V pátém díle Čísel NADĚJE se podíváme na vyhledávání lidí bez domova v uplynulých dvou letech z pohledu jednotlivých městských částí.

Některé městské části jsou „vytížené“ více, některé méně, a to záleží na mnoha faktorech. Například na tom, zda se jedná o místo přespávání nebo o místo, kde člověk bez domova tráví čas během dne a na noc se uchýlí někam jinam (třeba do jiné městské části nebo například na noclehárnu). Dalším faktorem může být i to, že na některých místech je lepší možnost obstarání si něčeho k jídlu, může tam být lepší přístup k vodě, případně k nějaké formě „přivýdělku“.  

Lidé bez domova žijí a přespávají na různých místech v různých městských částech. Bývají to místa, o kterých ví každý kolemjdoucí, ale také taková, která jsou spíše neviditelná běžným pohledem. Ať to jsou ale místa skrytá nebo zjevná, jedno mají společné – lidé v nich nemají příliš soukromí, ani pocit bezpečí a většinou žijí se strachem, že o své „bydlení“ přijdou. V zimě si často nemají čím zatopit a chybí jim přístup k pitné vodě (nebo pro ni chodí na vzdálenější místo). Od podzimu do jara usínají se všudypřítomných chladem, vlhkostí, v zimě s mrazem, mnohdy s nedostatečným oblečením a přikrývkou, pokud jí vůbec mají.

Sledujte náš seriál Čísla NADĚJE každý týden na našich sociálních sítí a na webu.

Kvalitního a funkčního oblečení není v zimních dnech nikdy dost.

Proto naše srdečné poděkování patří společnosti Merch4U, která nám věnovala desítky kvalitních mikin a triček. Ty putovaly do našeho azylového domu na Žižkově, denního centra v Michli a velkou radost udělaly našim mladým klientům v denním centru Bolzanova 7.

Děkujeme, že pomáháte.

NEMOC  –  známe to všichni, když máme například banální chřipku. Už to může narušit naše „normální“ fungování ať už v práci nebo nás nemoc omezuje v osobním životě. Nejvíce se těšíme, až si vlezeme doma do postele, uděláme si teplý čaj a vezmeme si prášky.

Ale lidé bez domova tuto možnost leckdy nemají, nemají svou postel, do které by si lehli, nemají základní vybavení k tomu, aby si udělali čaj, nemají finanční prostředky na to, aby si obstarali potřebnou medikaci. A nejedná se pouze o chřipku. I lidé bez domova trpí závažnými nemocemi a mají závažné zdravotní handicapy. I člověk bez domova může mít srdeční selhávání, cukrovku, amputovanou končetinu, trvalé zdravotní postižení po úrazu apod.

Podstatou světového dne nemoci je připomenout si, že ve společnosti se nachází nemocní lidé nebo lidé se závažným zdravotním handicapem, kteří trpí. A proto si dnes pojďme připomenout, že i lidé bez domova jsou lidé, kteří trpí různými onemocněními a potřebují pomoci se s nemocí vypořádat.

A také bych ráda připomněla, že jsou tu i lidé, kteří se o nemocné starají a pomáhají jim v jejich těžkých situacích a těm samozřejmě patří velké DĚKUJI.

Text: Petra Strnadová, zdravotní sestra ordinací při denním centru U Bulhara

O naší „Bolzance“ jste už od nás jistě něco zaslechli nebo četli. Jedná se o unikátní denní centrum, které je zaměřené, jako jediné v Praze, na mladé lidi bez domova do 26 let. V loňském roce jsme navíc spustili projekt Housing Youth, prostřednictvím kterého umožňujeme mladým lidem žít ve sdíleném bydlení ve standardním nájemním bytě. Snažíme se reflektovat jejich specifické potřeby a naši pomoc cílit přesně tak, jak je třeba. Na vývoj počtu mladých lidí bez domova se podívejte v rámci našeho seriálu Čísla NADĚJE.

„Z našeho pohledu je potřeba stále zdůrazňovat ve společnosti problematiku mladých lidí, kteří nemají svůj domov. Proto jsme loni zahájili projekt Housing Youth, kde pomáháme mladým lidem se vypořádat se svými traumaty z dětství tím, že jim poskytujeme podporu v zabydlování. Pro naše mladé klienty je velmi těžké, udržet si stabilní bydlení bez znalostí hospodaření s financemi a bez dostatečné podpory rodiny. Ve většině případů je nikdo neučil finanční gramotnosti či to, co je potřeba zařídit pro to, aby dosáhli svého vlastního bydlení. V našem centru umíme lidem poskytnout základní nezbytnou pomoc a také se snažíme o vytvoření vztahu založeného na důvěře díky výjezdům a aktivitám, které pořádáme“, dodávají naše kolegyně Katka Sehnoutková a Míša Bejblová, které s mladými lidmi bez domova pracují dlouhodobě.

Jak můžete vidět, od roku 2008 jsme loni zaznamenali nejnižší počet mladých lidí bez domova. A to je dobrá zpráva.