Už jste slyšeli o termínu prekarizované zaměstnání?

Prekarizace práce je charakteristická svojí nejistotou, nestabilitou a časovou omezeností. S takovou formou zaměstnání se určitě setkalo mnoho z vás. Mohlo se jednat například o krátkodobé brigády, kdy jste nevěděli, kolik směn vás bude čekat, a tudíž jste netušili, s jakou výplatou můžete počítat. Nebo jste pracovali jako náhrada za člověka na rodičovské, případně jste pracovali na zkrácený úvazek, protože jste nemohli najít odpovídající zaměstnání na úvazek plný. Jedná se také o nárazové agenturní zaměstnávání.

S prekarizací práce se lidé bez domova setkávají ve velké míře, a proto pro ně často zaměstnání nebývá zázračnou cestou ven z bezdomovectví. Obecně mají dopady prekarizace na člověka velký vliv, například mohou vést ke stresu ohledně nejistoty budoucího příjmu, k pocitům méněcennosti, hovořit můžeme také relativní deprivaci.

A co je relativní deprivace? Je to pocit nespravedlnosti a frustrace z toho, že někomu se daří skoro bez velkého úsilí a druhému se i přes jeho veškeré snažení daří méně a má se hůř než ostatní. Kumulace těchto dopadů může vést až k depresivním symptomům a nepřátelskému jednání.

Tématem prekarizace lidí bez domova se zabývá naše kolegyně Míša Froněk Bejblová, vedoucí denního centra Bolzanova, která dlouhodobě pracuje s lidmi bez domova do 26 let. Míša si pro vás připravila sérii příspěvků na téma zkušeností s prekarizovaným zaměstnáním, zejména ze strany mladých lidí bez domova. Míša čerpá z odborné literatury a z rozhovorů s našimi klienty a klientkami.

Text: Míša Froněk Bejblová

Foto: Martin Štípala

Měli zdravotní problémy, ať už fyzické či psychické, bojovali se závislostmi, nemysleli na budoucnost. Byli důvěřivý, zradila je rodina, přátelé nebo naopak žádnou rodinu neměli. Měli smůlu nebo prostě a jednoduše udělali v životě chybu. To všechno se může stát. A teď z nich jsou senioři bez domova. Přežívají na ulicích nebo v azylových domech, chodí spát na noclehárny nebo živoří v zahradních chatkách. A my ve věkové skupině 65+ i tento rok pozorujeme nárust.

Systém sociálních služeb v Česku má v této oblasti slepé místo. Lidé bez domova nad 65 let (a nejen ti), kteří navíc bojují s těžkou nemocí nebo závislostí, v běžných domovech pro seniory místo nenajdou  –  buď kvůli extrémně dlouhým čekacím lhůtám, nebo proto, že tato zařízení neumí pracovat s jejich specifickými potřebami. Výsledkem je, že tito lidé končí na ulici, v nemocnicích a bez jakékoli šance na důstojné stáří.

V roce 2010 jsme evidovali 100 lidí bez domova nad 65 let, v roce 2025 je jich 270. Nejvíc, co jsme kdy za posledních 15 let měli.

Foto: Martin Štípala

Je to už 18 let, co poprvé vyjela do pražských ulic naše mobilní sociální služba.

Jedná se o tu nejvíce nízkoprahovou formu sociální služby, jakou si jen umíte představit. Přicházejí za námi lidé bez domova například pro potravinové či hygienické balíčky, nápoje (v teplém období voda se šťávou, v chladném období čaj), v případě bezodkladné potřeby pro ošacení, drobné zdravotní ošetření nebo z důvodu zájmu o sociálního poradenství. Jedinou podmínkou poskytnutí služby je slušné chování.

Každý všední den tak náš tým vyráží na minimálně 2 z celkového počtu 11 stanovišť, aby pomohl lidem v nouzi. Můžete nás potkat na Praze 1, 4, 5, 6, 10, 12, 13 nebo 14.

Touto cestou bychom velmi rádi poděkovali zmiňovaným městským částem, díky nimž můžeme pomáhat lidem, kteří si sami pomoci nedovedou.

Text a foto: Olga Jandová, vedoucí terénního programu

V roce 2025 začalo našich služeb využívat 719 nových lidí bez domova, což je o více než 100 lidí více než předchozí rok. Také jsme zaznamenali nárust počtu míst, kde lidé přespávají, a to více než o 50. Většinou přespávají ve stanech, improvizovaných přístřešcích, opuštěných objektech, chatkách, pod mostními oblouky apod. A takových míst jsme loni evidovali 587. Za každým se skrývá silný a jedinečný lidský příběh.

Důvody k životu na ulici jsou individuální, ale naše pomoc zůstává dostupná pro každého. Naši kolegové a kolegyně docházejí přímo za lidmi bez střechy nad hlavou a zajišťují sociální poradenství a osvětu v oblasti zdraví, hygieny a požární prevence, základní potravinovou pomoc, prostředky osobní hygieny, ošacení a přikrývky, doprovody do institucí, návštěvy ve zdravotnických zařízeních nebo pomoc při základním zdravotnickém ošetření.

Děkujeme našim terénním týmům za jejich nepostradatelnou práci!

Foto: Veronika Skálová

Získali jsme ocenění za přínos komunitě Prahy 1 a udělalo nám to skutečně velkou radost.

Děkujeme, že se Praha 1 v rámci komunitního plánování dlouhodobě zajímá o potřeby lidí bez domova a vnímá ho jako důležitý nástroj pro zlepšování kvality života všech skupin obyvatel. Rádi bychom také vyjádřili uznání paní radní Ivaně Antalové. Oceňujeme, že problematiku lidí bez domova nevnímá izolovaně, ale prosazuje systémový a komplexní přístup k jejímu řešení.

Komunitního plánování se pravidelně účastní naše kolegyně Gabča Štípalová, vedoucí denního centra U Bulhara, Míša Froněk Bejblová, vedoucí denního centra Bolzanova a Olga Jandová, vedoucí terénního programu.