Archiv zpráv

S panem Jiřím začala roudnická pobočka NADĚJE spolupracovat v roce 2013. Život se s ním nemazlil a na své cestě udělal také pár chyb. Jako rozený bojovník se ale nevzdal, dokázal se poučit a změnit svůj život k lepšímu.

Jiří prodělal v útlém dětství mozkovou obrnu. I když mu lékaři předpovídali život na vozíčku, chodit s pomocí berle nakonec začal v pěti letech. Otec a bratr, kteří ho od dětství vychovávali a starali se o něj, ale později zemřeli. Jiří tak po své čtyřicítce zůstal poprvé v životě odkázaný sám na sebe. Těžká situace byla bohužel nad jeho síly a postupně si navíc nabral statisícové dluhy, které vyústily až v exekuci.

V začarovaném kruhu se ztrácel. V roce 2013 se ocitl na pokraji bezdomovectví. Tehdy mu však na Městském úřadě v Roudnici nad Labem doporučili, aby využil služby nově otevřené sociálně terapeutické dílny NADĚJE a také spolupráci s terénním programem NADĚJE.

Naši terénní pracovníci zajistili Jiřímu základní potravinovou pomoc a řešili s ním jeho nepříznivou situaci – kvůli dluhům a nemožnosti je splácet mu hrozilo vypovězení z městského bytu. Zároveň se při pravidelném docházení do dílny postupně učil hospodařit s penězi a vařit, vlastně umět se postarat sám o sebe.

Terénní pracovníci NADĚJE mezitím dohledávali všechny Jiřího pohledávky s cílem podat návrh na oddlužení, což se podařilo v roce 2015, se schválením v roce 2016. Ještě předtím, než mohl Jiří vstoupit do insolvence, mu NADĚJE pomohla najít práci ve firmě Pluspap a. s., která se zabývá zpracováním lepenky a jako chráněná dílna zaměstnává osoby s handicapem.

Jiří si práci loupače oblíbil, a třebaže občas zažíval těžké chvíle, hnala ho motivace zvládnout insolvenci. Po dlouhých pěti letech se konečně dočkal a v lednu letošního roku zdárně ukončil oddlužení. Na prahu své padesátky vede celkově samostatný život ve stabilní finanční situaci a obklopen přáteli. 

Panu Jiřímu patří hluboký obdiv. Kde by to jiný mohl vzdát, on o svou budoucnost zabojoval. NADĚJE mu nabídla pomocnou ruku a on se svou šancí naložil, jak nejlépe mohl.

Protestujeme proti rozhodnutí české vlády, která na svém zasedání 1. března rozhodla snížit finanční alokaci Evropského sociálního fondu (ESF+) ve prospěch infrastrukturního Fondu soudržnosti.

Vláda se rozhodla pro krácení ESF+ o 10 % navzdory doporučení Evropské komise, věcným připomínkám monitorovacích výborů či představitelů více než třiceti nevládních neziskových organizací a dalších subjektů, které působí v oblasti sociálních a jiných služeb. Investice do lidí tak mají být v programovém období 2021–2027 nahrazeny investicemi do betonu. To může nejen zničit životy celé jedné generace sociálně znevýhodněných obyvatel ČR, ale i vážně ohrozit zotavování celé společnosti ze socioekonomické krize v důsledku pandemie COVID- 19.

Výzva vládě a podpis 35 organizací

Foto: Denní centrum NADĚJE pro mladé lidi bez domova do 26 let

Honza přišel poprvé do denního centra NADĚJE pro mladé lidi bez domova v roce 2016. Tou dobou přespával ve squatu, s rodinou se nevídal, chyběly mu doklady. Nabídli jsme mu zdarma ubytování v noclehárně prostřednictvím projektu Nejdřív střecha, ale tuto možnost nakonec nevyužil. Honza byl odsouzen k podmíněnému trestu a pravidelně se musel hlásit na policii. Nejistota, zda nakonec neskončí ve vazbě, pro něj nebyla motivací ke změně způsobu života, naopak. Honza ve squatu užíval s kamarády pervitin, občas si „přilepšil“ drobnými krádežemi. Přesto se nakonec podařilo zařídit Honzovi doklady, zajistit mu praktického lékaře a zjistit dluh u zdravotní pojišťovny. Ten činil okolo 70 000 Kč. V průběhu roku se podařilo získat duplikát výučního listu i evidenci na Úřadu práce.

Honza se v denním centru účastnil socioterapeutických aktivit - volnočasových aktivit a výjezdů mimo Prahu. Při nich využíváme metody Cesta hrdiny (práce s přechodovými rituály do dospělosti - k odpovědnosti), dramaterapie (příprava divadelního vystoupení mj. s prvky cirkusového umění) a sociální cirkus (využívá cirkusové umění jako prostředek k dosažení kladných výsledků v sociální a psychické stránce osobnosti a v motorických dovednostech). Tyto metody doplňujeme sportovními aktivitami (lezení, sjíždění řeky, přežití v přírodě).

Honza se nakonec ve spolupráci s organizací Sananim rozhodl odejít na léčení. Podmínkou bylo nastoupit na detox v Psychiatrické nemocnici Bohnice. Po celou dobu léčby v komunitě byli naši kolegové z denního centra s Honzou v písemném kontaktu. Jeho pobyt v komunitě byl však předčasně ukončen jen několik dní před propuštěním. Honza se vrátil zase do squatu a k dřívějšímu způsobu života. Našel si ale pravidelnou brigádu. Během této doby, zhruba rok a půl, se účastnil dalších výjezdů a volnočasových aktivit v denním centru.

Nejvýraznějším momentem bylo vyklizení squatu za dohledu policie, a to v den odjezdu na terapeutický výjezd Cesta hrdiny. Po tomto výjezdu, který je zaměřen na osobní prožívání a uvědomění si silných a slabých momentů ve vlastním životě, se Honza rozhodl podat žádost o ubytování v našem azylovém domě v Radotíně. Současně stále docházel na divadelní aktivity a účastnil se s námi zahraničního divadelního festivalu jako aktér.

V současné době má Honza pravidelné brigády a bydlí v sociálním bytě, kde mu stále poskytujeme podporu. Začal se vídat s rodinou – s matkou a prarodiči. Pomohli jsme mu vymazat záznam z Rejstříku trestů. Plánuje řešit své dluhy. Dál se věnuje socioterapeutickým aktivitám, zejména dramaterapii.

Kateřina Sehnoutková je vedoucí Denního centra NADĚJE pro lidi bez domova do 26 let v Praze.
Luboš Turzík je metodik sociální práce pražské pobočky NADĚJE.

Jsme vděčni za každý příspěvek na služby pro lidi bez domova.

Darujte 50 Kč a pomozte člověku v tíživé životní situaci zvednout se ze dna. Váš příspěvek bude využit pro osoby bez přístřeší na poskytování zdravotní péče a nákup hygienických potřeb, základních potravin, obuvi a oblečení.

Naše služby v Prunéřově, Kadani – ⁠nízkoprahové denní centrum a noclehárnu pro muže a ženy – ⁠nově nabízíme od ledna 2021 díky městu Kadaň.

Pomoci můžete na tomto odkazu. Děkujeme za jakýkoliv příspěvek.

Povinnost nosit v obchodech či MHD respirátory nebo dvě chirurgické roušky přes sebe, která platí ode dneška, dopadá i na lidi v nouzi nebo bez domova. Částečně pomoci se jim snaží stát, který přes Potravinové banky poskytuje jednorázové roušky zdarma. My jsme převzali příděl od Potravinové banky pro Prahu a Středočeský kraj.

Jak vypadá rozdávání v praxi, konkrétně v našem azylovém domě v Záběhlicích? Podívejte se v reportáži: 

https://www.novinky.cz/domaci/clanek/bezdomovci-si-mohou-dojit-pro-rousky-zdarma-40352090

Jeho hlavní cíle jsou boj a odstranění chudoby, uplatňování a dodržování lidských práv, rovnosti a vzájemného respektování.

Tvrzení, že lidem bez domova se nedá pomoci, vyvrací Aleš Strnad, vedoucí terénního programu:  ”Při nahodilém setkání s člověkem bez domova se může stát, a to i terénním pracovníkům, že se dotyčný staví k rozhovoru, potažmo k pomoci, negativně. Může to být způsobeno rezignací nebo totální odevzdaností a nedůvěrou k ostatním. Pro zahájení řešení situace je ale právě důvěra nezbytností. Vzpomínám si na ženu bez domova, kterou jsem přesvědčoval téměř dva roky, že je nutné zajistit nový občanský průkaz, který neměla už spoustu let. Mě i ji to stálo spoustu energie. Nakonec se to ale podařilo. Dokonce se podařilo zajistit i pravidelný příjem. Ze zkušenosti se domnívám, že lidé bez domova pomoc chtějí, i když se na počátku mohou profilovat zdrženlivě až odmítavě. V převážné většině se po čase (někdy i delším časovém období) povede spolupráci s člověkem bez domova navázat, i když třeba z mnoha důvodu zůstává stále na ulici. Terénní pracovník je často jediným subjektem, kterého je daný člověk schopen akceptovat a od kterého nabízenou pomoc nakonec přijme.”