Vysoké Mýto

Alespoň pomyslně, nám kousek jara, v polovině března dovezl folklórní soubor s názvem Jaro. Muzikantské srdce i duše těchto hudebníků dokáže povznést snad každého, jejich vystoupení si všichni přítomní moc užili, i když pravdou je, že by mnohdy jejich projev snesl mnohem větší prostory, než naše zařízení umožňuje. Přece jen jsou všichni ze souboru zvyklí vystupovat na jevištích či větších prostranstvích. Každopádně si s nimi mnoho klientů zazpívalo známé lidové písně. Děkujeme za to, že se k nám vracíte a přinášíte radost.

Letos již poněkolikáté naše zařízení navštívili pracovníci ze záchranné stanice Pasíčka a s sebou přivezli ježka. Ano živého bodlinatého ježka, který je ochočený a byl velmi rád za každé pohlazení od klientů, kteří sebrali odvahu se ho dotknout. Pracovníci se snažili klientům přiblížit nejčastěji zachráněná zvířata a péči o ně, kterou každodenně potřebují. Své povídání prokládali také různými historkami, ve kterých nechyběl humor jim vlastní. V závěru besedy byl prostor pro dotazy či připomínky, pozvání do záchranné stanice, která je otevřena pro veřejnost a také nabídka další návštěvy, pokud o ní budeme mít zájem. Děkujeme pracovníkům záchranné stanice Pasíčka za ochotu nás přijet navštívit a věnovat nám čas.

Výtěžek z jarmarku, který pořádala ZŠ Jiráskova nám pomohl k nákupu antidekubitních pomůcek pro naše klienty.

Tímto příspěvkem chceme velmi poděkovat za finanční dar od ZŠ Jiráskova, který pro nás v rámci jarmarku vybrali. Díky tomuto darovanému finančnímu příspěvku jsme zakoupili dva páry antidekubitních bot pro naše imobilní klienty od firmy Vitapur.

Často k nám docházejí v rámci spolupráce dětičky z MŠ Čtyřlístek a spolu s našimi klienty tvoří, vyrábějí, malují či lepí různé výrobky dle příležitosti. V polovině února k nám zavítaly s tvořením s láskou, měly ku příležitosti svátku zamilovaných připravena plastová srdíčka a bavlnky, kterými zdobily děrované okraje. Odměnou pro klientky bylo, že si mohli srdíčko odnést k sobě do bytu, jako milou vzpomínku na příjemné dopoledne strávení ve společnosti dětiček. Děkujeme za přízeň.

Již na začátku února naše zařízení poctili svou návštěvou manželé Vodehnalovi s jejich hudebním vystoupením. Tato vystoupení s hudebním doprovodem slaví vždy velký úspěch, hudba je radost a radosti není nikdy dost pro naše klienty i zaměstnance. Děkujeme, že k nám do zařízení tu radost přinášíte a šíříte všemi směry. Hudba provázela naše klienty celým životem a teď ve stáří si o to více váží každého, kdo jim známé tóny písní z jejich mládí přinese.

Výstava ve vestibulu.

Můžete se začíst do autorských pohádek manželů Věry a Tomáše, kteří se spolu seznámili v Ústavu sociální péče Zbůch u Plzně v době, kdy bylo Tomášovi devět a Věře osm let. Později chodili do stejné zvláštní školy. Do té Tomáš začal chodit díky své babičce, která prosadila vyšetření, které vyvrátilo tvrzení, že by Tomáš nebyl schopen vzdělávání absolvovat.Po nějakém čase Tomášův poručník zažádal o přeložení Tomáše do jiného zařízení a tak nastala doba odloučení budoucích manželů asi na 3 roky.V dospělosti se Tomáš vrátil ze zařízení k mamince, ta mu poradila, že je potřeba napsat seznamovací inzerát, aby si našel manželku a někoho, kdo bude o něj pečovat. Přišlo mnoho odpovědí. Maminka na jeden z nich zareagovala. Když to ale Tomáš zjistil, jak sám říká, naštval se a oznámil, že si budoucí ženu najde sám a rozjel se na místo, kde se naposledy viděl s Věrou.Ta nejprve přijela za Tomášem na Vánoce, poté v létě a nakonec u Tomáše a maminky zůstala natrvalo. Nic nebránilo tomu, aby se v roce 1992 konala svatba.Pohádky začal Tomáš psát a Věra ilustrovat asi před 15 lety. Od té doby sem tam spatřily světlo světa, povětšinou ale zůstaly v šuplíku.Při jednom společném setkání u kávy, které pravidelně probíhá v současném domově manželů – Domu pokojného stáří NADĚJE ve Vysokém Mýtě na pohádky došlo. A nejen to, díky iniciativě jednoho z přátel manželů z NADĚJE a vstřícnosti městské knihovny máte možnost přečíst si dnes pohádky také vy.

Lucie Ilčenko, Dům pokojného stáří Naděje

Výstava potrvá do 30.4.