeba vytvořit specializované pobytové zařízení, které by poskytlo bydlení na neomezenou dobu pro lidi bez domova trpící závažným chronickým onemocněním nebo závislostí, které znemožňuje jejich další zapojení do běžného života.

Zítra se podíváme na příběhy našich seniorských klientů a klientek, kterých se tento negativní trend bezprostředně týká.

Foto: Tomáš Kozohorský

K Slavia Praha a FK Teplice poskytli potřebnou materiální i finanční pomoc azylovým domům pro ženy a my jsme moc rádi, že mezi vybranými čtyřmi byl i ten náš ve Vršovicích.

Děkujeme, že „hvězdná přání“ SK Slavia se v tomto roce zaměřila také na pomoc ženám v nouzi. Dar ve výši 20.000 Kč nám zčásti zafinancuje tolik žádoucí výměnu vstupních dveří v azylovém domě.

Bezpečí ubytovaných žen je pro nás prioritou. Klientky k nám často přichází se zkušenostmi z toxických rodinných či partnerských vztahů, kde zažívaly násilí, psychický teror, a proto pro ně chceme vytvořit podmínky, ve kterých budou mít pocit bezpečí. Pocit bezpečí je totiž základní stavební kámen k tomu, aby začaly pracovat na sobě a postupem času se postavily na vlastní nohy.

Podívejte se na krátké video z našeho azylového domu pro ženy, které jsme spolu s SK Slavia Praha natočili.

https://www.youtube.com/watch?v=0kGTuPFsNX4

Pana Václava (63 let) známe tak nějak všichni napříč našimi službami v Praze. Vždy chvíli bydlel v azylovém domě, pak na noclehárně, pak zase nějaký čas přebýval na ulici a navštěvoval naše denní centrum. Také bývaly časy, kdy jsme o něm nevěděli nic a báli se nejhoršího. Ale on se vždycky objevil. Hodný a milý Václav.

Poslední roky to s jeho fyzickým, a hlavně psychickým zdravím šlo dolů. Nebyl to rychlý sešup, byl pozvolný, ale byl znát. A tak se stalo, že jsme najednou v našem azylovém domě na Žižkově měli Václava, který nevěděl, kde je, jak se jmenuje, kvůli prodělané mrtvičce nemohl chodit, nic nejedl a jen ležel. Z jedné pražské nemocnice ho vrátili do „domácí péče“ a v žádné jiné ho vzít nechtěli. Zoufalý stav pro něj, pro ostatní obyvatelé azylového domu, ale i pro naše kolegy, kteří mu nebyli schopni zajistit adekvátní pomoc a péči. Hodný a milý pán Václav.

Nakonec se ho ujali v Nemocnici Milosrdných sester a sv. Karla Boromejského pod Petřínem, kde se mu dostalo potřebné zdravotní péče a rehabilitace. Pan Václav se do azylového domu vrátil chodící a v rámci možností soběstačný. Také nám pomohli s žádostí o umístění do jednoho z domovů se zvláštním režimem. Opravdu jsme jim moc vděční za to, že se Václava ujali, když to nejvíce potřeboval a snaží se spolu s námi, aby dožil důstojně, v bezpečí a s adekvátní zdravotní péčí.  

Text: Josef Drexler, sociální pracovník azylového domu pro muže

Foto ilustrační