Archiv zpráv

MČ Praha 1 vydala prohlášení, v němž nesouhlasí se záměrem Magistrátu hl. m. Prahy prodloužit pronájem pozemku U Bulhara nevládní organizaci NADĚJE, která zde od roku 2007 provozuje denní centrum pro lidi bez domova. NADĚJE považuje tento přístup za krajně nešťastný, a to právě v době pandemie, která ukazuje, jak velmi je pomoc pro lidi v nouzi potřeba.

„Na pozemku Magistrátu hl. města Prahy, který neleží na území Prahy 1, ale na území Prahy 2, přímo pod mostem Severojižní magistrály, poskytujeme ve stavbě z obytných buněk pomoc lidem, kteří nemají střechu nad hlavou. Do Nízkoprahového denního centra U Bulhara přicházejí sami, za pomoci terénních pracovníků, nebo přicházejí z nemocnice se zprávou ‚propuštěn do domácího léčení.‘ Nabízíme jim sprchu, praní prádla, ošacení, sociální poradenství a zdravotní ošetření,“ uvedl Daniel Svoboda, ředitel pražské pobočky NADĚJE.

„Zdejší ordinace lékařů jsou mimořádně důležité - jde o jediné ordinace praktického lékaře, stomatologa a gynekologa pro lidi bez domova v Praze. Loni jsme zde ošetřili více než jeden a půl tisíce lidí. Můžeme tak mj. chránit město před rizikem šíření infekčních a parazitárních onemocnění, kterých léčíme několik set ročně.“

NADĚJE souhlasí s částí prohlášení Prahy 1, která vyzývá k systémovému řešení problematiky bezdomovectví v Praze. To ovšem neznamená zánik tohoto strategicky důležitého denního centra u hlavního nádraží, ale naopak vznik více denních center. V Praze jich pro lidi v nouzi není dostatek.

„Lidé bez domova nejsou u hlavního nádraží kvůli NADĚJI. Je to přesně naopak: NADĚJE je zde kvůli tomu, že lidé bez domova ve všech městech na světě se přirozeně koncentrují v blízkosti nádraží a centra. Tato místa jim skýtají nejlepší možnosti přežití. Vždy bude nutné, aby u hlavního nádraží středisko pomoci bylo. Pomoc lidem bez domova má smysl poskytovat tam, kde lidé bez domova jsou,“ řekl Svoboda.

„Zkušenosti ze zahraničí i od nás ukazují, že pokud se služby pro lidi bez domova přesunou do okrajových částí města, klienti za nimi nejdou, ale zůstávají ve středu města. Pokud se tedy centrum U Bulhara zruší, lidé, kterým sloužilo, nepůjdou jinam, ale budou zde dále, jenže v daleko horším stavu.“

„Pro NADĚJI to U Bulhara nikdy nebyla jednoduchá situace, naopak. Každý rok čekáme, zda zůstane toto středisko pomoci zachováno. V takové nejistotě se opravdu těžko plánuje a rozvíjí smysluplná práce,“ uvedl dále Svoboda.

„Doufáme, že současná debata přispěje ke změně. Tím spíš, že se odehrává v době pandemie, která ukazuje, jak důležitá je a bude funkční pomoc pro lidi bez domova.“

VÍCE INFORMACÍ

Hana Šimková, média a vztahy s veřejností, hana.simkova@nadeje.cz, +420 778 440 323

Aktivit tam nemají zrovna málo, posuďte sami. 

V souvislosti s nouzovým stavem se nám v jednu chvíli navýšil počet klientů - většina jich totiž kvůli pandemii přišla o práci a ubytování, nyní s nimi nejčastěji řešíme evidenci na Úřadu práce tak, aby dosáhli na potřebné dávky.

Také se zapojujeme do projektu IVF No One Should Sleeps On The Street, ve kterém jde o zvýšení povědomí veřejnosti o problematice bezdomovectví, zejména mladých lidí v zemích Visegrádské čtyřky. My vytvoříme krátké video s klienty, pohovoříme o situaci mladých lidí bez domova v Praze a nasdílíme online mezi další partnery tohoto projektu.

Dále se účastníme projektu Feantsa - Working Together to End Homelessness in Europe "Best Practice on Youth Homelessness". V tomto projektu jde o sbírání dobré praxe napříč zeměmi EU v práci s mladými lidmi bez domova.

V přijatelné míře pokračujeme s kurzy vaření pro klienty v nové kuchyňce, kterou jsme vybudovali za podpory MONETA Money Bank.

Díky přistavěné skleněné příčce, kterou zafinancoval Výbor dobré vůle - Nadace Olgy Havlové, nám vznikl prostor pro soukromí a kvalitnější sociální práci.

Letos si připomínáme už 24. výročí otevření střediska a do budoucna se rýsují další projekty a akce, o kterých vás určitě nezapomeneme informovat. Tak držte palce, ať nám to na Bolzance jde jako dosud.

Podpořit nejen naše denní centrum pro mladé můžete zde: https://www.darujme.cz/projekt/1060. Srdečně děkujeme!

text a foto: Kateřina Sehnoutková, vedoucí denního centra

Tohle jsou Jimmy a Apollo. Z Jimmyho, štěněte bílého labradora, bude jednou asistenční pes. Zatím ho vychovává naše kolegyně Martina, vedoucí azylového domu v Radotíně, ale už za pár měsíců půjde do tréninku Pestrá, o.p.s., kde se naučí vše potřebné, aby někomu handicapovanému ulehčil život.

Pestrá vycvičila i Apolla, který své psí poslání už dokončil a teď si užívá zaslouženého důchodu. A kdo jiný by mu měl poskytnout azyl než právě Martina? Oba kluci našim zaměstnancům i klientům, jako správní canisterapeuti, často zpříjemní den. Doufáme, že i vám vykouzlí jejich fotky úsměv na rtech.

Za čtrnáct dní vám tuhle psí dvojku ukážeme znovu, budou totiž asistovat u akce "Kulový blesk". Sledujte nás a dozvíte se víc!

Přátelé, konečný výsledek sbírky "Darujte nejen nohy v teple" je krásných 216 701 Kč!

Díky vám jsme mohli pořídit:

229 párů bot,

100 ks zimních bund,

127 ks zateplených mikin,

33 ks kalhot,

135 ks triček

a poslední drobný nákup nás ještě čeká. Oblečení a boty putují hlavně lidem, kteří navštěvují naše dvě denní centra, a také lidem, které oslovíme při terénní práci.

Celkem jsme obdrželi 176 darů, z toho 73 % bylo od žen, 25 % od mužů a 3 % tvořily firemní dary.

Cílová částka 180 000 Kč byla překročena o 20 %.

Průměrný dar činil 828 Kč.

Fotografie ze sbírky si můžete prohlédnout zde: https://www.darujme.cz/projekt/1203789#aktuality.

Srdečné díky!

Jak to funguje?

Jděte na Givt.cz, vyberte si svůj e-shop a NADĚJI.
Nakupte jak jste zvyklí.

Část vaší útraty půjde NADĚJI! Přitom nezaplatíte ani korunu navíc.

Jelikož nás Givt.cz vybral jako Neziskovku týdne, dostaneme tento týden ze všech nákupů dvojnásobné příspěvky.

Nejúčinnější formou podpory NADĚJE je, když budete využívat givtího Pomocníka. Díky tomu  tak NADĚJI při nakupování nikdy nezapomenete podpořit. Stáhnout si jej můžete z tohoto odkazu givt.cz/ziskat-pomocnika a ještě tím NADĚJI pošlete bonus za stažení.

Srdečně děkujeme!

Mezi lidmi slovo bezdomovec doprovází spousta předsudků a mýtů. To je do určité míry přirozené. Když se ale odmítavý přístup založený na nevědomosti objevuje i na úřadech, u lékařů a v jiných institucích, které mají sloužit všem, je to zlé. Je to neetické a neprofesionální.   

Kdo je bezdomovec? Je to člověk, který se z nějakého důvodu dostal do krize. Zda za svoji situaci může sám, nebo ne, nejde často poznat. Propad do sociálního vyloučení je většinou následkem souhry několika nepříznivých vlivů, označit za původce jenom nejviditelnější z nich je krátkozraké. I kdybychom nakonec nějak „spravedlivě“ došli k závěru, že bezdomovec si za svou nouzi může sám, je to legitimní důvod odmítnout mu pomoc?

Sociální propad může potkat každého z nás, ať už jsme schopni si to připustit, nebo ne. Když to řeknu názorně, i "škodovákovi" může vyhořet byt, rodina ho může opustit, mohou ho okrást, může onemocnět. Každému z nás se mohou přihodit věci, které nemáme moc zcela ovlivnit a které sami nezvládneme. Když člověk pomoc potřebuje, potřebuje ji bez ohledu na to, jak do tohoto bodu došel. Proto když lékař řekne, že nebere sociální případy, nebo když strategie magistrátu pro řešení bezdomovectví je vyhnat bezdomovce z města, je to hloupé a nelidské.

Bezdomovec nepije, nepohoršuje, nechová se asociálně se záměrem nám ostatním škodit. Nedělá to ani se záměrem být bezdomovcem. Nikdo nechce být bezdomovcem. Propad na sociální dno a na ulici zanechá na člověku nesmazatelné stopy. Člověk se změní. Pokud od bezdomovce uslyšíte, že mu život na ulici vyhovuje, není to skutečná spokojenost, je to adaptační strategie. Je to lehčí, než říct „o všechno jsem přišel a nikdo mi nepomůže“. Kdo to sám nezažil, těžko může soudit.

Jaká je úloha sociálních služeb pro bezdomovce? Z mnoha stran slyším názory, které se dají shrnout takto: „bezdomovci se mají zavřít do NADĚJE a tam je mají převychovat“. To je zcela zcestné. Sociální služby jsou výhradně službami a ne vězením nebo polepšovnou. Nabízíme pomoc člověku v tom, co on sám potřebuje. Nejčastěji to je potravinová pomoc, ošacení, sprcha, nocleh, poradenství. Vždy je to přijetí. Můžeme pomoct s návratem do běžné společnosti, pokud si to člověk přeje a má na to sílu. Nelze mu nic nutit, v této české, evropské zemi jsme všichni svobodní.

Nerozumím lidem, kterým jejich společenské postavení dává pocit, že mají právo se povyšovat a říkat druhým, jak mají žít. Jak to, že v naší „vyspělé společnosti“ se chováme jako ve středověku a rozdělujeme lidi na lepší a horší? Jak to, že v době nekonečného ekonomického růstu lidi nemají co jíst a nemají kde bydlet? Chceme dětinsky nadávat na bezdomovce, nebo raději budeme opravdu vyspělá společnost a budeme všichni držet spolu?

Tadeáš Hrabovský, vedoucí pobočky Mladá Boleslav