Nízkoprahové denní centrum Bolzanova pro mladé osoby bez domova ve věku 18-26 let zřejmě již znáte. Bolzanku navštěvují pravidelně mladí lidé, kteří se mohou vypořádávat se zažitými traumaty. Často o svých zkušenostech, problémech a pocitech nemluví, mají pocit, že musí vše zvládnou sami a že požádání o pomoc je ukázkou slabosti. Cesta k pomoci je proto velmi dlouhá, náročná a někdy trvá i několik měsíců či let, než se podaří s mladým člověkem navázat důvěru a je možné společně pracovat na změně. U hluboce traumatizovaného člověka je cesta k uzdravení mnohem náročnější a delší, je ale důležité se nevzdávat a být stálou oporou.

„Chtěl bych vám poděkovat za pomoc, kterou jsem před lety dostával v Naději na Bolzanově 7 v Praze. Dva roky jsem žil na ulici a využíval vaše služby. Nebyl jsem jednoduchý člověk. Byl jsem proti systému, nevěřil institucím, jel v drogách a alkoholu a často jsem odmítal pomoc. Přesto mě Naděje neodepsala a mohl jsem se tam vracet. Pak jsem se dostal úplně na dno. Lezl jsem po skalách na pervitinu, a nakonec jsem na dojezdu a opilý přišel do nemocnice s tím, že se chci zabít a že mám asi toxickou psychózu.

Od března jsem v psychiatrické nemocnici a snažím se svůj život dát dohromady. Dnes už chápu, že i když člověk pomoc odmítá, je důležité mít místo, kam se může vrátit. Děkuju Naději, že jste mě tehdy neodepsali. Tehdy jsem to možná neuměl ocenit. Dnes už ano.

Napsal jsem tento krátký příběh také proto, že bych byl rád, kdyby mohl třeba povzbudit někoho dalšího, kdo je právě na ulici nebo se potýká se závislostí.“

Text se svolením klienta zpracovala Míša Froněk Bejblová, vedoucí NDC Bolzanova

Foto: Rishabh Kaul

V září se naše kolegyně Olga Jandová, vedoucí terénního programu, zúčastnila na Točně Dlabačov debaty „Pod Mostem“ na téma nedostupnosti sociálního bydlení a života na ulici, kterou moderovala Magdalena Dušková z deníků Alarm.

Spolu s dalšími hostkami Zuzkou Kříčková, sociální peer pracovnicí v Jako Doma a Rut Niedobou, spoluzakladatelkou spolku Medici na ulici a současnou psychiatričkou KC Sananim, diskutovaly nad palčivými tématy, kterými se v rámci svých profesí zabývají  –  jaký je život „na ulici“ v dnešní polykrizi a co můžeme my, jako společnost nebo jednotlivci, udělat pro zlepšení situace.

„Téma bezdomovectví se týká nás všech. S potěšením vnímám zvyšující se zájem o něj ze strany veřejnosti. Výrazně méně mě těší rychlá neúčinná řešení této problematiky a některé názory, které vídám často na sociálních sítích. I z toho důvodu považuji veřejné debaty s odbornictvem za velmi důležité a přínosné“, dodává Olga Jandová.

Děkujeme za pozvání a za prostor dostat naše téma zase o něco blíž veřejnosti.

Foto: Jakub Hlaváč

Dnešek je Mezinárodním dnem seniorů a také Mezinárodním dnem lékařů.

Ať už v ordinaci či v jiných našich službách se často setkáváme s klienty v seniorském věku. Tito lidé často trpí výskytem více chronických onemocnění najednou, tzv. polymorbiditou. Tito lidé potřebují často dlouhodobou a komplexní péči o jejich zdravotní stav, a to nejen ze strany praktického lékaře, ale i se strany specialistů.

Tím, že nejsou řešeny zdravotní problémy klientů komplexně, dochází tím k častým hospitalizacím z důvodu dekompenzace zdravotního stavu. S čímž souvisí i nedostatečné kapacity lůžek, nedostatek zdravotnického personálu nebo problém při zajišťování potřebné následné péče. Dost častým problémem jsou dlouhé čekací lhůty na různá potřebná odborná vyšetření a omezená dostupnost některých odborných specialistů.

Tímto bych ráda moc poděkovala našemu týmu lékařů, kteří se snaží pomáhat našim klientům a klientkám v jejich tíživé situaci, a to bez předsudků a s velkou dávkou empatie.

Text: Petra Strnadová, nová vedoucí ordinace lékařů NADĚJE

Foto: Tomáš Kozohorský

Do našeho azylového domu v Záběhlicích přišel pan František před dvěma lety z noclehárny. Našel u nás něco, co už delší dobu postrádal. Jistotu a nepřetržité zázemí. On sám by dodal „a hlavně s teplými obědy“.

František ale není typem člověka, který by seděl se založenýma rukama. Jde o společenského člověka, jehož největší vášní je hudba. Každý týden pravidelně vyráží do Senior klubu, kde se schází se svou starou partou, společně hrají na kytary a zpívají oblíbené trampské písně.

V posledním roce pana Františka potkaly i různé zdravotní komplikace, postavil se jim ale čelem a zvládl je bravurou sobě vlastní. Nezapomenu na naše návštěvy u lékařů  –  zatímco jiní v čekárnách nervózně listovali časopisy, František mě bavil jedním vtipem za druhým, a nakonec rozesmál celou ordinaci.

Teď má před sebou novou životní kapitolu. Společně jsme podali žádosti do několika domovů pro seniory a já mu z celého srdce přeji, aby mu vyšla vysněná volba. Věřím, že v novém domově najde přesně to, co potřebuje, že jeho humor a milované trampské písničky budou i nadále rozdávat radost všem okolo.

Azylový dům pro starší a handicapované lidi bez domova (muže i ženy) v Záběhlicích funguje už 24 let! Loňská obsazenost se držela na 96 % a vystřídalo se tu 48 klientů a klientek.

Text: Bára Brožová, sociální pracovnice azylového domu v Záběhlicích

Už toto sobotu 26. září můžete dorazit do karlínského Přístavu 18600, kde v 11:00 vypukne Piknik (nejen) pro lidi bez domova. Pokud se ovšem chcete zapojit i do příprav, přijďte dřív. Znáte to  –  dobrovolnictví se meze nekladou.

A s čím ještě můžete pomoct?

Běží nám finanční sbírka na zajištění všeho potřebného a chybí už je trochu, fakt maličko. Koukněte na https://www.darujme.cz/piknikprolidibezdomova

Jídlo a potraviny

• Domácí přebytky: marmelády, kompoty, ovoce a zelenina ze zahrad či sklepů.
• Hotové pokrmy: buchty, koláče, bábovky (sladké i slané), ale klidně i sekaná.

Vybavení a oblečení

• Na spaní: nevyužité spacáky, stany, deky a polštáře.
• Oblečení: čisté a neponičené oblečení, zejména pánské

Ostatní potřeby

• Hygiena: hygienické potřeby všeho druhu.
• Elektronika: funkční mobilní telefony.

Děkujeme za jakoukoliv pomoc. Těšíme se na viděnou v sobotu!

Mladí lidé, stejně jako mladí dospělí v jakékoli jiné sociální skupině lidí (zkušenost s bezdomovectvím v tomto případě nehraje velikou roli), se nacházejí v jiné životní fázi, mají jiné potřeby, zájmy, životní zkušenosti a hodnoty než lidé staršího věku.

Odborné studie poukazují na to, že mladí lidé potřebují k naplnění svých životních cílů udržitelný odchod z bezdomovectví. Pro naplnění svých životních cílů potřebují dlouhodobou stabilitu a skutečnou možnost opustit bezdomovectví.

Kromě poskytnutí stabilního bydlení, je nezbytná také specificky cílená podpora. Zajímavé též je, že srovnávací výzkumy ukazují, že mladí dospělí bez domova zažívají více náročných životních událostí než starší dospělí, přestože jejich zkušenost s bezdomovectvím bývá často kratší. Výzkum mezi 150 mladými lidmi se zkušeností s bezdomovectvím ukázal, že se u nich kumulují různé stresové faktory, jako je zkušenost se zneužíváním v dětství, opakované útěky z domova, pobyt v náhradní péči a násilí či viktimizace na ulici.

Tyto stresové faktory jsou právě signifikantní a ukazují nám, že práce s mladými lidmi se zkušeností s bezdomovectví musí být zaměřena jinak.

Citace z rozhovorů:

Respondentka 22 let:

„Já jsem byla v rodině do šesti a pak mě dali do Klokánku. Z Klokánku mě po pár měsících odvezli do děcáku a tam jsem byla vlastně skoro až do 19 let. Máma mi tvrdila, že na to nejsou finance, abych mohla být v rodině, ale já jsem pak zjistila pravdu. Brala léky na psychiku a míchala to s alkoholem a do toho hrála automaty, takže byla většinu času mimo.“

Většina respondentů vnímá život na ulici jako extrémně náročný, spojený s bojem o přežití a zajištění bezpečí, se spánkovým deficitem, ztrátou kontaktu s rodinou a přáteli, s nudou a rizikem závislostí:

„Ten spánkový deficit prostě pak už je jako .. na tý ulici nemůžete nikomu věřit…“

„Když chcete spát, nemůžete v klidu doma na posteli, umýt se můžete tady vždycky jenom v Naději, ale nemáte peníze vždycky na jídlo a na různý věci, co chcete, někam chodit na zábavu a takhle…“

Text: Kateřina Sehnoutková, koordinátorka projektu Housing Youth

Zdroje:

Journal of Prevention & Intervention in the Community “I want purpose in my life”: A qualitative exploration of how homeless youth envision their futures, 2024

Age differences among homeless individuals: adolescence through adulthood, 2009, PMC

Childhood Disadvantage, Social and Psychological Stress, and Substance Use Among Homeless Youth: A Life Stress Framework, 2021, PMC

Mladí lidé se zkušeností s bezdomovectví, NADĚJE, 2025 a rozhovory s uživateli sociálních služeb NDC

O tomto problému hovořím všude, kam vkročím  –  absence bezbariérových pobytových sociálních služeb určených pro lidi bez domova. Na ulicích z tohoto důvodu žijí lidé, kteří jsou snadnými a častými oběťmi kriminálních činů. Nejednou byl ukraden vozík, na kterém zdravotně znevýhodněná osoba bez domova seděla.

A tak se snažíme, jak můžeme. Podáváme žádosti do bezbariérových domovů pro seniory, do domovů pro osoby se zdravotním znevýhodněním, kde jsou ovšem velmi dlouhé čekací doby. Dopomáháme s hygienou v našich nízkoprahových denních centrech U Bulhara nebo v Michli, poskytujeme materiální a potravinovou pomoc, spolupracujeme při řešení situací se sociálními kurátory jednotlivých městských částí. To je ale nedostatečné.

Někdy se totiž nejedná „pouze“ o zajištění ubytování. Někdy je střecha nad hlavou podmínkou pro přijetí do zdravotnických zařízení k operačním zákrokům očí nebo do rehabilitačního zařízení, jako je tomu v těchto dvou případech, které již několik týdnů intenzivně řešíme.

Text a foto: Olga Jandová, vedoucí terénního programu

Letos jsme na summitu Sustainability is not dead byli nominování v TOP 5 v kategorii Lidská práva, důstojnost a sociální spravedlnost. Hlavní cenu jsme sice nezískali, ale díky Asociaci společenské odpovědnosti je náš projekt Housing Youth NADĚJE Praha zase o něco víc vidět. A toho si moc vážíme!

Housing Youth NADĚJE Praha je první český projekt, který aplikuje metodu Housing First (bydlení především) na mladé lidi od 18 do 26 let bez domova. Klientům a klientkám se dostává pomoc s vyřizováním dokladů, hledáním práce, ale také podpory při stabilizací duševního a fyzického zdraví.

Děkujeme za tu příležitost být ve společnosti tolika inspirativních lidí a projektů.

Tým našich sociálních pracovníků a pracovnic nedávno vyměnil běžnou pracovní rutinu za společný výjezd. Setkání přineslo ideální rovnováhu mezi profesním rozvojem a neformálním sdílením. Vedle pracovních témat byl prostor i pro budování vztahů a vzájemné poznávání v uvolněné atmosféře.

„Společné setkání sociálních pracovníků a pracovnic jsme letos uskutečnili v Loděnici u Berouna. Krásné místo, nádherná příroda, lesy, skály, lomy. Bylo zcela zřejmé, že pro účel psychohygieny, relaxu, pročištění těla i ducha, uskutečníme výšlap. Hned po příjezdu jsme vyrazili na trasu Loděnice  –  Bubovice – Svatý Jan pod Skalou – Loděnice. S pár odbočkami s překrásnými výhledy jsme v kopcovitém terénu málem vypustili duši, ale všichni těch 15 km poctivě zvládli. Druhý den jsme diskutovali, sdíleli poznatky a informace z praxe. Před zakončením setkání jsme ještě stihli navštívit muzeum Ostře sledovaných vlaků. Všem účastníkům a účastnicím moc děkuji za společně strávený čas.“

Aleš Strnad, vedoucí služeb pražské pobočky NADĚJE

Foto: Aleš Strnad, Bára Brožová a Luboš Turzík

Máme za sebou úspěšnou účast na Veletrhu sociálních služeb, který proběhl minulý týden ve čtvrtek a v pátek. Akce pro nás byla skvělou příležitostí k networkingu, sdílení dobré praxe a diskusím o tom, jak reagovat na potřeby zranitelných skupin obyvatel.

Děkujeme všem kolegům a kolegyním z organizací i široké veřejnosti, kteří s námi u stánku otevřeli téma bezdomovectví. Velmi si vážíme vašeho zájmu o naši práci a těší nás, že vás zaujal i „kreativní workshop“ s naší novou plackovačkou.

Na viděnou při další příležitosti.

Představte si, že teplé jídlo a bezpečné místo nejsou samozřejmost.

Piknik pro lidi bez domova vzniká jako společné dílo solidarity. Dobrovolníci a profesionálové z různých organizací do něj dávají svůj volný čas a srdce. Abychom ale akci mohli legálně a důstojně uspořádat, potřebujeme vaši pomoc.

Každá koruna nám pomůže pokrýt náklady, bez kterých se neobejdeme:

• Zázemí: Pronájem mobilních WC a svoz odpadu.
• Logistiku: Benzín pro auta svážející spacáky, stany a oblečení po celé Praze.
• Jídlo: Čerstvé suroviny na teplé obědy pro stovky lidí v nouzi.
• Techniku: Elektrocentrály, stoly a lavice.
  Každý příspěvek, i ten nejmenší, naplní jeden talíř nebo zajistí bezpečné zázemí. Spojme síly a ukažme, že umíme držet spolu.

Darovat můžete: https://www.darujme.cz/piknikprolidibezdomova

Jsme v TOP 5 Cen SDGs! Náš projekt Housing Youth NADĚJE Praha je nominován v kategorii Lidská práva, důstojnost a sociální spravedlnost. A vítěze se dozvíme už za týden 17. září na summitu Sustainability is not dead v MeetFactory. Držte nám palce!

Věříme, že stabilní domov je základním lidským právem a prvním krokem k novému začátku. Kromě spolubydlení poskytujeme v rámci projektu Housing Youth komplexní podporu mladým lidem se zkušeností s bezdomovectvím.

Více o projektu ZDE.

Další díl o prekarizovaném zaměstnání „z pera“ naší milé kolegyně Míši Froněk Bejblové je tady.

Minule jsme si řekli, že lidé bez domova často docházejí do pracovních agentur. Jaké pracovní pozice ale nejčastěji vykonávají? A jaká pro ně taková zkušenost je?

Během rozhovorů s mladými lidmi bez domova se nejčastěji objevovala zkušenost s prací ve skladu, či na výrobních linkách. Další významnou oblastí byla gastronomie, dále stavební a jiné manuální práce (například lesnické, zahradnické, zednické práce). Objevovaly se také zkušenosti se zaměstnáním na pozici ostrahy.

Jedná se o pracovní činnosti fyzicky velmi náročné. Důraz je kladen zejména na splňování daných norem, jede se na více než 100 % výkon. V případě neplnění pracovních norem již od prvního dne bývají zaměstnanci propouštěni ve zkušební době.

Výpověď klienta denního centra Bolzanova pro mladé lidi bez domova:

„Tam jako jen šlo nejspíš hlavně asi o výsledek, a to jako spousta lidí tam jako dostalo docela často vyhazov jako. Že tam byli třeba krátce, ale protože neodpovídali procesu, nebo tak, tak rovnou letěli.“

Díky fyzicky náročné práci a nátlaku na výkon není možné navázat ani bližší kontakt s kolegy. Vykonávání rutinní činnosti bez možnosti navázání vztahů může vytvářet nechuť v zaměstnání pokračovat.

Předpremiéra dokumentu Kdyby se holubi proměnili ve zlato v kině Bio Oko je beznadějně VYPRODANÁ! A my budeme u toho!

Děkujeme za váš neskutečný zájem. A děkujeme také tvůrcům za to, že můžeme být součástí tak silného projektu. Režisérka ve filmu otevírá intimní příběh své vlastní rodiny, který ale přesahuje k palčivým společenským tématům, před nimiž se často raději zavírají oči.

Po projekci bude následovat debata s autorkou filmu Pepou Lubojacki a vedoucí našeho terénního programu Olgou Jandovou.

Všem, kteří stihli ulovit lístky, moc děkujeme. Těšíme se na vás i na společnou diskuzi!

FB událost: https://fb.me/e/90fOPs737

Hledáte pomoc v těžké životní situaci nebo vás zajímá, jak funguje sociální pomoc v Praze?

Hlavní město Praha vás zve na Veletrh sociálních služeb 2026, kde na jednom místě najdete přes 80 organizací připravených pomoci. A my budeme jednou z nich. Zveme vás tímto příští týden 10. – 11. 9. 2026 na Mariánské náměstí a do Clam-Gallasova paláce na Praze 1.

Ve čtvrtek od 15:40 do 15:55 si můžete vyslechnout moderovaný rozhovor na téma „Pomoc lidem bez domova na ulici“, kde vystoupí naše kolegyně Olga Jandová, vedoucí terénního programu.

Součástí veletrhu bude také panelová výstava zaměřená na aktuální témata a výzvy v sociální oblasti. Program po oba dny doplní odborné debaty, živé podcasty, hudební a další vystoupení. Program doplní odborné debaty, živé podcasty, hudební a další vystoupení.

Více informací také ve FB události: https://fb.me/e/51QZERqCJ

Těšíme se na Vás.

První dny na ulici vás dokážou zlomit. Doslova. Ztráta domova je obrovský šok, který člověka okamžitě vrhne do režimu přežití. Každá další noc venku devastuje lidskou psychiku a prohlubuje propast, ze které se jen těžko dostává zpět.

Proto existuje projekt Nejdřív střecha, kterou jsme společně s Vojtou Sedláčkem před 12 lety založili. Lidem, kteří právě přišli o střechu nad hlavou, projekt dává šanci se znovu nadechnout. Nabízí až dva měsíce ubytování zdarma v azylových domech nebo noclehárnách.

Projekt za 12 let své činnosti podpořil 3.540 lidí, a to rozhodně není málo.

Od roku 2017 administraci projektu zajišťuje Výbor dobré vůle – nadace Olgy Havlové, za což moc děkujeme!

Děkujeme všem, kteří jste se na pomoci podíleli spolu s námi.

Více o projektu a možnosti přispět se dozvíte na webu nejdrivstrecha.cz

Minule jsme si v úvodním příspěvku vysvětlili, co je pojem „prekarizované zaměstnání“. Teď vykopáváme první díl, kde Míša Froněk Bejblová vysvětluje, proč je tak strašně těžké pro člověka bez domova najít si zaměstnání.

Když si představíte člověka bez domova, vidíte někoho, kdo nepracuje?

Je to jedna z nejčastějších představ, ale výzkumy ukazují, že to není tak úplně pravda. Osoby, které potkáváme v našich službách, často pracují, většinou se jedná o fyzicky náročnou práci. I přesto nemají stabilní a bezpečné bydlení. Práce, které navštěvují, jsou často nepravidelné, nejisté a mnohdy nebývají po odpracování spravedlivě odměněné. Neexistuje možnost plánování budoucnosti.

Lidé bez domova potřebují výplatu velmi rychle, ideálně vyplacenou ihned po směně. Není v jejich možnostech čekat měsíc na výplatu mzdy. Proto docházejí do pracovních agentur, kde je možné získat zaměstnání velmi rychle. Jedná se často ale o brigády, směny se dozvídají den před výkonem, mnohdy se stává, že v den nástupu jsou odesláni pryč, jelikož je již kapacita zaměstnanců naplněna.

Mzdy bývají nízké, mladí lidé bez domova hovořili o tom, že mají například více přivýdělků, aby si mohli uhradit základní potřeby. Mnohdy se shodují, že pro hrazení bydlení by byla taková mzda nedostačující. Často museli opouštět své bydlení právě z důvodu nedostatečných financí na úhradu nájmu a základních potřeb. V případě exekucí, či jiných závazků se situace dále komplikuje.

V dalším díle se zaměříme na to, jaké pracovní pozice lidé bez domova nejčastěji vykonávají a jaká pro ně taková zkušenost je.

Míša Froněk Bejblová už několik let působí v našem denním centru pro mladé lidi bez domova, nejprve jako sociální pracovnice a nyní několik let jako vedoucí. Tématem prekarizace se dlouhodobě zabývá.

Foto: Martin Štípala

10. výroční Piknik (nejen) pro lidi bez domova je tady!

Zveme k jednomu stolu nejen lidi z ulice, ale také rodiny s dětmi, maminky samoživitelky, seniory v nouzi a také vás všechny, kteří chcete pomáhat. Bouráme bariéry, nabízíme pomoc sociálních pracovníků, mediků a dáváme lidem pocit, že na své problémy nejsou sami.

Abychom ale tento den plný lidskosti mohli bezpečně a důstojně zorganizovat, potřebujeme vaši pomoc. Každý dar nás posune blíž k cíli.

Piknik pro lidi bez domova vzniká jako společné dílo solidarity, které ve svém volném čase organizují dobrovolníci i profesionálové z různých organizací.

Přidejte ruku k dílu finančním darem. Děkujeme, že pomáháte bořit bariéry a propojovat světy!

Darovat můžete: https://www.darujme.cz/piknikprolidibezdomova

Můžete se připojit k FB události: https://www.facebook.com/events/2507573603086452

Pro lidi na ulici je pes často tím jediným, co jim zbylo. Je to jejich strážce, parťák a nejbližší přítel. Paradoxně je ale láska ke zvířeti často připraví o možnost přespat v teple, protože většina nocleháren a azylových domů psy nepovoluje.

Před dvěma lety jsme se rozhodli tuto bariéru alespoň částečně prolomit a spustili jsme provoz přístupný i pro zvířata v našem denním centru U Bulhara.

Návštěvníci denního centra už nemusí své psy nikde uvazovat ani složitě shánět hlídání. Přítomnost psů (i jiných zvířat) vnesla do centra pozitivní energii, což si pochvaluje i naše pracovnictvo. Ukázalo se, že respekt k poutu mezi člověkem a zvířetem je tou správnou cestou k lidštější a efektivnější pomoci.

Za těch 22 let se v těchto zdech napsalo spoustu příběhů. Některé měly šťastný konec, některé bohužel ne. Ale všechny byly skutečné. Byly plné radosti, smutku, naděje, zklamání, začátků i konců. A na některé z nich vzpomínáme dodnes s úsměvem.

Protože to nejdůležitější vždycky bylo a je nezapomenout, že za označením „člověk bez domova“ stojí především člověk! Člověk se jménem, minulostí, schopnostmi, chybami, sny, a hlavně se šancí něco změnit. Za těch 22 let se toho změnilo opravdu hodně. Lidé, kteří tu pracují. Lidé, kteří tu bydleli. Pravidla, doba i samotný Žižkov.

Ale některé věci se nemění. Pořád platí, že není jednoduché začít znovu. Že za každým člověkem, který potřebuje pomoc, je nějaký příběh. A že někdy je největší pomocí něco úplně obyčejného  –  otevřít dveře, uvařit kafe, vyslechnout, poradit a říct: „Dobře. Tak to zkusíme společně.“

A pak jsou samozřejmě chvíle, kdy se neřeší žádná velká životní krize, budoucnost ani osud lidstva, invaze mimozemských či nadpřirozených sil … ale třeba čí je ta jedna jediná ponožka, která se už třetí den záhadně válí na chodbě a ke které se samozřejmě nikdo nehlásí. Osm chlapů kolem ní dokáže vést poradu hodnou zasedání vlády. Každý má svou teorii, nikdo není majitel a ponožka mezitím stále statečně čeká na svého člověka. A možná právě v těchto chvílích je vidět, že domov není jen střecha nad hlavou. Je to také místo, kde se lidé mohou smát, hádat o naprosté nesmysly, dělat si ze sebe legraci a na chvíli prostě být spolu. Takže k 22. výročí přejeme Domu Naděje Žižkov hlavně hodně lidí, kteří dostanou šanci začít znovu, hodně příběhů s dobrým koncem, co nejméně těch smutných… a samozřejmě co nejméně záhadných ponožek bez majitele.

Děkujeme všem, kteří za těch 22 let byli součástí tohoto místa  –  pracovníkům, klientům, dobrovolníkům, podporovatelům i všem, kteří někdy jen otevřeli dveře, podali hrnek kávy nebo nabídli pomocnou ruku.

Protože 22 let není jen číslo. Je to 22 let lidských příběhů. 22 let naděje. 22 let nekonečných šancí. A tak si připijme na další roky. Na Žižkov. Na NADĚJI. Na všechny, kteří prošli jejími dveřmi. A na to, aby se vždycky našel někdo, kdo řekne: „Tak jo. Zkusíme to společně.“

A pokud možno… ať se konečně najde i majitel té ponožky!

Text: Simona Kafková, vedoucí azylového domu a noclehárny Žižkov

Foto: Filip Gabrhelík

Všichni víme, jak moc lidi, kteří žijí na ulici, ohrožuje zima. Podobně rizikové jsou pro ně ale i letošní vedra. Nemají se kam schovat a jejich organismus je kvůli vysokým teplotám vystaven riziku přehřátí či dehydratace. Ve vedrech se ale také například hůř hojí otevřené rány.

„Lidé na ulici jsou ohrožení dehydratací, a navíc jsou vystaveni nebezpečnému vlivu slunce. Z toho můžou vzniknout kožní poranění, a dokonce i popáleniny. Co se týká ubytovacích zařízení, kapacity jsou pořád nízké. Azylových domů, které poskytují pobyt 24/7, je málo a jsou neustále plné“, říká v článku pro Bold news náš kolega Aleš Strnad.

Odkaz na článek: https://boldnews.cz/vedro-je-nebezpecne-i-pro-lidi-bez-domova-nemaji-se-kam-schovat

Už jste slyšeli o termínu prekarizované zaměstnání?

Prekarizace práce je charakteristická svojí nejistotou, nestabilitou a časovou omezeností. S takovou formou zaměstnání se určitě setkalo mnoho z vás. Mohlo se jednat například o krátkodobé brigády, kdy jste nevěděli, kolik směn vás bude čekat, a tudíž jste netušili, s jakou výplatou můžete počítat. Nebo jste pracovali jako náhrada za člověka na rodičovské, případně jste pracovali na zkrácený úvazek, protože jste nemohli najít odpovídající zaměstnání na úvazek plný. Jedná se také o nárazové agenturní zaměstnávání.

S prekarizací práce se lidé bez domova setkávají ve velké míře, a proto pro ně často zaměstnání nebývá zázračnou cestou ven z bezdomovectví. Obecně mají dopady prekarizace na člověka velký vliv, například mohou vést ke stresu ohledně nejistoty budoucího příjmu, k pocitům méněcennosti, hovořit můžeme také relativní deprivaci.

A co je relativní deprivace? Je to pocit nespravedlnosti a frustrace z toho, že někomu se daří skoro bez velkého úsilí a druhému se i přes jeho veškeré snažení daří méně a má se hůř než ostatní. Kumulace těchto dopadů může vést až k depresivním symptomům a nepřátelskému jednání.

Tématem prekarizace lidí bez domova se zabývá naše kolegyně Míša Froněk Bejblová, vedoucí denního centra Bolzanova, která dlouhodobě pracuje s lidmi bez domova do 26 let. Míša si pro vás připravila sérii příspěvků na téma zkušeností s prekarizovaným zaměstnáním, zejména ze strany mladých lidí bez domova. Míša čerpá z odborné literatury a z rozhovorů s našimi klienty a klientkami.

Text: Míša Froněk Bejblová

Foto: Martin Štípala

Měli zdravotní problémy, ať už fyzické či psychické, bojovali se závislostmi, nemysleli na budoucnost. Byli důvěřivý, zradila je rodina, přátelé nebo naopak žádnou rodinu neměli. Měli smůlu nebo prostě a jednoduše udělali v životě chybu. To všechno se může stát. A teď z nich jsou senioři bez domova. Přežívají na ulicích nebo v azylových domech, chodí spát na noclehárny nebo živoří v zahradních chatkách. A my ve věkové skupině 65+ i tento rok pozorujeme nárust.

Systém sociálních služeb v Česku má v této oblasti slepé místo. Lidé bez domova nad 65 let (a nejen ti), kteří navíc bojují s těžkou nemocí nebo závislostí, v běžných domovech pro seniory místo nenajdou  –  buď kvůli extrémně dlouhým čekacím lhůtám, nebo proto, že tato zařízení neumí pracovat s jejich specifickými potřebami. Výsledkem je, že tito lidé končí na ulici, v nemocnicích a bez jakékoli šance na důstojné stáří.

V roce 2010 jsme evidovali 100 lidí bez domova nad 65 let, v roce 2025 je jich 270. Nejvíc, co jsme kdy za posledních 15 let měli.

Foto: Martin Štípala

Je to už 18 let, co poprvé vyjela do pražských ulic naše mobilní sociální služba.

Jedná se o tu nejvíce nízkoprahovou formu sociální služby, jakou si jen umíte představit. Přicházejí za námi lidé bez domova například pro potravinové či hygienické balíčky, nápoje (v teplém období voda se šťávou, v chladném období čaj), v případě bezodkladné potřeby pro ošacení, drobné zdravotní ošetření nebo z důvodu zájmu o sociálního poradenství. Jedinou podmínkou poskytnutí služby je slušné chování.

Každý všední den tak náš tým vyráží na minimálně 2 z celkového počtu 11 stanovišť, aby pomohl lidem v nouzi. Můžete nás potkat na Praze 1, 4, 5, 6, 10, 12, 13 nebo 14.

Touto cestou bychom velmi rádi poděkovali zmiňovaným městským částem, díky nimž můžeme pomáhat lidem, kteří si sami pomoci nedovedou.

Text a foto: Olga Jandová, vedoucí terénního programu

V roce 2025 začalo našich služeb využívat 719 nových lidí bez domova, což je o více než 100 lidí více než předchozí rok. Také jsme zaznamenali nárust počtu míst, kde lidé přespávají, a to více než o 50. Většinou přespávají ve stanech, improvizovaných přístřešcích, opuštěných objektech, chatkách, pod mostními oblouky apod. A takových míst jsme loni evidovali 587. Za každým se skrývá silný a jedinečný lidský příběh.

Důvody k životu na ulici jsou individuální, ale naše pomoc zůstává dostupná pro každého. Naši kolegové a kolegyně docházejí přímo za lidmi bez střechy nad hlavou a zajišťují sociální poradenství a osvětu v oblasti zdraví, hygieny a požární prevence, základní potravinovou pomoc, prostředky osobní hygieny, ošacení a přikrývky, doprovody do institucí, návštěvy ve zdravotnických zařízeních nebo pomoc při základním zdravotnickém ošetření.

Děkujeme našim terénním týmům za jejich nepostradatelnou práci!

Foto: Veronika Skálová

Získali jsme ocenění za přínos komunitě Prahy 1 a udělalo nám to skutečně velkou radost.

Děkujeme, že se Praha 1 v rámci komunitního plánování dlouhodobě zajímá o potřeby lidí bez domova a vnímá ho jako důležitý nástroj pro zlepšování kvality života všech skupin obyvatel. Rádi bychom také vyjádřili uznání paní radní Ivaně Antalové. Oceňujeme, že problematiku lidí bez domova nevnímá izolovaně, ale prosazuje systémový a komplexní přístup k jejímu řešení.

Komunitního plánování se pravidelně účastní naše kolegyně Gabča Štípalová, vedoucí denního centra U Bulhara, Míša Froněk Bejblová, vedoucí denního centra Bolzanova a Olga Jandová, vedoucí terénního programu.

Jak už jistě víte, náš projekt Housing Youth NADĚJE Praha postoupil do TOP 5 v Cenách SDGs v kategorii Lidská práva, důstojnost a sociální spravedlnost. Mít své místo mezi organizacemi, které bojují za lepší svět, je pro nás velká čest. Kdo vyhraje? To se dozvíme 17. září na summitu Sustainability is not Dead v MeetFactory, kde rozhodně nebudeme chybět. Držte nám palce!

Pojďme si projekt ještě jednou krátce připomenout. Housing Youth NADĚJE Praha je průkopnický projekt, který jako první v České republice systematicky zavádí metodu Housing First specificky pro mladé lidi se zkušeností s bezdomovectvím ve věku 18 až 26 let, kteří často propadávají běžnou sítí sociálních služeb.

Projekt vychází z myšlenky, že stabilní a bezpečný domov je základním lidským právem a prvním nezbytným krokem k řešení jakýchkoli dalších problémů. Mladým lidem poskytuje nejen standardní nájemní bydlení formou spolubydlení, ale také komplexní individuální podporu. Pomáhá jim s vyřizováním dokladů, hledáním práce a rekvalifikací, zvládáním psychických obtíží a rozvojem jejich vlastních silných stránek. Dává jim tak skutečnou šanci na nový začátek a bezpečnou budoucnost.

Paní Marta se dostala na ulici po ztrátě podnájmu, ve kterém bydlela společně se svým manželem. Ukázalo se totiž, že její manžel je patologický hráč a nájem dlouhodobě neplatí. Manželé byli vystěhováni a paní Marta skončila na ulici.

S manželem se rozešla. Přišla však o veškeré úspory, které mezitím vybral ze společného účtu. Na ulici strávila asi týden a náš azylový dům požádala o pomoc zcela vyčerpaná a psychicky zlomená. Byla ubytovaná v rámci projektu NEJDŘÍV STŘECHA, a byla jí poskytnuta pomoc psychologa. Marta si našla nové zaměstnání a později i bydlení.

Projekt Nejdřív střecha podává pomocnou ruku lidem, kteří bydlení ztratili a umožňuje jim dostat až dva měsíce ubytování zdarma v noclehárnách nebo azylových domech včetně podpory odborníků.
NADĚJE stála u zrodu projektu a nadále v jeho rámci spolupracuje. Děkujeme každému, kdo potřebný projekt podporuje.

Na www.nejdrivstrecha.cz najdete seznam darů a jejich aktuální využití, stejně tak možnost přispět.

Od roku 2017 administraci projektu zajišťuje Výbor dobré vůle  –  Nadace Olgy Havlové, za což moc děkujeme!

Foto ilustrační

Je téměř nemožné přežívat na ulici a zachovat si při tom tělesné i mentální zdraví!

Možná se to jeví jako překvapivé, ale i lidé bez domova uznávají své zdraví jako jednu z nejvyšších hodnot. Dobře totiž vědí, jak kruté je marodit na ulici. Přesto je pro ně běžná lékařská péče téměř nedosažitelná  –  v běžných ordinacích bývají často nechtěnými pacienty. Když jim ale podáme pomocnou ruku, o léčbu mají velký zájem.

Naše ordinace praktického lékaře funguje už od roku 1994 a pomáhá lidem bez domova odrazit se ode dna. Nejenže léčíme, ale potvrzení od našeho lékaře klientům otevírá dveře k práci nebo důchodu. Zdravotní sestra zároveň pomáhá řešit sociální situaci klientů, např. zprostředkovává ubytování těm, kteří potřebují respitní (doléčovací) péči.

V loňském roce jsme ošetřili 1.139 pacientů a provedli 3.412 prohlídek. Nejčastěji se jednalo o svrab, pedikulózy (321), poranění a otravy (168), kožní problémy (78), chřipky a dýchací cesty (58), žaludeční a střevní potíže (53), bércové vředy (45), kardiovaskulární (37), revmatické a neurologické (24), omrzliny a popáleniny (13).

Zprávu o zdraví lidí bez domova a (ne)dostupnosti zdravotní péče si můžete přečíst na našem webu.

Foto: Martin Štípala

Nepřátelská architektura, v tomto případě “lidová tvořivost”, schovaná pod rouškou kultivace prostoru, je z našeho pohledu vždy problematická. Ať už se jedná o nedávné odstranění laviček z parku u Hlavního nádraží nebo, v případě této reportáže, o úpravu laviček na Barrandově.

Je nutné říct, že odstranění nebo úprava laviček žádným způsobem nevyřeší problém bezdomovectví, pouze ho odsouvá. Často také znepříjemňuje prostor i pro běžnou veřejnost.

Podívejte se na reportáž TV Nova (od 27. minuty), kde se k problematice vyjadřuje i náš kolega Aleš Strnad.

Lidé bez domova na invalidních vozících v centru měst? Zdá se to jako zvláštní, zarážející, někdy až absurdní. Jak je možné, že zejména v centru Prahy přežívá takové množství lidí bez domova na invalidních vozících? Jak je nastaven systém?

Jako vedoucí sociálních služeb pražské pobočky NADĚJE se k systému vyjadřovat raději nebudu. Nicméně mám za to, že tito lidé by měli mít zajištěnou střechu nad hlavou. I když z důvodu svého handicapu, často zhoršené schopnosti sebepéče, sebeobsluhy, většinou nejsou schopni využívat služeb určených pro lidi bez domova. Tyto služby, které vznikly v devadesátých letech, byly koncipovány jako služby sociální prevence, tzn. na krátkodobé využívání služeb  –  zajištění krizového/přechodného ubytování u lidí, kteří přijdou a odejdou, nikoliv pro lidi vyžadující větší míru péče.

Většina objektů, kde jsou provozovány služby pro lidi bez domova, nejsou bezbariérové. V Praze by se lůžka pro lidi bez domova upoutaných na invalidní vozík v režimu „běžných“ služeb daly spočítat na prstech několika málo rukou. Před pár lety byla otevřena nová pobytová služba pro lidi bez domova v režimu služeb sociální péče, a to Domov se zvláštním režimem Přístav. Avšak kapacita této služby, není schopna pokrýt poptávku ze strany klientů, kteří potřebují bezbariérové zařízení a vyšší míru podpory ze strany zdravotnického personálu.

Myslet si tedy, že poskytovatelé sociálních služeb pracující s lidmi bez domova jsou schopni se postarat o kohokoliv, je bohužel mylné. O to více nás pak mrzí, když se jedná o velmi zranitelné skupiny lidí. Pravdou je, že se v Praze v zimním období navyšují lůžka pro lidi bez domova, včetně zařízení v provozu 24/7, zařízení bezbariérová  –  avšak v tomto případě hovoříme o zimním období od 1. 12. do 31. 3. To není žádné systémové opatření. Řešení této zoufalé situace často nepřispívá ani nespolupráce, případně pouze „jako“ spolupráce (formální) ze strany jednotlivých obcí s rozšířenou působností, kde mají tito potřební lidé veden trvalý pobyt.

V rámci poskytovaných služeb jsme schopni klienta při výkonu terénní práce navštívit, odvést do nízkoprahového denního centra, kde se vykoupe (často za naší dopomoci), obdrží čisté ošacení, potravinovou pomoc a následně většinou z důvodu absence volného/vhodného lůžka, odjíždí zpět „na ulici“. Za poslední rok jsme v rámci naší terénní práce zaznamenali úmrtí minimálně čtyř lidí na invalidním vozíku  –  někde klient odmítal pomoc, někde se komplexní pomoci nedočkal. Zoufalé a smutné. Ve 21. století, v hlavním městě, které je součástí EU, nepochopitelné.

Tímto je nutné opětovně apelovat na zástupce MPSV, Vládu ČR v tom smyslu, že tuto problematiku je nutné řešit na národní úrovni, nikoliv pouze regionálně. Solidarita totiž mezi regiony, kraji, okolními státy, co se týká řešení bezdomovectví, bohužel neexistuje!

Text: Aleš Strnad, vedoucí sociálních služeb pražské pobočky NADĚJE

Foto: Olga Jandová, vedoucí terénního programu

Minulý týden jsme si nenechali ujít vernisáž jedinečné výstavy Wall of Hope, která nově odstartovala v prostorách pražského klubu Rock Café na Národní třídě.

Expozice, která potrvá do konce letních prázdnin, představuje originální graffiti díla inspirovaná slavnými světovými malíři. Vznikla v rámci květnové charitativní akce „Malování pro NADĚJI“ na modřanské Orionka Graffiti Wall.

Letošního ročníku této tradiční události se účastnily přední osobnosti domácí street artové scény. Umělci se inspirovali ikonickými autory, jako jsou Pablo Picasso, Vincent van Gogh, Jackson Pollock, Egon Schiele, Michelangelo či František Kupka. Do výtvarného projektu se netradičně zapojil také ředitel pořádající organizace NADĚJE Dan Svoboda, který na stěnu přenesl svou interpretaci díla Karla Malicha.

„Přiznám se, že jsem čekal něco nového, co jsem ještě v graffiti prostoru dosud nezažil. A skutečně mé očekávání bylo naplněno měrou vrchovatou. Autoři s odhodláním a nasazením, zároveň i s určitou pokorou, vytvořili jedinečná díla“, dodává Jirka Šourek, organizátor celé výstavy i akce Malování pro NADĚJI.

Díla budou otištěna v našem tradičním charitativním kalendáři ART 2027, který pokřtíme ve čtvrtek 12. listopadu v Rock Café. Výtěžek z jeho prodeje půjde na projekt Darujte nohy v teple. Všichni jste srdečně zváni.

Vystavující umělci: Jan Lamr, Jozef Panika, Lenka Kozlíková, Ondřej Michálek, Chaozzline, Michal Škapa, CrazyChak, Daniel Svoboda, Vlado Maen, Adam Štech, DosyDoss + dětští umělci Grétka Štechová, Meda Rolcová, Ralf a Felix Škapovi a jejich kamarád Ruda.

„V poslední době jsme zaznamenali u studentstva zvýšený zájem o problematiku bezdomovectví, což mě velmi těší. Ve společnosti vnímám jako velmi důležitá témata empatie a stmelování, boření bariér a destigmatizaci lidí bez domova. V tomto duchu jsme hovořili na konci června se studentstvem Gymnázia Paměti národa v našem azylovém domě pro staré a handicapované lidi bez domova v Záběhlicích. Padaly dotazy na osudy lidí, kteří se ocitli bez střechy nad hlavou a na problémy, se kterými se potýkají. Děkuji, že mladé generaci není lhostejný osud ostatních lidí.“

Text: Olga Jandová, vedoucí terénního programu

Foto: Aleš Strnad, vedoucí služeb

Život v našem azylovém domě píše spoustu příběhů, ale jeden z těch nejhezčích se právě teď odehrává na naší zahradě.

Jako každý rok touhle dobou se naše záhony proměnily v pestrobarevnou oázu. Všude to kvete, voní a roste nám to doslova před očima! Když se projdete kolem, uvidíte, jak se k světu mají dýně, cukety, rajčata, papriky, křupavé ředkvičky a záhony plné voňavých bylinek. Terasa je pro nás zkrátka místem, kde nacházíme klid a obrovský kopec pozitivní energie. Ke štěstí nám chybí snad jen zahradní nábytek, který by našim klientkám dal prostor, kde najdou klid na přemýšlení, prostor pro rozhovor nebo prosté lidské spočinutí.

Kde sídlíme: Rybalkova 31, Praha 10 – Vršovice

V případě nabídky prosíme napište nebo zavolejte vedoucí azylového domu Irče Burmekové (irena.burmekova@nadeje.cz nebo 775 018 166).
Letos máme navíc jednu velkou premiéru! Úroda je tak štědrá, že jsme se rozhodli poprvé založit pravé Vršovické kvašáky. Okurek se nám totiž urodilo opravdu obří množství…

A co je nejdůležitější? Na celý proces osobně a přísným okem dohlíží náš čtyřnohý šéf Vršek! Práce na terase ho očividně baví (nebo spíš kontrola nás všech), takže kvalita je stoprocentně zaručena.

Děkujeme všem dvounohým i čtyřnohým pomocníkům, kteří se o náš zelený ráj s láskou starají  –  ta společná radost je prostě k nezaplacení.

Text: Irena Burmeková, vedoucí azylového domu pro ženy ve Vršovicích

Foto: Vendula Tulisová

Čtyři roky uplynuly od chvíle, kdy naše nízkoprahové denní centrum a noclehárna pro lidi bez domova se zdravotním handicapem otevřely své dveře.

Naším cílem je dávat víc než jen střechu nad hlavou  –  dáváme lidem zázemí, stabilitu a šanci na nový začátek. A výsledky našich klientů mluví za vše.

Mnoho našich klientů se postavilo na vlastní nohy, našli si stabilní práci a vlastní podnájem. Další klienti se úspěšně přesunuli do azylových domů, komerčních ubytoven, domovů pro seniory či domovů se zvláštním režimem. Cizincům, kteří u nás uvízli v nouzi, jsme pomohli s dobrovolným návratem do jejich rodné země.

V denním centru vydáváme teplou stravu 2x denně, potravinovou pomoc navíc rozšiřujeme díky zapojení do projektu POMPO, v rámci kterého vydáváme další potraviny. Za čtyři roky se nám podařilo vybudovat skvěle fungující a nabitý sklad oblečení. Obrovské díky patří lidem z okolí, kteří nám věci pro klienty pravidelně nosí! Součástí služeb noclehárny a denního centra je také provoz prádelny, kde si klienti mohou vyprat své osobní věci. Pro klienty máme k dispozici prostornou bezbariérovou koupelnu, kde těm nejpotřebnějším pomáháme s osobní hygienou.

Protože se zaměřujeme na lidi se zdravotními problémy, je pro nás klíčová odborná péče. Každý den k nám dochází zdravotní sestra v rámci spolupráce s domácí péčí. Zajišťuje pravidelné převazy ran a ošetření, které jsou pro naše klienty často životně důležité.

V denním centru dáváme klientům přístup k počítačům. Píšou si zde životopisy, hledají práci a bydlení. A máme skvělou zprávu! V brzké době plánujeme pokrýt celé středisko Wi-Fi sítí. Chceme, aby měli naši klienti přehled o tom, co se děje u nás i ve světě, a snazší kontakt s okolím.

Práce v sociálních službách je náročná, ale umíme se i zastavit a radovat. Každý rok pořádáme naše tradiční venkovní posezení a grilování. Celý náš tým z Michle se sejde s klienty, hraje hudba, povídáme si a užíváme si přátelskou atmosféru, která nás všechny nabíjí energií do další práce.

Nic z toho by nebylo možné bez úžasného týmu z Michle, našich partnerů, dárců, sousedů z okolí a všech, kteří nám fandí. Děkujeme, že nám pomáháte naplňovat naše heslo, aby ulice nebyla pro nikoho domovem. Děkujeme, že stojíte při nás!

Za čtyři roky služby denního centra a noclehárny využilo 492 klientů s průměrným věkem 56 let (nejstaršímu bylo 90 let). Více než 28 % klientům bylo nad 65 let, což je výrazně víc než v jiných našich službách.

Text: Daniel Raška, vedoucí NDC a noclehárny Michle

Foto: Martina Štípala

Léto není pro lidi bez domova žádný relax! Boj s bezdomovectvím je výzva bez ohledu na to, jaké je právě roční období!

I když léto nabízí úlevu od zimních útrap jako je mráz a všudypřítomná vlhkost, i tak lidé bez domova čelí dalším/jiným výzvám, které souvisí s počasím. Potýkají se například s nedostatkem vody nebo zdravotními obtížemi, které jdou ruku v ruce s přehřátím organismu. Vysoké teploty vedou k dehydrataci a jiným zdravotním problémům, zvláště pak u starších lidí bez domova, kteří trpí dalším chronickým onemocněním.

V létě je navíc potřeba zajistit i větší přísun tekutin pro zvířecí parťáky lidí bez domova. Najít stinné místo uprostřed rozpálených ulic Prahy, kde je možné ukrýt se před sluncem, je neméně důležité. Jak může pomoci každý v těchto parných dnech?
Nabídněte vodu nebo opalovací krém, odkazujte lidi bez domova na sociální služby, kde mohou horko přečkat v bezpečí stínu a nejlépe s přístupem k vodě, případně podpořte organizace, které pomáhají lidem bez domova.

Naše aktuální kampaň: https://www.darujme.cz/projekt/1212833

Naše terénní týmy monitorují nejen místa veřejná, ale také ta, který jsou běžným obyvatelům Prahy skrytá. Snaží se být lidem bez domova nápomoci bez ohledu na roční období.

Děkujeme, že pomáháte spolu s námi.

Foto: Veronika Skálová, terénní pracovnice

Týmový duch, skvělé jídlo a „Nadějácká bojovka“!

Setkání před začátkem léta už u nás patří k tradicím, na které se všichni těšíme. Propojování kolegů napříč našimi službami je pro nás moc důležité. Je to nástroj (nejen) k tomu, abychom naši práci dělali stále tak dobře jako doposud a také abychom se třeba i víc osobně poznali v neformálním prostředí.

Letos se o program postarala Irča, vedoucí azylového domu pro ženy. Vylosovaná čísla nás promíchala do týmů a poslala vstříc „Nadějácké bojovce“. Na 7 stanovištích jsme si prověřili rychlost, postřeh i paměť – skládali jsme puzzle na čas, hádali vlajky států, hledali písničky s vybranými slovy nebo poznávali předměty poslepu.

Během celého odpoledne jsme grilovali, o což se postaral zejména náš pan ředitel.

Děkujeme všem za super atmosféru a skvělý společný čas!

Tohle nám v současné době dělá obrovskou radost. Náš projekt Housing Youth NADĚJE Praha je v TOP 5 v kategorii Lidská práva, důstojnost a sociální spravedlnost letošních Cen SDGs, které jsou každoročně udělované Asociací společenské odpovědnosti.

Je nám velkou ctí stát po boku dalších zajímavých projektů a organizací bojující za lidská práva.

O vítězích rozhodne odborná porota už brzy. Na výsledky si ale ještě chvilku budeme muset počkat. Budou oznámeny až na summitu Sustainability is not Dead 17. září v MeetFactory, kterého se s radostí zúčastníme.

Držte nám palce.

Věděli jste, že NADĚJE zdaleka nepomáhá jen lidem bez domova v Praze?

Naše pomocná ruka míří ke všem, kteří se ocitli v nouzi. Každý den stojíme při seniorech, lidech s handicapem, ohrožených dětech i rodinách v těžkých životních situacích a dluhových pastech.
Jsme hrdí, že můžeme být součástí organizace, která mění osudy lidí po celé České republice, a to už 36 let.

Přečtěte si, jaké stopy za sebou zanecháváme. Výroční zprávu za rok 2025 najdete na našem webu:

https://nadeje.cz/ustredi_nadeje/vyrocni_zpravy/

„Na začátku ledna letošního roku se na nás obrátili tři žáci 5. třídy základní školy Vitae na Praze 11 s nabídnou pomoci, jelikož se prý aktuálně učí o charitě. Vzhledem k jejich věku jsme museli nabídku s díky odmítnout, domluvili jsme se ale, že v případě zájmu mohu dorazit já za nimi a popovídat si na téma bezdomovectví.

A tak jsem 2. června navštívila tyto ochotné mladé lidi a jejich třídu s programem pro ně speciálně sestaveným.

Kromě předání nových informací a tištěných materiálů jsme si v rámci pohybové aktivity vyzkoušeli, jaké to je, když nás kolektiv možná nevědomky vyčleňuje, a zamysleli se společně nad svými názory a předsudky, které máme jako společnost vůči lidem bez domova. Na závěr mi žactvo pokládalo předem připravené dotazy.

Dvě hodiny utekly jako voda a myslím, že nehovořím jen za sebe, když řeknu, že jsme si program všichni náramně užili.

Ještě jedou bych ráda touto cestou poděkovala za pozvání, za empatii a vnímavost, kterou děti po celou dobu programu projevovaly. A v neposlední řadě velký dík paní učitelkám, které v tomto děti podporují.

Děkuji, že vám není lhostejný osud ostatních lidí.“

Text a foto: Olga Jandová, vedoucí terénní programu

Pracovní nasazení dopoledne, strike odpoledne! Spojit práci, dobré jídlo a zábavu je ideální recept na sehraný tým. Naši kolegové a kolegyně z denního centra a noclehárny v Michli si minulý týden užili parádní teambuilding, utužili vztahy a zjistili, kdo je nejlepší v bowlingu. Kdo z týmu ovládl tabulku střelců, si ale raději nechávají pro sebe.

Společné zážitky mimo pracovní prostředí vytvářejí bezpečnější a otevřenější atmosféru, což dělá dobře nejen týmu, ale také našim klientům. Děkujeme, že můžeme.

Foto: Dan Raška, vedoucí NDC a noclehárny v Michli

Minulý víkend proběhl festival Mezi ploty a my jsme tam rozhodně nemohli chybět!

Byli jsme součástí festivalové rodinné zóny, kde vás naše milé kolegyně z terénu a z denního centra U Bulhara otestovaly v hravých kvízech o znalostech sociálních služeb. A co nás nejvíc potěšilo? Vaše správné odpovědi v kvízech, každé jedno milé slovo, které jste s námi prohodili, a hlavně váš zájem o naši práci.

Moc děkujeme všem, kteří se u našeho stánku zastavili!

Jen škoda, že nás v neděli vyhnala taková průtrž mračen, že jsme všechny věci sušily ještě včera. Ale i to k festivalové atmosféře patří.

Velké díky patří také organizátorům za pozvání.

Budeme se těšit zase za rok!

Nevíte, jaký dárek mu dát, co si přeje? Zdraví a důstojný život všem bez rozdílu. Aby měli všichni lidé kde bydlet a co jíst. Aby jim byla v případě potřeby poskytnuta lékařská pomoc. Aby se nikdo nesetkával s pohrdáním a posměchem na základě své sociální situace nebo svého zdravotního stavu – fyzického či psychického.

To si přeje tým terénního programu pražské pobočky NADĚJE!

Text a foto: Olga Jandová, vedoucí terénního programu

Uklízíme Prahu 1 už 18 let!

I když se za tu dobu různě proměnil, stále umožňuje lidem se zkušeností s bezdomovectvím legální přivýdělek a pomáhá jim udržet si nebo obnovit pracovní návyky.

Naše klientstvo se tímto podílí i na udržování veřejného prostoru tak, aby byl pro nás všechny příjemný. Jsme rádi, že nás Praha 1 podporuje a doufáme, že bude podporovat i v dalších letech.

Text a foto: Gabča Štípalová, vedoucí denního centru U Bulhara

Darujte kousek klidu: Hledáme zahradní nábytek pro náš azylový dům!

Jaro střídá léto a my bychom pro ženy v našem azylovém domě rády vytvořily místo, kde se dá na chvíli volně nadechnout. Pro někoho je terasa jen místem na ranní kávu. Pro naše klientky to ale může být prostor, kde najdou bezpečí, klid na přemýšlení, prostor pro rozhovor nebo prosté lidské spočinutí.

Schováváte na půdě nebo v garáži lavičku, židle, stůl, křesílka nebo slunečník, které už nevyužijete? Budeme moc vděčné, pokud jim dáte druhou šanci u nás. Pomůžete nám udělat z azylového domu o kousek opravdovější domov?

Kde sídlíme: Rybalkova 31, Praha 10 – Vršovice

V případě nabídky prosíme napište nebo zavolejte vedoucí azylového domu Irče Burmekové (irena.burmekova@nadeje.cz nebo 775 018 166).

Děkujeme!

V období od 1. 6. do 6. 6. 2026 včetně, bude uzavřeno naše denní centrum U Bulhara z důvodu rekonstrukce hygienického zázemí pro ženy a dalších neodkladných stavebních prací.

Věříme, že vše stihneme v daném období zrekonstruovat a opravit a že nebude nutné delší uzavírky této potřebné služby.

Děkujeme za pochopení.

„V dnešní době, kdy je pro spoustu lidí důstojné bydlení skoro nedostupné, mi práce v azylovém domě přijde čím dál důležitější. Moje práce není jen o řešení problémů a papírování. Je hlavně o lidech, důvěře, rozhovorech a malých krocích, které často znamenají víc, než se na první pohled zdá. Někdy opravdu stačí obyčejný rozhovor nebo jen to, že člověk ví, že na to není sám.

Čím dál častěji jsou našimi klienty lidé v důchodovém věku nebo lidé se zdravotním omezením, kteří už svou situaci sami nezvládnou. O to víc je potřeba jim nabídnout bezpečné zázemí a podporu.

Velkou radost přináší chvíle, kdy se člověka podaří posunout dál  –  třeba když se starší klienti dostanou do domovů pro seniory, kde mají jistotu, klid a potřebnou péči.

Součástí života u nás ale nejsou jen těžké momenty. Vzpomínám i na různé společné akce  –  Mikulášskou nadílku, Halloween, výlet na houby  –  a samozřejmě i na letošní pálení čarodějnic a opékání buřtů. I tyhle obyčejné chvíle pomáhají vytvářet příjemnou atmosféru.“

Text a foto: Veronika Javorská, sociální pracovnice AD Radotín

Téměř 70 000 Kč! Přesně tolik jsme s vaší pomocí dokázali vybrat v rámci naší kampaně. Děkujeme!

Tím to ale nekončí. Kampaň běží až do konce června a každá další koruna pomůže proměnit prázdné zdi v opravdový domov.

Darovat můžete zde: 
https://www.darujme.cz/projekt/1212833

Jsme přesvědčení, že stabilní bydlení s dostatečnou podporu v oblasti sociální práce je pro mladé lidi se zkušeností s bezdomovectvím klíčovou potřebou a základním předpokladem pro další pozitivní změny v životě.

Poslední květnový víkend patří nejvyhledávanější kulturní akci v Praze  –  festivalu Mezi ploty. Ten letošní bude opravdu našlapaný, účastnit se budou hvězdy jako Divokej Bill, Lucie, Michal Hrůza, J.A.R., No Name, Sto zvířat, Pam Rabbit, Marpo, Tomáš Klus, Xindl X, Adam Mišík, Poletíme, Kateřina Marie Tichá a mnoho dalších.

A my tam samozřejmě nesmíme chybět také. V našem stánku budeme nejen prezentovat naše poslání a služby, ale čeká vás i zábava a soutěže s odměnou v podobě vědomostních kvízů z oblasti práce v sociálních službách. Můžete si od nás odnést drobnou upomínku nebo nás podpořit zakoupením triček Naděje.

Uvidíme se 30.  –  31. května na festivalu Mezi ploty?

Těšíme se na Vás.

Kdo v sobotu 9. května zavítal na Orionku Graffiti Wall v pražským Modřanech, měl výjimečný zážitek. Konal se zde už po několikáté tradiční street art jam „Malování pro Naději“, za kterým stojí náš přítel a dlouholetý podporovatel Jirka Šourek.

Hlavní myšlenkou akce bylo zbořit hranice mezi pouličním graffiti a vysokým uměním. Umělci dostali za úkol interpretovat styl nebo konkrétní díla světových i českých velikánů, mezi kterými nechyběli světoznámí mistři Picasso, Van Gogh, Michelangelo, Jacques-Louis David či Egon Schiele, české legendy František Kupka a Karel Malich nebo ikona pop-artu Keith Haring.

Symbolickým momentem akce byla mezigenerační spolupráce  –  do tvorby se zapojili i synové jednoho z autorů, čímž projekt ukázal, že street art má v rukou i mladá krev. Všechna vzniklá díla byla následně využita pro tvorbu charitativního kalendáře, jehož prodej pomáhá financovat zimní kampaň Darujte nohy v teple.

Děkujeme všem, kteří si v sobotu přišli zajamovat a svým uměním podpořili dobrou věc. A taky doufáme, že náš ředitel Dan Svoboda nevymění svůj ředitelský post za kariéru street artisty. Snad mu ty barvy z rukou šly smýt dřív, než v pondělí podepsal první dokument.

Pokud jste sobotní graffiti jam nestihli, projekt Ulice pomáhá ulici najdete na našem e-shopu. Koupí jakéhokoliv díla podpoříte lidi bez domova přežívající ve veřejném prostoru.

Odkaz na e-shop:
https://eshop.nadeje.cz/produkty/#ulice

Na základě nedávné schůzky s organizací IN IUSTITIA zaměřené na předsudečné násilí páchané na lidech bez domova, jsme se tématu věnovali také s našimi mladými klienty NDC Bolzanova. A protože bylo krásné počasí, společně jsme se vydali do parku, kde jsme s klienty hovořili o tom, co předsudečné násilí je a jak ho můžeme identifikovat.

Klienti mezi sebou sdíleli své zkušenosti a prostřednictvím pexesa s piktogramy jsme společně hledali různé podoby předsudečného násilí. Tato forma také lépe rozvíjela společnou diskuzi. Věnovali jsme se také tomu, jak postupovat v situacích, kdy se člověk cítí ohrožený, na konci si s sebou každý odnesl „tahák“ s praktickými kroky a kontakty na organizace, na které se mohou v případě potřeby obrátit.

Důležitou součástí setkání bylo zmocňování klientů, tedy podpora toho, aby si uvědomovali svá práva a věděli, že na obtížné situace nejsou sami.

Text a foto: Míša Froněk Bejblová, vedoucí denního centra Bolzanova

Terénní sociální práce není jen o doprovodech na úřady nebo do zdravotnických zařízení, o pomoci s podáváním žádostí nebo vyřizováním dokladů, o poskytování materiální a potravinové pomoci.

Je především o obyčejném lidském kontaktu, o tom, že pokud není možné poskytnout následné služby, alespoň se snažíme o zajištění co možná nejdůstojnějších podmínek. Někdy je naše práce třeba „jen“ o nabídnutí teplého nápoje nebo o úklidu místa přebývání.

Text a foto: Ola Jandová, vedoucí terénního programu

Legenda se vrací na Orionku! Už 9. května se Orionka Graffiti Wall promění v otevřenou galerii pod širým nebem. V rámci akce „Malování pro NADĚJI“ uvidíte špičky české street artové scény přímo v akci.

Nejde ale jen o barvy na zdi  –  celý projekt má hlubší smysl. Vzniklá díla se pak objeví v našem tradičním charitativním kalendáři ART na příští rok a výtěžek z jeho následného prodeje (které pokřtíme v listopadu v Rock Café) poputuje na kampaň „Darujte nohy v teple“ pro lidi bez domova.

Přijďte se podívat 9. 5. od 10:00, jak vzniká umění, které pomáhá!

Mladí lidé bez domova subjektivně připisují vznik jejich zkušenosti s bezdomovectvím mnoha faktorům.

Významnou roli hraje rodinné zázemí  –  většina popisuje dětství poznamenané konflikty, nestabilitou, závislostmi nebo násilím, případně vyrůstání v ústavní péči či náhradní rodinné péči.

Část také uvádí, že na ulici skončili po odchodu z domova z vlastní iniciativy, nejčastěji kvůli konfliktům v rodině nebo touze po samostatnosti.

Pomozte společně s námi zabydlet mladé lidi bez domova do standardních bytů: https://www.darujme.cz/projekt/1212833

Analytickou zprávu o mladých lidech se zkušeností s bezdomovectvím si můžete přečíst na našem webu:
https://nadeje.cz/wp-content/uploads/2025/11/PH-HF4Y_Analyticka-zprava-z-vyzkumneho-setreni-fin-10.11.25.pdf

Děkujeme!

NADĚJE není o číslech, ale o lidech.

35 let soustavné pomoci lidem v nouzi je milník, který si zaslouží připomenutí. Připomenutí toho, že jsme se za tu dobu stali důležitým pilířem sociálních služeb v Praze.

Jsme rádi, že dokážeme propojovat profesionální péči s lidskostí, ale také například aktivovat komunitu dárců, kteří jsou už neodmyslitelnou součástí naší pomoci. Vytrvalost a schopnost adaptovat se na měnící se potřeby společnosti jsou klíčem k tak dlouhé a úspěšné cestě.

Podpořit nás v těchto dnech můžete například prostřednictvím kampaně „Darujte domov mladým lidem bez domova“. Dejte jim společně s námi šanci začít znovu a lépe. Děkujeme.

Darovat můžete: https://www.darujme.cz/projekt/1212833

Skvělý výsledek v Globusu na Zličíně!

Sobotní Sbírka potravin vynesla neuvěřitelných 4.011 kg potravin a drogistického zboží. Díky vaší štědrosti můžeme lidem bez domova zajistit například kávu, teplé kaše, těstoviny, rýži nebo masové konzervy a také mnoho dalších trvanlivých potravin.

Obrovské díky patří každému jednomu dárci, našim pracovitým dobrovolníkům i skvělému vedení prodejny Globus.

Už teď se těšíme na podzimní kolo Sbírky potravin.

Příběh pana Ladislava začíná v roce 2022, kdy jsme ho našli v centru Prahy ve velmi špatném zdravotním i hygienickém stavu. V té době odmítal jakoukoli pomoc a s okolím téměř nekomunikoval, přesto bylo zřejmé, že potřebuje nejen zdravotní péči, ale i podporu sociálních služeb.

Do jeho situace se nejprve zapojil terénní program NADĚJE, jehož pracovníci s ním navázali první kontakt a postupně začali budovat důvěru. Následně byl pan Ladislav převezen do noclehárny Michle, a poté využil ubytování v rámci zimních opatření, což mu poskytlo základní bezpečí a stabilitu.

Dalším krokem bylo roční pobytové období v azylovém domě Armády spásy. Po této zkušenosti přešel do azylového domu Radotín. Adaptace na nové prostředí byla zpočátku náročnější, postupně si však na režim zařízení zvykl. Pravidelnost a jasný denní řád mu pomáhaly cítit se jistěji a bezpečněji. Pan Ladislav měl v azylovém domě prostor pro své každodenní rituály – rád si vařil, sledoval televizi nebo trávil čas na zahradě, kde odpočíval a užíval si hezkého počasí.

Během pobytu v azylovém domě jsme s panem Ladislavem začali řešit jeho zdravotní stav a vyřízení invalidního důchodu. Přidělená opatrovnice na tuto spolupráci navázala a dále jej v těchto záležitostech podporovala.

Současně jsme společně podali několik žádostí o návazné bydlení. Díky podpoře opatrovnice byl pan Ladislav přijat do domova pro osoby se zdravotním postižením, kde bude mít zajištěnou potřebnou péči i komfort.

Tento příběh ukazuje, jak důležitá je provázanost různých typů sociálních služeb  –  od terénních přes ambulantní až po pobytové. Právě jejich spolupráce umožnila, aby příběh pana Ladislava dospěl k dobrému konci.

Velké poděkování patří všem pracovníkům, kteří pana Ladislava na jeho cestě podporovali a pomohli mu dospět k lepší životní situaci.

Text: Veronika Javorská, sociální pracovnice Azylového domu Radotín

Foto: Natalja Kopalová

V dubnu se společně sešel tým denní centra Bolzanova, vedoucí denního centra U Bulhara a kolega z našeho projektu Housing Youth s kolegyněmi z organizace In IUSTITIA, kdy společně probírali téma předsudečného násilí páchaného na lidech bez domova.

Společně jsme sdíleli poznatky z předsudečného násilí páchaného na lidech bez domova, kteří jsou v tomto ohledu velmi ohroženou skupinou. Kolegyně z In IUSTITIA nás informovali o možnostech organizace a o společné spolupráci.

Téma předsudečného násilí je velmi důležité pro zlepšování systému pomoci a ochrany, jelikož díky neřešení těchto incidentů bude docházet k prohlubování sociálního ohrožení těch nejzranitelnějších osob.

Už tuto sobotu se na vás těšíme v Globusu na Zličíně Od 8:00 do 18:00 tam potkáte naše kolegy i dobrovolníky v rámci jarního kola Sbírky potravin.

Všechny vybrané potraviny a drogerii pečlivě roztřídíme v našem skladu, odkud pak poputují přímo k těm, kteří to nejvíce potřebují  –  do našich denních center, azylových domů a nocleháren, nebo je náš terénní tým předá lidem přímo na ulici.

A co se hodí nejvíc? Největší radost nám udělají konzervy, těstoviny, olej, trvanlivé mléko, luštěniny nebo paštiky. Kompletní seznam tipů najdete na webu sbirkapotravin.cz.

Děkujeme, že pomáháte s námi! Každý dar se počítá.

V průběhu února pořádal Magistrát hlavního města Prahy sbírku oblečení pro mladé lidi, kteří se nachází bez střechy nad hlavou. Po skončení sbírky oblečení putovalo také do našeho denního centra pro mladé lidi bez domova.

Velmi si této pomoci vážíme! Dar obsahoval zejména pánské oblečení, za což jsme velmi vděčni, jelikož pánského oblečení je v nízkoprahových denních centrech nedostatek. Díky daru od MHMP máme vybavenou šatnu pro klienty v materiální nouzi.

Velké poděkování patří hlavně Adamu Vargovi, který sbírku koordinoval a oblečení nám do NDC i osobně přivezl.

Tým azylového domu a noclehárny na Žižkově absolvoval ve středu kurz první pomoci.

I v našich službách pro lidi bez domova vnímáme to, že kurz první pomoci je velmi důležitý. Přináší praktické dovednosti a dodává odvahu zachránit život v situacích, kdy rozhodují vteřiny. Mnoho lidí sice tuší, co dělat, ale ze strachu, že ublíží, raději neudělají nic. Právě kvalitní kurz tento strach odbourává a připravuje nás na efektivní reakci.

Foto: Martina Tatková

Nejisté rodinné zázemí mladé lidi se zkušeností s bezdomovectvím často nenaučilo základním vzorcům a dovednostem, které si jejich vrstevníci odnášejí z podpůrného prostředí. Chyběla jim možnost rozvíjet samostatnost, sebevědomí a schopnost řešit běžné životní situace. Zejména ústavní výchova není dostatečně zaměřená na podporu soběstačnosti, což je přitom základní předpoklad pro to, aby mladí lidé dokázali v dospělosti naplňovat své potřeby a zvládali nároky dospělého života.

Pomozte společně s námi zabydlet mladé lidi bez domova do standardních bytů. Prostřednictvím projektu Housing Youth podporujeme lidi se zkušeností s bezdomovectvím ve věku od 18 do 26 let v zabydlování v nájemních bytech a poskytujeme jim intenzivní podporu, aby si bydlení dlouhodobě udrželi.

Darujte domov mladým lidem bez domova: https://www.darujme.cz/projekt/1212833

Děkujeme.

Minulý týden se naše personalistka Péťa Svobodová a vedoucí denního centra pro mladé lidi bez domova Míša Froněk Bejblová zúčastnily Job day na VOŠ Jahodovka, kde prezentovaly naši práci budoucím sociální pracovníkům a pracovnicím. Během celého dne se studenti mohli setkat se zástupci organizací působících v oblasti sociálních služeb a příbuzných oborů a opět se potvrdilo, jak důležité je propojovat teorii s praxí.

V současné době obsazujeme následující pozice:

Sociální pracovník/ce ter. programu – podpora v bytech – úvazek 0,5
Sociální pracovník/ce terénního programu

Buďte aktivní součástí pomoci lidem bez domova v Praze a staňte se naším novým parťákem nebo parťačkou.

Vracíme se na Vypich! Dva měsíce jsme s naší mobilní sociální službou každý čtvrtek poskytovali pomoc na parkovišti u křižovatky ulic Podbabská a pod Paťankou, nyní nás lidé bez domova mohou navštívit opět na Vypichu.

Nový rozpis stanovišť naleznete na našem webu:
https://nadeje.cz/ph_teren_stanoviste-3/

Skvělá zpráva! Pokračujeme v poskytování podpory v bydlení prostřednictvím navazujícího projektu CZ.03.02.01/00/24_064/0005434 Housing Youth NADĚJE Praha II od dubna 2026. Díky operačnímu programu OPZ+ můžeme i nadále pomáhat mladým lidem nejen v oblasti bydlení.

Cílem projektu Housing Youth NADĚJE Praha je zabydlet mladé lidi ve věku 18- 26 let ve standardním bydlení. Projekt je cílen na ty, kteří nemají jednoduchý start do života a postrádají dostatečnou podporu dospělých při vstupu do samostatného života.

Poskytujeme jim podporu ve všech oblastech života, včetně vztahů, rekvalifikace, pracovních nabídek a řešení zdravotních a psychických obtíží. Zaměřujeme se také na volnočasové aktivity s důrazem na přístup založený na silných stránkách jednotlivce. Zde se řídíme individuálními přáními jako např. zdokonalování se v malování, v hudební tvorbě nebo organizujeme sportovní odpoledne. Překážkou pro nás ale není hraní her nebo tarot. Tyto aktivity jsou pro všechny, kteří se chtějí přidat.

Rádi také informujeme odbornou i laickou veřejnost o naší cílové skupině – mladých lidech se zkušeností s bezdomovectvím pobytem v ústavní výchově.

V prvním běhu projektu HY jsme:

• zabydleli celkem 18 lidí a 10 z nich si udrželo bydlení déle než rok,
• vydali jsme analytické šetření mezi poskytovateli a uživateli sociálních služeb pro mladé lidi na území hlavního města Prahy
• sbírali jsme inspiraci z dobré praxe v zahraničí, například během stáže v Helsinkách a účasti na studijním setkání o práci s mladými lidmi s kolegy z EU v Budapešti,
• inspirovali jsme se a (posléze i sdíleli) dobrou praxi kolegů ze zabydlovacích projektů v ČR. Za tuto spolupráci, podporu a vstřícnost všem děkujeme a vážíme se jí,
• uspořádali jsme víkendový výjezd s ochutnávkou dramaterapie pro naše mladé lidi, který vedli naši přátelé z Divadla bez domova z Bratislavy.

Těšíme se na nové výzvy v novém „běhu“.

Text a foto: Kateřina Sehnoutková, koordinátorka projektu Housing Youth

Za pražskou pobočku NADĚJE vám přejeme pohodové jarní dny a požehnané velikonoční svátky.

Dnes ráno skončily Zimní humanitární opatření 2025/2026.

Od začátku prosince jsme zajištovali noční terénní službu. Dva naši terénní pracovníci/pracovnice monitorovali vybrané městské části a kontaktovali lidi bez domova přežívající ve veřejném prostoru.
V Útulně v Troji jsme každou noc nabídli střechu nad hlavou až 60 lidem a také jsme zajišťovali hygienu, čisté oblečení i ošetření v našem nočním hygienickém centru.

Stejně jako v předchozích letech i letos tato opatření koordinovalo Centrum sociálních služeb Praha. Děkujeme všem, kteří se na humanitárních opatřeních podíleli, tzn. všem zaměstnancům, spolupracujícím organizacím, zdravotnickým zařízením, Městské policii, ale také všem Pražanům a Pražankám, kterým osud lidí v zimě nebyl lhostejný.

Začátkem května se vrátíme na Orionku Graffiti Wall, kde se opět předvedou nejlepší street art umělci při „Malování pro NADĚJI“. Akce se zúčastní osobnosti české výtvarné scény, jejichž tvorba má kořeny v graffiti tvorbě.

Letošní téma je „Z galerie na ulici“. Bude se jednat o projekt 12 umělců, kteří se rozhodli interpretovat a vytvořit formou graffiti na ulici své pojetí díla významných světových umělců od renesance až po současnost. Reprodukce takto vzniklých prací, přenesená do charitativního kalendáře, představí unikátní soubor popularizující díla světového malířství.

Charitativní kalendář pokřtíme v polovině listopadu v Rock Café na Nároční třídě a jeho výtěžek bude už tradičně určen pro kampaň „Darujte nohy v teple“, prostřednictvím které vybíráme peníze na nákup oblečení a bot pro lidi bez domova.

Na viděnou na Orionce v sobotu 9.5. od 10 hodin. Pokud vás street art zajímá stejně jako nás, přijďte se podívat, jak se pod rukama umělců zrodí nové dílo.

Díky našemu příteli a podporovateli Jiřímu Šourkovi, který tuhle skvělou akci pořádá a také stojí za projektem Ulice pomáhá ulici!

Z důvodu celkových oprav elektroinstalace v objektu, budou nízkoprahové denní centrum a ordinace lékařů krátkodobě uzavřeny, a to v předpokládané době od úterý 7.4. 2026 do pátku 17.4. 2026. Omlouváme se za náš provozní výpadek, ale opravy jsou nutné. Přesný program uzavření je následující:

UZAVŘENÍ 1. PATRA

Ve dnech od 7.4. do 17.4. bude po celou dobu oprav 1. patro budovy kompletně UZAVŘENO. Služby ordinace lékařů a sester, sociální pracovnice a psycholožka nebudou po dobu oprav v provozu.

ČÁSTEČNÉ UZAVŘENÍ PŘÍZEMÍ (NDC)

Denní centrum bude UZAVŘENO pouze ve dnech 7.4. 8.4 9.4. a 17.4.
V ostatní dny oprav a to od 10.4. do 16.4. bude denní centrum otevřeno.

DALŠÍ INFORMACE

V případě potřeby pomoci je možné se obrátit na NDC a ordinaci Tusarova 60, NDC Pernerova 20, NDC Žitná 35 (pro ženy) nebo další NDC v Praze.

Projekt úklidu pokračuje beze změn.

Pošta bude vydávána na základě telefonické domluvy (mimo 10.4. a 17.4.).

V případě neočekávaných změn vás budeme informovat.

Kontaktujte nás v případě potřeby na telefonním čísle 775 868 860.

Děkujeme za pochopení!

Akce Rock Pointu „Vyměňte starý batoh za nový“ pomáhá lidem bez domova, kteří žijí bez střechy nad hlavou.

„Ráda bych jménem našeho klientstva terénního programu poděkovala RockPointu za štědrou nadílku batohů. Akce „Vyměňte starý batoh za nový“ má z mého pohledu několik rovin. Díky ní ušetřila celá řada zákazníků při koupi nového zboží nemalé peníze. Zároveň náš terénní program předá batohy, které již neměly využití, lidem, pro které mohou mít naopak využití zcela zásadní. Co někomu zbytečně doma jen zabírá místo, pro jiného může být podstatnou částí jeho majetku. Proč měnit funkční věci v odpad, když mohou ještě řadu let pomáhat.“

Olga Jandová, vedoucí terénního programu

Hledáme dobrovolníky pro jarní kolo Sbírky potravin, která se uskuteční v sobotu 25. dubna od 8:00 do 18:00, a budeme moc rádi, když se jimi stanete. Tradičně budeme vybírat potraviny a drogistické zboží v Globusu na Zličíně.

Pokud máte zájem tímto způsobem pomoci lidem bez domova v Praze, kontaktuje naši kolegyni Janu – jana.halamkova@nadeje.cz nebo 775 868 843. Je možné přijít na jednu i více směn (8.30 – 11.30, 11.30 – 15.00, 15.00 – 18.00).

Loni jsme v jarním kole Sbírky potravin vybrali přes 3.600 kg potravin a drogerie. Zkusíme toto číslo i s vaší pomocí minimálně vyrovnat nebo v tom lepším případě dokonce překonat? Každá pomocná ruka se počítá a stejně tak i každý vybraný kilogram.

Děkujeme!

Každý člověk si zaslouží důstojnost!

Ve své profesi se každý den setkáváme s lidmi, kteří přišli o domov, jistotu i bezpečí. Naše práce s lidmi bez domova není jen o službách, které nabízíme, ale je hlavně o vztahu, důvěře a naději, že změna může přijít.

Velké poděkování a respekt všem našim sociálním pracovníkům a pracovnicím, bez kterých bychom nemohli naše služby potřebným lidem poskytovat. Také děkujeme všem, kteří stojí po jejich boku  –  ať už jako profesionálové, dobrovolníci nebo naši podporovatelé.

Světový den sociální práce si připomínáme každý rok třetí úterý v březnu. Jeho smyslem je upozornit širokou veřejnost na celospolečenský význam sociální práce.

Foto: Martin Štípala

„Z pohledu bezdomovectví je chudoba v Praze významným problémem, i když není vždy viditelná. I v bohatém městě může nedostatek peněz  –  často v kombinaci s vysokými náklady na bydlení  –  vést jednotlivce k pádu do bezdomovectví. Pro nás není chudoba číslo ve statistice, ale konkrétní lidský příběh, se kterým se v praxi setkáváme každý den“, říká pro MF Dnes náš oblastní ředitel Dan Svoboda.

Také poukazujeme na nárůst seniorů bez domova, kteří žádají o pomoc. Za předchozí rok jsme evidovali přibližně 2 300 klientů, z toho 270 bylo ve věku 65 let a více. Lidé bez domova ve vyšším věku často čelí kombinaci zdravotních problémů a nedostupnosti specializované péče. Vedle sociálních služeb začnou potřebovat i zdravotní péči. Lůžek v domovech seniorů nebo v domovech se zvláštním režimem je málo, pořadníky jsou dlouhé, a ne na všechny se dostane.

Více se dočtete v článku: https://www.idnes.cz/praha/zpravy/bydleni-nedostupne-ubytovny-azylove-domy-drahe-nocleharny-chudoba-praha.A260225_113508_praha-zpravy_mikp

Nedávno odstranili z parku u Hlavního nádraží všechny lavičky za účelem kultivace prostoru a omezení výskytu lidí bez domova a narkomanů. Tato nepřátelská architektura, schovaná právě pod rouškou „kultivaci prostoru“, je však z našeho pohledu problematická. Je nutné říct, že odstranění laviček žádným způsobem nevyřeší problém bezdomovectví, pouze ho odsouvá.

„Z naší zkušenosti také vychází, že v případě, kdy dochází ke zvýšení represivních opatření v oblasti Hlavního nádraží, lidé bez domova se přemisťují, a to nejčastěji do oblasti parku u stadionu Viktoria Žižkova, případně do oblasti poblíž ulice W. Churchila. Zde pak dochází ke zvýšené kumulaci těchto lidí, což zcela jistě nepřispívá k řešení problematiky bezdomovectví. Naopak způsobuje „násilné“ a zcela neefektivní přemisťování lidí bez domova z místa na místa“, říká k problematice Aleš Strnad vedoucí našich sociálních služeb.

„Nabízení adekvátní pomoci lidem, kteří ji potřebují, a dodržování práva na využívání veřejného prostoru pomůže jistě více a lépe než prosté odstranění laviček, kterým společnost pouze prohlubuje ostrakizaci a stigmatizaci lidí bez domova“, dodává kolegyně Gabča Štípalová, vedoucí denního centra U Bulhara.

Tento měsíc slavíme 29 let našeho denního centra pro mladé lidi bez domova ve věku 18-26 let. A zvláštní je, že když je někomu 29, tak už k nám vlastně nechodí.

Na mnoho z těch, které jsme znali, můžeme již jen vzpomínat díky kresbám, vzkazům, či drobnostem (,,fárečkům“, jak s oblibou vzpomínám na termín vyfáraného dárečku), které tu po sobě zanechali. Někdy víme, jak se mají. Někdy ne. A někdy víme, že se jim pořád nežije lehce. A přesto se někteří vracejí. Pro radu. Pro podporu. Někdy jen na chvíli posedět někde v bezpečném prostředí a popovídat si.

Pro mnoho mladých lidí, kteří k nám chodí, nejsou samozřejmostí věci, které většina společnosti bere jako základ: stabilní bydlení, bezpečné a pevné vztahy, někdo, komu můžou zavolat, když je nejhůř. Bez těchto opor je obtížné se postavit na vlastní nohy tak, jak se od nich často očekává.

Možná už nevíme, kde jsou dnes všichni ti, jejichž kresby máme schované v šuplících. Ale víme, že jsme s nimi nějaký kus cesty šli. A že na tom záleží.

Děkujeme všem, kteří za těch 29 let naším centrem prošli.

Text a foto: Míša Froněk Bejblová, vedoucí denního centra

Ať žije rtěnka!

Možná se to zdá jako drobnost. Ale v našem azylovém domě ve Vršovicích už po letech vidíme jednu zajímavost. A to, že když si žena, která ztratila střechu nad hlavou, ráno pečlivě upraví vlasy nebo nanese rtěnku, není to marnivost. Je to akt vzdoru proti osudu a jistý krok dopředu – začínající změna. Je to takové prohlášení: „Ještě jsem to nevzdala.“

Dnešní MDŽ u nás není o velkých oslavách. Je o tichém uznání všem našim klientkám, které si prošly svým vlastním peklem, a přesto v sobě našly sílu vstát a zkusit to znovu.

Vršovické ulice jsou dnes plné květin, vzhledem k blížícímu se jaru, ale ty největší hrdinky potkáváte u nás na chodbách. Jsou to holky, ženy, mámy, dcery, sestry ale i seniorky, které se učí žít úplně od nuly. Dnes nefandíme jen ženské kráse, ale hlavně síle a nezlomnosti.

Pokud chcete podpořit naše holky ve Vršovicích v jejich boji za důstojný život, můžete tak učinit. Každá pomoc, i ta nejmenší, jim pomáhá znovu najít pevnou půdu pod nohama.

Darovat můžete: https://www.darujme.cz/projekt/1060

Všem ženám bez rozdílu přejeme den plný respektu a bezpečí a lásky k sobě samé.

Text: Irena Burmeková, vedoucí azylového domu pro ženy

Není to tak dlouho, co navštívil Azylový dům v Záběhlicích muzikant s prazvláštním nástrojem. Většina publika ve společenské místnosti ho viděla vůbec poprvé. To ještě nevěděla, že si na něj bude moci zkusit zahrát. Známý hráč na švýcarský bicí nástroj hang drum Jiří Šámal představil během asi hodinového koncertu většinou známé písně, ale i své. Zahrál například píseň Asi od Pavla Nováka nebo oblíbenou lidovku prezidenta Masaryka Ach synku, synku. Po svém vystoupení si mohli posluchači na tento zvláštní, ale zvukomalebný nástroj zkusit zabubnovat.

Dalším hudebním zážitkem bylo vystoupení kolínského hudebního dua Los Utřinos. Jaroslav Dvořák zpíval a hrál na španělku, Jiří Červín ho zkušeně doprovázel na elektrickou kytaru. Došlo na autorskou tvorbu i skladby známé. Ty ovšem většinou Dvořák opatřil novými českými texty. Tak mohly znít místností hity skupin Creedence, Uriah Heep či folkového barda Boba Dylana.

V Záběhlicích se těšíme na další působivá hudební i jiná vystoupení, která umí našim klientům zpříjemnit zde strávený čas.

Text a foto: Lukáš Trejbal

Mladí lidé, kteří zažívají vyloučení či ne zcela plnohodnotné začlenění do společnosti (buď po výstupu z ústavní výchovy, po ukončení náhradní rodinné péče nebo když odchází ze své původní rodiny, kde ale neměli dostatečnou podporu při osamostatňování), jsou jedním z našich velkých témat.

Snažíme se na tuto problematiku stále upozorňovat a rozhodně nejsme sami.

Rádi bychom poukázali na to, že tito mladí lidé se do této situace nedostali zcela vlastním přičiněním.

Předminulý rok se zúčastnila jedné z konferencí Heidi Walter. Heidi pracuje v Kanadě jako sociální pracovnice a terapeutka s mladými lidmi, kteří zažívají bezdomovectví. Důraz v Kanadě kladou zejména na prevenci a pracují s mladými lidmi již od 16 let a také jsou zaměřeni na práci s rodinou. K nám do projektu Housing Youth se dostanou mladí lidé, kteří však již bezdomovectví zažívají, zde je již na prevenci pozdě.

Rádi bychom zdůraznili několik důležitých momentů při práci s mladými lidmi:

• Mladí lidé mezi 18- 26 lety se nacházejí v zásadní životní fázi  –  přechod do dospělosti je vždy náročnější proces, a to pro každého mladého člověka. Pokud nedostanou správně zacílenou podporu nyní, mohou zůstat na ulici, a to zejména kvůli nízkému vzdělání, užívání návykových látek nebo problémy s duševním zdravím.
• Mladí lidé na ulici jsou extrémně zranitelní. Nyní jsou v situaci, kdy takřka nemají trpělivou, citlivou a respektující podporu nikoho z dospělých lidí, kde si vyzkouší v bezpečném neodsuzujícím prostředí hranice, což je to přirozená součást dospívání každého člověka. Mladí lidé potřebují jinak zaměřený druh podpory a pomoci než lidé dospělí.
• Je nutné upozorňovat na potřeby mladých lidí. Pro společnost je ve všech ohledech jednodušší a levnější, když podá pomocnou ruku včas. Člověk bez adekvátní podpory pak může skončit celý život v bezdomovectví.

Text: Kateřina Sehnoutková

Jedenáct stanovišť v 8 městských částech, všude tam můžete ve stanovené časy potkat naší „mobilku“. Mobilka, neboli mobilní sociální služba, zvyšuje dostupnost pomoci v přirozeném prostředí lidí bez domova. Svou nízkoprahovostí a zároveň mobilitou nám umožňuje pravidelně poskytovat většímu počtu klientů na daném místě v aktuální čas sociální poradenství, potravinovou a materiální pomoc a základní zdravotnické ošetření.

Pozor! Od února jsme změnili stanoviště v Praze 6  –  nově nás lidé bez domova najdou na parkovišti u křižovatky ulic Podbabská a Pod Paťankou.

Rozpis všech stanovišť najdete na našem webu.
https://nadeje.cz/ph_teren_stanoviste-2/

Vše začíná telefonátem z centrálního dispečinku, kdy se dozvíme údaje o člověku bez domova, kterého přiveze terénní tým NADĚJE, Armády Spásy či intervenčního týmu. Po jeho příchodu zjišťujeme celkový, nejen zdravotní, stav, nasměrujeme ho do sprchy a vyměníme oblečení, pokud je potřeba.

„S prací na zimních humanitárních opatřeních jsem začala zhruba před 13 lety. Tehdy jsme měli zázemí v denním centru U Bulhara. Klienti přicházeli sami s žádostí o hygienu, ošetření, doporučení na noclehárnu či byli přivezeni pracovníky z nočního terénního programu. I letos jsem se znovu zapojila do zimních humanitárních opatření. Po šestileté pauze jsem zjistila, že se služby mnohem více provázaly a rozšířily  –  vznikla centra 24/7 pro nejpotřebnější a nejzranitelnější. Navíc se zvýšil i počet nocleháren a zapojili se více také Medici na ulici“, říká Gabriela Ligocká, sociální pracovnice NADĚJE a přes zimní období také pracovnice nočního hygienického centra.

V nočním hygienickém centru nabízíme možnost hygieny, včetně dopomoci s hygienou, ošetření proti svrabu, odvšivení, pomoc při základním zdravotním ošetření (desinfekce, převaz), převléknutí, poskytnutí čistého ošacení a v odůvodněných případech také přespání na krizovém lůžku. Teplý čaj a něco k malého k jídlu je samozřejmostí.

Pan Ladislav býval vyhledávaný zedník. Vybudoval vlastní firmu, měl rodinu a dvě dcery. Jeho život stál na pevných základech a zdálo se, že nic nemůže narušit to, co léta budoval.

Pak ale přišel rozvod a s ním ticho, které bylo těžší než jakákoli fyzická práce. Samota se pomalu vkrádala do každého dne a alkohol se stal způsobem, jak ji na chvíli utišit. To, co začalo jako útěk od bolesti, postupně rozbouralo všechno, na čem mu záleželo. Podnikání se rozpadlo, vztahy ochladly a jistota domova zmizela.

Při svém pobytu na ulici každý den řešil, kde sehnat něco k jídlu, kde si večer lehnout a jak přežít další noc. Ztratil doklady, ztratil kontakt s rodinou, ztratil víru, že se ještě někdy může vrátit zpátky. Stres a beznaděj se podepsaly i na jeho zdraví. Na nohou se mu otevřely bolestivé bércové vředy a lékaři mluvili o možné amputaci levé nohy. Tělo mu dávalo jasně najevo, že takhle už dál nemůže.

Opakovaně vyhledal pomoc v nízkoprahovém středisku NADĚJE v Michli, kam docházel na pravidelné převazy a využíval také služeb noclehárny. Alkohol byl však dlouho silnější. Několikrát musel středisko opustit, protože nedokázal dodržet pravidla. Naděje se zdála být na dosah, a přesto tak vzdálená.

Zlom přišel ve chvíli, kdy ho terénní pracovníci NADĚJE našli na ulici znovu ve velmi špatném stavu a přivezli ho do střediska Michle.

Tentokrát si uvědomil, že další šanci dostat nemusí. Rozhodl se ji nepustit. Začal pravidelně spolupracovat s adiktologem a rok užíval Antabus. Nebylo to snadné, ale krok za krokem začal svůj život znovu stavět, stejně jako kdysi stavěl domy.

Našel si brigádu, nechal si udělat nové zuby a vyřídil si invalidní důchod. Dlouhá léta na ulici zanechala následky a potíže s dolními končetinami ho trápí dodnes. Přesto se nevzdal. Z azylového domu se posunul do startovacího bytu s roční smlouvou. Dnes pravidelně pracuje pro Pražské služby a směřuje k získání sociálního bytu, který by se měl stát jeho trvalým domovem.

Život mu však nyní připravil další zkoušku. Lékaři mu diagnostikovali diabetes a musí si čtyřikrát denně aplikovat inzulin. Čeká ho také operace očí kvůli šedému zákalu. Díky stabilnímu bydlení však může všechny zdravotní komplikace řešit včas a důstojně. Sám říká, že na ulici by s tím neměl šanci přežít.

Postupně obnovil kontakt s rodiči i se svými dcerami a za to je velice vděčný.

Nejvíc je na sebe hrdý, že dokázal znovu vstát. Když mluví o své cestě, usměje se a tiše dodá, že je rád, že zvítězil nad alkoholem.

Velkou vděčnost cítí vůči pracovníkům nízkoprahového centra a noclehárny Michle, kteří při něm stáli i ve chvílích, kdy sám selhával.

Jeho příběh je důkazem, že návrat je možný, když člověk dostane podporu ve správný čas. A že i život, který se zdá být zcela rozbořený, lze znovu postavit, pokud se najde někdo, kdo podá pomocnou ruku.

Text a foto: Kristýna Míšková, sociální pracovnice NDC a noclehárny v Michli

V minulém roce se nám díky výtěžku z charitativní výstavy „0m2“ v Trafo Gallery a našim skvělým dárcům podařilo získat dostatek financí na to, abychom zahájili renovaci našeho azylového domu pro muže v Radotíně.

Na podzim se podařila vyměnit všechna okna (a že jich nebylo málo) a byl kompletně zrekonstruován jeden pokoj. Opravy azylového domu jsou plánovány na období dvou let, takže máme ještě spoustu práce před sebou. Letos bychom chtěli provést hydroizolaci stěn v suterénu a následnou opravu dalších pokojů. Rádi bychom vyměnili také vnitřní dveře v celém objektu a zrekonstruovali podkrovní pokoje.

Ještě jednou děkujeme všem, díky kterým můžeme zvelebovat prostředí v našich zařízeních pro lidi bez domova. Víme, že domov tím nenahradíme, ale chceme vytvářet důstojné a přívětivé prostředí pro nové začátky.

Bez telefonu se dnes neobejde téměř nikdo. Zavolat si na úřady, k lékaři, zachovat kontakt s rodinou nebo si obstarat běžné záležitosti bez telefonu je často nemožné, případně to stojí hodně času a energie. Pro lidi bez domova se v dnešní době stává telefon velmi důležitým nástrojem k návratu do běžné společnosti. Digitální vyloučení je totiž jednou z podstatných bariér při řešení mnoha problémů lidí bez domova.

Proto si moc vážíme pomoci Jiřího Šrajera ze společnosti T-Mobile, který pro ženy z našeho azylového domu ve Vršovicích bezplatně zajistil dobíjecí sim karty. Děkujeme, že společně s námi boříte digitální propast.

Na ulici je život dost těžký i bez nálepek. Tak příště, než zazní „oni jsou furt ožralí“, zkusme si vzpomenout, že za každým člověkem je jiný příběh.

Jako sociální pracovníci v terénu i v azylovém domě na Žižkově se s lidmi bez domova potkáváme každý den. A vidíme, že realita je mnohem pestřejší, než jak se často říká. Ano, část lidí bez domova má s alkoholem problém, ale rozhodně to nejsou všichni. Řada našich klientů alkohol nepije vůbec, jiní jen příležitostně. V našem azylovém domě na Žižkově nemáme nastavenou nulovou toleranci alkoholu. Víme totiž, že úplná abstinence není pro každého v danou chvíli reálná, a že střecha nad hlavou, bezpečí a stabilita jsou často prvním krokem ke změně. Tento přístup se nám osvědčuje i v tom, že lidé mohou řešit svou situaci bez strachu z okamžitého vyloučení ze služby.

Zároveň platí, že pokud chtějí lidé svůj vztah k alkoholu řešit, nejsou na to sami. Zajišťujeme a zprostředkováváme adiktologické služby a odbornou podporu těm, kteří o ni mají zájem. A těch rozhodně není málo. Víme, že bezdomovectví většinou nevzniká kvůli jediné věci. Často se potkává ztráta bydlení, dluhy, rozpad rodinných vztahů, zdravotní potíže nebo duševní onemocnění. Alkohol pak může být jen jedním z mnoha faktorů, které situaci dál komplikují, ale nemusí být jejím začátkem.

Zjednodušující nálepky nic neřeší. Naopak zakrývají realitu, kterou jako sociální pracovníci vidíme každý den, a brání tomu, abychom v lidech bez domova viděli především lidi. Se jmény, minulostí, schopnostmi i šancí na změnu. Protože žádný lidský příběh se nevejde do jednoho slova. Ani do jednoho půllitru.

Text: Simona Kafková, vedoucí azylového domu pro muže na Žižkově

Foto: Tomáš Kozohorský

Moc děkujeme největšímu českému internetovému obchodu Alza, který naši organizaci dlouhodobě podporuje a pomáhá zajistit potřeby našich klientů a klientek.

Speciální díky patří za pomoc v kategorii „krmiva“. Čtyřnozí přátelé jsou pro lidi bez domova mnohdy jedinými parťáky a nakrmit jejich bříška je často nemožné.

Děkujeme za zprostředkování množství kvalitních granulí, ale i konzerv a masových kapsiček. Bez Alzy bychom tolik takový objem nezvládli zajistit.

Na konci loňského roku byli Lukáš Novotný a Bára Brožová z našeho azylového domu v Záběhlicích pozváni na ČVUT jakožto konzultanti, s cílem přednést informace o našich službách pro Fakultu architektury.

Studenti tamního ateliéru Tesař-Barla měli totiž v rámci semestrální práce za úkol vytvořit ideální azylový dům. Po přednášce následovala ještě hodinová diskuze o našem azylovém domě nebo o skladbě klientů.

Výstava semestrálních prací „Fazóna“, jejíž součástí je i výstava zmíněných ideálních azylových domů, je k vidění do 6.2. na Fakultě architektury na Praze 6. Srdečně proto zveme nejen ty, kteří se o spojení oborů sociální práce a architektury zajímají. Celá budova je architektonicky řešena opravdu originálně a stojí za návštěvu nejen kvůli výstavě.

Odkaz na výstavu: https://www.fa.cvut.cz/cs/galerie/ze-zivota-fa/130624-fazona-zs-2025

My moc děkujeme za pozvání a za možnost seznámení se s novou akademickou půdou.

Text: Lukáš Novotný, vedoucí azylového domu v Záběhlicích

V roce 2025 jsme v rámci projektu „Veřejný výdej stravy lidem bez domova“, který funguje už 8 let, vydali 24.372 porcí stravy.

Průměrně to bylo 97 porcí denně a nejvytíženějším měsícem byl leden, kdy jsme „naservírovali“ 2.640 porcí.

Každý všední den nás můžete najít na dvou stanovištích, kterými jsou ulice U Nákladové nádraží na Praze 3 a pod Barrandovským mostem na Praze 5.

Veřejný výdej stravy lidem bez domova je projekt Magistrátu hlavního města Prahy, jehož cílem je snížit počet lidí ve vytížených denních centrech (jako je třeba právě to naše U Bulhara u Hlavního nádraží nebo denní centrum Armády spásy na Praze 7). Do projektu jsou zapojeny i další neziskové organizace pomáhající lidem bez domova. Celkem je v Praze osm výdejních míst.

Foto: Tomáš Kozohorský

Dnešek je posledním dnem, kdy je možné darovat lidem bez domova „nohy v teple“!

Ještě dnes můžete přispět na nákup oblečení a bot, které rozdáme v terénu a v našich denních centrech těm nejpotřebnějším. Ještě dnes můžete podpořit ty nejzranitelnější lidi bez domova, kteří zůstávají v zimě bez střechy nad hlavou.

Darovat můžete: https://www.darujme.cz/darujtenohyvteple

Pomozte nám zaokrouhlit tuhle skvělou částku, kterou jsme díky vám v rámci osmého ročníku naší kampaně vybrali.

Děkujeme!

Rok 2025 je za námi a my, stejně jako každý začátek roku, počítáme. Počítáme, kolik lidí bez domova prošlo našimi službami, kolik jsme jich denně podpořili, kolik jsme ošetřili pacientů, kolika lidem bez domova jsme dali možnost vyspat se v teple azylového domu a noclehárny nebo kolik lidí podporujeme v rámci sociální práce na ubytovnách a městských bytech.

V uplynulém roce jsme každý den podpořili 557 lidí bez domova, denně bydlelo v našich zařízeních v průměru 223 lidí. Díky sociální práci bydlelo každý den dalších 50 lidí v ubytovnách a bytech města. Denně jsme ošetřili 14 pacientů a pacientek bez domova v našich ordinacích při denním centru U Bulhara. Denně jsme také poskytli sprchu 59 lidem bez domova v našich třech denních centrech. Každý den jsme vydali 237 porcí stravy v rámci denních center a dalších 97 prostřednictvím veřejného výdeje stravy na Praze 3 a Praze 5.

Z celkového počtu 2300 lidí bez domova jsme evidovali 23 % žen.

Děkujeme všem, díky kterým můžeme v Praze poskytovat kvalitní služby lidem bez domova a lidem v nouzi.

Práce s těhotnou ženou bez domova patří k nejcitlivějším oblastem sociální práce v azylových domech pro ženy. V této situaci se propojují sociální, zdravotní i psychické aspekty a zásadní roli hraje rozhodnutí klientky ve vztahu k těhotenství a budoucí péči o dítě. Motivace ženy, její možnosti a limity se v průběhu času často proměňují a nelze je hodnotit staticky. A jako každý příběh, tak i tento má více možných konců. Za „dobrý“ bývá považován ten, kdy dítě zůstává v péči matky. Praxe však ukazuje, že v některých situacích je nejzodpovědnějším řešením dočasné či trvalé rozdělení jejich cest. To, co se může navenek jevit jako selhání, může být ve skutečnosti krokem, který chrání dítě a zároveň dává ženě prostor postavit se nejprve na vlastní nohy. V azylovém domě pracujeme s rozhodnutím klientky a respektujeme její autonomii. Zároveň však klademe důraz na realistické zhodnocení jejích možností a schopnosti zajistit potřeby dítěte. Ochrana zájmu dítěte se tak stává nedílnou součástí odborné práce. Byť se tohle téma může zdát kontroverzní, ráda bych uvedla příběh, na kterém můžu jasně demonstrovat, co je tím myšleno.

Jana (27 let) přišla do azylového domu ve třetím měsíci těhotenství. Těhotenství bylo neplánované a Jana o něm od začátku hovořila s velkou nejistotou. Na jednu stranu vyjadřovala přání „začít znovu“ a dát svému životu směr, na druhou stranu otevřeně mluvila o strachu, že mateřství nezvládne. Její životní historie byla poznamenaná dlouhodobou bytovou nestabilitou, problematickými vztahy a obdobími užívání návykových látek. V počáteční fázi spolupráce deklarovala, že by si dítě chtěla ponechat. Při rozhovorech se však ukazovalo, že její představy o péči jsou spíše obecné a idealizované. Jana měla potíže pojmenovat konkrétní potřeby dítěte a domýšlet, jak by je v praxi naplňovala. Sociální práce se proto zaměřila na stabilizaci její aktuální situace, zajištění předporodní péče a postupné posilování schopnosti reflexe vlastních možností a limitů. V průběhu těhotenství se opakovaně objevovaly potíže s pravidelností a dodržováním domluvených kroků. Jana často reagovala spíše impulzivně, s důrazem na své aktuální potřeby, a rizika pro dítě měla tendenci zlehčovat. Přestože jí byla poskytována intenzivní podpora a byla zapojena spolupráce s dalšími institucemi, nebylo možné přehlédnout, že její kapacita dlouhodobě zajistit bezpečné a stabilní prostředí je omezená. Postupně, v rámci otevřených a citlivě vedených rozhovorů, začala Jana sama připouštět, že v této životní fázi není na mateřskou roli připravena. Téma možné separace bylo zpracováváno pomalu a s respektem k jejím emocím. Pro klientku bylo důležité slyšet, že rozhodnutí nepečovat o dítě nyní neznamená, že selhala jako člověk, ale že bere zodpovědnost za jeho bezpečí. Po porodu bylo dítě umístěno do náhradní péče. Jana zůstala v azylovém domě a pokračovala v práci na stabilizaci svého života. Začala se systematicky věnovat léčbě závislostního chování, zapojila se do rekvalifikačního kurzu a postupně získala větší jistotu v každodenním fungování. Rozdělení s dítětem pro ni zůstávalo bolestné, ale zároveň se stalo silným impulzem ke změně a k budování stabilnější budoucnosti. Pro obě to nakonec bylo nejbezpečnějším rozhodnutím vůbec.

A takto většinou funguje ona sociální práce, a to, že jejím cílem není vždy dosáhnout jednoho „správného“ konce, ale hledat řešení, které je v daném okamžiku nejbezpečnější, v našem příběhu, pro dítě a nejrealističtější pro ženu. Ale tak trochu si troufám říct, že podobné znaky, najdeme v podstatě u všech příběhů, ke kterým se v práci dostaneme. Někdy je právě rozdělení cest krokem, který umožní pokračovat dál  –  každému vlastním tempem a s nadějí na budoucí změnu.

Text: Irena Burmeková, vedoucí azylového domu pro ženy

Foto ilustrační

Děkujeme nadačnímu fondu Abakus – nadační fond zakladatelů Avastu za finanční podporu denního centra U Bulhara, díky které jsme mohli zakoupit teplé oblečení a zimní boty pro lidi bez domova.

V denním centru získají lidé bez domova sociální a psychologické poradenství, možnost se osprchovat, převléknout či se najíst. Vše je zdarma. Jedná se o velmi důležitou a vytíženou službu, kterou denně navštíví přes 200 lidí v nouzi.

Letos je zima opravdu mrazivá a my jsme moc rádi, že lidem bez střechy nad hlavou můžeme nabídnout dostatek teplého oblečení a zimních bot.

Děkujeme.

Většina sněhu roztála a po krátkém „oteplení“ přišly opět mrazy. A mrazy vždy znamenají velké ohrožení života a zdraví lidí bez domova!

V rámci zimních humanitárních opatření zajišťujeme tzv. „noční terén“. Každou noc, od začátku prosince až do konce března, dva naši terénní pracovníci/pracovnice monitorují vybrané městské části a kontaktují lidi bez domova, kteří přežívají zimu bez střechy nad hlavou ve veřejném prostoru a na místech, které jim slouží k přespávání. Také zajišťují převozy do hygienického centra nebo do zimních nocleháren a útulen (dle aktuální kapacity).

Kromě toho, že rozdáváme teplý čaj, něco malého k snědku a také rukavice nebo ponožky, kontrolujeme jejich zdravotní stav. Když vyhodnotíme, že je natolik vážný, voláme záchranku. Tuto službu vnímáme jako důležitou hlavně pro lidi, kteří se z nejrůznějších důvodů rozhodli strávit zimu venku. Protože ne všichni mohou (nebo chtějí) využívat bezplatné zimní noclehárny nebo útulny. Jejich důvody respektujeme, ale i tak je motivujeme k tomu, aby v mrazech venku nezůstávali.

Díky štědrým dárcům naší každoroční kampaně Darujte nohy v teple můžeme i letos rozdávat teplé zimní oblečení a boty těm nejpotřebnějším. Přispět můžete ještě do konce ledna. Děkujeme.

https://www.darujme.cz/darujtenohyvteple

Foto: Martina Tatková