Roudnice nad Labem

NADĚJE provozuje pobočku v Roudnici nad Labem již od roku 2006. Začínala sociální službou terénní program. Od té doby došlo pod vlajkou NADĚJE v tomto dvanáctitisícovém městě ke vzniku provázané sítě pěti sociálních služeb. Postupně jsme otevřeli sociálně terapeutickou dílnu, azylový dům pro rodiny s dětmi a muže, chráněné bydlení a jako poslední krizovou pomoc pro muže v roce 2014.

První ze služeb, terénní program, je určený osobám, které vedou rizikový způsob života nebo jsou tímto způsobem života ohroženy, ale také osobám bez přístřeší. V této službě působí čtyři pracovníci. Dva zajišťují terénní práci ve městě a dva mají na starosti tzv. mobilní terén – tedy okolí města v rámci ORP Roudnice nad Labem. Klientům nabízíme základní sociální poradenství, pomoc při sepisování úředních dokumentů, doprovod k lékaři či na úřady, ale v případě potřeby i potravinovou pomoc. Služba je určena všem osobám starším 16 let. Terénní program také zprostředkovává kontakt s dalšími službami. Například osoby, které se dostaly do nepříznivé sociální situace spojené se ztrátou bydlení, odkazujeme na náš místní azylový dům.

Azylový dům NADĚJE sídlí na Sladkovského ulici na konci města poblíž řeky Labe. Je určen zejména rodinám s dětmi a mužům, kteří se ocitli bez přístřeší. Kapacita domu činí 45 osob a klienti mohou využívat ubytování až na dobu jednoho roku, než si najdou stabilnější formu bydlení. Tato služba je v roudnické pobočce funkční už od roku 2010. Sociální pracovníci pomáhají klientům najít nové stabilnější bydlení, řeší s nimi jejich rodinný rozpočet, jsou k dispozici v orientaci na pracovním trhu, dále jsou nápomocni v otázkách týkajících se sjednávání nového bydlení.

Od roku 2014 provozujeme v prostorách azylového domu ještě službu krizové pomoci. Ta je určena mužům starším 18 let, kteří se ocitli v krizové situaci spojené se ztrátou bydlení. Krizový stav nebo situace vznikly nenadálou ztrátou bydlení (zhoršená rodinná situace, zhoršení zdravotního stavu, osobní bankrot, smrt blízké osoby, požár domu, atd.) či ohrožením zdraví nebo života. Klientům služby je poskytováno azylové přístřeší zpravidla na sedm dnů. Po tuto dobu má klient k dispozici jak zajištění základních potřeb (stravování, hygieny, atp.) a intervence v krizové oblasti, tak možnost následného řešení, ať v podobě využití návazné sociální služby azylového domu, nebo při vyřešení krize odejití do stabilních podmínek.

V naší pobočce není opomenuta ani cílová skupina osob se zdravotním handicapem. A to pro osoby s duševním onemocněním a také pro ty, které trápí postižení tělesné či jsou jejich handicapy vzájemně kombinovány. Pro tuto cílovou skupinu jsou určeny služby chráněné bydlení a sociálně terapeutická dílna.

První jmenovaná služba chráněné bydlení vznikla v roce 2015. Je určena právě výše jmenovaným handicapovaným osobám, které potřebují dopomoci se zvládáním samostatného bydlení a se vším, co jejich handicap přináší. Služba je poskytována v šesti bytových jednotkách v Roudnici nad Labem a kapacita služby je 12 klientů. Klientům služby je poskytována pomoc jak s návštěvami lékařských ordinací či úřadů, tak při nakupování a hospodaření s penězi. Důležitým aspektem je však také trávení volného času, podpora docházení do zaměstnání či chráněné dílny. I v tomto je tato služba důležitá.

Poslední službou, která vznikla v roce 2013, je služba sociálně terapeutické dílny. Tato dílna je určená pro osoby s handicapem, podobně jako v chráněném bydlení. Cílem dílny je kromě smysluplného trávení volného času i příprava na otevřený trh práce. Klienti se v dílně učí novým dovednostem, to když mají možnost naučit se práci na šicím stroji, na hrnčířském kruhu či během teplejšího období rozvíjet pěstitelské práce na přilehlé zahrádce, která je rovněž součástí terapeutické dílny.

V dílně se rovněž věnujeme s klienty praktickým činnostem, jako je například příprava pokrmů a vaření. O schopnostech klientů, jak upéci dobrou bábovku či připravit smažený řízek s bramborovým salátem, jsme se například přesvědčili během vánoční besídky, kterou dílna pořádá každým rokem. V tomto roce se nám také podařilo vydat praktickou kuchařku o menším nákladu, která se sestává z receptů, jež si klienti sami připravili.

O tom, že naše služby fungují smysluplně a mají úspěchy, můžeme uvést několik příkladů dobré praxe. Pan Milan se ocitl bez přístřeší a zázemí v době, kdy ukončil výkon trestu a hospitalizaci v léčebně. Zakusil, co je to být osoba bez domova, a tak později vstoupil do našich služeb. V době své největší nouze kontaktoval náš terénní program a posléze pobýval v azylovém domě, odkud se později přestěhoval do služeb chráněného bydlení.

Během pobytu v našich službách začal docházet i do sociálně terapeutické dílny. V chráněném bydlení a terapeutické dílně se pan Milan obohatil o spoustu dovedností, ale i zkušeností. Stal se z něj odborník v práci na šicím stroji. Například sám navrhl a ušil boxovací pytel. A měl lví podíl na vydání naší praktické kuchařky, do níž přispěl množstvím receptů.

Před rokem začala ruská válečná agrese na Ukrajině, která také odstartovala migrační vlnu. V Ústeckém kraji jsme od prvních dnů podali pomocnou ruku příchozím ukrajinským občanům a do dnešního dne jsme podpořili více než 700 lidí, většinou matky s dětmi a seniory.

I díky solidaritě dárců a nasazení našich pracovníků jsme mohli od začátku krize ukrajinským občanům distribuovat materiální a potravinovou pomoc včetně základního vybavení domácností, zajišťovat ubytování a zaměstnání, vyřizovat zápisy do školek, škol a kurzů českého jazyka, domlouvat lékařskou pomoc, asistovat při jednání s úřady a poskytovat podporu se zpracováním extrémně těžkých životních událostí.

Jsme rádi za každou osobu, která u nás v Ústeckém kraji našla pocit bezpečí a druhý domov.

V naší roudnické sociálně terapeutické dílně, kde pracujeme s osobami s handicapem, vznikl nápad na vytvoření úsporné kuchařky, který jsme mohli realizovat díky příspěvku na tisk ve výši 13 tisíc korun od Nadačního fondu Severočeská voda.

Některé recepty v kuchařce jsou známé, jiné zase vymysleli naši klienti. Všechny ale spojuje časová nenáročnost a příprava z dostupných surovin. Pevně věříme, že kuchařka bude pro zainteresované tou pravou inspirací, jak uvařit něco jednoduchého a chutného k snědku.

Vytištěnou kuchařku chceme šířit, aby pomáhala co nejvíce lidem. Rozdistribuovali jsme ji do dalších sociálních služeb a také ji nabízíme v digitální verzi: odkaz.

Teploty opět klesají pod nulu a pro osoby bez domova začíná jedno z nejnáročnějších období v roce.

V Ústeckém kraji jsou oba naše azylové domy plné, provozujeme ale také tři noclehárny a krizovou pomoc pro muže, kde nabízíme přespání v teple. Pokud se kapacity naplní také v těchto službách, jsme připraveni poskytovat krizové židle a iglú, aby osoby bez domova mohly přečkat mráz v bezpečí.

Naše terénní programy navíc monitorují situaci u osob bez domova a v rámci možností jim nabízejí spacáky či oblečení na zahřátí.

Pokud chcete pomáhat s námi, podpořte nás finančně: www.darujme.cz/projekt/1205044. Děkujeme!

Kontakty na naše služby

Noclehárny:

• Lovosice, tel.: 770 163 252, e-mail: bogdan.blaha@nadeje.cz,

• Klášterec nad Ohří, tel.: 775 889 637, e-mail: karolina.jenickova@nadeje.cz,
• Kadaň – Prunéřov, tel.: 778 404 637, e-mail: ivona.strouhova@nadeje.cz.

Krizová pomoc pro muže:

• Roudnice nad Labem, tel.: 777 481 218, e-mail: michaela.rousova@nadeje.cz.

Nízkoprahová denní centra:

• Lovosice, tel.: 770 163 252, e-mail: bogdan.blaha@nadeje.cz,

• Klášterec nad Ohří: tel.: 775 889 637, e-mail: karolina.jenickova@nadeje.cz,
• Kadaň – Prunéřov, tel.: 778 404 637, e-mail: ivona.strouhova@nadeje.cz.

Terénní programy:

• Roudnice nad Labem, tel.: 608 728 033, e-mail: eva.zvachtova@nadeje.cz,
• Štětí, tel.: 773 770 991, e-mail: david.hajek@nadeje.cz,
• Litoměřice, tel.: 774 835 337, e-mail: renata.langer@nadeje.cz,

• Klášterec nad Ohří, tel.: 775 889 632, tel.: romana.videvova@nadeje.cz.

Azylové domy:

• Roudnice nad Labem, tel.: 777 481 218, e-mail: michaela.rousova@nadeje.cz,

• Klášterec nad Ohří: tel.: 775 889 637, e-mail: karolina.jenickova@nadeje.cz.

„Potřebných lidí ve finanční tísni během minulého roku přibylo o třicet procent. Počet klientů výrazně stoupá každý měsíc od srpna,“ řekla pro server iDNES.cz Eva Žvachtová, vedoucí terénního programu organizace NADĚJE v Roudnici nad Labem.

Lidem ve finanční tísni pracovníci NADĚJE nejprve pomáhají s mapováním jejich finanční situace. „Dále zjistíme, zda mají nárok na sociální dávky, protože řada lidí vůbec neví, o co mohou požádat. Pomáháme nejen s vyplňováním formulářů, ale také hlídáme, zda jim dávky opravdu přijdou. Zadlužené klienty směřujeme na naši dluhovou poradnu do Štětí,“ podotýká Žvachtová.

Celý článek se nachází na webu iDNES.cz.

Naše oblastní ředitelka Michaela Lutišanová vyzpovídala pro náš interní časopis Pozdrav Josefa Průšu, který nejenže vede pobočky NADĚJE v Roudnici nad Labem a Štětí, ale také má široký záběr a všestranné zájmy. Přesvědčte se sami.

Co tě charakterizuje, jaký jsi?

Myslím, že mám rád lidi kolem sebe a lidé a jejich životní příběhy mne zajímají. Proto jsem si nakonec vybral za své životní povolání sociální práci. Ta mne opravdu naplňuje. Rád improvizuji, rád čelím novým výzvám a s optimismem, nadhledem a někdy i vtipem se zkouším vypořádávat s překážkami, které práce a někdy i život přináší. Vím o tobě, že se s nadšením věnuješ malým skautům.

Co pro tebe skauting znamená?

Se skauty díky našemu křesťanskému společenství tak nějak spolupracuji již od svých dvaceti let. Ale až ve svých čtyřiceti jsem se rozhodl, že budu pomáhat se skautingem v Litoměřicích. Inspirovaly mne k tomu vlastní děti. Spolu s manželkou jsme složili skautský slib a začala nám aktivita, v jejímž rámci jsme se oba rozhodli, že povedeme vlčata (mladší školáky) a budeme je připravovat na vstup mezi skauty. Skauting pro mne znamená kamarádství, lásku k přírodě a svému okolí vůbec. Je to pro mne způsob, jak něco málo udělat pro nastupující generaci, která převezme štafetu po nás.

Kromě skautingu se věnuješ i orientačnímu běhu, hraješ výborně na kytaru, umíš rozdělat oheň bez použití papíru! Máš široký záběr a všestranné zájmy. Při čem si nejvíce odpočineš?

Běh je pro mne relax a duševní očista. Začali jsme s ním opět v rodině, když jsme chtěli přivést vlastní děti ke sportu. Už jsme u něj zůstali. Při orientačním běhu nemá člověk čas myslet na zbytečné věci kolem. Vnímá mapu, okolí a běh. Úžasně si tím vyčistím hlavu. Krom toho se také učíte rychle rozhodovat, zda se dát nalevo či napravo. Vřele doporučuji – nejen sociálním pracovníkům. Co se týče mého hraní na kytaru, hraji tzv. táborákově. To znamená, že ve chvíli, kdy chci probudit partu kamarádů anebo sousedy od vedle, vezmu kytaru a začnu hrát třeba Slavíky z Madridu. Hudbu mám moc rád a to napříč žánry. Zato s rozděláním ohně je to někdy horší, třeba když fouká vítr a prší. Pravda, bez papíru se to dá, ale bez sirek a za pomoci třecích dřívek, jako to dělá například Bear Grills, to ještě vážně neumím.

Co tě přivedlo do NADĚJE? Je pro tebe práce zde něčím výjimečná ve srovnání s předchozími pracovními zkušenostmi?

O NADĚJI jsem věděl již delší dobu. Začínal jsem v sociální práci ve druhé polovině devadesátých let v Diecézní charitě. Pracoval jsem tehdy s uprchlíky a migranty. Jak jsem měnil zaměstnání, tak jsem postupně poznával i některé další cílové skupiny. Nějakou dobu jsem se věnoval práci s lidmi se závislostí na drogách a nějakou dobu osobám s duševním onemocněním. Později jsem pracoval v Domě na půli cesty v Litoměřicích. Tam jsem poznal fajn kolegy, s nimiž jsem se právě potkal i v NADĚJI. Když jsem se rozhlížel po nové práci, tak to byli oni, kdo mne do NADĚJE přivedli. Jsem za to rád. V NADĚJI jsem začal pracovat v azylovém domě s jednotlivci a rodinami bez domova.

V Roudnici nad Labem a ve Štětí máš na starosti chod celkem sedmi služeb – azylového domu, terénních programů, chráněného bydlení, sociálně terapeutické dílny i dluhové poradny. Je to docela pestrá škála. Jak se ti daří svou práci mezi všechny služby rozdělit? Která služba ti dá nejvíce zabrat?

Při vedení služeb čerpám hodně ze zkušeností ze svých předchozích zaměstnání. Žádná ze služeb mi není cizí, s každou jsem se během své pracovní praxe osobně setkal. Každá má svá specifika a je něčím náročná. Samozřejmě, že jistou náročnost mají služby azylový dům a krizová pomoc. Už jen proto, že pracují s více klienty a mají početný personál. Vést tyto služby není rozhodně jednoduché. Řešíte často i technické problémy jako například vlhké zdivo či nefungující topení. V tomto je zajímavá ale i náročná služba chráněné bydlení. O nic méně jednoduché to nemají kolegyně a kolegové v terénních programech či v sociálně terapeutické dílně. Velkou dávku odborných znalostí naopak zase vyžaduje odborné sociální poradenství, které se zaměřuje na dluhovou problematiku. Zkrátka každá sužba má své květy i trny. Kdybych si mohl vybrat, kde bych mohl působit jako sociální pracovník, tak bych momentálně asi zvolil chráněné bydlení. Líbila by se mi dlouhodobá a někdy terapeutičtější práce s klienty. Práce vedoucího pobočky mne baví pro její rozmanitost. Jsem si vědom, že mám pod sebou dobrý personál, spolehlivé vedoucí služeb. Vím, že pod jejich vedením služby fungují dobře a jen tak zabrat mi nedají!

Co je na tvé pozici pro tebe nejtěžší?

Asi některá rozhodnutí. Vedoucí pozice s sebou nese i rozhodování a to často není ve prospěch všech zaměstnanců. Spravedlnosti se těžko dosahuje. Těžké je někdy také hledání, jak se vypořádat s financemi ve službách. To je ale pak už více práce ekonoma a někdy fundraisera.

Potkal ses za dobu svého působení v NADĚJI s někým, kdo tě nějak ovlivnil?

Určitě. V NADĚJI jsem měl možnost potkat skvělé lidi a Bohu za ně děkuji. Jmenovat jednotlivě je nechci, je jich hodně a každý z nich je pro mne něčím výjimečný, v něčem inspirující. S některými bývalými kolegy a kolegyněmi se potkáváme dodnes.

Není to dlouho, co NADĚJE oslavila 30 let od svého vzniku. Co bys jí i všem čtenářům Pozdravu popřál do dalších let?

Hodně trpělivosti a skromnosti, bez nichž se tato práce nedá dělat. Pokud nechybí tyto dvě složky, tak jde všechno o něco líp. Také veselého a vtipného ducha – s tím se lépe překonávají překážky. A hlavně přeji NADĚJI a všem hodně Božího požehnání, bez něj jest marné všechno naše konání.